Židovice

První písemná zmínka o Židovicích pochází z roku 1390, a to z urbáře panství roudnického, kdy patřily, stejně jako Roudnice, pražskému arcibiskupství. První zpráva o židovickém dvoře (jež vznikl někdy po roce 1500), je z roku 1555 v urbáři roudnického kláštera. Z něho i jiných urbářů víme, že v 15. a 16. století přechází panství z rukou do rukou až konečně v roce 1575 prodal král roudnické panství Vilému z Rožmberka za 25,000 kop českých grošů. Roku 1592, po smrti Viléma získává panství jeho vdova paní Polyxena z Pernštejna, jež se provdala za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a tak se stalo roudnické panství, jehož součásti Židovice byly, na dlouhou dobu majetkem šlechtického rodu z Lobkovic.

Nejstarší matrika obce počíná rokem 1650. V roce 1658 má obec 15 domů. Od roku 1784 byly Židovice spojeny do katastrální obce spolu s nedalekou obcí Hrobce. V roce 1845 měly Židovice 32 domů a 164 obyvatel. Posledním feudálním majitelem obce byl do roku 1848 kníže Ferdinand z Lobkovic.

V roce 1848, kdy bylo novou ústavou veškeré poddanství a nevolnictví zrušeny, stává se obec Židovice-Hrobce samosprávnou a zařazuje se do kraje pražského a podkraje mělnického. V letech 1848 - 50 byla dostavěna též železniční trať z Prahy do Drážďan, která vede obcí. V roce 1870 byl v obci uveden do provozu cukrovar. V roce 1890 má obec 55 domů a žije v ní 418 obyvatel, deset let po té je to již 62 domů s 467 obyvateli. Obě obce - Židovice-Hrobce - se osamostatnily až v roce 1904. V roce 1920 má obec již 70 domů s 487 obyvateli.

V srpnu 2002 postihla obec, stejně jako zbytek území České republiky, tisíciletá voda. Voda byla opravdu skoro všude, na fotografiích můžete vidět, kam až sahala, zvláště je to patrné na viaduktu, na kterém je hladina vody vyznačena.