Heřmanův Městec

Kdy bylo město založeno není přesně zjištěno. Stalo se tak pravděpodobně kolem roku 1280 kdy Heřman z Lichtenburku kolonizoval krajinu kolem hradu Lichnice. I Heřman z Kostela (Kostelce), nebo vladyka Heřman z Mrtic, který dostal tuto krajinu za vojenskou pomoc rytíři z Kauniců v bitvě českého vojska o Miláno mohli město založit.

První dochovaná zpráva ze 7. října roku 1325 v zemských deskách trhových se týká rozdělení majetku Heřmana z Mrtic, ve které je Městec popisován jako nehrazené městečko, kterému patřila ves Bylany. Lokátor k umístění města využil potoku Podolky a Konopky a ulice rozmístil tak, že každý dům byl zásobován užitkovou vodou.

Městem procházela známá Trstenická stezka vedoucí z Moravy do Prahy, po níž procházely obchodní karavany, jež učinily z města obchodní centrum širokého okolí. Po této cestě však přicházela i vojska a to nejen husitská, ale i houfy žoldnéřů za třicetileté války, které působily obyvatelům nesmírné útrapy - rabování, zabíjení a vypalování.

Obchodnímu rozvoji města přispělo od 15. století i velké židovské osídlení rozkládající se v jeho severní části. Nejvyšší počet židovských obyvatel se pohyboval kolem r. 1849 - 840 osob.

V r.1579 Rudolf II. mění na žádost městeckých dny konání jarmarků a potvrzuje městu znak a právo zelené pečeti.

Z významných majitelů Heřmanova Městce byl v 15. století Jan Městecký z Opočna, za něhož bylo město vypáleno husity, jako odplata za Janovy intriky proti Žižkovi. K dalším majitelům města patří Trčkové z Lípy, Andělové z Ronovce, Oprštorfové z Dubu a Frydštejna, Žerotínové, Berkové z Dubu, Šporkové a Kinští z Vchynic a Tetova. O rozvoj města se nejvíce zasloužili Šporkové, za jejichž držení se počalo stavět z kamene, aby město netrpělo požáry, jako v minulých letech. Byl rozšířen zámek a kostel, který byl při požáru v roce 1740 zcela zničen. V letech 1756 až 1761 byl stavitelem Františkem Tomášem Jedličkou postaven v čistém barokním slohu dnešní kostel svatého Bartoloměje, který je kulturní památkou přesahující rámec regionu. Židé si vybudovali synagogu, na okrajích města byly postaveny kaple sv. Jiří a sv. kříže, městu byly opatřeny sochy světců. U zámku byla zřízena husarská kasárna. Za zámkem byl založen rozsáhlý zámecký park. V držení Šporků bylo město 133 let. Od roku 1828 bylo město v držení rodu Kinských. I oni se zapsali do rozvoje města, např. zřízením Mariánské nemocnice, dětské opatrovny, hřebčína, ale i rozšiřováním zámku a parku do dnešní podoby.

V roce 1837 byl zřízen poštovní úřad, 1860 občanská záložna,1867 četnická stanice, 1882 zřízeno železniční spojení Vápenný Podol - Heřmanův Městec-Přelouč, v roce 1899 Heřmanův Městec - Chrudim a v roce 1911 zřízeno autobusové spojení Heřmanův Městec - Pardubice.

V 19. století rozvíjí se kulturní i společenský život. Vznikají nové spolky: divadelní v roce 1848, pěvecký v roce 1862, Sokol v roce 1892 ale i hasiči v roce 1878. Z podpůrných a vzdělávacích spolků vzniká Řemeslnická beseda, Svornost, Občanská a Měšťanská beseda, čtenářský klub, později ještě Hálek a Barák. Zajímavostí je,že v roce 1875 se Městec stává prvním místem v Čechách, kde se hrála kopaná. Tento sport přivezl hrabě Kinský z Anglie.

V roce 1841 je dřevěná školní budova zbořena a postavena třípodlažní zděná, která však je záhy nedostačující a proto je v roce1894 stržena městská radnice se dvěmi domy a postavena nová školní budova. Za první republiky se rozvíjí výstavba malých rodinných vilek, v roce 1929 je postavena Sokolovna a v roce 1930 Husův sbor. V roce 1932 je dokončena rozsáhlá přestavba zámku s vnitřní štukovou výzdobou, kterou provedli italští mistři.

I v těchto letech žije město bohatým kulturním a společenským životem do kterého se zapojily všechny spolky.

Stavební i obchodní rozvoj ukončuje německá okupace. 15. 3. 1939 kolem osmé hodiny přichází do města okupační armáda. Dochází k odbojové činnosti, ale i k prvnímu zatýkání. 3. 12. 1942 byli z města odvezeni poslední židovští obyvatelé a tím zaniká židovská komunita.

Na podzim v roce 1944 podporují městečtí občané partyzánské hnutí na Železných horách a ustavují ilegální Revoluční národní výbor, který se v květnových dnech ujímá řízení událostí při útěku německé armády. K osvobození města došlo 9. května 1945 kolem devatenácté hodiny. Po tomto dochází k široké výstavbě rodinných domků a sídlišť a zvyšuje se počet obyvatel. Jsou rekonstruovány silnice, chodníky, rozvod elektrické energie a vystavěny trafostanice. Po celém městě je vybudován vodovod. Přistavěno bylo nové křídlo školní budovy, opatrovna zrekonstruována na školu, postaveny 2 mateřské školky a jesle, dům dětí a mládeže, dům služeb, pošta a obchody. V Konopáči vybudován rozsáhlý autokemp. Byla podstatně rozšířena a zmodernizována železniční stanice.

V důsledku budování kanalizace v osmdesátých letech dochází k rekonstrukci státní silnice I/17, která byla podmíněna zbořením několika domů v ulicích Pátého května i v ulici Čáslavské a zejména domů uzavírajících obě strany náměstí Míru.

Střed města je od roku 1989 po předchozím stavebně historickém průzkumu provedeném v roce 1981 vyhlášen památkovou zónou.