Poříčany

První dochovaná písemná zmínka o Poříčanech pochází z roku 1295. O původu názvu obce existuje několik domněnek. Nejpravděpodobnější je, že název Poříčany je odvozen od polohy osady při vodním toku. Název obce se však během let v historických dokumentech objevuje v různých tvarech - známy jsou např. Porechan, Porzeczan, Porzieczan, Borzczan, Borzacza nebo Poriczan. Kmen jména tedy nemusí začínat písmenem „P“, ale i „B“. V tom případě by mezi původce jména Poříčany v úvahu přicházela také slova „bor“ nebo „borz“. Bor by představoval les, na jehož okraji osada stála. Borz pak může pocházet od jména „Bořita“, obce v minulosti často přejímaly jména po svých pánech a není vyloučeno, že Bořita zdejší osadu vlastnil ještě v dobách před naším prvním dochovaným záznamem o obci. Slovo „borz“ však může vyjadřovat také ničení a boření hradištních opevnění.

Od 14. století je v Poříčanech zmiňován kostel. Ten byl ve svých počátcích stavbou, která spojovala jak funkci duchovního centra, tak i funkci pevnosti. Roku 1358 se stal kostel farním, prvním poříčanským farářem byl jmenován Perhard. V této době můžeme v obci předpokládat již také existenci farní školy. Po husitských válkách kostel patřil utrakvistům. Roku 1414 se Poříčany uvádějí jako statek rodu Olbramoviců. Dne 3. července 1430 se jmenuje panošem Vochek z Poříčan. K roku 1547 obec patřila k panství Kostelec nad Černými lesy. Právě v roce 1547 bylo toto panství zkonfiskováno za to, že se Slavata z Chlumu zúčastnil odboje proti králi Ferdinandovi. Královská komora pak majetek prodala za 30 000 kop Jaroslavu Smiřickému ze Smiřic. Ves Poříčany byla mezi majetkem Černokosteleckého panství jmenována i nadále. Roku 1626 koupil celé černokostelecké panství od Albrechta z Valdštejna, jenž byl poručníkem Jiřího Smiřického, Karel, kníže z Lichtensteinu.

V první polovině 17. století zasáhla do osudů celého kraje třicetiletá válka. Řada vsí tehdy zanikla. Poříčanský kostel zůstal po válce neobsazen farářem a začal postupně chátrat.

V průběhu 17. a 18. století docházelo kvůli vysokým robotám a dávkám odváděným vrchnosti k selským bouřím. Roku 1680 proběhlo vzbouření i na Kounicku. Záznamy pak uvádějí ještě jednu vzpouru roku 1775, kdy sedláci táhli na zámek v Kostelci. V první polovině 18. století záznamy uvádí, že byl poříčanský kostel velice zchátralý. Kvůli špatnému stavu bylo nakonec rozhodnuto o jeho zbourání a na původním místě byl v roce 1750 stavěn nový barokní farní kostel Narození Panny Marie pod patronací kněžny z Lichtensteinu, Marie Terezie z rodu Savojského. Po dostavbě byl kostel doplněn komplexem farních budov. Podle záznamů bylo v obci na konci 18. století 45 domů, většinou rolnických usedlostí. Záznam z roku 1713 uvádí v obci 56 koní, 52 krav, 7 volů, 30 jalovic, 118 ovcí, 230 prasat a 8 koz. V obci tehdy stával mlýn, který sloužil celému širokému okolí. Původní „dolní mlýn“, vedle kterého při hlavní cestě směrem ke kostelu odedávna stávala stará krčma, se postupem času stal nedostatečným. V letech 1734 – 1739 byl proto v Poříčanech postavený mlýn „horní“. Z konce 18. století pochází záznam, který uvádí, že zdejší školu navštěvovalo celkem 96 dětí.

