Hledat firmy v obci Znojmo
Živé firmy v obci Znojmo 1 355 firem
Dukelských bojovníků 3506/162, ZnojmoOtevřeno, brzy zavíráMašovická 3061/12, ZnojmoOtevřeno, brzy zavíráMikulášské náměstí 482/12, ZnojmoZavřenoBulharská 1606/5, ZnojmoZavřenoK Suchopádu 273/8, Přímětice, ZnojmoOtevřeno, brzy zavíráStaré Město 67/20, ZnojmoOtevřeno, brzy zavíráVídeňská třída 707/25, Znojmodle domluvyDukelských bojovníků 3299/128, ZnojmoZavřenoPalackého 1205/7, ZnojmoZavřenoDobšická 3580/17, ZnojmoZavřenoDvořákova 2922/16, ZnojmoZavřenoPod Soudním vrchem 2569/5, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoZavřenoU Rybníka 57/4, Přímětice, ZnojmoZavřenoNa Rejdišti 606/3, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoOtevřenoPalackého 1058/30, ZnojmoZavřenoNa Hrázi 3339/69, ZnojmoZavřenoNa Návrší 2400/9, ZnojmoZavřeno
Historie obce Znojmo celá historie
Mezi panovníky, kteří Znojmu přáli a významně rozšířili jeho práva, patřil také Přemysl Otakar II. po bitvě na Moravském poli byly jeho tělesné pozůstatky uloženy sedmnáct let v kryptě znojemského minoritského kláštera.
Za bojů o trůn po vymření Přemyslovců roku 1306 stálo Znojmo na straně Jindřicha Korutanského a velmi trpělo rakouskými útoky. Roku 1308 se smlouvou uzavřenou na znojemském hradě Habsburkové zřekli svých nároků na český trůn a po dvou letech se českým králem stal Jan Lucemburský. I on Znojmu přál, jistou roli zde určitě hrál pocit viny, protože za jeho návštěv, konaných vždy za bujarého veselí, město dvakrát vyhořelo. Jeho syn., král Karel IV., potvrdil znojemským vinařům privilegium, podle něhož směli své víno prodávat ve všech zemích a městech koruny české kromě Prahy. V té době již byly dlážděné ulice a náměstí, město mělo vodovod, řadu lázní, dva špitály, a dokonce i dům pro lidi, kteří "rozum nemají". Nechyběly ani domy veselých paní, které prý za návštěv Znojma rád obcházel uherský král Zikmund. V jeho sporech s bratrem Václavem IV. stálo Znojmo na straně českého krále a roku 1404 odolalo obležení uherským a rakouským vojskem. Za husitských válek se po počátečním váhání Znojemští přidali ke katolické straně. Vůdcové zdejších husitů skončili v plamenech a pokus o povstání byl krutě potlačen. O početnosti české menšiny svědčí mimo jiné i fakt, že hned dva Znojemčané působili na Karlově univerzitě. Byli to Petr a Stanislav ze Znojma, oba učitelé Husovi. O Stanislavovi Jan Hus napsal, že ho miloval stejně jako svého otce. Jiný znojemský rodák, Oldřich ze Znojma, hájil na koncilu v Basileji svobodné hlásání slova božího. Symbolickým zakončením husitské epochy byla smrt císaře Zikmunda na znojemském hradě roku 1437. Jím vymřel rod Lucemburků.
Když po krátké vládě Ladislava Pohrobka nastoupil na trůn Jiří z Poděbrad, zdráhala se ho moravská města uznat, a proto vytáhl na Moravu, aby je k tomu donutil. I ve Znojmě zvítězila umírněná strana, a Jiří byl přeslavně uvítán. I dovolil Znojemským razit mince a pravděpodobně polepšil městský znak, neboť od roku 1462 nese znojemská orlice na prsou štítek s písmenem Z. Vděčné Znojmo deklarovalo nápisem tesaným do kamene, že bude Jiřímu věrné "na věčné časy", ale brzy bylo okolnostmi donuceno přiklonit se k uherskému Matyáši Korvinovi. K české koruně se vrátilo až po jeho smrti.
Roku 1523 potvrdil Ludvík Jagellonský městu jeho práva, která byla sepsána v objemném kodexu, který mimo jiné obsahuje nejstarší pohled na Znojmo. "Vyobrazení Znojma z konce gotického období má jedinečnou dokumentární hodnotu. Málokteré město na světě může v tom směru se Znojmem soutěžit"(Dobroslav Líbal).
Tři roky po tragické smrti krále Ludvíka přijela do Znojma jeho manželka Marie s celým svým dvorem. Ze Znojma, které jí bylo původně věnováno pro loveckou kratochvíli, úspěšně řídila obranu slovenských báňských měst před Janem Zápolským a před Turky.
V 16. století, jak napsal Bartoloměj Paprocký, Znojmo ve všem šťastné bylo a zlaté časy prožívalo. Zlom nastal po bitvě na Bílé hoře. Protestantské město bylo pokatoličtěno a brzy na ně dolehly hrůzy třicetileté války. Dvakrát bylo obsazeno Švédy, válečnými útrapami a morem přišlo o několi tisíc obyvatel. V zimě 1641/42 zde verboval armádu Albrecht z Valdštejna a dočkal se zde jmenování generalissimem císařských armád. Sotva se měšťané vzpamatovali z válečných hrůz, přišla válka o rakouské dědictví, řada selských povstání, z nichž to ve Vrbovci na konci 17. století připomíná tragický osud Chodů včetně těch starých pergamenů a popravy vůdce rebelů.
Konec 18. století je ve znamení rušení klášterů a nesmělých počátků manufakturní výroby. Převažuje průmysl keramický, kožedělný, v době napoleonských válek i chemický, především výroba drasla a ledku. Majitel znojemské ledkárny Winzler objevil princip plynového osvětlení, a když se svým vynálezem nepochodil u rakouských úřadů, odešel ze Znojma a roku 1814 je zavedl pod jménem Windsor v Londýně. Od poloviny 19. století, po katastrofě znojemských vinic, se na trhu objevují znojemské okurky a brzy sestávají světově proslulých artiklem. Francouzská vojska v čele s Napoleonem vidělo Znojmo dvakrát. Roku 1809 byla u města svedena prudká bitva, po níž francouzský císař naposledy mohl diktovat vítězný mír.
Demografické údaje
MĚSTO Znojmo
Obroková 1/12, Znojmo, 66902, Znojmo 2
Osoby
- Ing. Solařová Ivana, starosta
Kontakty
Vlajka
9 částí obce:
331 ulic:
Mašovická 3061/12, ZnojmoOtevřeno, brzy zavíráMikulášské náměstí 482/12, ZnojmoZavřenoBulharská 1606/5, ZnojmoZavřenoK Suchopádu 273/8, Přímětice, ZnojmoOtevřeno, brzy zavíráStaré Město 67/20, ZnojmoOtevřeno, brzy zavíráVídeňská třída 707/25, Znojmodle domluvyDukelských bojovníků 3299/128, ZnojmoZavřenoPalackého 1205/7, ZnojmoZavřenoDobšická 3580/17, ZnojmoZavřenoDvořákova 2922/16, ZnojmoZavřenoPod Soudním vrchem 2569/5, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoZavřenoU Rybníka 57/4, Přímětice, ZnojmoZavřenoNa Rejdišti 606/3, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoOtevřenoPalackého 1058/30, ZnojmoZavřenoNa Hrázi 3339/69, ZnojmoZavřenoNa Návrší 2400/9, ZnojmoZavřeno
Historie obce Znojmo celá historie
Mezi panovníky, kteří Znojmu přáli a významně rozšířili jeho práva, patřil také Přemysl Otakar II. po bitvě na Moravském poli byly jeho tělesné pozůstatky uloženy sedmnáct let v kryptě znojemského minoritského kláštera.
Za bojů o trůn po vymření Přemyslovců roku 1306 stálo Znojmo na straně Jindřicha Korutanského a velmi trpělo rakouskými útoky. Roku 1308 se smlouvou uzavřenou na znojemském hradě Habsburkové zřekli svých nároků na český trůn a po dvou letech se českým králem stal Jan Lucemburský. I on Znojmu přál, jistou roli zde určitě hrál pocit viny, protože za jeho návštěv, konaných vždy za bujarého veselí, město dvakrát vyhořelo. Jeho syn., král Karel IV., potvrdil znojemským vinařům privilegium, podle něhož směli své víno prodávat ve všech zemích a městech koruny české kromě Prahy. V té době již byly dlážděné ulice a náměstí, město mělo vodovod, řadu lázní, dva špitály, a dokonce i dům pro lidi, kteří "rozum nemají". Nechyběly ani domy veselých paní, které prý za návštěv Znojma rád obcházel uherský král Zikmund. V jeho sporech s bratrem Václavem IV. stálo Znojmo na straně českého krále a roku 1404 odolalo obležení uherským a rakouským vojskem. Za husitských válek se po počátečním váhání Znojemští přidali ke katolické straně. Vůdcové zdejších husitů skončili v plamenech a pokus o povstání byl krutě potlačen. O početnosti české menšiny svědčí mimo jiné i fakt, že hned dva Znojemčané působili na Karlově univerzitě. Byli to Petr a Stanislav ze Znojma, oba učitelé Husovi. O Stanislavovi Jan Hus napsal, že ho miloval stejně jako svého otce. Jiný znojemský rodák, Oldřich ze Znojma, hájil na koncilu v Basileji svobodné hlásání slova božího. Symbolickým zakončením husitské epochy byla smrt císaře Zikmunda na znojemském hradě roku 1437. Jím vymřel rod Lucemburků.
Když po krátké vládě Ladislava Pohrobka nastoupil na trůn Jiří z Poděbrad, zdráhala se ho moravská města uznat, a proto vytáhl na Moravu, aby je k tomu donutil. I ve Znojmě zvítězila umírněná strana, a Jiří byl přeslavně uvítán. I dovolil Znojemským razit mince a pravděpodobně polepšil městský znak, neboť od roku 1462 nese znojemská orlice na prsou štítek s písmenem Z. Vděčné Znojmo deklarovalo nápisem tesaným do kamene, že bude Jiřímu věrné "na věčné časy", ale brzy bylo okolnostmi donuceno přiklonit se k uherskému Matyáši Korvinovi. K české koruně se vrátilo až po jeho smrti.
Roku 1523 potvrdil Ludvík Jagellonský městu jeho práva, která byla sepsána v objemném kodexu, který mimo jiné obsahuje nejstarší pohled na Znojmo. "Vyobrazení Znojma z konce gotického období má jedinečnou dokumentární hodnotu. Málokteré město na světě může v tom směru se Znojmem soutěžit"(Dobroslav Líbal).
Tři roky po tragické smrti krále Ludvíka přijela do Znojma jeho manželka Marie s celým svým dvorem. Ze Znojma, které jí bylo původně věnováno pro loveckou kratochvíli, úspěšně řídila obranu slovenských báňských měst před Janem Zápolským a před Turky.
V 16. století, jak napsal Bartoloměj Paprocký, Znojmo ve všem šťastné bylo a zlaté časy prožívalo. Zlom nastal po bitvě na Bílé hoře. Protestantské město bylo pokatoličtěno a brzy na ně dolehly hrůzy třicetileté války. Dvakrát bylo obsazeno Švédy, válečnými útrapami a morem přišlo o několi tisíc obyvatel. V zimě 1641/42 zde verboval armádu Albrecht z Valdštejna a dočkal se zde jmenování generalissimem císařských armád. Sotva se měšťané vzpamatovali z válečných hrůz, přišla válka o rakouské dědictví, řada selských povstání, z nichž to ve Vrbovci na konci 17. století připomíná tragický osud Chodů včetně těch starých pergamenů a popravy vůdce rebelů.
Konec 18. století je ve znamení rušení klášterů a nesmělých počátků manufakturní výroby. Převažuje průmysl keramický, kožedělný, v době napoleonských válek i chemický, především výroba drasla a ledku. Majitel znojemské ledkárny Winzler objevil princip plynového osvětlení, a když se svým vynálezem nepochodil u rakouských úřadů, odešel ze Znojma a roku 1814 je zavedl pod jménem Windsor v Londýně. Od poloviny 19. století, po katastrofě znojemských vinic, se na trhu objevují znojemské okurky a brzy sestávají světově proslulých artiklem. Francouzská vojska v čele s Napoleonem vidělo Znojmo dvakrát. Roku 1809 byla u města svedena prudká bitva, po níž francouzský císař naposledy mohl diktovat vítězný mír.
Demografické údaje
MĚSTO Znojmo
Obroková 1/12, Znojmo, 66902, Znojmo 2
Osoby
- Ing. Solařová Ivana, starosta
Kontakty
Vlajka
9 částí obce:
331 ulic:
Mikulášské náměstí 482/12, ZnojmoZavřenoBulharská 1606/5, ZnojmoZavřenoK Suchopádu 273/8, Přímětice, ZnojmoOtevřeno, brzy zavíráStaré Město 67/20, ZnojmoOtevřeno, brzy zavíráVídeňská třída 707/25, Znojmodle domluvyDukelských bojovníků 3299/128, ZnojmoZavřenoPalackého 1205/7, ZnojmoZavřenoDobšická 3580/17, ZnojmoZavřenoDvořákova 2922/16, ZnojmoZavřenoPod Soudním vrchem 2569/5, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoZavřenoU Rybníka 57/4, Přímětice, ZnojmoZavřenoNa Rejdišti 606/3, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoOtevřenoPalackého 1058/30, ZnojmoZavřenoNa Hrázi 3339/69, ZnojmoZavřenoNa Návrší 2400/9, ZnojmoZavřeno
Historie obce Znojmo celá historie
Mezi panovníky, kteří Znojmu přáli a významně rozšířili jeho práva, patřil také Přemysl Otakar II. po bitvě na Moravském poli byly jeho tělesné pozůstatky uloženy sedmnáct let v kryptě znojemského minoritského kláštera.
Za bojů o trůn po vymření Přemyslovců roku 1306 stálo Znojmo na straně Jindřicha Korutanského a velmi trpělo rakouskými útoky. Roku 1308 se smlouvou uzavřenou na znojemském hradě Habsburkové zřekli svých nároků na český trůn a po dvou letech se českým králem stal Jan Lucemburský. I on Znojmu přál, jistou roli zde určitě hrál pocit viny, protože za jeho návštěv, konaných vždy za bujarého veselí, město dvakrát vyhořelo. Jeho syn., král Karel IV., potvrdil znojemským vinařům privilegium, podle něhož směli své víno prodávat ve všech zemích a městech koruny české kromě Prahy. V té době již byly dlážděné ulice a náměstí, město mělo vodovod, řadu lázní, dva špitály, a dokonce i dům pro lidi, kteří "rozum nemají". Nechyběly ani domy veselých paní, které prý za návštěv Znojma rád obcházel uherský král Zikmund. V jeho sporech s bratrem Václavem IV. stálo Znojmo na straně českého krále a roku 1404 odolalo obležení uherským a rakouským vojskem. Za husitských válek se po počátečním váhání Znojemští přidali ke katolické straně. Vůdcové zdejších husitů skončili v plamenech a pokus o povstání byl krutě potlačen. O početnosti české menšiny svědčí mimo jiné i fakt, že hned dva Znojemčané působili na Karlově univerzitě. Byli to Petr a Stanislav ze Znojma, oba učitelé Husovi. O Stanislavovi Jan Hus napsal, že ho miloval stejně jako svého otce. Jiný znojemský rodák, Oldřich ze Znojma, hájil na koncilu v Basileji svobodné hlásání slova božího. Symbolickým zakončením husitské epochy byla smrt císaře Zikmunda na znojemském hradě roku 1437. Jím vymřel rod Lucemburků.
