Chvalšiny

První osídlenci sem přicházeli asi v polovině 13. století. Když totiž český král Přemysl Otakar II. zakládal v roce 1263 nepříliš vzdálený klášter Zlatou Korunu, vybavil jej rozsáhlým pozemkovým majetkem. Zda již tehdy Chvalšiny existovaly nelze doložit, protože se o nich v darovací listině nehovoří. Zcela určitě však existovaly o dvacet let později v roce 1281, kdy se poprvé uvádějí v listině markraběte Oty Braniborského, poručníka krále Václava II., jíž klášteru potvrdil vlastnictví statků Netolice a Chvalšiny. Soudě podle názvů míst v takzvaném Boletickém újezdu z roku 1263, byla krajina v širokém okolí Chvalšin osídlena slovanským živlem. Velikost chvalšinského statku v té době není přesně známa, ale z pozdější doby se ví, že Chvalšiny byly střediskem rychty (to je základního územního a správního obvodu té doby), k níž patřily Chvalšiny a vesnice Borová, Březovík, Dobročkov, Havalda, Lomek, Osí, Prakéř, Střemily, Třebovice, Vitěšovice, a Vražice. Mnohá z těchto míst dnes již neexistují a v druhé polovině našeho století zanikla.

Původní malá osada Chvalšiny se v příštích desetiletích utěšeně rozvíjela a už v roce 1293 se poprvé uvádí jako městečko. Zastavme se u některých dalších letopočtů: V roce 1390 dal opat Arnold ze Zlaté Koruny své povolení k tomu, aby si chvalšinský kostel opatřil antifonář (kniha obsahující církevní zpěvy.) Roku 1400 spojil papež Bonifác IX. farní kostel ve Chvalšinách s cisterciáckým klášterem ve Zlaté Koruně a dovolil, aby duchovní správu zde vykonával klášter svými řádovými kněžími. Tato pravomoc platila až do roku 1785, kdy byl klášter zrušen a patronátní práva přešla na knížete Schwarzenberka. Roku 1447 potvrdil opat Dětřich cechovní pořádek koželuhů a obuvníků v obci, podobně v roce 1463 potvrdil opat Jan obdobný pořádek cechu pekařů.

Znění cechovního pořádku je v českém jazyku, což svědčí o tom, že obyvatelstvo městečka bylo ještě tehdy převážně české. K poněmčení Chvalšin došlo až později nepochybně zásluhou korunského kláštera, který usídloval na svém území s oblibou hlavně obyvatelstvo přicházející z německých oblastí. Když se majitel českokrumlovského panství Oldřich z Rožmberka zmocnil během husitských válek valné části pozemkového majetku kláštera, dostaly Chvalšiny za novou vrchnost pány z Rožmberka a staly se prakticky natrvalo součástí jeho nového majetku. Po prodeji panství panem Petrem Vokem z Rožmberka v roce 1601 císaři Rudolfovi II. byl Chvalšinským ochrannou vrchností krátký čas císařský rod a od roku 1622 rod Eggenberků, přišlých do Českého Krumlova ze Štýrska. Po jejich vymření roku 1719 náležely Chvalšiny až do roku 1848 Schwarzenberkům.

Nebylo by spravedlivé, kdybychom uvedené vrchnosti podezřívali z nezájmu o své poddané. Naopak všechny podporovaly rozvoj Chvalšin a jejich obyvatel udělováním různých privilegií. Eggenberkové jim dali roku 1641 právo konání dvou výročních a jednoho týdenního trhu, v roce 1685 jim přidali další dva výroční trhy. Chvalšiny si tak upevnily své postavení důležitého obchodního střediska, neboť o tržních dnech se sem sjížděli lidé z dalekého okolí, aby zde buď prodali své zboží, anebo zase nakoupili jiné pro svou potřebu. Městečko z toho mělo mnohostranný finanční příjem a přibývalo v něm řemeslníků všeho druhu.

Z další privilegií je třeba uvést, že roku 1576 udělil pan Vilém z Rožmberka Chvalšinským právo vaření piva, avšak později jim bylo toto právo dvakrát odňato. V roce 1581 udělil tentýž majitel panství Chvalšinám takzvané právo odúmrtní, což znamenalo, že obyvatelé směli volně nakládat se svým majetkem. Od roku 1596 vedl správu obce a jejích hospodářských záležitostí primátor čili purkmistr a 10 konšelů, dále rychtář a 6 obecních starších se starali o agendu tak řečeného policejního charakteru, zejména řešení sporů mezi obyvateli. Roku 1600 věnoval pan Petr Vok z Rožmberka Chvalšinám valnou část dnešních obecních lesů, o jejichž navrácení se obec v současné době uchází.

Podle berní ruly z roku 1653 žilo ve Chvalšinách 27 osedlých čili sedláků, 20 chalupníků a 68 zahradníků (malých zemědělců). I když zde byla řada řemeslníků a lidí zabývajících se obchodem, byli tu lidé závislí především na zemědělské výrobě. V průběhu staletí postihla obec řada požárů, z nichž patrně nejzhoubnější byl v roce 1808, při němž shořely na faře cenné matriky. Ani války se Chvalšinám nevyhýbaly. Silně byla obec poškozena v roce 1611 za vpádu Pasovských do Čech a pak za třicetileté války, kdy se tu postupně vystřídaly posádky všech armád. Za napoleonských válek v letech 1799 -1800 tu byla ubytována carská ruská posádka.

Po revoluci v roce 1848 byla i ve Chvalšinách zrušena poddanská správa a byl ustaven obecní úřad jako nejnižší složka veřejné správy. Roku 1850 tu vznikl okresní soud, který byl zrušen až na počátku druhé světové války. V letech 1855 -1868 sídlil ve Chvalšinách okresní úřad, jehož agendu pak převzal Okresní úřad v Českém Krumlově. V obci byly zastoupeny i další úřady a instituce: berní úřad, notářství, četnictvo, pošta a telegrafní úřad. Mnohé z nich dnes již neexistují. V roce 1930 měly Chvalšiny 1300 obyvatel a 150 domů.

Počátkem října 1938 byly Chvalšiny okupovány německou armádou a staly se součástí Německé říše. Počátkem května 1945 byly osvobozeny americkou armádou. V letech 1946 -1947 byli občané německé národnosti z obce vystěhováni a na uvolněná místa, byť v neúplném rozsahu, přišli noví osídlenci z jiných krajů republiky i ze zahraničí. Ti pak, pokud zase neodešli, byli nositeli dalších více než padesáti let života v obci.