Po zrušení poddanství roku 1848 vliv Lichtenštejnského rodu v obci postupně slábnul. Jeho posledním aktem bylo zrušení patronátu nad poříčanským kostelem v roce 1945, kdy už správa zbytku panství sídlila v Úvalech. Velkým přínosem pro rozvoj Poříčan v 19. století byla výstavba železnice Vídeň – Olomouc – Praha, která byla dokončena roku 1845. Z počátku sice trať na obec žádný vliv neměla, protože zde nebyla žádná zastávka, to se však změnilo v roce 1874. Se vznikem zastávky se v Poříčanech vytvořily příznivé podmínky pro rozvoj. Začali se zde usazovat železniční zaměstnanci, kteří pak tvořili významnou část zdejšího obyvatelstva, a díky rychlému spojení s Prahou se v obci začali usazovat také lidé dojíždějící za prací v průmyslu. Koncem 19. století se význam železnic rozšiřoval o využití k hospodářským místním účelům - především pro potřeby rozvoje zemědělství. Bouřlivý rozvoj staveb místních drah se v naší obci projevil stavbou tak zvané České komerční dráhy (Böhmische Komerzbahn) Poříčany - Nymburk a dále přes Kopidlno do Bakova nad Jizerou a do Jičína.

Poříčany se staly stanicí, kde se napojovala tato dráha na páteřní hlavní směr Praha - Pardubice - Vídeň, tak zvanou "Státní dráhou". Provoz na Komerční dráze byl zahájen roku 1882. Tím se staly Poříčany důležitým železničním uzlem. Proto bylo nádraží rozšiřováno a stavebně ukončeno k roku 1900. Po této úpravě sloužilo nádraží do definitivní přestavby určené realizací elektrifikace hlavního železničního tahu prováděné v letech 1953 - 1963. Poslední úpravou prošlo nádraží při stavbě železničního koridoru těsně před rokem 2000.

Poříčany proto v druhé polovině 19. století rychle rostly. Mezi léty 1840 – 1880 zde počet obyvatel stoupl z 487 na 860. S tím, jak se toto číslo blížilo k hranici 1000, uvažovalo obecní zastupitelstvo v roce 1882 o povýšení obce na městys. Tato myšlenka se však nakonec neuskutečnila. O rozvoji obce v druhé polovině 19. století svědčí i velký rozmach řemesel – do roku 1850 byly Poříčany čistě zemědělskou obcí, kde byla pouze velká hospoda, mlýn a kovárna. Již v roce 1877 tu však svou živnost provozovalo 5 krejčích, 3 ševci, 3 truhláři, 4 tesaři, 2 tkalci, sklenář, kovář, kolář, bednář, 3 cihláři, 3 pletaři, 2 řemenáři, 3 obchodníci, 3 hostinští a řezník. V roce 1865 byl vybudována silnice z Českého Brodu přes Klučov a Poříčany do Sadské.

V polovině 19. století se v místní kronice poprvé začíná psát o obecním policajtovi, který současně vykonával i funkci ponocného. K roku 1863 do místní školy docházelo na 147 dětí, stávající školní budova č.p. 9 proto přestala svému účelu stačit. Obec proto roku 1868 zakoupila velký dům č.p. 13, kde byla hospoda, školu sem přemístila a hospoda se pak přesunula do č.p. 9. Příliv žáků v Poříčanech však byl příliš velký, i nová budova tak brzy přestala stačit. V roce 1876 byl do Poříčan přiškolen i Chrást – Mandršajd a k roku 1890 tak počet žáků hlásících se do zdejší čtyřtřídní školy přesahoval 400. Situace byla neúnosnou, proto musela být roku 1894 vedle školní budovy přistavěna ještě menší stavba pro další třídu. V 70. letech 19. století byla v obci založena poříčanská „Beseda Barák“, spolek, který se zaměřoval na národní uvědomění. Roku 1880 byla v Poříčanech zřízena poštovní úřadovna. O čtyři roky později byl v obci založen sbor dobrovolných hasičů. Ten byl skutečně zapotřebí, jen do roku 1900 totiž podle záznamů vyjížděl nejméně ke 30 zásahům.