Když po krátké vládě Ladislava Pohrobka nastoupil na trůn Jiří z Poděbrad, zdráhala se ho moravská města uznat, a proto vytáhl na Moravu, aby je k tomu donutil. I ve Znojmě zvítězila umírněná strana, a Jiří byl přeslavně uvítán. I dovolil Znojemským razit mince a pravděpodobně polepšil městský znak, neboť od roku 1462 nese znojemská orlice na prsou štítek s písmenem Z. Vděčné Znojmo deklarovalo nápisem tesaným do kamene, že bude Jiřímu věrné "na věčné časy", ale brzy bylo okolnostmi donuceno přiklonit se k uherskému Matyáši Korvinovi. K české koruně se vrátilo až po jeho smrti.
Roku 1523 potvrdil Ludvík Jagellonský městu jeho práva, která byla sepsána v objemném kodexu, který mimo jiné obsahuje nejstarší pohled na Znojmo. "Vyobrazení Znojma z konce gotického období má jedinečnou dokumentární hodnotu. Málokteré město na světě může v tom směru se Znojmem soutěžit"(Dobroslav Líbal).
Tři roky po tragické smrti krále Ludvíka přijela do Znojma jeho manželka Marie s celým svým dvorem. Ze Znojma, které jí bylo původně věnováno pro loveckou kratochvíli, úspěšně řídila obranu slovenských báňských měst před Janem Zápolským a před Turky.
V 16. století, jak napsal Bartoloměj Paprocký, Znojmo ve všem šťastné bylo a zlaté časy prožívalo. Zlom nastal po bitvě na Bílé hoře. Protestantské město bylo pokatoličtěno a brzy na ně dolehly hrůzy třicetileté války. Dvakrát bylo obsazeno Švédy, válečnými útrapami a morem přišlo o několi tisíc obyvatel. V zimě 1641/42 zde verboval armádu Albrecht z Valdštejna a dočkal se zde jmenování generalissimem císařských armád. Sotva se měšťané vzpamatovali z válečných hrůz, přišla válka o rakouské dědictví, řada selských povstání, z nichž to ve Vrbovci na konci 17. století připomíná tragický osud Chodů včetně těch starých pergamenů a popravy vůdce rebelů.
Konec 18. století je ve znamení rušení klášterů a nesmělých počátků manufakturní výroby. Převažuje průmysl keramický, kožedělný, v době napoleonských válek i chemický, především výroba drasla a ledku. Majitel znojemské ledkárny Winzler objevil princip plynového osvětlení, a když se svým vynálezem nepochodil u rakouských úřadů, odešel ze Znojma a roku 1814 je zavedl pod jménem Windsor v Londýně. Od poloviny 19. století, po katastrofě znojemských vinic, se na trhu objevují znojemské okurky a brzy sestávají světově proslulých artiklem. Francouzská vojska v čele s Napoleonem vidělo Znojmo dvakrát. Roku 1809 byla u města svedena prudká bitva, po níž francouzský císař naposledy mohl diktovat vítězný mír.
Demografické údaje
MĚSTO Znojmo
Obroková 1/12, Znojmo, 66902, Znojmo 2
Osoby
- Ing. Solařová Ivana, starosta
Kontakty
Vlajka
9 částí obce:
331 ulic:
Bulharská 1606/5, ZnojmoZavřenoK Suchopádu 273/8, Přímětice, ZnojmoOtevřeno, brzy zavíráStaré Město 67/20, ZnojmoOtevřeno, brzy zavíráVídeňská třída 707/25, Znojmodle domluvyDukelských bojovníků 3299/128, ZnojmoZavřenoPalackého 1205/7, ZnojmoZavřenoDobšická 3580/17, ZnojmoZavřenoDvořákova 2922/16, ZnojmoZavřenoPod Soudním vrchem 2569/5, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoZavřenoU Rybníka 57/4, Přímětice, ZnojmoZavřenoNa Rejdišti 606/3, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoOtevřenoPalackého 1058/30, ZnojmoZavřenoNa Hrázi 3339/69, ZnojmoZavřenoNa Návrší 2400/9, ZnojmoZavřeno
Historie obce Znojmo celá historie
Mezi panovníky, kteří Znojmu přáli a významně rozšířili jeho práva, patřil také Přemysl Otakar II. po bitvě na Moravském poli byly jeho tělesné pozůstatky uloženy sedmnáct let v kryptě znojemského minoritského kláštera.
Za bojů o trůn po vymření Přemyslovců roku 1306 stálo Znojmo na straně Jindřicha Korutanského a velmi trpělo rakouskými útoky. Roku 1308 se smlouvou uzavřenou na znojemském hradě Habsburkové zřekli svých nároků na český trůn a po dvou letech se českým králem stal Jan Lucemburský. I on Znojmu přál, jistou roli zde určitě hrál pocit viny, protože za jeho návštěv, konaných vždy za bujarého veselí, město dvakrát vyhořelo. Jeho syn., král Karel IV., potvrdil znojemským vinařům privilegium, podle něhož směli své víno prodávat ve všech zemích a městech koruny české kromě Prahy. V té době již byly dlážděné ulice a náměstí, město mělo vodovod, řadu lázní, dva špitály, a dokonce i dům pro lidi, kteří "rozum nemají". Nechyběly ani domy veselých paní, které prý za návštěv Znojma rád obcházel uherský král Zikmund. V jeho sporech s bratrem Václavem IV. stálo Znojmo na straně českého krále a roku 1404 odolalo obležení uherským a rakouským vojskem. Za husitských válek se po počátečním váhání Znojemští přidali ke katolické straně. Vůdcové zdejších husitů skončili v plamenech a pokus o povstání byl krutě potlačen. O početnosti české menšiny svědčí mimo jiné i fakt, že hned dva Znojemčané působili na Karlově univerzitě. Byli to Petr a Stanislav ze Znojma, oba učitelé Husovi. O Stanislavovi Jan Hus napsal, že ho miloval stejně jako svého otce. Jiný znojemský rodák, Oldřich ze Znojma, hájil na koncilu v Basileji svobodné hlásání slova božího. Symbolickým zakončením husitské epochy byla smrt císaře Zikmunda na znojemském hradě roku 1437. Jím vymřel rod Lucemburků.
Když po krátké vládě Ladislava Pohrobka nastoupil na trůn Jiří z Poděbrad, zdráhala se ho moravská města uznat, a proto vytáhl na Moravu, aby je k tomu donutil. I ve Znojmě zvítězila umírněná strana, a Jiří byl přeslavně uvítán. I dovolil Znojemským razit mince a pravděpodobně polepšil městský znak, neboť od roku 1462 nese znojemská orlice na prsou štítek s písmenem Z. Vděčné Znojmo deklarovalo nápisem tesaným do kamene, že bude Jiřímu věrné "na věčné časy", ale brzy bylo okolnostmi donuceno přiklonit se k uherskému Matyáši Korvinovi. K české koruně se vrátilo až po jeho smrti.
Roku 1523 potvrdil Ludvík Jagellonský městu jeho práva, která byla sepsána v objemném kodexu, který mimo jiné obsahuje nejstarší pohled na Znojmo. "Vyobrazení Znojma z konce gotického období má jedinečnou dokumentární hodnotu. Málokteré město na světě může v tom směru se Znojmem soutěžit"(Dobroslav Líbal).
Tři roky po tragické smrti krále Ludvíka přijela do Znojma jeho manželka Marie s celým svým dvorem. Ze Znojma, které jí bylo původně věnováno pro loveckou kratochvíli, úspěšně řídila obranu slovenských báňských měst před Janem Zápolským a před Turky.
V 16. století, jak napsal Bartoloměj Paprocký, Znojmo ve všem šťastné bylo a zlaté časy prožívalo. Zlom nastal po bitvě na Bílé hoře. Protestantské město bylo pokatoličtěno a brzy na ně dolehly hrůzy třicetileté války. Dvakrát bylo obsazeno Švédy, válečnými útrapami a morem přišlo o několi tisíc obyvatel. V zimě 1641/42 zde verboval armádu Albrecht z Valdštejna a dočkal se zde jmenování generalissimem císařských armád. Sotva se měšťané vzpamatovali z válečných hrůz, přišla válka o rakouské dědictví, řada selských povstání, z nichž to ve Vrbovci na konci 17. století připomíná tragický osud Chodů včetně těch starých pergamenů a popravy vůdce rebelů.
Konec 18. století je ve znamení rušení klášterů a nesmělých počátků manufakturní výroby. Převažuje průmysl keramický, kožedělný, v době napoleonských válek i chemický, především výroba drasla a ledku. Majitel znojemské ledkárny Winzler objevil princip plynového osvětlení, a když se svým vynálezem nepochodil u rakouských úřadů, odešel ze Znojma a roku 1814 je zavedl pod jménem Windsor v Londýně. Od poloviny 19. století, po katastrofě znojemských vinic, se na trhu objevují znojemské okurky a brzy sestávají světově proslulých artiklem. Francouzská vojska v čele s Napoleonem vidělo Znojmo dvakrát. Roku 1809 byla u města svedena prudká bitva, po níž francouzský císař naposledy mohl diktovat vítězný mír.
Demografické údaje
MĚSTO Znojmo
Obroková 1/12, Znojmo, 66902, Znojmo 2
Osoby
- Ing. Solařová Ivana, starosta
Kontakty
Vlajka
9 částí obce:
331 ulic:
K Suchopádu 273/8, Přímětice, ZnojmoOtevřeno, brzy zavíráStaré Město 67/20, ZnojmoOtevřeno, brzy zavíráVídeňská třída 707/25, Znojmodle domluvyDukelských bojovníků 3299/128, ZnojmoZavřenoPalackého 1205/7, ZnojmoZavřenoDobšická 3580/17, ZnojmoZavřenoDvořákova 2922/16, ZnojmoZavřenoPod Soudním vrchem 2569/5, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoZavřenoU Rybníka 57/4, Přímětice, ZnojmoZavřenoNa Rejdišti 606/3, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoOtevřenoPalackého 1058/30, ZnojmoZavřenoNa Hrázi 3339/69, ZnojmoZavřenoNa Návrší 2400/9, ZnojmoZavřeno
Historie obce Znojmo celá historie
Mezi panovníky, kteří Znojmu přáli a významně rozšířili jeho práva, patřil také Přemysl Otakar II. po bitvě na Moravském poli byly jeho tělesné pozůstatky uloženy sedmnáct let v kryptě znojemského minoritského kláštera.
Za bojů o trůn po vymření Přemyslovců roku 1306 stálo Znojmo na straně Jindřicha Korutanského a velmi trpělo rakouskými útoky. Roku 1308 se smlouvou uzavřenou na znojemském hradě Habsburkové zřekli svých nároků na český trůn a po dvou letech se českým králem stal Jan Lucemburský. I on Znojmu přál, jistou roli zde určitě hrál pocit viny, protože za jeho návštěv, konaných vždy za bujarého veselí, město dvakrát vyhořelo. Jeho syn., král Karel IV., potvrdil znojemským vinařům privilegium, podle něhož směli své víno prodávat ve všech zemích a městech koruny české kromě Prahy. V té době již byly dlážděné ulice a náměstí, město mělo vodovod, řadu lázní, dva špitály, a dokonce i dům pro lidi, kteří "rozum nemají". Nechyběly ani domy veselých paní, které prý za návštěv Znojma rád obcházel uherský král Zikmund. V jeho sporech s bratrem Václavem IV. stálo Znojmo na straně českého krále a roku 1404 odolalo obležení uherským a rakouským vojskem. Za husitských válek se po počátečním váhání Znojemští přidali ke katolické straně. Vůdcové zdejších husitů skončili v plamenech a pokus o povstání byl krutě potlačen. O početnosti české menšiny svědčí mimo jiné i fakt, že hned dva Znojemčané působili na Karlově univerzitě. Byli to Petr a Stanislav ze Znojma, oba učitelé Husovi. O Stanislavovi Jan Hus napsal, že ho miloval stejně jako svého otce. Jiný znojemský rodák, Oldřich ze Znojma, hájil na koncilu v Basileji svobodné hlásání slova božího. Symbolickým zakončením husitské epochy byla smrt císaře Zikmunda na znojemském hradě roku 1437. Jím vymřel rod Lucemburků.
Když po krátké vládě Ladislava Pohrobka nastoupil na trůn Jiří z Poděbrad, zdráhala se ho moravská města uznat, a proto vytáhl na Moravu, aby je k tomu donutil. I ve Znojmě zvítězila umírněná strana, a Jiří byl přeslavně uvítán. I dovolil Znojemským razit mince a pravděpodobně polepšil městský znak, neboť od roku 1462 nese znojemská orlice na prsou štítek s písmenem Z. Vděčné Znojmo deklarovalo nápisem tesaným do kamene, že bude Jiřímu věrné "na věčné časy", ale brzy bylo okolnostmi donuceno přiklonit se k uherskému Matyáši Korvinovi. K české koruně se vrátilo až po jeho smrti.
Roku 1523 potvrdil Ludvík Jagellonský městu jeho práva, která byla sepsána v objemném kodexu, který mimo jiné obsahuje nejstarší pohled na Znojmo. "Vyobrazení Znojma z konce gotického období má jedinečnou dokumentární hodnotu. Málokteré město na světě může v tom směru se Znojmem soutěžit"(Dobroslav Líbal).
Tři roky po tragické smrti krále Ludvíka přijela do Znojma jeho manželka Marie s celým svým dvorem. Ze Znojma, které jí bylo původně věnováno pro loveckou kratochvíli, úspěšně řídila obranu slovenských báňských měst před Janem Zápolským a před Turky.
V 16. století, jak napsal Bartoloměj Paprocký, Znojmo ve všem šťastné bylo a zlaté časy prožívalo. Zlom nastal po bitvě na Bílé hoře. Protestantské město bylo pokatoličtěno a brzy na ně dolehly hrůzy třicetileté války. Dvakrát bylo obsazeno Švédy, válečnými útrapami a morem přišlo o několi tisíc obyvatel. V zimě 1641/42 zde verboval armádu Albrecht z Valdštejna a dočkal se zde jmenování generalissimem císařských armád. Sotva se měšťané vzpamatovali z válečných hrůz, přišla válka o rakouské dědictví, řada selských povstání, z nichž to ve Vrbovci na konci 17. století připomíná tragický osud Chodů včetně těch starých pergamenů a popravy vůdce rebelů.
