Bochoř

Klášterní stranu začali opati velehradského kláštera udělovat do zástavy drobným zemanům a spokojili se s odvodem úrody a platem. Klášter postupně ztrácel přímý vliv na hospodaření v obci a vlastnictví se stávalo víceméně formální záležitostí. V 15. století císař Zikmund pod záminkou ochrany klášterního majetku zastavil tento majetek Petru ze Sovince. I český král Jiří z Poděbrad v r. 1461 rozhodl o doživotním užívání klášterního majetku v Bochoři ve prospěch Jana z Rokytnice a jeho dědiců. Začátkem 16. století začal skupovat a scelovat majetky silný panský rod Ludaniců. Jednou z jeho nejvýznamnějších osobností byl zemský hejtman Václav z Ludanic, kterému klášter 4. července 1542 převádí svůj majetek v Bochoři a zříká se veškerých práv. Tím působení cisterciáků v obci končí.

Také druhá polovina vsi, strana zpupná, byla od r. 1294 v držení různých zemanů. K nejvýznamnějším patřil loupeživý rytíř Friduš z Linavy, který počátkem 14. století vystavěl hrad Helfštýn a který vedl válku s českým králem Janem Lucemburským. V roce 1349 Friduš, jeho bratr Gunter a sestra Alžběta odkazují svůj majetek v Bochoři svým vnukům. V roce 1373 měl v obci majetek Friduš z Drahotuš. Dcera Friduše, Eliška z Drahotuš, řeholnice u augustiánek, spojuje svůj podíl s Ješkem Puškou z Kunštátu. Po smrti Friduše z Drahotuš v r. 1389 přechází jeho podíl na Kuníka z Drahotuš. Ten potom, kdy jako poručník pastorka Viléma z Potštejna prodělal jeho peníze, musel statek soudním rozhodnutím přepsat na svého chráněnce. Po Vilému z Potštejna dědila majetek v Bochoři jeho sestra Eliška z Potštejna a její manžel Jakub z Blažejovic. Jeho dcery se pak provdaly za bratry Jindřicha a Hynka z Choltic a v r. 1464 je vzaly do spolku na své majetky v Bochoři . Od pánů z Choltic, ale i od jiných majitelů statků v Bochoři, od Jana Císaře z Hliníku a Zuzany z Heinzdorfu, skupuje majetky na samém počátku 16. století Hynek z Ludanic na Rokytnici a v lednu 1602 si nechává potvrdit veškerá práva na statky českým králem Vladislavem II. Jagelonským. Pánům z Ludanic se časem podařil skoupit od drobných zemanů majetek nejen v Bochoři, ale i v širokém okolí, a vytvořit tak ucelené panství. Ludanicům patřila mimo jiné Chropyň, Helfštýn, Lipník. Poslední potomek rodu Václava z Ludanic, dcera Kateřina, se v roce 1580 provdala za Petra Voka z Rožmberka. Poslední mužský člen rodu, Jan z Ludanic, zemřel v roce 1568, ale těsně před svou smrtí prodal celou vesnici Vratislavovi z Pernštejna, který však téhož roku převedl majetek na hejtmana markrabství moravského, pana Hanuše Haugvice z Biskupic. Tento muž vystavěl v Chropyni renesanční zámek a učinil z něho centrum panství. Do Bochoře často zajížděl k léčení do bochořských lázní. V r. 1581 prodal Hanuš Haugvic celé chropyňské panství včetně Bochoře dvorskému úředníku Janu Purghardu Černčickému z Kácova. V r. 1595 ho Janova setra Kunka Černčická prodala Bernardu Pražmovi z Bílova. V r. 1615 bratři Karel a Šebor Pražmové prodali veškeré chropyňské statky včetně Bochoře olomouckému biskupu a kardinálovi Františkovi z Ditrichštejna. Pod správou biskupských, od roku 1777 pak arcibiskupských úředníků setrval Bochoř jako součást chropyňského panství a později od 18. století kroměřížského velkostatku až do zrušení poddanství 7. září 1848 a zavedení samosprávy v r. 1850. Obec se vyvíjela nadále jako tradiční zemědělská vesnice. V 70. letech 19. století se poměry začínají měnit. Hlavní příčinou je výstavba a zahájení provozu železnice a počínající rozvoj Přerova jako průmyslového centra. Přílivem drážních zaměstnanců narůstá počet obyvatel, lidé hledají práci i mimo zemědělství v průmyslových podnicích.

Farníci, chtějíce navštěvovat bohoslužby, museli do kostela buďto do Přerova nebo do Vlkoše. Bylo proto rozhodnuto postavit vlastní kostel. K vysvěcení kostela došlo 7. 5. 1876. Dalším problémem při přibývajícím počtu dětí bylo školní vyučování a proto v roce 1894 byla ukončena výstavba nové školní budovy.

