Liboměřice

Benediktýnský klášter ve Vilémově, založený kolem roku 1121 přivedl kolonisty do centrální části Železných hor. Osidlování v 13. století směřovalo do vyšších poloh, zakládáním sídel typu lesních návesních vsí. V roce 1329 v místní kolonizaci postupuje místní správa hradu Lichnice a předpokládá se vznik návesní vsi Liboměřice.

Při dělení zboží Ohebského r. 1564 mezi syny Zikmunda Robmhápa ze Suché, Václava a Albrechta je Samařov zmiňován jménem Zamarov a Nové Lhotice jako Německé Lhotice, později jako Lhota Německá. První zmínky o Samařově pocházejí z roku 1567, Nových Lhoticích z r. 1329 a Pohořalce z r. 1739. Do roku 1583, kdy byly Liboměřice prodány Václavem Robmhapem, jsou součástí panství Sečského. Pozdější majitel panství Jan Záruba prodal Liboměřice roku 1628 Františku de Couriers. Od této doby patří obec k panství Nasavrckému.

V prvním pokusu o sečtení obyvatel Čech "Soupis poddaných podle víry z roku 1651" se píše, že v obci žilo 48 lidí. Do vydání Tolerančního patentu v roce 1781 se tu v Medunově stodole tajně konaly evangelické bohoslužby. V roce 1833 bylo v Liboměřicích 144 obyvatel a stejně popisných čísel, na Pohořalce žilo 40 obyvatel.

V době poddanství byly Liboměřice sídlem rychty, po roce 1848 patřily k politické obci Licibořice. Obce náležela také k újezdu bojanskému a s ním klášteru Vilémovskému. Mezi Liboměřicemi a Křižanovicemi byl založen v roce 1864 evangelický hřbitov, ale pohřbívalo se tam jen do roku 1871. Protože všechny hřbitovy musely být obezděny, nový evangelický hřbitov byl udělán v Hradišti. Roku 1897 hořelo v Liboměřicích u Medunu čp. 17, velkou zásluhu při hašení požáru měli Licibořičtí hasiči (v té době měli jediný v okolí hasičskou stříkačku).

Z roku 1900 jsou první písemné zmínky o místním sboru dobrovolných hasičů.

Rozlehlá obce Licibořická byla rozdělena usnesením zemského výboru v Praze ze dne 15. února 1910 ve čtyři samostatné politické obce: Licibořice, Deblov, Křižanovice, Liboměřice. V roce 1927 vyhořela část Liboměřic Fajmonovi, Novákovi, Korečkovi a Kubantovi.

V dobách komunismu byly Liboměřice střediskovou obcí, k 1.1. 1971 měla obec 558 obyvatel. Budova obecního úřadu, hasičské zbrojnice a hospoda s obchodem byly postaveny v 7o. letech. Rybník na návsi byl vybagrován v r. 1977. V roce 1990 tady žilo 466 lidí, pak se obce Licibořice (224 obyvatel) a Křižanovice (113 obyvatel) osamostatnily. Po oddělení v Liboměřicích v roce 1991 bylo 143 lidí.

Po roce 1990 pokračuje vývoj obce, vybudováním sportovního hřiště, dvou obecních bytů, nové zděné čekárny, opravou chodníků a opravou osvětlení. Na výstavbu dvou zvoňiček přispěl Mikroregion "Centrum Železných hor" a obchvat (biokoridor) okolo Liboměřic byl budován za přispění Evropské Unie. V roce 2000 měla v obec 97 obyvatel, v r. 2010 tu bylo 146 obyvatel. V květnu 2014 byla udělána nová cesta k rybníku u kravína.