Konec 18. století je ve znamení rušení klášterů a nesmělých počátků manufakturní výroby. Převažuje průmysl keramický, kožedělný, v době napoleonských válek i chemický, především výroba drasla a ledku. Majitel znojemské ledkárny Winzler objevil princip plynového osvětlení, a když se svým vynálezem nepochodil u rakouských úřadů, odešel ze Znojma a roku 1814 je zavedl pod jménem Windsor v Londýně. Od poloviny 19. století, po katastrofě znojemských vinic, se na trhu objevují znojemské okurky a brzy sestávají světově proslulých artiklem. Francouzská vojska v čele s Napoleonem vidělo Znojmo dvakrát. Roku 1809 byla u města svedena prudká bitva, po níž francouzský císař naposledy mohl diktovat vítězný mír.
Demografické údaje
MĚSTO Znojmo
Obroková 1/12, Znojmo, 66902, Znojmo 2
Osoby
- Ing. Solařová Ivana, starosta
Kontakty
Vlajka
9 částí obce:
331 ulic:
Staré Město 67/20, ZnojmoOtevřeno, brzy zavíráVídeňská třída 707/25, Znojmodle domluvyDukelských bojovníků 3299/128, ZnojmoZavřenoPalackého 1205/7, ZnojmoZavřenoDobšická 3580/17, ZnojmoZavřenoDvořákova 2922/16, ZnojmoZavřenoPod Soudním vrchem 2569/5, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoZavřenoU Rybníka 57/4, Přímětice, ZnojmoZavřenoNa Rejdišti 606/3, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoOtevřenoPalackého 1058/30, ZnojmoZavřenoNa Hrázi 3339/69, ZnojmoZavřenoNa Návrší 2400/9, ZnojmoZavřeno
Historie obce Znojmo celá historie
Mezi panovníky, kteří Znojmu přáli a významně rozšířili jeho práva, patřil také Přemysl Otakar II. po bitvě na Moravském poli byly jeho tělesné pozůstatky uloženy sedmnáct let v kryptě znojemského minoritského kláštera.
Za bojů o trůn po vymření Přemyslovců roku 1306 stálo Znojmo na straně Jindřicha Korutanského a velmi trpělo rakouskými útoky. Roku 1308 se smlouvou uzavřenou na znojemském hradě Habsburkové zřekli svých nároků na český trůn a po dvou letech se českým králem stal Jan Lucemburský. I on Znojmu přál, jistou roli zde určitě hrál pocit viny, protože za jeho návštěv, konaných vždy za bujarého veselí, město dvakrát vyhořelo. Jeho syn., král Karel IV., potvrdil znojemským vinařům privilegium, podle něhož směli své víno prodávat ve všech zemích a městech koruny české kromě Prahy. V té době již byly dlážděné ulice a náměstí, město mělo vodovod, řadu lázní, dva špitály, a dokonce i dům pro lidi, kteří "rozum nemají". Nechyběly ani domy veselých paní, které prý za návštěv Znojma rád obcházel uherský král Zikmund. V jeho sporech s bratrem Václavem IV. stálo Znojmo na straně českého krále a roku 1404 odolalo obležení uherským a rakouským vojskem. Za husitských válek se po počátečním váhání Znojemští přidali ke katolické straně. Vůdcové zdejších husitů skončili v plamenech a pokus o povstání byl krutě potlačen. O početnosti české menšiny svědčí mimo jiné i fakt, že hned dva Znojemčané působili na Karlově univerzitě. Byli to Petr a Stanislav ze Znojma, oba učitelé Husovi. O Stanislavovi Jan Hus napsal, že ho miloval stejně jako svého otce. Jiný znojemský rodák, Oldřich ze Znojma, hájil na koncilu v Basileji svobodné hlásání slova božího. Symbolickým zakončením husitské epochy byla smrt císaře Zikmunda na znojemském hradě roku 1437. Jím vymřel rod Lucemburků.
Když po krátké vládě Ladislava Pohrobka nastoupil na trůn Jiří z Poděbrad, zdráhala se ho moravská města uznat, a proto vytáhl na Moravu, aby je k tomu donutil. I ve Znojmě zvítězila umírněná strana, a Jiří byl přeslavně uvítán. I dovolil Znojemským razit mince a pravděpodobně polepšil městský znak, neboť od roku 1462 nese znojemská orlice na prsou štítek s písmenem Z. Vděčné Znojmo deklarovalo nápisem tesaným do kamene, že bude Jiřímu věrné "na věčné časy", ale brzy bylo okolnostmi donuceno přiklonit se k uherskému Matyáši Korvinovi. K české koruně se vrátilo až po jeho smrti.
Roku 1523 potvrdil Ludvík Jagellonský městu jeho práva, která byla sepsána v objemném kodexu, který mimo jiné obsahuje nejstarší pohled na Znojmo. "Vyobrazení Znojma z konce gotického období má jedinečnou dokumentární hodnotu. Málokteré město na světě může v tom směru se Znojmem soutěžit"(Dobroslav Líbal).
Tři roky po tragické smrti krále Ludvíka přijela do Znojma jeho manželka Marie s celým svým dvorem. Ze Znojma, které jí bylo původně věnováno pro loveckou kratochvíli, úspěšně řídila obranu slovenských báňských měst před Janem Zápolským a před Turky.
V 16. století, jak napsal Bartoloměj Paprocký, Znojmo ve všem šťastné bylo a zlaté časy prožívalo. Zlom nastal po bitvě na Bílé hoře. Protestantské město bylo pokatoličtěno a brzy na ně dolehly hrůzy třicetileté války. Dvakrát bylo obsazeno Švédy, válečnými útrapami a morem přišlo o několi tisíc obyvatel. V zimě 1641/42 zde verboval armádu Albrecht z Valdštejna a dočkal se zde jmenování generalissimem císařských armád. Sotva se měšťané vzpamatovali z válečných hrůz, přišla válka o rakouské dědictví, řada selských povstání, z nichž to ve Vrbovci na konci 17. století připomíná tragický osud Chodů včetně těch starých pergamenů a popravy vůdce rebelů.
Konec 18. století je ve znamení rušení klášterů a nesmělých počátků manufakturní výroby. Převažuje průmysl keramický, kožedělný, v době napoleonských válek i chemický, především výroba drasla a ledku. Majitel znojemské ledkárny Winzler objevil princip plynového osvětlení, a když se svým vynálezem nepochodil u rakouských úřadů, odešel ze Znojma a roku 1814 je zavedl pod jménem Windsor v Londýně. Od poloviny 19. století, po katastrofě znojemských vinic, se na trhu objevují znojemské okurky a brzy sestávají světově proslulých artiklem. Francouzská vojska v čele s Napoleonem vidělo Znojmo dvakrát. Roku 1809 byla u města svedena prudká bitva, po níž francouzský císař naposledy mohl diktovat vítězný mír.
Demografické údaje
MĚSTO Znojmo
Obroková 1/12, Znojmo, 66902, Znojmo 2
Osoby
- Ing. Solařová Ivana, starosta
Kontakty
Vlajka
9 částí obce:
331 ulic:
Vídeňská třída 707/25, Znojmodle domluvyDukelských bojovníků 3299/128, ZnojmoZavřenoPalackého 1205/7, ZnojmoZavřenoDobšická 3580/17, ZnojmoZavřenoDvořákova 2922/16, ZnojmoZavřenoPod Soudním vrchem 2569/5, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoZavřenoU Rybníka 57/4, Přímětice, ZnojmoZavřenoNa Rejdišti 606/3, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoOtevřenoPalackého 1058/30, ZnojmoZavřenoNa Hrázi 3339/69, ZnojmoZavřenoNa Návrší 2400/9, ZnojmoZavřeno
Historie obce Znojmo celá historie
Mezi panovníky, kteří Znojmu přáli a významně rozšířili jeho práva, patřil také Přemysl Otakar II. po bitvě na Moravském poli byly jeho tělesné pozůstatky uloženy sedmnáct let v kryptě znojemského minoritského kláštera.
Za bojů o trůn po vymření Přemyslovců roku 1306 stálo Znojmo na straně Jindřicha Korutanského a velmi trpělo rakouskými útoky. Roku 1308 se smlouvou uzavřenou na znojemském hradě Habsburkové zřekli svých nároků na český trůn a po dvou letech se českým králem stal Jan Lucemburský. I on Znojmu přál, jistou roli zde určitě hrál pocit viny, protože za jeho návštěv, konaných vždy za bujarého veselí, město dvakrát vyhořelo. Jeho syn., král Karel IV., potvrdil znojemským vinařům privilegium, podle něhož směli své víno prodávat ve všech zemích a městech koruny české kromě Prahy. V té době již byly dlážděné ulice a náměstí, město mělo vodovod, řadu lázní, dva špitály, a dokonce i dům pro lidi, kteří "rozum nemají". Nechyběly ani domy veselých paní, které prý za návštěv Znojma rád obcházel uherský král Zikmund. V jeho sporech s bratrem Václavem IV. stálo Znojmo na straně českého krále a roku 1404 odolalo obležení uherským a rakouským vojskem. Za husitských válek se po počátečním váhání Znojemští přidali ke katolické straně. Vůdcové zdejších husitů skončili v plamenech a pokus o povstání byl krutě potlačen. O početnosti české menšiny svědčí mimo jiné i fakt, že hned dva Znojemčané působili na Karlově univerzitě. Byli to Petr a Stanislav ze Znojma, oba učitelé Husovi. O Stanislavovi Jan Hus napsal, že ho miloval stejně jako svého otce. Jiný znojemský rodák, Oldřich ze Znojma, hájil na koncilu v Basileji svobodné hlásání slova božího. Symbolickým zakončením husitské epochy byla smrt císaře Zikmunda na znojemském hradě roku 1437. Jím vymřel rod Lucemburků.
Když po krátké vládě Ladislava Pohrobka nastoupil na trůn Jiří z Poděbrad, zdráhala se ho moravská města uznat, a proto vytáhl na Moravu, aby je k tomu donutil. I ve Znojmě zvítězila umírněná strana, a Jiří byl přeslavně uvítán. I dovolil Znojemským razit mince a pravděpodobně polepšil městský znak, neboť od roku 1462 nese znojemská orlice na prsou štítek s písmenem Z. Vděčné Znojmo deklarovalo nápisem tesaným do kamene, že bude Jiřímu věrné "na věčné časy", ale brzy bylo okolnostmi donuceno přiklonit se k uherskému Matyáši Korvinovi. K české koruně se vrátilo až po jeho smrti.
Roku 1523 potvrdil Ludvík Jagellonský městu jeho práva, která byla sepsána v objemném kodexu, který mimo jiné obsahuje nejstarší pohled na Znojmo. "Vyobrazení Znojma z konce gotického období má jedinečnou dokumentární hodnotu. Málokteré město na světě může v tom směru se Znojmem soutěžit"(Dobroslav Líbal).
Tři roky po tragické smrti krále Ludvíka přijela do Znojma jeho manželka Marie s celým svým dvorem. Ze Znojma, které jí bylo původně věnováno pro loveckou kratochvíli, úspěšně řídila obranu slovenských báňských měst před Janem Zápolským a před Turky.
V 16. století, jak napsal Bartoloměj Paprocký, Znojmo ve všem šťastné bylo a zlaté časy prožívalo. Zlom nastal po bitvě na Bílé hoře. Protestantské město bylo pokatoličtěno a brzy na ně dolehly hrůzy třicetileté války. Dvakrát bylo obsazeno Švédy, válečnými útrapami a morem přišlo o několi tisíc obyvatel. V zimě 1641/42 zde verboval armádu Albrecht z Valdštejna a dočkal se zde jmenování generalissimem císařských armád. Sotva se měšťané vzpamatovali z válečných hrůz, přišla válka o rakouské dědictví, řada selských povstání, z nichž to ve Vrbovci na konci 17. století připomíná tragický osud Chodů včetně těch starých pergamenů a popravy vůdce rebelů.
Konec 18. století je ve znamení rušení klášterů a nesmělých počátků manufakturní výroby. Převažuje průmysl keramický, kožedělný, v době napoleonských válek i chemický, především výroba drasla a ledku. Majitel znojemské ledkárny Winzler objevil princip plynového osvětlení, a když se svým vynálezem nepochodil u rakouských úřadů, odešel ze Znojma a roku 1814 je zavedl pod jménem Windsor v Londýně. Od poloviny 19. století, po katastrofě znojemských vinic, se na trhu objevují znojemské okurky a brzy sestávají světově proslulých artiklem. Francouzská vojska v čele s Napoleonem vidělo Znojmo dvakrát. Roku 1809 byla u města svedena prudká bitva, po níž francouzský císař naposledy mohl diktovat vítězný mír.
Demografické údaje
MĚSTO Znojmo
Obroková 1/12, Znojmo, 66902, Znojmo 2
Osoby
- Ing. Solařová Ivana, starosta
Kontakty
Vlajka
9 částí obce:
331 ulic:
Dukelských bojovníků 3299/128, ZnojmoZavřenoPalackého 1205/7, ZnojmoZavřenoDobšická 3580/17, ZnojmoZavřenoDvořákova 2922/16, ZnojmoZavřenoPod Soudním vrchem 2569/5, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoZavřenoU Rybníka 57/4, Přímětice, ZnojmoZavřenoNa Rejdišti 606/3, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoOtevřenoPalackého 1058/30, ZnojmoZavřenoNa Hrázi 3339/69, ZnojmoZavřenoNa Návrší 2400/9, ZnojmoZavřeno
Historie obce Znojmo celá historie
Mezi panovníky, kteří Znojmu přáli a významně rozšířili jeho práva, patřil také Přemysl Otakar II. po bitvě na Moravském poli byly jeho tělesné pozůstatky uloženy sedmnáct let v kryptě znojemského minoritského kláštera.
Za bojů o trůn po vymření Přemyslovců roku 1306 stálo Znojmo na straně Jindřicha Korutanského a velmi trpělo rakouskými útoky. Roku 1308 se smlouvou uzavřenou na znojemském hradě Habsburkové zřekli svých nároků na český trůn a po dvou letech se českým králem stal Jan Lucemburský. I on Znojmu přál, jistou roli zde určitě hrál pocit viny, protože za jeho návštěv, konaných vždy za bujarého veselí, město dvakrát vyhořelo. Jeho syn., král Karel IV., potvrdil znojemským vinařům privilegium, podle něhož směli své víno prodávat ve všech zemích a městech koruny české kromě Prahy. V té době již byly dlážděné ulice a náměstí, město mělo vodovod, řadu lázní, dva špitály, a dokonce i dům pro lidi, kteří "rozum nemají". Nechyběly ani domy veselých paní, které prý za návštěv Znojma rád obcházel uherský král Zikmund. V jeho sporech s bratrem Václavem IV. stálo Znojmo na straně českého krále a roku 1404 odolalo obležení uherským a rakouským vojskem. Za husitských válek se po počátečním váhání Znojemští přidali ke katolické straně. Vůdcové zdejších husitů skončili v plamenech a pokus o povstání byl krutě potlačen. O početnosti české menšiny svědčí mimo jiné i fakt, že hned dva Znojemčané působili na Karlově univerzitě. Byli to Petr a Stanislav ze Znojma, oba učitelé Husovi. O Stanislavovi Jan Hus napsal, že ho miloval stejně jako svého otce. Jiný znojemský rodák, Oldřich ze Znojma, hájil na koncilu v Basileji svobodné hlásání slova božího. Symbolickým zakončením husitské epochy byla smrt císaře Zikmunda na znojemském hradě roku 1437. Jím vymřel rod Lucemburků.
