Zvíkov

Nejvýznamnější historickou památkou obce je středověká gotická tvrz, vybudovaná zřejmě koncem 14. století, podle kamenné desky zasazené do zdi se uvádí rok stavby 1406.

Dalším doloženým majitelem vesnice byl Jiří Majnuš z Březnice. Majetek potom zdědila Majnušova dcera Eliška, provdaná za Heřmana Lhotského ze Zásmuk.

Roku 1539 koupil ves Zvíkov (bez tvrze) Petr z Rožmberka a od té doby patřila ves k panství třeboňskému. Tvrz koupil Ondřej Ungnad a připojil jí k panství Hluboká. Podle urbáře z roku 1555 náleželo k Třeboni 15 zvíkovských usedlostí s celkem 9 lány polí.

Zvíkov a celé jeho okolí značně utrpěly v třicetileté válce. Třeboň se stala opěrným bodem českých vojsk a vytrvala v odhodlaném odporu ještě rok a 4 měsíce po bělohorské bitvě, vzdala se až v březnu 1622. Za těchto dlouhých bojů bylo celé okolí vypáleno a vydrancováno. Ve Zvíkově bylo vypáleno 13 z původních 15 poddanských usedlostí.

Roku 1628 se uvádí tvrz jako pustá.

Lidé se pomalu vraceli na zpustlé grunty. V dalších letech je ale čekal jen hlad, neúroda, nemoci a vojska přátelská i nepřátelská, která táhla krajem a vymáhala peníze i živobytí.

Z trosek nepovstaly mnohé vesnice mezi nimi i blízké Vstuhy a Ortvínovice.

Podle soupisu poddaných třeboňského panství z roku 1651 žilo ve Zvíkově 53 lidí. Držiteli selských usedlostí byli: Blažej Petlech, Tomáš Kodada, Šimon Valha, Kašpar Novotnej, Jiřík Spousta, Vavřinec Bílej, Jan Porhanzel, Jakub Bledej, Blažej Mareš a Václav Papáček. Další domy obývali se svými rodinami tkalci Vít na Karlově a Jakub na Zabilkově, chalupnice Marjána na Valhově a pastýř Jan.

Třeboňské panství přešlo na rod Schwanzenberků, pod kterým zůstala vesnice Zvíkov až do zrušení poddanství v polovině 19. století.