Žalkovice

Původně byly Žalkovice zeměpanským, tj. královským zbožím se vztahem k hradu v Přerově. Roku 1221 je moravský markrabí Vlastislav Jindřich daroval klášteru na Velehradě. V jeho držení byly až do roku 1397, kdy je klášter spolu s Břestem a Plešovcem prodal za 450 hřiven Lackovi z Kravař na Helfenštejně.

Kolem roku 1500 držel osadu Jan Kuna z Kunštátu. Jeho syn - Vilím Kuna - Břest a Žalkovice postoupil asi roku 1530 panu Václavu z Ludanic. Ves se následně stala nedílnou součástí chropyňského panství, zakoupeného roku 1615 kardinálem Františkem z Ditrich?tejna. Směnou za Žďárský statek panství přešlo do majetku olomouckých biskupů a ve svazku s cirkevní vrchností setrvalo až do zrušení poddanských vztahů za revoluce 1848 - 1849.

Před třicetiletou válkou v obci žilo 50 usedlých, z toho 13 pololáníků. Roku 1667 se udávalo asi 35 obydlených domů vedle 9 úplně pustých. V roce 1750 bylo v místě 30 pololáníků, 20 podsedků a 24 chalup. K témuž datu byl z řemeslníků uváděn jen řezník, tři ševci, osm tkalců a kovář. Rychtář nerobotoval. Půllánici museli týdně pracovat na panském po tři dny s dvěma páry koní týdně, podsedníci jednou osobou tři dny pěší roboty v týdnu.

Hlavním zdrojem obživy bylo vždy zemědělství. V roce 1900 z 656 ha obhospodařované půdy výměra polí činila 626 ha, zahrad 14 ha, pastvisek 5 ha. V obci se chovalo 93 koní, 321 kusů skotu a 274 kusů bravu. Zvláště proslulá byla obec chovem hovězího dobytka. Kolem roku 1910 Žalkovice čítaly 110 domů se 700 obyvateli. V dalších desetiletích se jejich počet pozvolna snižoval.