Když po krátké vládě Ladislava Pohrobka nastoupil na trůn Jiří z Poděbrad, zdráhala se ho moravská města uznat, a proto vytáhl na Moravu, aby je k tomu donutil. I ve Znojmě zvítězila umírněná strana, a Jiří byl přeslavně uvítán. I dovolil Znojemským razit mince a pravděpodobně polepšil městský znak, neboť od roku 1462 nese znojemská orlice na prsou štítek s písmenem Z. Vděčné Znojmo deklarovalo nápisem tesaným do kamene, že bude Jiřímu věrné "na věčné časy", ale brzy bylo okolnostmi donuceno přiklonit se k uherskému Matyáši Korvinovi. K české koruně se vrátilo až po jeho smrti.
Roku 1523 potvrdil Ludvík Jagellonský městu jeho práva, která byla sepsána v objemném kodexu, který mimo jiné obsahuje nejstarší pohled na Znojmo. "Vyobrazení Znojma z konce gotického období má jedinečnou dokumentární hodnotu. Málokteré město na světě může v tom směru se Znojmem soutěžit"(Dobroslav Líbal).
Tři roky po tragické smrti krále Ludvíka přijela do Znojma jeho manželka Marie s celým svým dvorem. Ze Znojma, které jí bylo původně věnováno pro loveckou kratochvíli, úspěšně řídila obranu slovenských báňských měst před Janem Zápolským a před Turky.
V 16. století, jak napsal Bartoloměj Paprocký, Znojmo ve všem šťastné bylo a zlaté časy prožívalo. Zlom nastal po bitvě na Bílé hoře. Protestantské město bylo pokatoličtěno a brzy na ně dolehly hrůzy třicetileté války. Dvakrát bylo obsazeno Švédy, válečnými útrapami a morem přišlo o několi tisíc obyvatel. V zimě 1641/42 zde verboval armádu Albrecht z Valdštejna a dočkal se zde jmenování generalissimem císařských armád. Sotva se měšťané vzpamatovali z válečných hrůz, přišla válka o rakouské dědictví, řada selských povstání, z nichž to ve Vrbovci na konci 17. století připomíná tragický osud Chodů včetně těch starých pergamenů a popravy vůdce rebelů.
Konec 18. století je ve znamení rušení klášterů a nesmělých počátků manufakturní výroby. Převažuje průmysl keramický, kožedělný, v době napoleonských válek i chemický, především výroba drasla a ledku. Majitel znojemské ledkárny Winzler objevil princip plynového osvětlení, a když se svým vynálezem nepochodil u rakouských úřadů, odešel ze Znojma a roku 1814 je zavedl pod jménem Windsor v Londýně. Od poloviny 19. století, po katastrofě znojemských vinic, se na trhu objevují znojemské okurky a brzy sestávají světově proslulých artiklem. Francouzská vojska v čele s Napoleonem vidělo Znojmo dvakrát. Roku 1809 byla u města svedena prudká bitva, po níž francouzský císař naposledy mohl diktovat vítězný mír.
Demografické údaje
MĚSTO Znojmo
Obroková 1/12, Znojmo, 66902, Znojmo 2
Osoby
- Ing. Solařová Ivana, starosta
Kontakty
Vlajka
9 částí obce:
331 ulic:
Palackého 1205/7, ZnojmoZavřenoDobšická 3580/17, ZnojmoZavřenoDvořákova 2922/16, ZnojmoZavřenoPod Soudním vrchem 2569/5, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoZavřenoU Rybníka 57/4, Přímětice, ZnojmoZavřenoNa Rejdišti 606/3, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoOtevřenoPalackého 1058/30, ZnojmoZavřenoNa Hrázi 3339/69, ZnojmoZavřenoNa Návrší 2400/9, ZnojmoZavřeno
Historie obce Znojmo celá historie
Mezi panovníky, kteří Znojmu přáli a významně rozšířili jeho práva, patřil také Přemysl Otakar II. po bitvě na Moravském poli byly jeho tělesné pozůstatky uloženy sedmnáct let v kryptě znojemského minoritského kláštera.
Za bojů o trůn po vymření Přemyslovců roku 1306 stálo Znojmo na straně Jindřicha Korutanského a velmi trpělo rakouskými útoky. Roku 1308 se smlouvou uzavřenou na znojemském hradě Habsburkové zřekli svých nároků na český trůn a po dvou letech se českým králem stal Jan Lucemburský. I on Znojmu přál, jistou roli zde určitě hrál pocit viny, protože za jeho návštěv, konaných vždy za bujarého veselí, město dvakrát vyhořelo. Jeho syn., král Karel IV., potvrdil znojemským vinařům privilegium, podle něhož směli své víno prodávat ve všech zemích a městech koruny české kromě Prahy. V té době již byly dlážděné ulice a náměstí, město mělo vodovod, řadu lázní, dva špitály, a dokonce i dům pro lidi, kteří "rozum nemají". Nechyběly ani domy veselých paní, které prý za návštěv Znojma rád obcházel uherský král Zikmund. V jeho sporech s bratrem Václavem IV. stálo Znojmo na straně českého krále a roku 1404 odolalo obležení uherským a rakouským vojskem. Za husitských válek se po počátečním váhání Znojemští přidali ke katolické straně. Vůdcové zdejších husitů skončili v plamenech a pokus o povstání byl krutě potlačen. O početnosti české menšiny svědčí mimo jiné i fakt, že hned dva Znojemčané působili na Karlově univerzitě. Byli to Petr a Stanislav ze Znojma, oba učitelé Husovi. O Stanislavovi Jan Hus napsal, že ho miloval stejně jako svého otce. Jiný znojemský rodák, Oldřich ze Znojma, hájil na koncilu v Basileji svobodné hlásání slova božího. Symbolickým zakončením husitské epochy byla smrt císaře Zikmunda na znojemském hradě roku 1437. Jím vymřel rod Lucemburků.
Když po krátké vládě Ladislava Pohrobka nastoupil na trůn Jiří z Poděbrad, zdráhala se ho moravská města uznat, a proto vytáhl na Moravu, aby je k tomu donutil. I ve Znojmě zvítězila umírněná strana, a Jiří byl přeslavně uvítán. I dovolil Znojemským razit mince a pravděpodobně polepšil městský znak, neboť od roku 1462 nese znojemská orlice na prsou štítek s písmenem Z. Vděčné Znojmo deklarovalo nápisem tesaným do kamene, že bude Jiřímu věrné "na věčné časy", ale brzy bylo okolnostmi donuceno přiklonit se k uherskému Matyáši Korvinovi. K české koruně se vrátilo až po jeho smrti.
Roku 1523 potvrdil Ludvík Jagellonský městu jeho práva, která byla sepsána v objemném kodexu, který mimo jiné obsahuje nejstarší pohled na Znojmo. "Vyobrazení Znojma z konce gotického období má jedinečnou dokumentární hodnotu. Málokteré město na světě může v tom směru se Znojmem soutěžit"(Dobroslav Líbal).
Tři roky po tragické smrti krále Ludvíka přijela do Znojma jeho manželka Marie s celým svým dvorem. Ze Znojma, které jí bylo původně věnováno pro loveckou kratochvíli, úspěšně řídila obranu slovenských báňských měst před Janem Zápolským a před Turky.
V 16. století, jak napsal Bartoloměj Paprocký, Znojmo ve všem šťastné bylo a zlaté časy prožívalo. Zlom nastal po bitvě na Bílé hoře. Protestantské město bylo pokatoličtěno a brzy na ně dolehly hrůzy třicetileté války. Dvakrát bylo obsazeno Švédy, válečnými útrapami a morem přišlo o několi tisíc obyvatel. V zimě 1641/42 zde verboval armádu Albrecht z Valdštejna a dočkal se zde jmenování generalissimem císařských armád. Sotva se měšťané vzpamatovali z válečných hrůz, přišla válka o rakouské dědictví, řada selských povstání, z nichž to ve Vrbovci na konci 17. století připomíná tragický osud Chodů včetně těch starých pergamenů a popravy vůdce rebelů.
Konec 18. století je ve znamení rušení klášterů a nesmělých počátků manufakturní výroby. Převažuje průmysl keramický, kožedělný, v době napoleonských válek i chemický, především výroba drasla a ledku. Majitel znojemské ledkárny Winzler objevil princip plynového osvětlení, a když se svým vynálezem nepochodil u rakouských úřadů, odešel ze Znojma a roku 1814 je zavedl pod jménem Windsor v Londýně. Od poloviny 19. století, po katastrofě znojemských vinic, se na trhu objevují znojemské okurky a brzy sestávají světově proslulých artiklem. Francouzská vojska v čele s Napoleonem vidělo Znojmo dvakrát. Roku 1809 byla u města svedena prudká bitva, po níž francouzský císař naposledy mohl diktovat vítězný mír.
Demografické údaje
MĚSTO Znojmo
Obroková 1/12, Znojmo, 66902, Znojmo 2
Osoby
- Ing. Solařová Ivana, starosta
Kontakty
Vlajka
9 částí obce:
331 ulic:
Dobšická 3580/17, ZnojmoZavřenoDvořákova 2922/16, ZnojmoZavřenoPod Soudním vrchem 2569/5, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoZavřenoU Rybníka 57/4, Přímětice, ZnojmoZavřenoNa Rejdišti 606/3, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoOtevřenoPalackého 1058/30, ZnojmoZavřenoNa Hrázi 3339/69, ZnojmoZavřenoNa Návrší 2400/9, ZnojmoZavřeno
Historie obce Znojmo celá historie
Mezi panovníky, kteří Znojmu přáli a významně rozšířili jeho práva, patřil také Přemysl Otakar II. po bitvě na Moravském poli byly jeho tělesné pozůstatky uloženy sedmnáct let v kryptě znojemského minoritského kláštera.
Za bojů o trůn po vymření Přemyslovců roku 1306 stálo Znojmo na straně Jindřicha Korutanského a velmi trpělo rakouskými útoky. Roku 1308 se smlouvou uzavřenou na znojemském hradě Habsburkové zřekli svých nároků na český trůn a po dvou letech se českým králem stal Jan Lucemburský. I on Znojmu přál, jistou roli zde určitě hrál pocit viny, protože za jeho návštěv, konaných vždy za bujarého veselí, město dvakrát vyhořelo. Jeho syn., král Karel IV., potvrdil znojemským vinařům privilegium, podle něhož směli své víno prodávat ve všech zemích a městech koruny české kromě Prahy. V té době již byly dlážděné ulice a náměstí, město mělo vodovod, řadu lázní, dva špitály, a dokonce i dům pro lidi, kteří "rozum nemají". Nechyběly ani domy veselých paní, které prý za návštěv Znojma rád obcházel uherský král Zikmund. V jeho sporech s bratrem Václavem IV. stálo Znojmo na straně českého krále a roku 1404 odolalo obležení uherským a rakouským vojskem. Za husitských válek se po počátečním váhání Znojemští přidali ke katolické straně. Vůdcové zdejších husitů skončili v plamenech a pokus o povstání byl krutě potlačen. O početnosti české menšiny svědčí mimo jiné i fakt, že hned dva Znojemčané působili na Karlově univerzitě. Byli to Petr a Stanislav ze Znojma, oba učitelé Husovi. O Stanislavovi Jan Hus napsal, že ho miloval stejně jako svého otce. Jiný znojemský rodák, Oldřich ze Znojma, hájil na koncilu v Basileji svobodné hlásání slova božího. Symbolickým zakončením husitské epochy byla smrt císaře Zikmunda na znojemském hradě roku 1437. Jím vymřel rod Lucemburků.
Když po krátké vládě Ladislava Pohrobka nastoupil na trůn Jiří z Poděbrad, zdráhala se ho moravská města uznat, a proto vytáhl na Moravu, aby je k tomu donutil. I ve Znojmě zvítězila umírněná strana, a Jiří byl přeslavně uvítán. I dovolil Znojemským razit mince a pravděpodobně polepšil městský znak, neboť od roku 1462 nese znojemská orlice na prsou štítek s písmenem Z. Vděčné Znojmo deklarovalo nápisem tesaným do kamene, že bude Jiřímu věrné "na věčné časy", ale brzy bylo okolnostmi donuceno přiklonit se k uherskému Matyáši Korvinovi. K české koruně se vrátilo až po jeho smrti.
Roku 1523 potvrdil Ludvík Jagellonský městu jeho práva, která byla sepsána v objemném kodexu, který mimo jiné obsahuje nejstarší pohled na Znojmo. "Vyobrazení Znojma z konce gotického období má jedinečnou dokumentární hodnotu. Málokteré město na světě může v tom směru se Znojmem soutěžit"(Dobroslav Líbal).
Tři roky po tragické smrti krále Ludvíka přijela do Znojma jeho manželka Marie s celým svým dvorem. Ze Znojma, které jí bylo původně věnováno pro loveckou kratochvíli, úspěšně řídila obranu slovenských báňských měst před Janem Zápolským a před Turky.
V 16. století, jak napsal Bartoloměj Paprocký, Znojmo ve všem šťastné bylo a zlaté časy prožívalo. Zlom nastal po bitvě na Bílé hoře. Protestantské město bylo pokatoličtěno a brzy na ně dolehly hrůzy třicetileté války. Dvakrát bylo obsazeno Švédy, válečnými útrapami a morem přišlo o několi tisíc obyvatel. V zimě 1641/42 zde verboval armádu Albrecht z Valdštejna a dočkal se zde jmenování generalissimem císařských armád. Sotva se měšťané vzpamatovali z válečných hrůz, přišla válka o rakouské dědictví, řada selských povstání, z nichž to ve Vrbovci na konci 17. století připomíná tragický osud Chodů včetně těch starých pergamenů a popravy vůdce rebelů.
Konec 18. století je ve znamení rušení klášterů a nesmělých počátků manufakturní výroby. Převažuje průmysl keramický, kožedělný, v době napoleonských válek i chemický, především výroba drasla a ledku. Majitel znojemské ledkárny Winzler objevil princip plynového osvětlení, a když se svým vynálezem nepochodil u rakouských úřadů, odešel ze Znojma a roku 1814 je zavedl pod jménem Windsor v Londýně. Od poloviny 19. století, po katastrofě znojemských vinic, se na trhu objevují znojemské okurky a brzy sestávají světově proslulých artiklem. Francouzská vojska v čele s Napoleonem vidělo Znojmo dvakrát. Roku 1809 byla u města svedena prudká bitva, po níž francouzský císař naposledy mohl diktovat vítězný mír.
