Žitenice

V krásně chráněné poloze na jižním úpatí Křížové hory (584 m) po obou stranách silnice z Litoměřic do Proboštova na březích potoka Močidla (ve výšce 218 m nad mořem, fara 240 m) leží tato obec, jejíž průměrná roční teplota je nejvyšší v celých Čechách (9'42 C stup,). Nejvyšší teplota naměřena 7, července 1819, nejnižší 16. ledna 1820. Obec leží na 50, 33, 12° sev. šířky a 31, 49, 30° vých, délky. Chodník s ovocným stromořadím podél silnice z Litoměřic do Žitenic založil biskup litoměřický Kindermann. Na západě chrání obec Mostka s hřbetem Karhanky, Bílé stráně a Homolky. Z tohoto hřbetu nejblíže k obci vyběhla Sovice (Kamýček, Kočka) a Satan. K jihu rozšiřuje se a sklání údolí Močidel v rovinu Božky. Celé údolí pokryto je silnou úrodnou prstí, ve vyšších polohách obce vybíhá útvar křídový (svrchní turon) a v nejvyšších (ke Skalici) pískovec, vrchy jsou vyvřeliny tefritové, Sovice je z černého živcového čediče. Podloží ve vsi jest rázu krasového (viz L díl). Okresní silnice z Litoměřic do Žitenic stavěna byla 1841, z Žitenic do Pohořan v r. 1846. Silnice ke Skalici stavěna v r. 1900.

Důkazem předhistorického osídlení je nález popelnic na silnici ke Skalici. Jméno obce (Sitínicích, Sytennicich) objevuje se poprvé v listině Spytihněva II. z r.1057 (Bacuca vinitor cum terra Na Boste Mach carpentarius). V té době bylo pěstováno vino, včelařství a chov koni. Celou ostatní ves daroval r. 1068 Vratislav II. nově založené kapitule na Vyšehradě. Do r. 1285 byl majetek tento společný proboštovi a kapitule; v tom roce probošt Petr postoupil svůj dil kapitule, obdržev za to díl její na cle Prachatickém. Kapitula statek pronajímala. Dne 4. července 1410 zapsal král Václav IV. zboží to Haškovi z Robce za 500 kop grošů českých. Zástava tato přešla později na Jakoubka z Vřesovic, který ji ještě v roce 1454 držel. Když r. 1421 Žižka při tažení z Kalicha k Litoměřícům Žitenic dobyl, daroval je Michalu Koudelovi, který je však jen kratičko držel a po nich též pán na Žitenicícich se psal. Král Vladislav r. 1491 potvrdil Žitenice Janovi z Roupova a jeho synům; po nich měl je vnuk Janův Petr, jemuž král Ferdinand na tvrzi žitenické 1540 peníze připsal. Ten patrně zastavil zboží to Jindřichu Brozanskému z Vřesovic, který se r. 1555 v jeho drženi nacházel. Synové Petrovi Václav a Jan měli s ním soudy, kterými r. 1560 jim Žitenice byly přiřčeny. Václav seděl potom na mlýně a Jan na tvrzi. Václav byl povahy prudké, při jeho smrti (1578) poznamenal městský písař Litoměřic: "Těšte se. Lépe, než aby ještě několik byl zabil". Jan spravoval pak zboží všecko za sebe i děti bratrovy. Po smrti jeho r. 1589 zůstalo zboží třem jeho synům Petrovi, Janovi a Vilému Václavovi, Petr nejstarší byl druhým dvěma poručnikem. Ten se r. 1580 smyslem pominul. Poslední byl nejmladší Vilém Václav, kterému král Rudolf II. r. 1611 zboží za 7000 kop míšeňských v dědictví uvedl, manželkou jeho byla Alena Švihovská z Rýznburka a na Žiíenicích. Již od r. 1567 usilovala o vrácení jmění, ale bezvýsledně, Václav Vilém z Roupova, na Žitenicich a Trnovanech byl jedním z direktorů stavu panského a předseda direkce od stavů protiFerdinandovi zřízené. Vedle Tůma měl největší vliv na celé povstání českých stavů. K jeho návrhu po defenestraci zvoleno bylo direktorium, nařízena zemská obrana, uzavřena smlouva s jinými zeměmi, zvláště s Betlénem Gáborem, kterou též zpečetil a podepsal. On to byl, který dal při sjezdu stavů návrh na svržení Ferdinanda II. a zvoleni Fridricha Falckého, za jehož kralování byl nejvyšším kancléřem. Na generálním sněmu 1620 přimlouval se, aby následníkem Fridricha zvolen byl falckrabě Jindřich. Po bitvě bělohorské ujel ze země a komisí hrdelní odsouzen dne 5. dubna 1621 hrdla statků a ctí, do klatby dán a jméno jeho na šibenici přibito.

Byly to; Statek, tvrz a dvůr, ves Trnovany, ves Podviní, Pohořany, Staňkovice, Rýdeč (odhadnut za 23.378 kop míšeňských). Statek Žitenice, tvrz se vsí, dvorem, mlýnem a pivovarem, vsi Skalice biskupství. Hřbitov okolo kostela byl r. 1785 zrušen a na nynější místo přeložen.

Loretánská kaple stála prý již v XVI. století. Za císaře Josefa II. byla zrušena a k fondu Náboženské matice připsána. Později byla vykoupena a v gloriet proměněna. Polorozpadlý dal r. 1908 probošt Karlách znovu vybudovati a v kapli P. Marie Lourdské proměniti. Sousoší Neposkvrněného Početí P. Marie s třemi sochami (sv. Václav, Peregrinus a Florian) dala postaviti obec v XVIII. století. Pískovcové sousoší barokové sv. Jana Nepomuckého před kostelem pochází z r. 1748, má krásné železné zábradlí. Na konci stromořadí z Litoměřic na jižní straně vesnice pod třemi starými lipami je barokové sousoší (sv. Donáta a Karla Borom.) r. 1738 proboštem Martinicem postavené a r. 1886 proboštem V. Štulcem renovované. Socha sv. Václava u lisu postavena byla r. 1793 hospodářským správcem Matějem Kučerou a obnovena byla r. 1891 rolníkem Jos. Michlem, na téhož pozemku stoji. Koncem r. 1918 byla hlava sochy uražena. Kdy postavena byla kaple sv. Anny u Vajshajtlova mlýna není známo, je prý to zbytek z 12 kapliček, které kdysi stály na cestě k Lorettě, ale ve válce 30dleté byly rozbořeny. Na místě "Kamýčku" stojící kaple mariánská je z r. 1830. Kaplička P, Marie Pomocné při silnici do Litoměřic a P. Marie Bolestné v Božce (zničena) jsou novějšího data. Veliký křiž na Satanu dal po zříceni bouří 1910 obnoviti probošt Karlách, který i 7 obrazů bolesti P.Marie postavil.