Darkovice

Před rokem 1265 vznikla vedle Darkovic obec Žibřidovice a mezi nimi nejstarší rybník na Opavsku s mlýnem. Po smrti Přemysla Otakara II. (1278) probíhaly v pohraničí boje o dědictví a během tohoto válečného běsnění Darkovice zpustly. Teprve po roce 1320 velehradský klášter pustil Darkovice hradeckému purkrabímu Přeskovi, který byl i správcem Landeku. Darkovice byly tedy ve správě knížecího majetku landeckého.

V roce 1334 byl zde založen nový rybník a mlýn. Během 14. a 15. století se ve vsi vystřídalo několik majitelů.

V roce 1517 odevzdal zemský hejtman opavský kníže Kazimír Těšínský Darkovice v dědičný majetek hlučínské vrchnosti.

V roce 1742 prohrála Marie Terezie válku s pruským Fridrichem II. a ztratila tak Kladsko, Dolní i Horní Slezsko. Součástí Horního Slezska / Oberslezien/ je i Hlučínsko.

Takže od roku 1742 jsme patřili k Prusku-hlavním městem byl Berlín, úřední řečí němčina a patřili jsme do okresu Hlubčice /Leopšic/.

Od roku 1818 jsme byli přeřazeni do bližšího okresu Ratiboř.

Na Hlučínsku se dále doma mluvilo nářečím, v kostele se zpívalo česky, protože nábožensky jsme patřili stále pod olomouckou diecézi. Lidé říkali, že jsou Moravci.

V roce 1771-žilo na Hlučínsku 13700 Čechů, 1300 Němců 9%.

Hospodářství v 18. stol. mělo zemědělský charakter-lnářství, soukenictví, pěstoval se i len a konopí, chovaly ovce na vlnu. Uhlí se začalo dolovat v Petřkovicích od roku 1782.

V Prusku byla zrušena robota v roce 1807, ne všechna vrchnost ale toto nařízení respektovala, proto se na Hlučínsku sedláci často bouřili. Hať, stejně jako Darkovice, patřila tehdy k šilheřovickému panství.

V letech 1842-1845 byla postavena železnice z Vratislavi /Vroclavi/ do Bohumína. Z našeho regionu pochází celá řada umělců, hudebníků, sochařů, malířů atd. Dolnobenešovský rodák Cyprian Lelek, příznivec české řeči a národního povědomí, se stal dokonce v roce 1848 poslancem Říšského sněmu v Berlíně za okres Ratiboř. Chtěl hájit českou řeč v našem regionu, ale přišla revoluce a sněm byl rozpuštěn.

V r. 1871 končí rozdrobenost německých států a vzniká silné Německé císařství v čele s císařem Vilémem I. a známým min. předsedou Otto von Bismarckem. Nový prosperující stát nařídil i na Hlučínsku povinný německý jazyk.

Po l. světové válce vzniklo 28. října 1918 Československo. Hlučínsko však dále patřilo k Německu. Lidé jezdili za prací většinou do Ratiboře a dále do Německa, ženy nacházely práci v zemědělství, třeba na statku Hanovec u Tworkowa.

4. 2. 1920 bylo Hlučínsko na základě Versailleské mírové smlouvy připojeno k ČSR. Jednalo se o 36 obcí. V dalších obcích ratibořského okresu proběhl plebiscit- každý se měl vyjádřit, k jaké národností patří-jižní část Ratibořského okresu připadla k Německu, severní část pak k Polsku.

16.3.1923 mezinárodní komise rozhodla o připojení Hati a Píště k ČSR, Owsiště zůstaly německé.

Reakce obyvatel byla různá, obyčejní lidé se politikou moc nezabývali, a byli tedy snadno ovlivnitelní. Haťští se obávali, že po připojení k ČSR ztratí práci a v Čechách ji budou těžko hledat. Vyslali dokonce deputaci do Berlína s žádostí, aby mohli zůstat u Německa, ale Německo jako poražený stát nemohl ovlivnit mezinárodní rozhodnutí.. Mezi Hatí a Darkovicemi byla tedy tři roky státní hranice. Ale lidé z Darkovic běžně chodili do kostela do Hati a pašovalo se, tajně se přenášelo některé zboží, třeba z Německa margarín , sůl, slanečci mýdlo atd.