Demografické údaje
MĚSTO Znojmo
Obroková 1/12, Znojmo, 66902, Znojmo 2
Osoby
- Ing. Solařová Ivana, starosta
Kontakty
Vlajka
9 částí obce:
331 ulic:
Dvořákova 2922/16, ZnojmoZavřenoPod Soudním vrchem 2569/5, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoZavřenoU Rybníka 57/4, Přímětice, ZnojmoZavřenoNa Rejdišti 606/3, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoOtevřenoPalackého 1058/30, ZnojmoZavřenoNa Hrázi 3339/69, ZnojmoZavřenoNa Návrší 2400/9, ZnojmoZavřeno
Historie obce Znojmo celá historie
Mezi panovníky, kteří Znojmu přáli a významně rozšířili jeho práva, patřil také Přemysl Otakar II. po bitvě na Moravském poli byly jeho tělesné pozůstatky uloženy sedmnáct let v kryptě znojemského minoritského kláštera.
Za bojů o trůn po vymření Přemyslovců roku 1306 stálo Znojmo na straně Jindřicha Korutanského a velmi trpělo rakouskými útoky. Roku 1308 se smlouvou uzavřenou na znojemském hradě Habsburkové zřekli svých nároků na český trůn a po dvou letech se českým králem stal Jan Lucemburský. I on Znojmu přál, jistou roli zde určitě hrál pocit viny, protože za jeho návštěv, konaných vždy za bujarého veselí, město dvakrát vyhořelo. Jeho syn., král Karel IV., potvrdil znojemským vinařům privilegium, podle něhož směli své víno prodávat ve všech zemích a městech koruny české kromě Prahy. V té době již byly dlážděné ulice a náměstí, město mělo vodovod, řadu lázní, dva špitály, a dokonce i dům pro lidi, kteří "rozum nemají". Nechyběly ani domy veselých paní, které prý za návštěv Znojma rád obcházel uherský král Zikmund. V jeho sporech s bratrem Václavem IV. stálo Znojmo na straně českého krále a roku 1404 odolalo obležení uherským a rakouským vojskem. Za husitských válek se po počátečním váhání Znojemští přidali ke katolické straně. Vůdcové zdejších husitů skončili v plamenech a pokus o povstání byl krutě potlačen. O početnosti české menšiny svědčí mimo jiné i fakt, že hned dva Znojemčané působili na Karlově univerzitě. Byli to Petr a Stanislav ze Znojma, oba učitelé Husovi. O Stanislavovi Jan Hus napsal, že ho miloval stejně jako svého otce. Jiný znojemský rodák, Oldřich ze Znojma, hájil na koncilu v Basileji svobodné hlásání slova božího. Symbolickým zakončením husitské epochy byla smrt císaře Zikmunda na znojemském hradě roku 1437. Jím vymřel rod Lucemburků.
Když po krátké vládě Ladislava Pohrobka nastoupil na trůn Jiří z Poděbrad, zdráhala se ho moravská města uznat, a proto vytáhl na Moravu, aby je k tomu donutil. I ve Znojmě zvítězila umírněná strana, a Jiří byl přeslavně uvítán. I dovolil Znojemským razit mince a pravděpodobně polepšil městský znak, neboť od roku 1462 nese znojemská orlice na prsou štítek s písmenem Z. Vděčné Znojmo deklarovalo nápisem tesaným do kamene, že bude Jiřímu věrné "na věčné časy", ale brzy bylo okolnostmi donuceno přiklonit se k uherskému Matyáši Korvinovi. K české koruně se vrátilo až po jeho smrti.
Roku 1523 potvrdil Ludvík Jagellonský městu jeho práva, která byla sepsána v objemném kodexu, který mimo jiné obsahuje nejstarší pohled na Znojmo. "Vyobrazení Znojma z konce gotického období má jedinečnou dokumentární hodnotu. Málokteré město na světě může v tom směru se Znojmem soutěžit"(Dobroslav Líbal).
Tři roky po tragické smrti krále Ludvíka přijela do Znojma jeho manželka Marie s celým svým dvorem. Ze Znojma, které jí bylo původně věnováno pro loveckou kratochvíli, úspěšně řídila obranu slovenských báňských měst před Janem Zápolským a před Turky.
V 16. století, jak napsal Bartoloměj Paprocký, Znojmo ve všem šťastné bylo a zlaté časy prožívalo. Zlom nastal po bitvě na Bílé hoře. Protestantské město bylo pokatoličtěno a brzy na ně dolehly hrůzy třicetileté války. Dvakrát bylo obsazeno Švédy, válečnými útrapami a morem přišlo o několi tisíc obyvatel. V zimě 1641/42 zde verboval armádu Albrecht z Valdštejna a dočkal se zde jmenování generalissimem císařských armád. Sotva se měšťané vzpamatovali z válečných hrůz, přišla válka o rakouské dědictví, řada selských povstání, z nichž to ve Vrbovci na konci 17. století připomíná tragický osud Chodů včetně těch starých pergamenů a popravy vůdce rebelů.
Konec 18. století je ve znamení rušení klášterů a nesmělých počátků manufakturní výroby. Převažuje průmysl keramický, kožedělný, v době napoleonských válek i chemický, především výroba drasla a ledku. Majitel znojemské ledkárny Winzler objevil princip plynového osvětlení, a když se svým vynálezem nepochodil u rakouských úřadů, odešel ze Znojma a roku 1814 je zavedl pod jménem Windsor v Londýně. Od poloviny 19. století, po katastrofě znojemských vinic, se na trhu objevují znojemské okurky a brzy sestávají světově proslulých artiklem. Francouzská vojska v čele s Napoleonem vidělo Znojmo dvakrát. Roku 1809 byla u města svedena prudká bitva, po níž francouzský císař naposledy mohl diktovat vítězný mír.
Demografické údaje
MĚSTO Znojmo
Obroková 1/12, Znojmo, 66902, Znojmo 2
Osoby
- Ing. Solařová Ivana, starosta
Kontakty
Vlajka
9 částí obce:
331 ulic:
Pod Soudním vrchem 2569/5, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoZavřenoU Rybníka 57/4, Přímětice, ZnojmoZavřenoNa Rejdišti 606/3, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoOtevřenoPalackého 1058/30, ZnojmoZavřenoNa Hrázi 3339/69, ZnojmoZavřenoNa Návrší 2400/9, ZnojmoZavřeno
Historie obce Znojmo celá historie
Mezi panovníky, kteří Znojmu přáli a významně rozšířili jeho práva, patřil také Přemysl Otakar II. po bitvě na Moravském poli byly jeho tělesné pozůstatky uloženy sedmnáct let v kryptě znojemského minoritského kláštera.
Za bojů o trůn po vymření Přemyslovců roku 1306 stálo Znojmo na straně Jindřicha Korutanského a velmi trpělo rakouskými útoky. Roku 1308 se smlouvou uzavřenou na znojemském hradě Habsburkové zřekli svých nároků na český trůn a po dvou letech se českým králem stal Jan Lucemburský. I on Znojmu přál, jistou roli zde určitě hrál pocit viny, protože za jeho návštěv, konaných vždy za bujarého veselí, město dvakrát vyhořelo. Jeho syn., král Karel IV., potvrdil znojemským vinařům privilegium, podle něhož směli své víno prodávat ve všech zemích a městech koruny české kromě Prahy. V té době již byly dlážděné ulice a náměstí, město mělo vodovod, řadu lázní, dva špitály, a dokonce i dům pro lidi, kteří "rozum nemají". Nechyběly ani domy veselých paní, které prý za návštěv Znojma rád obcházel uherský král Zikmund. V jeho sporech s bratrem Václavem IV. stálo Znojmo na straně českého krále a roku 1404 odolalo obležení uherským a rakouským vojskem. Za husitských válek se po počátečním váhání Znojemští přidali ke katolické straně. Vůdcové zdejších husitů skončili v plamenech a pokus o povstání byl krutě potlačen. O početnosti české menšiny svědčí mimo jiné i fakt, že hned dva Znojemčané působili na Karlově univerzitě. Byli to Petr a Stanislav ze Znojma, oba učitelé Husovi. O Stanislavovi Jan Hus napsal, že ho miloval stejně jako svého otce. Jiný znojemský rodák, Oldřich ze Znojma, hájil na koncilu v Basileji svobodné hlásání slova božího. Symbolickým zakončením husitské epochy byla smrt císaře Zikmunda na znojemském hradě roku 1437. Jím vymřel rod Lucemburků.
Když po krátké vládě Ladislava Pohrobka nastoupil na trůn Jiří z Poděbrad, zdráhala se ho moravská města uznat, a proto vytáhl na Moravu, aby je k tomu donutil. I ve Znojmě zvítězila umírněná strana, a Jiří byl přeslavně uvítán. I dovolil Znojemským razit mince a pravděpodobně polepšil městský znak, neboť od roku 1462 nese znojemská orlice na prsou štítek s písmenem Z. Vděčné Znojmo deklarovalo nápisem tesaným do kamene, že bude Jiřímu věrné "na věčné časy", ale brzy bylo okolnostmi donuceno přiklonit se k uherskému Matyáši Korvinovi. K české koruně se vrátilo až po jeho smrti.
Roku 1523 potvrdil Ludvík Jagellonský městu jeho práva, která byla sepsána v objemném kodexu, který mimo jiné obsahuje nejstarší pohled na Znojmo. "Vyobrazení Znojma z konce gotického období má jedinečnou dokumentární hodnotu. Málokteré město na světě může v tom směru se Znojmem soutěžit"(Dobroslav Líbal).
Tři roky po tragické smrti krále Ludvíka přijela do Znojma jeho manželka Marie s celým svým dvorem. Ze Znojma, které jí bylo původně věnováno pro loveckou kratochvíli, úspěšně řídila obranu slovenských báňských měst před Janem Zápolským a před Turky.
V 16. století, jak napsal Bartoloměj Paprocký, Znojmo ve všem šťastné bylo a zlaté časy prožívalo. Zlom nastal po bitvě na Bílé hoře. Protestantské město bylo pokatoličtěno a brzy na ně dolehly hrůzy třicetileté války. Dvakrát bylo obsazeno Švédy, válečnými útrapami a morem přišlo o několi tisíc obyvatel. V zimě 1641/42 zde verboval armádu Albrecht z Valdštejna a dočkal se zde jmenování generalissimem císařských armád. Sotva se měšťané vzpamatovali z válečných hrůz, přišla válka o rakouské dědictví, řada selských povstání, z nichž to ve Vrbovci na konci 17. století připomíná tragický osud Chodů včetně těch starých pergamenů a popravy vůdce rebelů.
Konec 18. století je ve znamení rušení klášterů a nesmělých počátků manufakturní výroby. Převažuje průmysl keramický, kožedělný, v době napoleonských válek i chemický, především výroba drasla a ledku. Majitel znojemské ledkárny Winzler objevil princip plynového osvětlení, a když se svým vynálezem nepochodil u rakouských úřadů, odešel ze Znojma a roku 1814 je zavedl pod jménem Windsor v Londýně. Od poloviny 19. století, po katastrofě znojemských vinic, se na trhu objevují znojemské okurky a brzy sestávají světově proslulých artiklem. Francouzská vojska v čele s Napoleonem vidělo Znojmo dvakrát. Roku 1809 byla u města svedena prudká bitva, po níž francouzský císař naposledy mohl diktovat vítězný mír.
Demografické údaje
MĚSTO Znojmo
Obroková 1/12, Znojmo, 66902, Znojmo 2
Osoby
- Ing. Solařová Ivana, starosta
Kontakty
Vlajka
9 částí obce:
331 ulic:
Antonínská 440/3, ZnojmoZavřenoU Rybníka 57/4, Přímětice, ZnojmoZavřenoNa Rejdišti 606/3, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoOtevřenoPalackého 1058/30, ZnojmoZavřenoNa Hrázi 3339/69, ZnojmoZavřenoNa Návrší 2400/9, ZnojmoZavřeno
Historie obce Znojmo celá historie
Mezi panovníky, kteří Znojmu přáli a významně rozšířili jeho práva, patřil také Přemysl Otakar II. po bitvě na Moravském poli byly jeho tělesné pozůstatky uloženy sedmnáct let v kryptě znojemského minoritského kláštera.
Za bojů o trůn po vymření Přemyslovců roku 1306 stálo Znojmo na straně Jindřicha Korutanského a velmi trpělo rakouskými útoky. Roku 1308 se smlouvou uzavřenou na znojemském hradě Habsburkové zřekli svých nároků na český trůn a po dvou letech se českým králem stal Jan Lucemburský. I on Znojmu přál, jistou roli zde určitě hrál pocit viny, protože za jeho návštěv, konaných vždy za bujarého veselí, město dvakrát vyhořelo. Jeho syn., král Karel IV., potvrdil znojemským vinařům privilegium, podle něhož směli své víno prodávat ve všech zemích a městech koruny české kromě Prahy. V té době již byly dlážděné ulice a náměstí, město mělo vodovod, řadu lázní, dva špitály, a dokonce i dům pro lidi, kteří "rozum nemají". Nechyběly ani domy veselých paní, které prý za návštěv Znojma rád obcházel uherský král Zikmund. V jeho sporech s bratrem Václavem IV. stálo Znojmo na straně českého krále a roku 1404 odolalo obležení uherským a rakouským vojskem. Za husitských válek se po počátečním váhání Znojemští přidali ke katolické straně. Vůdcové zdejších husitů skončili v plamenech a pokus o povstání byl krutě potlačen. O početnosti české menšiny svědčí mimo jiné i fakt, že hned dva Znojemčané působili na Karlově univerzitě. Byli to Petr a Stanislav ze Znojma, oba učitelé Husovi. O Stanislavovi Jan Hus napsal, že ho miloval stejně jako svého otce. Jiný znojemský rodák, Oldřich ze Znojma, hájil na koncilu v Basileji svobodné hlásání slova božího. Symbolickým zakončením husitské epochy byla smrt císaře Zikmunda na znojemském hradě roku 1437. Jím vymřel rod Lucemburků.
Když po krátké vládě Ladislava Pohrobka nastoupil na trůn Jiří z Poděbrad, zdráhala se ho moravská města uznat, a proto vytáhl na Moravu, aby je k tomu donutil. I ve Znojmě zvítězila umírněná strana, a Jiří byl přeslavně uvítán. I dovolil Znojemským razit mince a pravděpodobně polepšil městský znak, neboť od roku 1462 nese znojemská orlice na prsou štítek s písmenem Z. Vděčné Znojmo deklarovalo nápisem tesaným do kamene, že bude Jiřímu věrné "na věčné časy", ale brzy bylo okolnostmi donuceno přiklonit se k uherskému Matyáši Korvinovi. K české koruně se vrátilo až po jeho smrti.
Roku 1523 potvrdil Ludvík Jagellonský městu jeho práva, která byla sepsána v objemném kodexu, který mimo jiné obsahuje nejstarší pohled na Znojmo. "Vyobrazení Znojma z konce gotického období má jedinečnou dokumentární hodnotu. Málokteré město na světě může v tom směru se Znojmem soutěžit"(Dobroslav Líbal).
