Roudnice nad Labem

Po vystavění hradu se město stává oblíbeným sídlem pražských biskupů a později arcibiskupů, v jejichž majetku město bylo. Pravděpodobně zde byl vysvěcen na kněze Mistr Jan Hus a na hradě jistou dobu pobýval i císař Karel IV.

V počátku husitství sem arcibiskup Konrád z Vechty přesouvá sídlo konzistoře, které do té doby bylo v Praze. Roudnice je však již roku 1421 dobyta a značně poničena husitským vojskem. Při husitských vpádech byl zničen i zdejší klášter, který nebyl již nikdy obnoven. Po tomto, pro Roudnici velmi těžkém období, změnilo město několikrát majitele, což k dalšímu rozkvětu také příliš neprospělo.

Za třicetileté války bylo město dvakrát vypáleno Švédy. V té době bylo již v rukou rodu Lobkowiczů, kteří mu přikládali vskutku královský význam a věnovali mu zaslouženou péči. Důkazem toho může být třeba to, že jej Václav Eusebius z Lobkowicz ustavil jako hlavní a nedělitelný rodový majetek. Tím bylo až do roku 1945. Tento šlechtic také nechal přestavět zdejší hrad na barokní zámek a i jinak se zasloužil o růst města.

Díky rozkvětu strojírenství a železnice, se Roudnice v 19. století stává průmyslovým i hospodářským centrem celého Podřipska. To mělo samozřejmě i svá negativa. Železnici musel ustoupit kostel sv. Václava, při rozšiřování města byly pobořeny městské hradby i jejich vstupní brány.

Do historie města se zapsalo i obrozenecké hnutí, které z něj učinilo jedno z center svých kulturních a osvětově vzdělávací aktivity.

Konec 2. světové války znamenal nový mezník rozvoje města. Začíná stavba velkého sídliště, nové nemocnice s poliklinikou a řady sportovních areálů. Tento přelom však přináší i jistou kulturní ztrátu. Po vyvlastnění zámku byl jeho depozitář zčásti zničen, zčásti umístěn v jiných zámcích a muzeích v ČR. V roce 1960 oslabuje správní význam tohoto přirozeného centra oblasti, když je zrušen zdejší Okresní národní výbor.

Sametová revoluce přináší naděje na znovunabytí dřívějšího významu a hrdého postavení města. Výsledkem občanských iniciativ je například obnovení Podřipského muzea, péče o historické památky nebo vydávání ročenky „Vlastivědný sborník Podřipsko“.