Těžce zasáhla do obecních poměrů 1. světová válka, ze které se nevrátilo, nebo na následky zranění zemřelo 31 bochořských občanů. Přes těžkosti, které tato doba zanechala, vyhlášení samostatnosti Československé republiky bylo s nadšením přijato a velmi rychle došlo k intenzivnímu rozvoji společenského a politického života. V letech 1919 -1920 byla postavena hasičská zbrojnice. V roce 1920 přistoupila obec k elektrifikaci. V roce 1922 se začalo se stavbou sokolovny. V r. 1920 byla založena obecní knihovna. Spolkový život je velmi živý - ochotnické divadlo, Sokol, Orel, fotbalový klub, myslivecké sdružení.

Na přelomu 20. a 30.let toto všechno narušila hospodářská krize - nezaměstnanost,sezonní způsob práce,příliv nových osadníků.V roce 1930 měla obec 1662 a v roce 1943 už 1771 obyvatel, což je v historii Bochoře nejvyšší počet. II.světová válka sice ušetřila obec od přímých válečných střetů a náletů, ale vybrala si z řad bochořských občanů šest obětí a šest let života ostatních ve strachu a nejistotě. Památce občanů Bochoře, kteří hrůzy obou světových válek nepřežili, je věnován pomník s jedenatřiceti jmény obětí 1. světové války a šesti jmény z války poslední.

Ještě v roce 1945 měla obec 1643 obyvatel,ale spousta lidí odešla po válce do pohraničí a úbytek obyvatel pokračoval i nadále. Se založením JZD vznikla ve vesnici nová pracovní místa, obec, většinou v AKCI Z, vybudovala kanalizaci, vodovod, prodejnu potravin, opravila sokolovnu, školu, mateřskou školku, budovu MNV, veřejné osvětlení, veřejný rozhlas, chodníky atd.

Na valné hromadě r. 1881 byla odhlasována stavba fary. Stavět se začalo hned v příštím roce 1882. Stavbu řídil stavitel Žák z Přerova. Hospodářské stavení a stodola byly postaveny 1883.

Také bylo založeno farní obročí pro kněze a tak první kněz mohl nastoupit.

21. prosince 1884 byl na faru v Bochoři jmenován P. Tomáš Smolka. V Bochoři mu zdraví nesloužilo a tak po šesti letech a 4 měsících služby umírá v neděli 10.05.1891. Na tuto neděli právě připadla slavnost sv. Floriána, patrona kostela v Bochoři. Byl stár 63 let.

Druhým farářem v Bochoři byl ustanoven od 11.09.1891 P. Antonín Dolák. Po jeho smrti nastoupil P. Jan Šindel od 24.05.1905. Ten zemřel na následky přepadení fary zloději, kteří ho zranili r. 1917. Umírá ve věku 70 let 06.05.1920.

Čtvrtým knězem v Bochoři byl ustanoven P. Rudolf Paleta od 01.09.1920. Pro nemoc odchází do penze 01.10.1933.

Pátým farářem byl jmenován P. Jan Horák od 01.03.1934–18.07.1955. Pohřben je ve svém rodišti v Měrovicích na Hané.

Po něm přichází od 14. 09.1955 P. František Todt. Do důchodu odešel 01.01.1970.

Od 01.07.1970 ustanoven nový administrátor P. Josef Hejna. Při cestě z kostela 30.07.1981 byl postižen mozkovou mrtvicí. Umírá ve věku 71 let, 28. 02.1983. Byl to poslední kněz, který s námi v Bochoři bydlil.

Od jeho smrti až do 01.09.1997 k nám dojížděl P. Vavřinec Mitáček z Vlkoše. Pro zdravotní obtíže ho k 01.09.1997 vystřídal P. Jiří Koníček. K 01.09.2001 byl odvolán, aby spravoval Prosenice, Kokory a Penčice.

09.09.2001 se představil nový administrátor z Přerova, P. Pavel Hofírek, vypomáhá mu kaplan Jan Plodr. Ten byl ustanoven pro jinou farnost a místo něj začal do Bochoře dojíždět kaplan P. Ruslan Kuzmenko.. Ten byl k 01.08.2003 přeložen do Val. Meziříčí.

Bochořská farnost byla vyčleněna z farnosti přerovské a administrátorem se stal pan děkan Oldřich Ulman, který spravuje Troubky. Přichází do Bochoře k 01.11.2002.

Čerpáno z farní kroniky

Marta Kornelová