Tři roky po tragické smrti krále Ludvíka přijela do Znojma jeho manželka Marie s celým svým dvorem. Ze Znojma, které jí bylo původně věnováno pro loveckou kratochvíli, úspěšně řídila obranu slovenských báňských měst před Janem Zápolským a před Turky.
V 16. století, jak napsal Bartoloměj Paprocký, Znojmo ve všem šťastné bylo a zlaté časy prožívalo. Zlom nastal po bitvě na Bílé hoře. Protestantské město bylo pokatoličtěno a brzy na ně dolehly hrůzy třicetileté války. Dvakrát bylo obsazeno Švédy, válečnými útrapami a morem přišlo o několi tisíc obyvatel. V zimě 1641/42 zde verboval armádu Albrecht z Valdštejna a dočkal se zde jmenování generalissimem císařských armád. Sotva se měšťané vzpamatovali z válečných hrůz, přišla válka o rakouské dědictví, řada selských povstání, z nichž to ve Vrbovci na konci 17. století připomíná tragický osud Chodů včetně těch starých pergamenů a popravy vůdce rebelů.
Konec 18. století je ve znamení rušení klášterů a nesmělých počátků manufakturní výroby. Převažuje průmysl keramický, kožedělný, v době napoleonských válek i chemický, především výroba drasla a ledku. Majitel znojemské ledkárny Winzler objevil princip plynového osvětlení, a když se svým vynálezem nepochodil u rakouských úřadů, odešel ze Znojma a roku 1814 je zavedl pod jménem Windsor v Londýně. Od poloviny 19. století, po katastrofě znojemských vinic, se na trhu objevují znojemské okurky a brzy sestávají světově proslulých artiklem. Francouzská vojska v čele s Napoleonem vidělo Znojmo dvakrát. Roku 1809 byla u města svedena prudká bitva, po níž francouzský císař naposledy mohl diktovat vítězný mír.
Demografické údaje
MĚSTO Znojmo
Obroková 1/12, Znojmo, 66902, Znojmo 2
Osoby
- Ing. Solařová Ivana, starosta
Kontakty
Vlajka
9 částí obce:
331 ulic:
U Rybníka 57/4, Přímětice, ZnojmoZavřenoNa Rejdišti 606/3, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoOtevřenoPalackého 1058/30, ZnojmoZavřenoNa Hrázi 3339/69, ZnojmoZavřenoNa Návrší 2400/9, ZnojmoZavřeno
Historie obce Znojmo celá historie
Mezi panovníky, kteří Znojmu přáli a významně rozšířili jeho práva, patřil také Přemysl Otakar II. po bitvě na Moravském poli byly jeho tělesné pozůstatky uloženy sedmnáct let v kryptě znojemského minoritského kláštera.
Za bojů o trůn po vymření Přemyslovců roku 1306 stálo Znojmo na straně Jindřicha Korutanského a velmi trpělo rakouskými útoky. Roku 1308 se smlouvou uzavřenou na znojemském hradě Habsburkové zřekli svých nároků na český trůn a po dvou letech se českým králem stal Jan Lucemburský. I on Znojmu přál, jistou roli zde určitě hrál pocit viny, protože za jeho návštěv, konaných vždy za bujarého veselí, město dvakrát vyhořelo. Jeho syn., král Karel IV., potvrdil znojemským vinařům privilegium, podle něhož směli své víno prodávat ve všech zemích a městech koruny české kromě Prahy. V té době již byly dlážděné ulice a náměstí, město mělo vodovod, řadu lázní, dva špitály, a dokonce i dům pro lidi, kteří "rozum nemají". Nechyběly ani domy veselých paní, které prý za návštěv Znojma rád obcházel uherský král Zikmund. V jeho sporech s bratrem Václavem IV. stálo Znojmo na straně českého krále a roku 1404 odolalo obležení uherským a rakouským vojskem. Za husitských válek se po počátečním váhání Znojemští přidali ke katolické straně. Vůdcové zdejších husitů skončili v plamenech a pokus o povstání byl krutě potlačen. O početnosti české menšiny svědčí mimo jiné i fakt, že hned dva Znojemčané působili na Karlově univerzitě. Byli to Petr a Stanislav ze Znojma, oba učitelé Husovi. O Stanislavovi Jan Hus napsal, že ho miloval stejně jako svého otce. Jiný znojemský rodák, Oldřich ze Znojma, hájil na koncilu v Basileji svobodné hlásání slova božího. Symbolickým zakončením husitské epochy byla smrt císaře Zikmunda na znojemském hradě roku 1437. Jím vymřel rod Lucemburků.
Když po krátké vládě Ladislava Pohrobka nastoupil na trůn Jiří z Poděbrad, zdráhala se ho moravská města uznat, a proto vytáhl na Moravu, aby je k tomu donutil. I ve Znojmě zvítězila umírněná strana, a Jiří byl přeslavně uvítán. I dovolil Znojemským razit mince a pravděpodobně polepšil městský znak, neboť od roku 1462 nese znojemská orlice na prsou štítek s písmenem Z. Vděčné Znojmo deklarovalo nápisem tesaným do kamene, že bude Jiřímu věrné "na věčné časy", ale brzy bylo okolnostmi donuceno přiklonit se k uherskému Matyáši Korvinovi. K české koruně se vrátilo až po jeho smrti.
Roku 1523 potvrdil Ludvík Jagellonský městu jeho práva, která byla sepsána v objemném kodexu, který mimo jiné obsahuje nejstarší pohled na Znojmo. "Vyobrazení Znojma z konce gotického období má jedinečnou dokumentární hodnotu. Málokteré město na světě může v tom směru se Znojmem soutěžit"(Dobroslav Líbal).
Tři roky po tragické smrti krále Ludvíka přijela do Znojma jeho manželka Marie s celým svým dvorem. Ze Znojma, které jí bylo původně věnováno pro loveckou kratochvíli, úspěšně řídila obranu slovenských báňských měst před Janem Zápolským a před Turky.
V 16. století, jak napsal Bartoloměj Paprocký, Znojmo ve všem šťastné bylo a zlaté časy prožívalo. Zlom nastal po bitvě na Bílé hoře. Protestantské město bylo pokatoličtěno a brzy na ně dolehly hrůzy třicetileté války. Dvakrát bylo obsazeno Švédy, válečnými útrapami a morem přišlo o několi tisíc obyvatel. V zimě 1641/42 zde verboval armádu Albrecht z Valdštejna a dočkal se zde jmenování generalissimem císařských armád. Sotva se měšťané vzpamatovali z válečných hrůz, přišla válka o rakouské dědictví, řada selských povstání, z nichž to ve Vrbovci na konci 17. století připomíná tragický osud Chodů včetně těch starých pergamenů a popravy vůdce rebelů.
Konec 18. století je ve znamení rušení klášterů a nesmělých počátků manufakturní výroby. Převažuje průmysl keramický, kožedělný, v době napoleonských válek i chemický, především výroba drasla a ledku. Majitel znojemské ledkárny Winzler objevil princip plynového osvětlení, a když se svým vynálezem nepochodil u rakouských úřadů, odešel ze Znojma a roku 1814 je zavedl pod jménem Windsor v Londýně. Od poloviny 19. století, po katastrofě znojemských vinic, se na trhu objevují znojemské okurky a brzy sestávají světově proslulých artiklem. Francouzská vojska v čele s Napoleonem vidělo Znojmo dvakrát. Roku 1809 byla u města svedena prudká bitva, po níž francouzský císař naposledy mohl diktovat vítězný mír.
Demografické údaje
MĚSTO Znojmo
Obroková 1/12, Znojmo, 66902, Znojmo 2
Osoby
- Ing. Solařová Ivana, starosta
Kontakty
Vlajka
9 částí obce:
331 ulic:
Na Rejdišti 606/3, ZnojmoZavřenoAntonínská 440/3, ZnojmoOtevřenoPalackého 1058/30, ZnojmoZavřenoNa Hrázi 3339/69, ZnojmoZavřenoNa Návrší 2400/9, ZnojmoZavřeno
Historie obce Znojmo celá historie
Mezi panovníky, kteří Znojmu přáli a významně rozšířili jeho práva, patřil také Přemysl Otakar II. po bitvě na Moravském poli byly jeho tělesné pozůstatky uloženy sedmnáct let v kryptě znojemského minoritského kláštera.
Za bojů o trůn po vymření Přemyslovců roku 1306 stálo Znojmo na straně Jindřicha Korutanského a velmi trpělo rakouskými útoky. Roku 1308 se smlouvou uzavřenou na znojemském hradě Habsburkové zřekli svých nároků na český trůn a po dvou letech se českým králem stal Jan Lucemburský. I on Znojmu přál, jistou roli zde určitě hrál pocit viny, protože za jeho návštěv, konaných vždy za bujarého veselí, město dvakrát vyhořelo. Jeho syn., král Karel IV., potvrdil znojemským vinařům privilegium, podle něhož směli své víno prodávat ve všech zemích a městech koruny české kromě Prahy. V té době již byly dlážděné ulice a náměstí, město mělo vodovod, řadu lázní, dva špitály, a dokonce i dům pro lidi, kteří "rozum nemají". Nechyběly ani domy veselých paní, které prý za návštěv Znojma rád obcházel uherský král Zikmund. V jeho sporech s bratrem Václavem IV. stálo Znojmo na straně českého krále a roku 1404 odolalo obležení uherským a rakouským vojskem. Za husitských válek se po počátečním váhání Znojemští přidali ke katolické straně. Vůdcové zdejších husitů skončili v plamenech a pokus o povstání byl krutě potlačen. O početnosti české menšiny svědčí mimo jiné i fakt, že hned dva Znojemčané působili na Karlově univerzitě. Byli to Petr a Stanislav ze Znojma, oba učitelé Husovi. O Stanislavovi Jan Hus napsal, že ho miloval stejně jako svého otce. Jiný znojemský rodák, Oldřich ze Znojma, hájil na koncilu v Basileji svobodné hlásání slova božího. Symbolickým zakončením husitské epochy byla smrt císaře Zikmunda na znojemském hradě roku 1437. Jím vymřel rod Lucemburků.
Když po krátké vládě Ladislava Pohrobka nastoupil na trůn Jiří z Poděbrad, zdráhala se ho moravská města uznat, a proto vytáhl na Moravu, aby je k tomu donutil. I ve Znojmě zvítězila umírněná strana, a Jiří byl přeslavně uvítán. I dovolil Znojemským razit mince a pravděpodobně polepšil městský znak, neboť od roku 1462 nese znojemská orlice na prsou štítek s písmenem Z. Vděčné Znojmo deklarovalo nápisem tesaným do kamene, že bude Jiřímu věrné "na věčné časy", ale brzy bylo okolnostmi donuceno přiklonit se k uherskému Matyáši Korvinovi. K české koruně se vrátilo až po jeho smrti.
Roku 1523 potvrdil Ludvík Jagellonský městu jeho práva, která byla sepsána v objemném kodexu, který mimo jiné obsahuje nejstarší pohled na Znojmo. "Vyobrazení Znojma z konce gotického období má jedinečnou dokumentární hodnotu. Málokteré město na světě může v tom směru se Znojmem soutěžit"(Dobroslav Líbal).
Tři roky po tragické smrti krále Ludvíka přijela do Znojma jeho manželka Marie s celým svým dvorem. Ze Znojma, které jí bylo původně věnováno pro loveckou kratochvíli, úspěšně řídila obranu slovenských báňských měst před Janem Zápolským a před Turky.
V 16. století, jak napsal Bartoloměj Paprocký, Znojmo ve všem šťastné bylo a zlaté časy prožívalo. Zlom nastal po bitvě na Bílé hoře. Protestantské město bylo pokatoličtěno a brzy na ně dolehly hrůzy třicetileté války. Dvakrát bylo obsazeno Švédy, válečnými útrapami a morem přišlo o několi tisíc obyvatel. V zimě 1641/42 zde verboval armádu Albrecht z Valdštejna a dočkal se zde jmenování generalissimem císařských armád. Sotva se měšťané vzpamatovali z válečných hrůz, přišla válka o rakouské dědictví, řada selských povstání, z nichž to ve Vrbovci na konci 17. století připomíná tragický osud Chodů včetně těch starých pergamenů a popravy vůdce rebelů.
Konec 18. století je ve znamení rušení klášterů a nesmělých počátků manufakturní výroby. Převažuje průmysl keramický, kožedělný, v době napoleonských válek i chemický, především výroba drasla a ledku. Majitel znojemské ledkárny Winzler objevil princip plynového osvětlení, a když se svým vynálezem nepochodil u rakouských úřadů, odešel ze Znojma a roku 1814 je zavedl pod jménem Windsor v Londýně. Od poloviny 19. století, po katastrofě znojemských vinic, se na trhu objevují znojemské okurky a brzy sestávají světově proslulých artiklem. Francouzská vojska v čele s Napoleonem vidělo Znojmo dvakrát. Roku 1809 byla u města svedena prudká bitva, po níž francouzský císař naposledy mohl diktovat vítězný mír.
Demografické údaje
MĚSTO Znojmo
Obroková 1/12, Znojmo, 66902, Znojmo 2
Osoby
- Ing. Solařová Ivana, starosta
Kontakty
Vlajka
9 částí obce:
331 ulic:
Antonínská 440/3, ZnojmoOtevřenoPalackého 1058/30, ZnojmoZavřenoNa Hrázi 3339/69, ZnojmoZavřenoNa Návrší 2400/9, ZnojmoZavřeno
Historie obce Znojmo celá historie
Mezi panovníky, kteří Znojmu přáli a významně rozšířili jeho práva, patřil také Přemysl Otakar II. po bitvě na Moravském poli byly jeho tělesné pozůstatky uloženy sedmnáct let v kryptě znojemského minoritského kláštera.
Za bojů o trůn po vymření Přemyslovců roku 1306 stálo Znojmo na straně Jindřicha Korutanského a velmi trpělo rakouskými útoky. Roku 1308 se smlouvou uzavřenou na znojemském hradě Habsburkové zřekli svých nároků na český trůn a po dvou letech se českým králem stal Jan Lucemburský. I on Znojmu přál, jistou roli zde určitě hrál pocit viny, protože za jeho návštěv, konaných vždy za bujarého veselí, město dvakrát vyhořelo. Jeho syn., král Karel IV., potvrdil znojemským vinařům privilegium, podle něhož směli své víno prodávat ve všech zemích a městech koruny české kromě Prahy. V té době již byly dlážděné ulice a náměstí, město mělo vodovod, řadu lázní, dva špitály, a dokonce i dům pro lidi, kteří "rozum nemají". Nechyběly ani domy veselých paní, které prý za návštěv Znojma rád obcházel uherský král Zikmund. V jeho sporech s bratrem Václavem IV. stálo Znojmo na straně českého krále a roku 1404 odolalo obležení uherským a rakouským vojskem. Za husitských válek se po počátečním váhání Znojemští přidali ke katolické straně. Vůdcové zdejších husitů skončili v plamenech a pokus o povstání byl krutě potlačen. O početnosti české menšiny svědčí mimo jiné i fakt, že hned dva Znojemčané působili na Karlově univerzitě. Byli to Petr a Stanislav ze Znojma, oba učitelé Husovi. O Stanislavovi Jan Hus napsal, že ho miloval stejně jako svého otce. Jiný znojemský rodák, Oldřich ze Znojma, hájil na koncilu v Basileji svobodné hlásání slova božího. Symbolickým zakončením husitské epochy byla smrt císaře Zikmunda na znojemském hradě roku 1437. Jím vymřel rod Lucemburků.
