Větřní

Dobrné, Hašlovice, Lužná a Zátoň tvořily spolu s Bohdalovicemi jižní výspu majetku benediktinského kláštera v Ostrově (poblíž Prahy u Davle na soutoku Vltavy se Sázavou). S jejich názvy se poprvé setkáváme v listině z roku 1310, v níž papež Klement V. potvrzuje ostrovskému klášteru držbu všeho jeho nemovitého majetku a privilegia.

Druhá nejstarší informace, vztahující se k těmto vsím, je obsažena v urbáři (soupisu poddaných a jejich povinností) ostrovského kláštera z roku 1390. Písemně doložená existence Zátoně je snad ještě staršího data. Předpokládá se, že mezi lety 1037-1055 (kdy vládl v Čechách), daroval kníže Břetislav I. klášteru v Ostrově určité statky, mimo jiné také "lesnaté území řečené Zátoň s kaplí sv. Jana Křtitele a se vším příslušenstvím".

Nahořany a Zátoňské Dvory patřily v roce 1410 k majetku premonstrátského kláštera na Strahově. První písemné zprávy o těchto dvou vesnicích jsou o něco starší, Nahořany se připomínají k roku 1379, Zátoňské Dvory 1376.

Němče bylo zřejmě původně samostatným vladyckým sídlem, první písemná zmínka je z roku 1293.

Nejstarší doklad o existenci Větřní z roku 1347 je spojen, jako ostatně celé starší větřínské dějiny, se jménem Višně z Větřní. Dne 7. září 1347 dal Petr z Rožmberka svému komořímu Višňovi do dědičného nájmu dvůr Větřní. V této době nebyl větřínský statek ještě plnoprávně v majetku Višňů, kteří se podle něho začali psát z Větřní. Do jejich svobodného dědičného držení se dostal až 10.1edna 1368, což potvrzuje listina vydaná téhož dne čtyřmi rožmberskými bratry, která darování rozšiřuje o mlýn Pečka. U Petra Višně z Větřní se poprvé setkáváme s erbem tohoto rodu, jehož podoba je uchována na Petrově pečeti. Rodový znak Višňů z Větřní měl na štítě tři poloobruče v horní části a tři poloobruče v dolní části, nad přilbicí jako klenot soudek.

HistorieVe druhé polovině 14. a téměř po celé 15. století zastávali členové rodu Višňů nejvyšší úřady ve službách Rožmberků. V 16. století se jejich hospodářská situace zhoršovala, klesal i mocenský vliv. Jan Višně z Větřní, poslední známý člen rodu, prodává r. 1603 Větřní, Metlín, Kaliště a Němče městu Český Krumlov a po bitvě na Bílé hoře odchází do ciziny, kde jeho stopa mizí, patrně do Saska. V polovině 18. století patřily Větřní a Němče ke statku města Českého Krumlova.

Založení papírny velmi výrazně ovlivnilo růst počtu obyvatelstva v obci. Od roku 1880 do roku 1910 se počet zvýšil z 231 na 1005 lidí, v roce 1930 bylo v obci hlášeno 1697 obyvatel. Po první světové válce se hospodářské poměry ve státě stabilizovaly a poválečná Spirova papírna se stala velkým podnikem s více než tisíci zaměstnanci.

V dalších obdobích, díky soustředěné výstavbě vícepodlažních bytových domů, získává obec zčásti městský charakter. Dnes se počet obyvatel žijících ve Větřní pohybuje okolo 3800 lidí. Stejně jako v uplynulých více než sto letech dominuje v obci mezi hospodářskými subjekty současná papírenská akciová společnost.

Všem, kdo zavítají do Větřní, ať již za povinnostmi či oddechem, přejeme úspěšné dny, pohodu klimatu i ducha a věříme, že zdejší pobyt bude inspirací k návratům do našeho kraje i v letech příštích.