Na počátku 20. století v obci vznikaly secesní vilky. V letech 1902 – 1910 jich tu vyrostlo celkem 35 a do konce první světové války bylo postaveno ještě dalších 25 domků. V roce 1902 byla v Poříčanech zřízena stálá četnická stanice. V roce 1910 byl při silnici na Hořany zřízen nový hřbitov. Počátek 20. století přinesl vedle růstu obce také rozvoj kulturního a společenského života. V roce 1909 tak byla v obci založena místní tělocvičná jednota Sokol – Poříčany. Pro její potřebu byla ve druhé polovině 20. let zahájena výstavba sokolovny. V ní Sokol zřídil i biograf. Svou činnost v obci vyvíjel také Divadelní soubor dramatický. První světová válka v letech 1914 – 1918 sice rozvoj obce na čas zastavila, již v roce 1922 se ale Poříčany opět rozrůstají. Mezi léty 1922 – 1930 tak bylo v obci postaveno dalších 100 rodinných domků. V roce 1923 byly Poříčany elektrifikovány. Dne 3. 11. 1929 byla v Poříčanech slavnostně otevřena sokolovna. Vedle Sokola v Poříčanech od 20. let vyvíjel činnost také Sportovní klub, který se zaměřoval především na fotbal. V roce 1933 pak byla uvedena do provozu nová školní budova.

Do rozvoje obce zasáhla na konci 30. let další válka. Po osvobození od nacistického teroru se obec z válečných útrap vzpamatovávala poměrně dlouho, první menší domy a kravíny tu byly stavěny až po deseti letech. V roce 1946 byla ve volné třídě školní budovy otevřena mateřská škola. V roce 1951 pak bylo rozhodnuto zřídit v Poříčanech i střední školu (stupeň, který byl dříve nazýván měšťankou). Národní a střední škola byly nakonec v roce 1953 sloučeny jako tzv. jednotná osmiletá škola. K roku 1955 měli obyvatelé Poříčan k dispozici 3 obchody s potravinami, 1 prodejnu elektro – drogerie + servis TV a 1 malý obchodní dům. Do konce 50. let byla zdejší škola rozšířena o 4 třídy. Po válce se v obci začal opět rozvíjet spolkový život, největší význam tu v této době měl SVAZARM, činná tu byla také organizace Svazu žen a Čs. červený kříž.

V roce 1949 bylo v Poříčanech založeno JZD. To bylo v únoru roku 1965 sloučeno s JZD Chrást a dostalo název „Horka“. V následujícím roce byla dokončena stavba nového velkokravína. Rok 1955 přinesl dokončení výstavby silnice směrem na Český Brod, která představovala podstatnou změnu v systému silniční sítě v okolí obce. V letech 1960 – 1966 pak byly všechny ostatní silnice z Poříčan zrekonstruovány bezprašnou úpravou povrchu asfaltovým kobercem. Posledním zásahem do silniční sítě v okolí Poříčan pak byla stavba dálnice D 11, která protíná katastr obce v jeho severovýchodním výběžku.

Vzhled obce se výrazně změnil až na konci 60. let, kdy u nového nádraží vyrostlo malé sídliště. V polovině 70. let pak byla postavena samostatná budova mateřské školy. Ve spojitosti s touto výstavbou se v obci v roce 1975 realizoval také první projekt splaškové kanalizace a čističky odpadních vod. V roce 9177 bylo zdejší JZD připojeno spolu s dalšími menšími celky k JZD Sokolovo. Tento celek se v roce 1991 rozpadl a zbytek JZD v Poříčanech a Chrástu dál hospodařil samostatně pod názvem Zemědělské družstvo Poříčany. V roce 1988 byla v obci zahájena plynofikace.

K roku 1991 žilo v Poříčanech na 1271 obyvatel. Zdejší Základní školu T. G. Masaryka v roce 1995 navštěvovalo celkem 131 žáků. Obec dnes žije poklidným životem. Její malá vzdálenost od Prahy a výborné spojení (na trati z Prahy je zaveden intervalový provoz a dálnice D 11 leží 1800 metrů od středu obce) dávají příslib rozvoje a stavebního ruchu v obci. Poříčany jsou navíc díky své poloze ideálním východiskem pěších i cyklistických výletů.