Když po krátké vládě Ladislava Pohrobka nastoupil na trůn Jiří z Poděbrad, zdráhala se ho moravská města uznat, a proto vytáhl na Moravu, aby je k tomu donutil. I ve Znojmě zvítězila umírněná strana, a Jiří byl přeslavně uvítán. I dovolil Znojemským razit mince a pravděpodobně polepšil městský znak, neboť od roku 1462 nese znojemská orlice na prsou štítek s písmenem Z. Vděčné Znojmo deklarovalo nápisem tesaným do kamene, že bude Jiřímu věrné "na věčné časy", ale brzy bylo okolnostmi donuceno přiklonit se k uherskému Matyáši Korvinovi. K české koruně se vrátilo až po jeho smrti.
Roku 1523 potvrdil Ludvík Jagellonský městu jeho práva, která byla sepsána v objemném kodexu, který mimo jiné obsahuje nejstarší pohled na Znojmo. "Vyobrazení Znojma z konce gotického období má jedinečnou dokumentární hodnotu. Málokteré město na světě může v tom směru se Znojmem soutěžit"(Dobroslav Líbal).
Tři roky po tragické smrti krále Ludvíka přijela do Znojma jeho manželka Marie s celým svým dvorem. Ze Znojma, které jí bylo původně věnováno pro loveckou kratochvíli, úspěšně řídila obranu slovenských báňských měst před Janem Zápolským a před Turky.
V 16. století, jak napsal Bartoloměj Paprocký, Znojmo ve všem šťastné bylo a zlaté časy prožívalo. Zlom nastal po bitvě na Bílé hoře. Protestantské město bylo pokatoličtěno a brzy na ně dolehly hrůzy třicetileté války. Dvakrát bylo obsazeno Švédy, válečnými útrapami a morem přišlo o několi tisíc obyvatel. V zimě 1641/42 zde verboval armádu Albrecht z Valdštejna a dočkal se zde jmenování generalissimem císařských armád. Sotva se měšťané vzpamatovali z válečných hrůz, přišla válka o rakouské dědictví, řada selských povstání, z nichž to ve Vrbovci na konci 17. století připomíná tragický osud Chodů včetně těch starých pergamenů a popravy vůdce rebelů.
Konec 18. století je ve znamení rušení klášterů a nesmělých počátků manufakturní výroby. Převažuje průmysl keramický, kožedělný, v době napoleonských válek i chemický, především výroba drasla a ledku. Majitel znojemské ledkárny Winzler objevil princip plynového osvětlení, a když se svým vynálezem nepochodil u rakouských úřadů, odešel ze Znojma a roku 1814 je zavedl pod jménem Windsor v Londýně. Od poloviny 19. století, po katastrofě znojemských vinic, se na trhu objevují znojemské okurky a brzy sestávají světově proslulých artiklem. Francouzská vojska v čele s Napoleonem vidělo Znojmo dvakrát. Roku 1809 byla u města svedena prudká bitva, po níž francouzský císař naposledy mohl diktovat vítězný mír.
Demografické údaje
MĚSTO Znojmo
Obroková 1/12, Znojmo, 66902, Znojmo 2
Osoby
- Ing. Solařová Ivana, starosta
Kontakty
Vlajka
9 částí obce:
331 ulic:
Palackého 1058/30, ZnojmoZavřenoNa Hrázi 3339/69, ZnojmoZavřenoNa Návrší 2400/9, ZnojmoZavřeno
Historie obce Znojmo celá historie
Mezi panovníky, kteří Znojmu přáli a významně rozšířili jeho práva, patřil také Přemysl Otakar II. po bitvě na Moravském poli byly jeho tělesné pozůstatky uloženy sedmnáct let v kryptě znojemského minoritského kláštera.
Za bojů o trůn po vymření Přemyslovců roku 1306 stálo Znojmo na straně Jindřicha Korutanského a velmi trpělo rakouskými útoky. Roku 1308 se smlouvou uzavřenou na znojemském hradě Habsburkové zřekli svých nároků na český trůn a po dvou letech se českým králem stal Jan Lucemburský. I on Znojmu přál, jistou roli zde určitě hrál pocit viny, protože za jeho návštěv, konaných vždy za bujarého veselí, město dvakrát vyhořelo. Jeho syn., král Karel IV., potvrdil znojemským vinařům privilegium, podle něhož směli své víno prodávat ve všech zemích a městech koruny české kromě Prahy. V té době již byly dlážděné ulice a náměstí, město mělo vodovod, řadu lázní, dva špitály, a dokonce i dům pro lidi, kteří "rozum nemají". Nechyběly ani domy veselých paní, které prý za návštěv Znojma rád obcházel uherský král Zikmund. V jeho sporech s bratrem Václavem IV. stálo Znojmo na straně českého krále a roku 1404 odolalo obležení uherským a rakouským vojskem. Za husitských válek se po počátečním váhání Znojemští přidali ke katolické straně. Vůdcové zdejších husitů skončili v plamenech a pokus o povstání byl krutě potlačen. O početnosti české menšiny svědčí mimo jiné i fakt, že hned dva Znojemčané působili na Karlově univerzitě. Byli to Petr a Stanislav ze Znojma, oba učitelé Husovi. O Stanislavovi Jan Hus napsal, že ho miloval stejně jako svého otce. Jiný znojemský rodák, Oldřich ze Znojma, hájil na koncilu v Basileji svobodné hlásání slova božího. Symbolickým zakončením husitské epochy byla smrt císaře Zikmunda na znojemském hradě roku 1437. Jím vymřel rod Lucemburků.
Když po krátké vládě Ladislava Pohrobka nastoupil na trůn Jiří z Poděbrad, zdráhala se ho moravská města uznat, a proto vytáhl na Moravu, aby je k tomu donutil. I ve Znojmě zvítězila umírněná strana, a Jiří byl přeslavně uvítán. I dovolil Znojemským razit mince a pravděpodobně polepšil městský znak, neboť od roku 1462 nese znojemská orlice na prsou štítek s písmenem Z. Vděčné Znojmo deklarovalo nápisem tesaným do kamene, že bude Jiřímu věrné "na věčné časy", ale brzy bylo okolnostmi donuceno přiklonit se k uherskému Matyáši Korvinovi. K české koruně se vrátilo až po jeho smrti.
Roku 1523 potvrdil Ludvík Jagellonský městu jeho práva, která byla sepsána v objemném kodexu, který mimo jiné obsahuje nejstarší pohled na Znojmo. "Vyobrazení Znojma z konce gotického období má jedinečnou dokumentární hodnotu. Málokteré město na světě může v tom směru se Znojmem soutěžit"(Dobroslav Líbal).
Tři roky po tragické smrti krále Ludvíka přijela do Znojma jeho manželka Marie s celým svým dvorem. Ze Znojma, které jí bylo původně věnováno pro loveckou kratochvíli, úspěšně řídila obranu slovenských báňských měst před Janem Zápolským a před Turky.
V 16. století, jak napsal Bartoloměj Paprocký, Znojmo ve všem šťastné bylo a zlaté časy prožívalo. Zlom nastal po bitvě na Bílé hoře. Protestantské město bylo pokatoličtěno a brzy na ně dolehly hrůzy třicetileté války. Dvakrát bylo obsazeno Švédy, válečnými útrapami a morem přišlo o několi tisíc obyvatel. V zimě 1641/42 zde verboval armádu Albrecht z Valdštejna a dočkal se zde jmenování generalissimem císařských armád. Sotva se měšťané vzpamatovali z válečných hrůz, přišla válka o rakouské dědictví, řada selských povstání, z nichž to ve Vrbovci na konci 17. století připomíná tragický osud Chodů včetně těch starých pergamenů a popravy vůdce rebelů.
Konec 18. století je ve znamení rušení klášterů a nesmělých počátků manufakturní výroby. Převažuje průmysl keramický, kožedělný, v době napoleonských válek i chemický, především výroba drasla a ledku. Majitel znojemské ledkárny Winzler objevil princip plynového osvětlení, a když se svým vynálezem nepochodil u rakouských úřadů, odešel ze Znojma a roku 1814 je zavedl pod jménem Windsor v Londýně. Od poloviny 19. století, po katastrofě znojemských vinic, se na trhu objevují znojemské okurky a brzy sestávají světově proslulých artiklem. Francouzská vojska v čele s Napoleonem vidělo Znojmo dvakrát. Roku 1809 byla u města svedena prudká bitva, po níž francouzský císař naposledy mohl diktovat vítězný mír.
Demografické údaje
MĚSTO Znojmo
Obroková 1/12, Znojmo, 66902, Znojmo 2
Osoby
- Ing. Solařová Ivana, starosta
Kontakty
Vlajka
9 částí obce:
331 ulic:
Na Hrázi 3339/69, ZnojmoZavřenoNa Návrší 2400/9, ZnojmoZavřeno
Historie obce Znojmo celá historie
Mezi panovníky, kteří Znojmu přáli a významně rozšířili jeho práva, patřil také Přemysl Otakar II. po bitvě na Moravském poli byly jeho tělesné pozůstatky uloženy sedmnáct let v kryptě znojemského minoritského kláštera.
Za bojů o trůn po vymření Přemyslovců roku 1306 stálo Znojmo na straně Jindřicha Korutanského a velmi trpělo rakouskými útoky. Roku 1308 se smlouvou uzavřenou na znojemském hradě Habsburkové zřekli svých nároků na český trůn a po dvou letech se českým králem stal Jan Lucemburský. I on Znojmu přál, jistou roli zde určitě hrál pocit viny, protože za jeho návštěv, konaných vždy za bujarého veselí, město dvakrát vyhořelo. Jeho syn., král Karel IV., potvrdil znojemským vinařům privilegium, podle něhož směli své víno prodávat ve všech zemích a městech koruny české kromě Prahy. V té době již byly dlážděné ulice a náměstí, město mělo vodovod, řadu lázní, dva špitály, a dokonce i dům pro lidi, kteří "rozum nemají". Nechyběly ani domy veselých paní, které prý za návštěv Znojma rád obcházel uherský král Zikmund. V jeho sporech s bratrem Václavem IV. stálo Znojmo na straně českého krále a roku 1404 odolalo obležení uherským a rakouským vojskem. Za husitských válek se po počátečním váhání Znojemští přidali ke katolické straně. Vůdcové zdejších husitů skončili v plamenech a pokus o povstání byl krutě potlačen. O početnosti české menšiny svědčí mimo jiné i fakt, že hned dva Znojemčané působili na Karlově univerzitě. Byli to Petr a Stanislav ze Znojma, oba učitelé Husovi. O Stanislavovi Jan Hus napsal, že ho miloval stejně jako svého otce. Jiný znojemský rodák, Oldřich ze Znojma, hájil na koncilu v Basileji svobodné hlásání slova božího. Symbolickým zakončením husitské epochy byla smrt císaře Zikmunda na znojemském hradě roku 1437. Jím vymřel rod Lucemburků.
Když po krátké vládě Ladislava Pohrobka nastoupil na trůn Jiří z Poděbrad, zdráhala se ho moravská města uznat, a proto vytáhl na Moravu, aby je k tomu donutil. I ve Znojmě zvítězila umírněná strana, a Jiří byl přeslavně uvítán. I dovolil Znojemským razit mince a pravděpodobně polepšil městský znak, neboť od roku 1462 nese znojemská orlice na prsou štítek s písmenem Z. Vděčné Znojmo deklarovalo nápisem tesaným do kamene, že bude Jiřímu věrné "na věčné časy", ale brzy bylo okolnostmi donuceno přiklonit se k uherskému Matyáši Korvinovi. K české koruně se vrátilo až po jeho smrti.
Roku 1523 potvrdil Ludvík Jagellonský městu jeho práva, která byla sepsána v objemném kodexu, který mimo jiné obsahuje nejstarší pohled na Znojmo. "Vyobrazení Znojma z konce gotického období má jedinečnou dokumentární hodnotu. Málokteré město na světě může v tom směru se Znojmem soutěžit"(Dobroslav Líbal).
Tři roky po tragické smrti krále Ludvíka přijela do Znojma jeho manželka Marie s celým svým dvorem. Ze Znojma, které jí bylo původně věnováno pro loveckou kratochvíli, úspěšně řídila obranu slovenských báňských měst před Janem Zápolským a před Turky.
V 16. století, jak napsal Bartoloměj Paprocký, Znojmo ve všem šťastné bylo a zlaté časy prožívalo. Zlom nastal po bitvě na Bílé hoře. Protestantské město bylo pokatoličtěno a brzy na ně dolehly hrůzy třicetileté války. Dvakrát bylo obsazeno Švédy, válečnými útrapami a morem přišlo o několi tisíc obyvatel. V zimě 1641/42 zde verboval armádu Albrecht z Valdštejna a dočkal se zde jmenování generalissimem císařských armád. Sotva se měšťané vzpamatovali z válečných hrůz, přišla válka o rakouské dědictví, řada selských povstání, z nichž to ve Vrbovci na konci 17. století připomíná tragický osud Chodů včetně těch starých pergamenů a popravy vůdce rebelů.
Konec 18. století je ve znamení rušení klášterů a nesmělých počátků manufakturní výroby. Převažuje průmysl keramický, kožedělný, v době napoleonských válek i chemický, především výroba drasla a ledku. Majitel znojemské ledkárny Winzler objevil princip plynového osvětlení, a když se svým vynálezem nepochodil u rakouských úřadů, odešel ze Znojma a roku 1814 je zavedl pod jménem Windsor v Londýně. Od poloviny 19. století, po katastrofě znojemských vinic, se na trhu objevují znojemské okurky a brzy sestávají světově proslulých artiklem. Francouzská vojska v čele s Napoleonem vidělo Znojmo dvakrát. Roku 1809 byla u města svedena prudká bitva, po níž francouzský císař naposledy mohl diktovat vítězný mír.
Demografické údaje
MĚSTO Znojmo
Obroková 1/12, Znojmo, 66902, Znojmo 2
Osoby
- Ing. Solařová Ivana, starosta
Kontakty
Vlajka
9 částí obce:
331 ulic:
Na Návrší 2400/9, ZnojmoZavřeno
Historie obce Znojmo celá historie
Mezi panovníky, kteří Znojmu přáli a významně rozšířili jeho práva, patřil také Přemysl Otakar II. po bitvě na Moravském poli byly jeho tělesné pozůstatky uloženy sedmnáct let v kryptě znojemského minoritského kláštera.
