Načešice

Jméno Načešice znamená ves lidí Načešových. Toto osobní jméno bylo zkratkou osobního jména.

V roce 1391 je další zmínka o "Pešikovi z Načešic" . Z téže doby jsou zmínky v různých písemnostech jako: "V Láních, Načešicích, v Klešicích " nebo "Ves Načešice, městečko Heřmanovo", nebo "Zámek řešený Heřmanův Městec s lesy, jež slovou Kostečtí, Načešičtí" atp.

Více pramenů je pak v purkrechtní knize Heřmanoměstecké. Nejstarší zápisy o vsi Načešice jsou jasným dokladem toho, že ves tato jsouc založena dle staročeského práva měla několik zemanů, kteří uchovali sobě svou samostatnost oproti purkrabí Lichnickému, co zatím ostatní sedláci, vidouce, že Lichnice kyne jim ochrana, zakupovali se. Tak vidíme, že před válkami husitskými v Načešicích měla svůj dvůr Eva z Načešic. Snad tento dvůr král Václav IV. r. 1410, nabyv jej právem odúmrtím daroval Alešovi z Přestavlk. Jiný roku 1438 měl panoš Kuneš z Načešic a Vaněk Kutský. V Této době začíná na Chrudimsku zjevně vystupovati šlechta a to hlavně ve svém poměru jak k nově založeným městům tak i k ostatním třídám společnosti. Obyvatelé usazení podle staročeského práva vidouce pak, jaký prospěch kyne z práva německého, se zakupovali a dávali o tom zápisy do knih. Tak se stalo, že byli nájemníky svých pozemků. Činili tak proto, poněvadž věděli, že povinnosti jejich nebudou zvyšovány, že budou moci svůj majetek volně prodáva ti, darovati, zastaviti a odevzdati dědicům, ovšem s tou podmínkou, že nový držitel musí mít tytéž povinnosti jak měl majitel dosavadní. Toto zakupování a přeměňování osad dálo se u nás až do doby husitské a forma lhot stala se panující. Ba ještě brzy po válkách husitských spěchá celá řada jednotlivců do knihy heřmanoměstecké, aby tam před svědky si zajistili svůj majetek.

Podobným způsobem zakoupily se všechny vesnice na Heřmanoměstecku a poddaly se pánům na Lichnici, od které doby také náleží ony zcela pánům z Lichtemurka, kteří se spravují svým purkrabím. (Purkrechtní kniha Heřmanoměstecká v zemském archivu)

A když po válkách husitských za třetího rychtáře Blažka forma lhot opanovala, celá řada spěchala do Městce, aby si tam před svědky zajistili svůj majetek. Dokladem toho je zápis z r. 1451, jímž Duchoň z Načešic synu Petrušinu odevzdává purkrecht. Purkrechtní kniha v zemském archivu - zápis ten zní:

"Léta od narození Syna Božího tisícího čtyřstého padesátého prvního - den úterý na Hromnice - , my purkmistr Matěj Lecko a conšelé - my teď podepsaní - Vavřinec, řečený Škorně, Brázda Šich, Matěj Rybkov, Pražák, Šimon Plachtík, Matěj řečený Dolánek, Mikulas Kolář, Jan Břízko, Cach Sklaník - známo činíme tiemto nápisem, že Duchoň z Načešic, syn nebožce Vaňkov z Načešic předstoupiv před nás osobně před lavice, dobrovolně odevzdal se jest před námi a před slovutnými úředníky našimi - před Janem Dřínem, purkrabím a před Blažkem, rychtářem - Vaňkovi z Načešic, synu Petrušinu dobré paměti toho purkrechtu, kteréhož bych se jest se chopil po nápadu otce svého, tu v Načešicích, na kterémž Vaněk svrchu psaný sedí a též jest nám dobře vědomo, že Jirsa z Načešic, bratr Duchoňův předstoupiv před nás též osobně a dal jest svů plnou volí Důchoňovi, bratru svému i moc svů plní v při, aby Duchoň byl nucen vysůditi i prosůditi a tu pak Duchoň odevzdal se toho purgrechtu svrchu psaného od sebe i ode vší moci své dobrovolně před námi svrchupsanými Vaňkovi svrchupsanému synu nebožce Petrušinu."

Od Načešic směrem k Raškovicům bylo veliké hájemství, o které r. 1575 byl spor s paní Annou Gestorfortovou.

V téže době se připomíná v Načešicích poddaný Jiřík Mlejnek, jenž r. 1576 propuštěn byl hejtmanstvím pardubickým z poddanství p. Jiřímu Proskovskému z Proskova a na Velkém Hradě.

