Žumberk

Dominantou Žumberka a kulturní památkou jsou rozvaliny hradu, který byl kdysi jedním z největších a nejpevnějších v kraji. Prvním držitelem byl prý nehodný vladyka Pilunk roku 1318. Hrad byl obydlen šlechtou až do r. 1700 a ovládal kromě Žumberka a jeho dvora též řadu vesnic v okolí. V 18. století již vrchnost na hradě nebydlela, pouze úředníci a zřízenci. Posledním obyvatelem byl lékař Devoty, který se r. 1770 odstěhoval. Někteří držitelé hradu se zapsali svými činy do historie našeho národa.

Ve 14. století byl hrad v držení pánů z Boskovic. Tento rod nám připomíná erbovní kámen, zazděný do východní strany kostela. Dalšími majiteli byli Kavalcové ze Žumberka, jinak z Lipoltic. Jan z Lipoltic r. 1415 podepsal stížný list ke sboru kostnickému proti upálení Mistra Jana Husa. Vaněk z Lipoltic se zúčastnil čáslavského sněmu v březnu r. 1440. Známými majiteli žumberského panství jsou i Trčkové z Lípy, Janovský ze Soutic, Zárubovi z Hustiřan. Roku 1691, 3. března, zemřel v Žumberku Bedřich Hertvík Záruba, císařský rada a hejtman kraje chrudimského.

Na náměstí je další kulturní památka, a to statue sv. Jana Nepomuckého z r. 1772, postavená nákladem Jiřího Balaše. Jméno sochaře není známo. Nápisy na podstavci jsou latinské. V českém překladu: „Aby nás války netísnily, mor a hlad, všeliké zlo, vroucně žádáme, božský. Pros Boha!“, hořejší nápis pak: „Božskému Čechů divotvůrci s uctivou zbožností zřídil J. B.“

Památník padlých a zemřelých vojínů z 1. světové války, zhotovený kameníkem Aloisem Přibylem z Hlinska, byl slavnostně odhalen 17.8.1924. Na základním podstavci byl vyryt nápis: „Památce padlých a zemřelých vojínů ve světové válce, na jejichž hrobech vypučelo národní osvobození“. Za německé okupace z úředního nařízení musela být r. 1935 část nápisu odstraněna.

Původně gotický kostel Všech svatých je připomínám k roku 1350. Současná podoba je z přestavby v r. 1782 a pseudorománské úpravy z r. 1880, kdy kromě presbyteria a sakristie byla celá kostelní loď téměř od základu znovu zbudovaná a kostel byl o 6 metrů prodloužen. Obnovený kostel byl 10. října 1880 slavnostně vysvěcen. Uvnitř kostela jsou zachovány původní stavební detaily. Okolo kostela byl až do roku 1832 hřbitov.

Kulturní památkou je i zvonice, obnovená v r. 1789. Báně jsou kryty šindelem. Ve zvonici je místo pro dva zvony. Kdysi na zvonici byly věžní hodiny, jeden číselník byl na severní straně a druhý na východní. Odbíjely celé hodiny a zvuk byl prý slyšet až do vzdálenosti dvou kilometrů.

Ukázkou lidové architektury a kulturní památkou je rolnická usedlost čp. 16 na náměstí. Na lomenici špýcharu byl zachovalý nápis psaný kurentem: „Tato Lomenicze jest s Pomoczy Boži vizdvižena nákladem Františka Bohače dne 20 Juli 1786“.

Na prostranství před usedlostí je obecní studna, která byla zřízena r. 1794, hluboká 20 metrů, roubená kamenem. R. 1920 se zbortila. Při opravě bylo vybráno sesuté kamení, ostatní neporušené roubení bylo ponecháno a dovnitř byly dány pískovcové skruže, čímž se zmenšil průměr studně. Voda se čerpá okovem zavěšeným na rumpále. Vedle studně je pískovcová kašna, zbudovaná v roce 1901 nákladem obce.

Kulturní památkou je mlýn čp. 42, zvaný Horní mlýn. Nad vchodem je na pískovcovém kvádru vytesán nápis: „Nakladem mocného pana Hynka Janovskeho z Soutic a na Žumbercze tento mlejn jest vidan od mistra Lukaše z Lužy leta Panie tisycy pětisteho čtyrydczateho osmeho“. V r. 1937 mlýn vyhořel, obytné místnosti zůstaly v původním stavu. Mlýnice byla postavena nová, mlýnské kolo bylo na horní vodu.

Na budově čp. 79 je pamětní deska zdejšího rodáka Bohumila Laušmana, někdejšího poslance Národního shromáždění, sociálně demokratického politika a ministra průmyslu v letech 1945 až 1948, který se v Žumberku narodil 30. 8.1903. Bohumil Laušman byl synem Františka Laušmana, učitele na zdejší škole.

U příležitosti významných událostí se dříve sázely památné stromy, hlavně lípy a kaštany. Na městečku při cestě do dvora byly vysázeny čtyři lípy 30. dubna 1855 na památku narození dcery Františka Josefa I., tři lípy u sochy sv. Jana pak 10.5.1881, kdy se ženil korunní princ Rudolf. Dvě lípy u kostela byly v květnu 1916 zasazeny na paměť padlých vojínů. Na straně městečka, kde je studna, byla v r. 1919 zasazena Lípa svobody.

V dřívějších dobách byl Žumberk spádovou obcí pro okolní vesnice. Měl bohatý společenský, kulturní i hospodářský život. V roce 1900 bylo zapsáno a přijato na školu v Žumberku 611 dětí, v roce 1918 tu bylo 352 žáků a ještě v roce 1936 208 žáků.

V roce 1744 byl zřízen v Žumberku cech, sdružující tato řemesla: bednářství, hodinářství, síťařství, tesařství, truhlářství, krejčovství a zámečnictví. Cechům byly dány výsady, dle nichž měly právo vykonávat pravomoc nad svými členy a měly dozor nad jejich výrobou. Cech se udržel do roku 1859, kdy ho vystřídal živnostenský řád, kterým byla zavedena svoboda živností. Podle dochovaného sčítacího archu z roku 1870 byly v Žumberku tyto živnosti: 3 švadleny 1 řezník, 2 obuvníci, 2 porodní babičky, 3 kupci, 1 truhlář, 1 tesař, 1 zámečník, 2 šenkýři, 2 krupaři, 2 mlynáři, 1 bednář, 2 krejčí, 1 tabáčník a 1 kovář. Mistrům pomáhalo 44 tovaryšů a 7 učňů. Roku 1888 bylo na Žumberku ustaveno Živnostenské společenstvo, ve kterém byly sdruženy živnosti ze Žumberka, Hlíny, Louky, Mířetic, Lukavice, Svídnice, Tisovce a Vrbatova Kostelce. Mělo 130 členů, 40 pomocníků a 6 učňů. Postupem doby, jak se rozvíjela průmyslová výroba, zanikaly i některé živnosti. Ještě v roce 1948 měl však Žumberk 25 různých živností.