Za bojů o trůn po vymření Přemyslovců roku 1306 stálo Znojmo na straně Jindřicha Korutanského a velmi trpělo rakouskými útoky. Roku 1308 se smlouvou uzavřenou na znojemském hradě Habsburkové zřekli svých nároků na český trůn a po dvou letech se českým králem stal Jan Lucemburský. I on Znojmu přál, jistou roli zde určitě hrál pocit viny, protože za jeho návštěv, konaných vždy za bujarého veselí, město dvakrát vyhořelo. Jeho syn., král Karel IV., potvrdil znojemským vinařům privilegium, podle něhož směli své víno prodávat ve všech zemích a městech koruny české kromě Prahy. V té době již byly dlážděné ulice a náměstí, město mělo vodovod, řadu lázní, dva špitály, a dokonce i dům pro lidi, kteří "rozum nemají". Nechyběly ani domy veselých paní, které prý za návštěv Znojma rád obcházel uherský král Zikmund. V jeho sporech s bratrem Václavem IV. stálo Znojmo na straně českého krále a roku 1404 odolalo obležení uherským a rakouským vojskem. Za husitských válek se po počátečním váhání Znojemští přidali ke katolické straně. Vůdcové zdejších husitů skončili v plamenech a pokus o povstání byl krutě potlačen. O početnosti české menšiny svědčí mimo jiné i fakt, že hned dva Znojemčané působili na Karlově univerzitě. Byli to Petr a Stanislav ze Znojma, oba učitelé Husovi. O Stanislavovi Jan Hus napsal, že ho miloval stejně jako svého otce. Jiný znojemský rodák, Oldřich ze Znojma, hájil na koncilu v Basileji svobodné hlásání slova božího. Symbolickým zakončením husitské epochy byla smrt císaře Zikmunda na znojemském hradě roku 1437. Jím vymřel rod Lucemburků.
Když po krátké vládě Ladislava Pohrobka nastoupil na trůn Jiří z Poděbrad, zdráhala se ho moravská města uznat, a proto vytáhl na Moravu, aby je k tomu donutil. I ve Znojmě zvítězila umírněná strana, a Jiří byl přeslavně uvítán. I dovolil Znojemským razit mince a pravděpodobně polepšil městský znak, neboť od roku 1462 nese znojemská orlice na prsou štítek s písmenem Z. Vděčné Znojmo deklarovalo nápisem tesaným do kamene, že bude Jiřímu věrné "na věčné časy", ale brzy bylo okolnostmi donuceno přiklonit se k uherskému Matyáši Korvinovi. K české koruně se vrátilo až po jeho smrti.
Roku 1523 potvrdil Ludvík Jagellonský městu jeho práva, která byla sepsána v objemném kodexu, který mimo jiné obsahuje nejstarší pohled na Znojmo. "Vyobrazení Znojma z konce gotického období má jedinečnou dokumentární hodnotu. Málokteré město na světě může v tom směru se Znojmem soutěžit"(Dobroslav Líbal).
Tři roky po tragické smrti krále Ludvíka přijela do Znojma jeho manželka Marie s celým svým dvorem. Ze Znojma, které jí bylo původně věnováno pro loveckou kratochvíli, úspěšně řídila obranu slovenských báňských měst před Janem Zápolským a před Turky.
V 16. století, jak napsal Bartoloměj Paprocký, Znojmo ve všem šťastné bylo a zlaté časy prožívalo. Zlom nastal po bitvě na Bílé hoře. Protestantské město bylo pokatoličtěno a brzy na ně dolehly hrůzy třicetileté války. Dvakrát bylo obsazeno Švédy, válečnými útrapami a morem přišlo o několi tisíc obyvatel. V zimě 1641/42 zde verboval armádu Albrecht z Valdštejna a dočkal se zde jmenování generalissimem císařských armád. Sotva se měšťané vzpamatovali z válečných hrůz, přišla válka o rakouské dědictví, řada selských povstání, z nichž to ve Vrbovci na konci 17. století připomíná tragický osud Chodů včetně těch starých pergamenů a popravy vůdce rebelů.
Konec 18. století je ve znamení rušení klášterů a nesmělých počátků manufakturní výroby. Převažuje průmysl keramický, kožedělný, v době napoleonských válek i chemický, především výroba drasla a ledku. Majitel znojemské ledkárny Winzler objevil princip plynového osvětlení, a když se svým vynálezem nepochodil u rakouských úřadů, odešel ze Znojma a roku 1814 je zavedl pod jménem Windsor v Londýně. Od poloviny 19. století, po katastrofě znojemských vinic, se na trhu objevují znojemské okurky a brzy sestávají světově proslulých artiklem. Francouzská vojska v čele s Napoleonem vidělo Znojmo dvakrát. Roku 1809 byla u města svedena prudká bitva, po níž francouzský císař naposledy mohl diktovat vítězný mír.
Demografické údaje
MĚSTO Znojmo
Obroková 1/12, Znojmo, 66902, Znojmo 2
Osoby
- Ing. Solařová Ivana, starosta
Kontakty
Vlajka
9 částí obce:
331 ulic:
Historie obce Znojmo celá historie
Mezi panovníky, kteří Znojmu přáli a významně rozšířili jeho práva, patřil také Přemysl Otakar II. po bitvě na Moravském poli byly jeho tělesné pozůstatky uloženy sedmnáct let v kryptě znojemského minoritského kláštera.
Za bojů o trůn po vymření Přemyslovců roku 1306 stálo Znojmo na straně Jindřicha Korutanského a velmi trpělo rakouskými útoky. Roku 1308 se smlouvou uzavřenou na znojemském hradě Habsburkové zřekli svých nároků na český trůn a po dvou letech se českým králem stal Jan Lucemburský. I on Znojmu přál, jistou roli zde určitě hrál pocit viny, protože za jeho návštěv, konaných vždy za bujarého veselí, město dvakrát vyhořelo. Jeho syn., král Karel IV., potvrdil znojemským vinařům privilegium, podle něhož směli své víno prodávat ve všech zemích a městech koruny české kromě Prahy. V té době již byly dlážděné ulice a náměstí, město mělo vodovod, řadu lázní, dva špitály, a dokonce i dům pro lidi, kteří "rozum nemají". Nechyběly ani domy veselých paní, které prý za návštěv Znojma rád obcházel uherský král Zikmund. V jeho sporech s bratrem Václavem IV. stálo Znojmo na straně českého krále a roku 1404 odolalo obležení uherským a rakouským vojskem. Za husitských válek se po počátečním váhání Znojemští přidali ke katolické straně. Vůdcové zdejších husitů skončili v plamenech a pokus o povstání byl krutě potlačen. O početnosti české menšiny svědčí mimo jiné i fakt, že hned dva Znojemčané působili na Karlově univerzitě. Byli to Petr a Stanislav ze Znojma, oba učitelé Husovi. O Stanislavovi Jan Hus napsal, že ho miloval stejně jako svého otce. Jiný znojemský rodák, Oldřich ze Znojma, hájil na koncilu v Basileji svobodné hlásání slova božího. Symbolickým zakončením husitské epochy byla smrt císaře Zikmunda na znojemském hradě roku 1437. Jím vymřel rod Lucemburků.
Když po krátké vládě Ladislava Pohrobka nastoupil na trůn Jiří z Poděbrad, zdráhala se ho moravská města uznat, a proto vytáhl na Moravu, aby je k tomu donutil. I ve Znojmě zvítězila umírněná strana, a Jiří byl přeslavně uvítán. I dovolil Znojemským razit mince a pravděpodobně polepšil městský znak, neboť od roku 1462 nese znojemská orlice na prsou štítek s písmenem Z. Vděčné Znojmo deklarovalo nápisem tesaným do kamene, že bude Jiřímu věrné "na věčné časy", ale brzy bylo okolnostmi donuceno přiklonit se k uherskému Matyáši Korvinovi. K české koruně se vrátilo až po jeho smrti.
Roku 1523 potvrdil Ludvík Jagellonský městu jeho práva, která byla sepsána v objemném kodexu, který mimo jiné obsahuje nejstarší pohled na Znojmo. "Vyobrazení Znojma z konce gotického období má jedinečnou dokumentární hodnotu. Málokteré město na světě může v tom směru se Znojmem soutěžit"(Dobroslav Líbal).
Tři roky po tragické smrti krále Ludvíka přijela do Znojma jeho manželka Marie s celým svým dvorem. Ze Znojma, které jí bylo původně věnováno pro loveckou kratochvíli, úspěšně řídila obranu slovenských báňských měst před Janem Zápolským a před Turky.
V 16. století, jak napsal Bartoloměj Paprocký, Znojmo ve všem šťastné bylo a zlaté časy prožívalo. Zlom nastal po bitvě na Bílé hoře. Protestantské město bylo pokatoličtěno a brzy na ně dolehly hrůzy třicetileté války. Dvakrát bylo obsazeno Švédy, válečnými útrapami a morem přišlo o několi tisíc obyvatel. V zimě 1641/42 zde verboval armádu Albrecht z Valdštejna a dočkal se zde jmenování generalissimem císařských armád. Sotva se měšťané vzpamatovali z válečných hrůz, přišla válka o rakouské dědictví, řada selských povstání, z nichž to ve Vrbovci na konci 17. století připomíná tragický osud Chodů včetně těch starých pergamenů a popravy vůdce rebelů.
Konec 18. století je ve znamení rušení klášterů a nesmělých počátků manufakturní výroby. Převažuje průmysl keramický, kožedělný, v době napoleonských válek i chemický, především výroba drasla a ledku. Majitel znojemské ledkárny Winzler objevil princip plynového osvětlení, a když se svým vynálezem nepochodil u rakouských úřadů, odešel ze Znojma a roku 1814 je zavedl pod jménem Windsor v Londýně. Od poloviny 19. století, po katastrofě znojemských vinic, se na trhu objevují znojemské okurky a brzy sestávají světově proslulých artiklem. Francouzská vojska v čele s Napoleonem vidělo Znojmo dvakrát. Roku 1809 byla u města svedena prudká bitva, po níž francouzský císař naposledy mohl diktovat vítězný mír.
Demografické údaje
Historie obce Znojmo celá historie
Mezi panovníky, kteří Znojmu přáli a významně rozšířili jeho práva, patřil také Přemysl Otakar II. po bitvě na Moravském poli byly jeho tělesné pozůstatky uloženy sedmnáct let v kryptě znojemského minoritského kláštera.
Za bojů o trůn po vymření Přemyslovců roku 1306 stálo Znojmo na straně Jindřicha Korutanského a velmi trpělo rakouskými útoky. Roku 1308 se smlouvou uzavřenou na znojemském hradě Habsburkové zřekli svých nároků na český trůn a po dvou letech se českým králem stal Jan Lucemburský. I on Znojmu přál, jistou roli zde určitě hrál pocit viny, protože za jeho návštěv, konaných vždy za bujarého veselí, město dvakrát vyhořelo. Jeho syn., král Karel IV., potvrdil znojemským vinařům privilegium, podle něhož směli své víno prodávat ve všech zemích a městech koruny české kromě Prahy. V té době již byly dlážděné ulice a náměstí, město mělo vodovod, řadu lázní, dva špitály, a dokonce i dům pro lidi, kteří "rozum nemají". Nechyběly ani domy veselých paní, které prý za návštěv Znojma rád obcházel uherský král Zikmund. V jeho sporech s bratrem Václavem IV. stálo Znojmo na straně českého krále a roku 1404 odolalo obležení uherským a rakouským vojskem. Za husitských válek se po počátečním váhání Znojemští přidali ke katolické straně. Vůdcové zdejších husitů skončili v plamenech a pokus o povstání byl krutě potlačen. O početnosti české menšiny svědčí mimo jiné i fakt, že hned dva Znojemčané působili na Karlově univerzitě. Byli to Petr a Stanislav ze Znojma, oba učitelé Husovi. O Stanislavovi Jan Hus napsal, že ho miloval stejně jako svého otce. Jiný znojemský rodák, Oldřich ze Znojma, hájil na koncilu v Basileji svobodné hlásání slova božího. Symbolickým zakončením husitské epochy byla smrt císaře Zikmunda na znojemském hradě roku 1437. Jím vymřel rod Lucemburků.
Když po krátké vládě Ladislava Pohrobka nastoupil na trůn Jiří z Poděbrad, zdráhala se ho moravská města uznat, a proto vytáhl na Moravu, aby je k tomu donutil. I ve Znojmě zvítězila umírněná strana, a Jiří byl přeslavně uvítán. I dovolil Znojemským razit mince a pravděpodobně polepšil městský znak, neboť od roku 1462 nese znojemská orlice na prsou štítek s písmenem Z. Vděčné Znojmo deklarovalo nápisem tesaným do kamene, že bude Jiřímu věrné "na věčné časy", ale brzy bylo okolnostmi donuceno přiklonit se k uherskému Matyáši Korvinovi. K české koruně se vrátilo až po jeho smrti.
Roku 1523 potvrdil Ludvík Jagellonský městu jeho práva, která byla sepsána v objemném kodexu, který mimo jiné obsahuje nejstarší pohled na Znojmo. "Vyobrazení Znojma z konce gotického období má jedinečnou dokumentární hodnotu. Málokteré město na světě může v tom směru se Znojmem soutěžit"(Dobroslav Líbal).
Tři roky po tragické smrti krále Ludvíka přijela do Znojma jeho manželka Marie s celým svým dvorem. Ze Znojma, které jí bylo původně věnováno pro loveckou kratochvíli, úspěšně řídila obranu slovenských báňských měst před Janem Zápolským a před Turky.
V 16. století, jak napsal Bartoloměj Paprocký, Znojmo ve všem šťastné bylo a zlaté časy prožívalo. Zlom nastal po bitvě na Bílé hoře. Protestantské město bylo pokatoličtěno a brzy na ně dolehly hrůzy třicetileté války. Dvakrát bylo obsazeno Švédy, válečnými útrapami a morem přišlo o několi tisíc obyvatel. V zimě 1641/42 zde verboval armádu Albrecht z Valdštejna a dočkal se zde jmenování generalissimem císařských armád. Sotva se měšťané vzpamatovali z válečných hrůz, přišla válka o rakouské dědictví, řada selských povstání, z nichž to ve Vrbovci na konci 17. století připomíná tragický osud Chodů včetně těch starých pergamenů a popravy vůdce rebelů.
Konec 18. století je ve znamení rušení klášterů a nesmělých počátků manufakturní výroby. Převažuje průmysl keramický, kožedělný, v době napoleonských válek i chemický, především výroba drasla a ledku. Majitel znojemské ledkárny Winzler objevil princip plynového osvětlení, a když se svým vynálezem nepochodil u rakouských úřadů, odešel ze Znojma a roku 1814 je zavedl pod jménem Windsor v Londýně. Od poloviny 19. století, po katastrofě znojemských vinic, se na trhu objevují znojemské okurky a brzy sestávají světově proslulých artiklem. Francouzská vojska v čele s Napoleonem vidělo Znojmo dvakrát. Roku 1809 byla u města svedena prudká bitva, po níž francouzský císař naposledy mohl diktovat vítězný mír.
MĚSTO Znojmo
Obroková 1/12, Znojmo, 66902, Znojmo 2
Osoby
- Ing. Solařová Ivana, starosta
Kontakty
Vlajka