V Načešicích byl tehdy pustý grunt, z něhož J. M. císaři nic nevycházelo i nabídla se obec jej koupiti a z něho platiti, což jí bylo povoleno.

Po 30 ti leté válce bylo mnoho usedlostí zruinováno a spustlých; také z důvodu náboženských při rekatolizaci lidé opouštěli své domovy a mnozí i emigrovali. Tak tomu bylo i v Načešicích. Podle sčítání vizitační komise z roku 1653 bylo ve vsi 10 sedláků, kteří měli po 24 až 50 korců, 1 chalupa s 9 strychy a tři stavení byla zbořena. Usedlíci v Načešicích byli: 1. Jan Hrstka - 250 kop. gr. - Po roce 1656 Václav Pařízek 2. Jan Karpíšek - 80 kop. - Jeho grunt po válce třicetileté byl pustý a náležel vrchnosti. 3. Martin Šašek - 70 kop - r. 1636 Jakub Bártův. Na gruntě po Janu Krupkovi, jehož oběsili, náleželo vrchnosti 2 kopy gr. A po Pavlovi, jenž z gruntu zběhl 30 kop, 30 gr. 4. Markéta Vašková - 400 kop - r 1653 Vít Klepítko, jemu pro zpustlost gruntu a nepřidané svršky sleveno bylo 255 kop, 25. gr, 3 denáry. K hrbokovskému záduší náleželo na gruntě 69 kop, kosteleckému 6 kop. Vrchnosti po Vítovi Klepítkovi, jenž zběhl r. 1656 náleželo 10 kop, 20 gr., 5 denárů. 5. Jan Pavelka - 60 kop - r. 1636 syn Jan splácel po 3 kopách 6. Adam Žiželický - 6 kop - Válkou grunt spustl. Na něm kosteleckému záduší 10 kop gr. 7. Antonín Lazebník - r. 1653 Jan Klepítko. Na gruntě tom městecký špit měl 1 kopu gr.. Jemu za zpustlost gruntu a nepřidané svršky sleveno bylo 40 kop. Vrchnosti na gruntě tom po zběhlé Alžbětě Valentové náleželo 60 kop, poněvadž dle svědectví rychtáře žádných nápadníků nebylo. 8. Mikuláš Holinka - 45 kop, 20 gr.. - r. 1658 Vít Lyčko. 9. Matěj Žampach - 1.20 kop - r. 1642 Bartoloměj Zelinka. Vrchnosti na jeho gruntě po sirotcích neboštíka Martina Pekaře, kteří zběhli, náleželo 22 kop. 10. Matěj Nosek - 100 kop - r. 1653 Tomáš Víšek. Jemu za spustlost gruntu sleveno bylo 60 kop. Vrchnosti na gruntě jeho po Matějovi Tomáškovi r. 1644 zběhlém, náleželo 38 kop. 11. Matěj Cikán - 48 kop- grunt jeho válkou zpustl a byl opuštěn. Vrchnosti náleželo na něm 28 kop. 12. Grunt Doušťovský -68 kop - r. 1658 Václav Holoch. Na jeho gruntě po sirotcích Baroně Zdražila, kteří zběhli náleželo vrchnosti 18 kop a po sestře Adama Víška Mandaléně, která se zle zachovala, 15 kop. Pole byla v polohách: Dubinka, Mezi cestami, Na zahrádkách, Vosičiny, Na pískách, K městu, K Licomělicům, Vlastějovské, Na podmokách. Počátkem 17. století byla ve vsi rychta, které byly podřízeny obce Raškovice a Licomělice (Vicomělice). Koncem 18. Století měly Načešice 33 domů. V roce 1826 žilo ve 43 číslech 289 obyvatel a v roce 1833 již v 50 číslech 349 obyvatel. S přidělenou osadou Raškovicemi bylo celkem: v roce 1789 47 domů v roce 1833 64 domů a 434 obyvatel v roce 1890 71 domů a 552 obyvatel v roce 1900 84 domů a 513 obyvatel, z toho 246 mužů, 267 žen, 508 katolíků a 5 evangelíků V samotných Načešicích bylo v roce 1900 426 obyvatel

Ještě několik zajímavých dat z roku 1900: Načešice (s přidělenou osadou Raškovice)

