Dvůr Králové nad Labem

První písemná zmínka o Dvoru je z roku 1270. V latinsky psaném listu ze dne 27. července, vydaném v Miletíně ohledně sporu mezi faráři Hořic a Miletína o farní právo, je mezi svědky uveden královédvorský plebán „Gottfridus de Curia“. S latinským označením Dvora jako Curia se setkáváme i v následujících letech. Objevuje se však také německé označení „Hof“, prvně v roce 1316. Český název „Dwuor“ je doložen až v roce 1421. Toto pojmenování souvisí pravděpodobně s knížecím dvorcem, který tu vznikl, zřejmě v blízkosti kostela. S postupující kolonizací, která byla zčásti německá, se původní tržní osada začala rozrůstat. Od které doby Dvůr patřil králi, bohužel nevíme, stejně jako to, kdy došlo k povýšení osady na město.

Dvůr jako věnné město:

Ve 14. století byl Dvůr již opevněn a jeho osudy jsou spojeny s tzv. trutnovským manstvím, které bylo několikrát zastaveno. Do přímého držení krále se Dvůr vrátil v roce 1392, do rukou Václava IV. Ten město zapsal své manželce Žofii Bavorské. Město se tak stalo královským věnným městem. Stalo se tak asi před korunovací Žofie roku 1400. Od té doby přibyl k označení města Dvůr přídomek Králové.

Období husitství:

V roce 1421 se město bez boje poddalo pražanům (umírněné křídlo husitů). O dva roky později přešlo do vznikajícího Žižkova východočeského svazu a s ním se zúčastnilo několika bitev. V roce 1436 ale zástupci města složili slib věrnosti císaři Zikmundovi Lucemburskému. Rok na to byl obnoven institut věnných měst, když byl Dvůr s dalšímu městy zapsán Zikmundově manželce Barboře Celské.

Dvůr v povstáních a konfliktech:

Pro účast v povstání proti císaři Ferdinandu I. přišlo město roku 1547 o své statky. Ještě téhož roku bylo ale Dvorským uděleno odpuštění a téměř všechen majetek jim byl vrácen.

Během stavovského povstání (1618 -1620) se Dvůr přidal na odbojnou stranu, po bitvě na Bílé hoře (8.11. 1620) mu tedy byl opět zkonfiskován majetek. Městu byly statky vráceny roku 1627. Za třicetileté války (1618 - 1648) město utrpělo značné škody a byl tím dovršen úpadek města. Dvůr byl několikrát vypleněn a vydrancován císařskými, saskými i švédskými vojáky.

V době vlády Marie Terezie (1740 – 1780) bylo město opět podrobeno válečným útrapám, které souvisely s válkou o rakouské dědictví (1740 – 1748) a se sedmiletou válkou (1756 – 1763). I přes tyto nešťastné události se město ve II. polovině 18. století i počátkem 19. století hospodářsky dále rozvíjelo. Tento rozvoj souvisel především s textilním řemeslem.

Doba obrození – nález Rukopisu královédvorského:

16. září 1817 byl objeven Václavem Hankou tzv. Královédvorský rukopis v „kobce“ děkanského kostela sv. Jana Křtitele. Tento rukopis obsahoval 14 písní, které měly pocházet ze 13. století. Ačkoliv se později ukázalo, že se jedná o falsum, nepochybně významně ovlivnil atmosféru právě probíhajícího národního obrození a zapsal město výrazně do českých dějin.

Rakousko-pruská válka:

Její průběh zasáhl v roce 1866 celý hradecký region. Boje se v průběhu války odehrávaly přímo na území města, došlo ke dvěma pruským okupacím a nakonec se Dvůr Králové stal v červenci pruským lazaretem. Když v září 1866 vojáci opustili město, zbyla tu zničená pole, vyrabované domy, bída a velká drahota. Připomínky těchto událostí, nejen ve formě válečných hrobů, se dnes nalézají v samotném městě i v blízkých vesnicích.

