Zbuzany

Sousední Ořech oslavil v předloňském roce milénium, nebo-li tisícileté výročí. Tisícileté výročí jsme klidně mohli oslavit i my, ale bylo by to opravdové výročí ? Oslava milé­nia vycházela z urbáře břevnovského kláštera, který byl založen českým knížetem Boleslavem II. a svatým Vojtě­chem 14. ledna 993 a nadán řadou vesnic, jež ležely nablízku Břevnova. Je pravděpodobné, že jako Ořech, náležela k břevnovskému klášteru i polovina obce Zbuzan, o čemž svědčí urbář, založený roku 1406 za opata Diviše (Vácslav Wladivoj Tomek -III. díl Dějin Prahy). V tomto urbáři (tj. úroční knize, kam se zapisovaly důchody z vesnic) je uvedeno, že podstata kláštera zůstala celkem nezměněna pokud jde o nemovitý majetek a kde je poznamenáno, že klášteru patřila polovina Zbuzan (obce Zbuzanské). Druhá polovina obce Zbuzany patřila pod pražské biskupství a po povýšení biskupství na arcibis­kupství za Karla IV. zřejmě pod pražské arcibiskupství, o čemž je zmínka ve spisku Dr. Václava Kopeckého:„ Účet pokladníka arcibiskupství pražského z let 1382-83 - archiv Prahy, signatura 2903,“ kde se uvádí: " Universitní zázna­my z některých vsí distriktu Pražského ". (Distrikt Pražský měl pro svou blízkost k Praze postavení zvláštní. V čele jeho nebyl purkrabí, nýbrž byl spravován přímo z úřadu komory arcibiskupské. A také úrok nevybíral purkrabí jako v jiných distriktech, nýbrž sám pokladník.) Patřily k němu některé objekty v Praze samé a pak vsi v nejbližším okolí města ležící, především arcibiskupský dvůr a tvrz v Kyjích, Hostovice, poplužní dvůr v Štěrboholích, směrem k Ra­kovníku Dušníky, Chrášťany, Otovice, Železná a konečně pak část Zbuzan a Neratovice. Je tedy zřejmé, že Zbuza­ny patřily jednak polovinou pod Břevnovský klášter a dru­hou polovinou pod Pražské arcibiskupství. Starší občané Zbuzan mají ještě v paměti, že „Mirešický dvůr" patřil Břevnovskému klášteru a Ořešský dvůr "Kapitule svato­vítské"a pamatují i zbuzanskou parcelaci koncem 20. let, kdy jen Ořechu zůstala "církevní půda.“

Z uvedeného je podle mého názoru prokázáno, že obě sousední obce měly v nejstarších - písemně dochovaných - dobách obdobný dějinný vývoj. Osobně lituji, že při slou­čení obcí Ořech - Zbuzany, koncem 70tých let se ztratila několikadílná Kronika obce Zbuzany, protože ještě v r. 1979 byla Okresním archivem Praha - západ registrována na MNV Zbuzany, jako mající v 5ti svazcích 2174 stran, kdežto Kronika obce Ořecha od téhož autora pana Václava Sojky ze Zbuzan čp. 30 zůstala uložena na MNV - Obec­ním úřadě v Ořechu. Dokud žil zbuzanský občan, pan profesor Dr. Blažek, měl jsem ji u něho kdykoliv k dispo­zici, neboť kroniku měl v opise. Dnes tento opis má jako rodinnou památku po svém dědovi pan Tomáš Sojka z čp. 30. Ale stále chybí ten několikadílný originální svazek da­rovaný jeho dědem Zbuzanům.

A nyní konkrétněji k 600. výročí Obce Zbuzany. Ještě před založením urbáře Z roku 1406 existovala podle tvrzení profesora Dr. Profouse (jak píše ve své Zbuzanské kronice z let 1960-1963 zbuzanský občan pan Jan Beránek z čp. 52) listina, pocházející z 20. září roku 1395, která byla na­depsána VILLA ZBUZANY - jsou to : „ pomístná jména v Čechách“, IV. svazek (Ant. Profous - J. Svoboda - Praha 1957, str. 753). VILLA je totéž co vesnice - je to starořím­ské pojmenování venkovských budov, obdobně jako dnešn­í francouzské village. Podrobnosti o Zbuzanech z doby, kdy náležely břevnovskému klášteru jsou ve spisech od Ziegelbauera - Epitome historie monasterii brzevnoviansis z roku 1740 a ve spisu Theasurus absconditus in agro brzevnoviensi z roku 1762. Z urbářů vznikly v pozdějších dobách gruntovní čili pozemkové knihy. K charakteristice doby za Boleslava II nutno uvést, že poddaní knížat, klášterů nebo pánů byli buď „ rustici“, tj. sedláci, kteří byli osobně svobodní a měli statky dědičné, ale měli povinnost odvádět vrchnosti roční poplatky v určité výši, a nebo ko­nat robotu. Jistá omezení měli sedláci, kteří neseděli na svých usedlostech od nepaměti, ale měli je od vrchnosti – „ usedlosti dominikální.“ Obojí setřeno bylo rokem 1848.

Pozdějšími daty v 15. století netřeba se již zabývat, ne­boť v dalších letech je již v listinných památkách uvedeno jméno Zbuzany častěji.

Když už mluvíme o Zbuzanech, měli bychom něco vě­dět o názvu. A zde jsme již v oblasti dohadů a legend, kte­ré jsem v mládí slýchával a pečlivě si ukládal do vrstev vědomí. Jsem přesvědčen, že kromě určité poezie a ta­jemného nádechu je v nich i něco pravdy, i když mohou být převzaty z jiných časů a lokalit a vsazeny do našeho kraje. Vezměte např. pověst o Homoli v dřívějších Dušní­kách, kde mají kostelík sv. Jiří. Když byla dobojována bitva u Loděnic, jak píše Kosmas r. 1179, byl zajatý voje­vůdce s celou výzbrojí i s koněm zaživa, zde pohřben tím, že naň v přilbách byla nanesena hlína. A co takové Chýnice a Chýně. Nezní vám trochu mongolský název chán? A blízká Krteň se spanilou pověstí o Alžbětě, manželce Karta IV a krtku ji probudivši? Ale spíše jde o obětiště po­hanské bohyně Krchny (Krtny). A co Ořech? Zde se již ozývá 3. století před Kristem se starobylým názvem „ horse“ - náš to oř a starokeltskou pověstí o osmiramenném sloupovém obětišti uprostřed dnešního kostela, které bylo založeno na místě skonavšího koně, bodnutého do slabin na sliveneckém rozcestí. A samotný název Zbuzany? Bá­dání ve jmenné topografii nám odhaluje tajemství minulosti naší obce. Název obce Zbuzany klade vznik osady do nej­starší paměťové doby, neboť název označuje jméno po otci rodu, který se zde usadil. Jsou to jména patronymická (otcovská) přenesená z původní vlasti, a proto všem, Slo­vanům společná. Profesor Dr. Ant. Profous, odborník pro studium místních jmen tvrdí, že pojmenování Zbuzan je možno vyložit jako ves lidí Zbudových, kde s příponou jan, tvořící obyvatelská jména, vzniklo Zbudjan a dávní obyva­telé byli Zbudjané. Ze skupiny „ dj“ se vyvinula západoslovanská střídnice „z“ a máme tu již Zbuzané, od něhož čtvrtý pád zní Zbuzany jako základ vesnice, asi tak jako Hradčany z prvního pádu Hradčané - obyvatelé hradu.