Rozloha 3,55 km2. Čistý katastrální výnos po 1 jitru 19.06 Na 1 korec použito 15 kg superfosfátu, 3 kg ledku. Oseto bylo v procentech celkové půdy: řepa 5%, pšenice 13%, ječmen 13%, žito 24%, oves 18%, pícniny 17%. Na 1 kus hov. dobytka 81 kg jadrného krmiva. Rolí 220 ha, 17 a, 87m., luk 35 ha, 63 a, 50 m, zahrady 8 ha, 85 a, 50 m, pastviny 15 ha, 41 a, 54 m, les 60 ham 66 a, 41 m, močály - 87 a , rybníky - - 87, plocha zastavěná: 2 ha, 64 a, 40 m, neplodná 7 a, 38m jiná 10 ha, 24 a, 33 m. Úhrn 354 ha 59 a, 14 m. 29 koní, skot 304 ks, kozy 19, vepři 64, úle 49, slepice 773, husy 135 kachny 9, jiná drůbež 32. Obecní lesy 23 ha, 3 a, 49 m. Živnostenských závodů: 11, vedlejší hospodářství 3, rolnické závody 9.

Podle výpisků, které s nevšední ochotou pořídil důchodce a aktivista okresního muzea v Chrudimi František Horáček, sestavil Václav Chmelík v lednu 1982.

Některé vysvětlivky k textu: Od r. 1300 se razily české groše a počítaly se na kopy. Drobné byly denáry. Hodnota groše za Václava II. asi 30 Kčs předválečných, kolem r. 1420 již jen asi 17 Kč. Od dob Jiříka z Poděbrad se začalo počítat na kopy míšenské. Dvě kopy míš. se rovnaly kopě české. Od časů Ferdinanda I. se také počítalo na zlaté o 60 kr. Povinné číslování domů nařízeno až v r. 1770. Plošná míra strych = korec = 0.287732 ha. Plošná míra kat. jitro = 2 korce = 0.575464 ha.

Ves Licomělice v Železných horách ležící 17 km od Chrudimě patří k nejstarším vsím okresu. Uvádí se již k roku 1382. Dřívější název obce se uváděl Vícomělice, Vícemilice, Vícemělice, Vícoměřice. Krátký čas byla osada majetkem královským 1572 - 1577. V 16. století dostala ves přívlastek Horní, aby se tak rozlišila od sousední vsi, dnes nazývané Licoměřice. Až do 17. století tato ves měla stejné jméno, proto od 16. století byla označována jako Dolní. Od 17. století se objevuje název Licomělice a odpadá označení Horní a Dolní. V roce 1631 Jan Jetřich z Dubé a Lipé daroval ves heřmanoměsteckému špitálu. Špitálské grunty měly 67 korců rolí. V první polovině 17. století náleželo 5 usedlíků k choltickému panství a 3 ke špitálu heřmanoměsteckému. Jména prvních usedlíků v obci Licomělice: Václav Kuňkáček, jehož grunt spustl třicetiletou válkou. Potom se ujal gruntu Mikuláš Telák, dále to byl Jiří Krása, Ondřej Krčmář, Jan Šíp, Václav Roztočil, Šimon Stehno. Ke špitálu městeckému patřili: Václav Tomín, Martin Petrlín jinak Horák, Jiří Necijak. V roce 1790 měla ves 29 čísel, z nichž 8 patřilo k Cholticům. V roce 1826 měla ves 40 čísel a 246 obyvatel. K Městci Heřmanovu patřila čísla 1 - 5, 7 - 16, 18, 22, 27 - 31, 33, 35, 36, 38, 39, 40 - celkem 28 čísel popisných se 192 obyvateli. K Cholticům patřila čísla: 6, 17, 19, 20, 21, 23 - 26, 32, 34, 37, tj. 12 čísel s 54 obyvateli. Pole byla v polohách U Špitálska, Dlouhý, Vysoká, Na Zálesech, V Devitokách, Na Vítku, U Kozy. V roce 1833 měla ves 41 čísel - 257 obyvatel, z nichž 72 ve 12 domech patřilo k Cholticům. Po roce 1848 se staly Licomělice samostatnou politickou obcí, která měla v roce 1865 počet obyvatel 293. V roce 1890 se snížil počet na 223. V roce 1910 měla obec 42 čísel a 250 obyvatel. V roce 1940 bylo v obci 240 obyvatel a 47 čísel. V roce 1950 žilo v obci 184 obyvatel. V roce 1961 zde žilo 169 obyvatel. V roce 1970 - 156 obyvatel, v roce 1980 - 127 obyvatel a v roce 1991 - 124 obyvatel. V roce 1999 má obec 111 obyvatel, 30 obydlených domů, 24 domů chalupářských a 5 domů je neobydlených.