Katastrofy:

Ničivé požáry a epidemie patří k historii každého města. Požárům napomáhal fakt, že většina budov byla dřevěná a zástavba uvnitř sevření hradeb byla velmi hustá. V průběhu staletí došlo k několika rozsáhlým požárům, při kterých bylo zničeno buď téměř celé město, nebo jeho významná část. Asi nejhorší byl požár v roce 1572, kdy vyhořelo celé město kromě kostela a čtyř domů. Ani epidemie se nevyhnuly našemu městu. V roce 1582 to byla epidemie moru a později epidemie cholery 1831, 1850 a 1855.

Prosperita a rozvoj města:

Města se však netýkaly pouze katastrofy spojené s vojenskými konflikty nebo přírodními pohromami. Množství příznivých událostí přispělo k jeho vývoji a prosazování se v regionálním měřítku.

Město bylo především střediskem obchodu a řemesel. Velkou tradici zde mělo hlavně tkalcovství a barvířství, protože odedávna se v okolí pěstoval len. Od konce 18. století sem zvolna proniká bavlna a v 19. století začíná vytlačovat tuto tradiční surovinu. Na konci 18. století, i přes zdejší značně rozvinutá textilní řemesla, se tu příliš neujalo zavádění manufaktur (pozn. 1790 – 1841 J. Schubert přádelna bavlny v Podharti, 1791 František Thim barvírna, tiskárna a sušárna plátna na Hradišťském předměstí). Více se prosadil faktorský systém. Důležitým předpokladem pro rozvoj průmyslu byla stavba železnice (1858), ale také zdokonalení silniční sítě, splavnost Labe, přijatelná vzdálenost uhelných dolů či dostatek pracovních sil.

Textilní průmysl se začal naplno ve městě rozvíjet v 80. letech 19. století, kdy začaly vznikat první textilní továrny (Winternitz a Friedman (1861), Emanuel Bäumelt, Mořic Feldscharek, Julius Busch, atd.).

S průmyslovým rozvojem úzce souvisel i vzrůst počtu obyvatel, stavební rozvoj města a v neposlední řadě i rozvoj společensko-kulturního života města (stavba divadelní budovy, rozvoj spolkové činnosti – divadelní spolek, pěvecké spolky, tělovýchovná jednota Sokol, Okrašlovací spolek atd.). Velká většina těchto spolků existuje dodnes a dále se aktivně podílejí na životě města.

Období 1. světové války:

Stejně jako většina českých měst byl i Dvůr Králové nad Labem postižen průběhem I. světové války. I zdejší občané byli nuceni se aktivně účastnit bojů. Padlo v ní 130 zdejších rodáků a přes 50 vojáků zůstalo nezvěstných. Na památku jejich oběti byly vybudovány pomníky a památníky nejen přímo ve městě, ale i v přilehlých obcích, odkud vojáci pocházeli.

Meziválečné období (období I. republiky):

Po překonání krize způsobené I. světovou válkou dochází v meziválečných letech k rozvoji nejen průmyslu, ale i spolkového a kulturního života města. Stěžejním průmyslem zůstává i nadále textilní odvětví. Pak přišel rok 1929 a s ním světová hospodářská krize, která zasáhla všechny královédvorské podniky. Výrobu bylo nutné omezit nebo úplně zastavit. Nezaměstnanost se představitelé města snažili řešit tzv. nouzovými pracemi. V německých oblastech byla situace horší. Jakmile v sousedním Německu začala po hitlerovském převratu výroba stoupat a nezaměstnanost mizet, začalo v pohraničí růst nacionální hnutí, jehož vyvrcholením byl Mnichov, který pro soudní okres Dvůr Králové znamenal ztrátu 32 obcí z celkem 47. Dvůr Králové se stal hraničním městem bez komunikací, železnice a surovin.

Období 2. světové války:

Následovala válečná léta 1939 až 1945, která byla ukončena květnovým povstáním a následným odsunem osob německé národnosti z území královédvorského okresu.

Dle výsledků sčítání lidu v roce 1930 v soudním okresu Dvůr Králové nad Labem žilo 23 666 Čechů a 12 703 Němců. Odsun definitivně změnil národnostní skladbu obyvatel regionu. V první polovině 50. let sídlilo v okrese Dvůr Králové nad Labem celkem 725 Němců. Nepořádali žádné kulturní akce, většinou se podíleli na českých podnicích, nebo se společenského života neúčastnili vůbec.