Blansko

Kanovníkův latinský popis události zde začíná těmito slovy:

„...Quodam tempore episcopus Olomucensis Henricus in villa, quae Blansko vocatur, ecclesiam constructurus erat, haec enim villa multo ante tempore sub potestate praedecessorum eius fuerat, Wratizlaus antem, unus de ducibus Moraviae, bonum propositum boni pontificis, ut cognovit, curiose pertractare coepit qualiter hoc propositum destruere posset...“

„...Kdysi chtěl biskup olomoucký Jindřich stavět kostel ve vsi, která se nazývá Blansko, neboť ta ves od dávných časů patřívala pod moc jeho předchůdců. Ale Vratislav, jeden z knížat moravských, jakmile zvěděl o dobrém úmyslu dobrého biskupa, počal pilně pracovati o tom, jak by mohl ten úmysl překaziti...“

Spor po čase ukončilo až rozhodnutí pražského knížete Soběslava, který dal biskupovi za pravdu, a tak mohl Jindřich Zdík nový kostel v Blansku, které se záhy stalo významnou součástí biskupských statků, dostavět a vysvětit.

Od konce 14. století se objevují zprávy o tzv. manském dvoře na levém břehu Svitavy. Kolem tohoto dvora, stojícího zhruba v místech dnešního zámku, postupně vyrůstala osada Nové Blansko. Obě části se správně a ekonomicky vyvíjely samostatně až do r. 1526.

V r. 1580 bylo Blansko povýšeno na městys.

V poslední třetině 16. století se Blansko dostalo do držení rodu Žalkovských ze Žalkovic. R. 1580 bylo Blansko Matyášem Žalkovským povýšeno na městečko. Matyášův syn Jan Žalkovský nechal na přelomu 16. a 17. století přestavět původní gotickou tvrz na renesanční zámek.

Od konce 17. století vlastnil blanenské panství slezský rod hrabat Gellhornů, který zde také založil železářskou výrobu (1698). V této tradici pokračoval rod Salm-Reifferscheidt, který v r. 1766 získal blanenské panství koupí. První polovina 19. století byla obdobím rozkvětu blanenského železářství a zejména rozmachu výroby umělecké litiny. Salmům, kteří v r. 1896 prodali železárny pražské firmě Breitfeld-Daněk, patřilo blanenské panství do r. 1945.

Velký význam pro rozvoj Blanska měla výstavba železniční trati Brno – Česká Třebová – Praha, kterou v úseku Brno – Blansko stavěla v letech 1843 – 1849 italská firma Tallachini.

Po zrušení patrimoniální správy koncem 40. let 19. století a územní reformě se stalo Blansko centrem soudního okresu.

Významným datem v dějinách obce pak bylo povýšení Blanska na město v r. 1905 dekretem císaře Františka Josefa I.

V r. 1949 se stalo Blansko okresním městem a zůstalo jím i po reformě územního členění státu v r. 1960.

V současné době má město kolem 22.000 obyvatel, je vstupní branou do Moravského krasu, v němž se mj. nachází soubor jeskyní přístupných veřejnosti. Největší atrakcí Moravského krasu je propast Macocha hluboká 138 m.

Blansko je zaměřeno zejména na průmysl, jehož profilací je možno charakterizovat výrobou vodních turbin, šedé litiny, elektrických měřicích přístrojů a zařízením pro polygrafický průmysl.