Bojkovice

Historie Bojkovic - Počátky osídlení

Bojkovice - ves lidí Bojkových - se vinou údolím řeky Olšavy, jemuž vévodí zámek Světlov, a rozkládají se v přilehlých svazích po obou stranách silnice z Uherského Brodu (od něho na východ 13 km) k Vlárskému průsmyku v nm. v. 301 m. Římskokatolická fara v místě, pošta z poloviny 19. století, telefonní stanice od r. 1922, železniční stanice od r. 1887, město od r. 1965.

Názvy obce: Boykowicze 1412, na Boykowiczích 1532, Boikowitz 1846.

Názvy tratí: Za zahrady, Díle, Nad cihelnou, Podelhotskou, Staviska, Nad výpustem, Nivky, Roviny nad horním mlýnem, Vápenice, Suchoprdiny, Kolelač, Příhlávky, Roční hora, Povojní, Dílnice a Losky, Háj, Nové Kopanice, Kamenná, Staré Kopanice, Nad hájem, Nad kostelem, Mezi Žleby, Ústsko, Pode dvorem, Pod zámkem, Z adní díly, Malé Padělky, Hrubé Padělky.

V trati Koráb bylo objeveno sídliště lidu s lineární keramikou a z období římského impéria; v trati Hradská niva se nachází slovanské mohylové pohřebiště. Středověké nálezy pocházejí z místa zvaného Cichrov. Stávala tam asi tvrz zmíněná v r. 1517 jako tvrziště.

Bojkovice se poprvé uvádějí v r. 1362, kdy již náležely k světlovskému panství; tehdy se psal Aleš z Šternberka, odjinud z Bojkovic. Někdy v první polovině patnáctého století byly povýšeny na městečko, neboť v r. 1449 jsou městečkem. Již tehdy tu stál farní kostel. V 16. století vyvíjelo svou činnost několik cechů a Václav Tetaur udělil v r. 1584 privilegium bojkovským sladovníkům. Na konci 16. století Žampach z Potštejna propustil Bojkovské za obnos 600 zl. z robot, ale nutil k dávkám skopného u vyklučených pozemků. Václav Tetaur osvobodil v r. 1592 podsedky v Bojkovicích od robot a některých povinností; v letech 1581 - 1589 vlastnil svobodný dům v městečku Jan Vincze ze Seredy. V r. 1584 se v Bojkovicích připomíná škola. Bojkovice se řídily vyšším právem hradišťským; zachovala se registra kupů z r. 1590 a knihy smluv svatebních z r. 1646.

Válečné pohromy zažilo městečko vedle prvních let třicetileté války zejména v letech 1663, 1683 a 1704 - 1705, kdy vpády vojsk z Uher dolehly v prvé řadě na usedlíky městečka. Tak v r. 1663 bylo v městečku několik usedlíků zabito, mnoho domů spolu s tamním dvorem bylo vypáleno, odvlečeno bylo 11 koní, 50 kusů hovězího dobytka, 600 ovcí a obilí se zkazilo na polích. Ještě hrůznější byl r. 1683, kdy lehlo popelem celé městečko. Podle lánového rejstříku z r. 1671 bylo v městečku 13 lánů 11/64; obec sestávala z 66 usedlíků, když 17 usedlostí nově zpustlo.

Ráz městečka

Po stránce sociální si Bojkovice podržely do třicátých let ráz zemědělský a živnostensko - obchodnický. V r. 1910 se zabývalo 178 rodin hospodářstvím, zvěroklestičstvím 37 osob, obchodem 17 a pohostinstvím 7 osob, zbytek tvořili živnostníci a úředníci. Růstem větších závodů, jmenovitě Zbrojovky, se sociální charakter obce přesunul ve prospěch dělnictva (v r. 1931 se rolnictvím živilo 76 rodin). Zdravotní obvod v Bojkovicích byl utvořen v druhé polovině minulého století, obvodní lékař zastupoval i obvod Starý Hrozenkov až do 30. let tohoto století. V r. 1924 pečoval o zdravotnictví 1 obvodní lékař, 4 porodní asistentky, 1 zvěrolékař, byla zde lékárna a chudobinec.

Novodobá historie

Bojkovice byly za okupace jedním z důležitých míst pro přechody na Slovensko. V okolí působila partyzánská skupina, která po svém napojení na 1. čs. partyzánskou brigádu Jana Žižky nesla označení Jan Žižka – Bojkovice. Od 2. 4. 1945 bylo město čtyřikrát bombardováno. Již první nálet stál život 12 obyvatel. Při bombardování 30. 4. bylo svrženo několik bomb do Zbrojovky, do Záhumenic, na Podhájí, na Podkostelní i jinam. Bojkovice byly osvobozeny 1. 5. 1945 rumunskými vojsky a sovětskou armádou.

Od 1. 1. 1965 jsou Bojkovice městem.