Záboří

O promyšleném a plánovitém zakládání osad ve 13. století svědčí pravidelný obdélníkový tvar návsí jež jsou sevřeny čtyřmi, v Záboří třemi, pravidelnými frontami usedlostí se štíty do návsi a stodolami na vnější straně osad. Tomuto se vymykají Strýčice, kde usedlosti byly zakládány kolem kostela. O tom, že v 13. století osidlovalo osady v našem okolí české obyvatelstvo svědčí české názvy osad, které byly až v pozdější době poněmčeny. Přestože za vlády Přemysla Otakara II docházelo k přílivu německých osadníků do Čech, byly naše osady bez německého vlivu po celé 14. a 15. století, o čemž svědčí i český nápis na zvonu strýčického kostela z roku 1515. V tehdejší době se převážná část obyvatel v našich osadách zabývala zemědělstvím.

V 15. století sice husitské války do Záboří nezasáhly, ale v okolí roku 1420 Jan Žižka se svými vojsky vyplenil hrad Poděhus u Podeřiště, tvrz ve Vyhlavech a táhl přes Strýčice na Zlatou Korunu vykonat tam další dílo zkázy. V roce 1480 byl vzhledem k rozmáhajícímu se šlechtickému podnikání založen rybník Dehtář, kterému musely ustoupit vesnice Humno a Bory. Jedna z verzí vzniku názvu obce Záboří pochází od této vesnice, kdy při pohledu od Radošovic se říkalo naší vesnici, že je za Bory a zkomolením vznikl dnešní název. Druhá verze říká, že se vesnice nacházela za lesy ( bory ) a od toho opět zkomolením vznikl dnešní název.

Na přelomu 15. a 16. století zasáhly jižní Čechy morové epidemie ve dvou vlnách. První vlna v letech 1495 až 1507 naše osady nezasáhla, ale druhá v letech 1520 až 1521 dokázala naše okolí téměř vylidnit. V Holašovicích zůstali na živu pouze dva lidé. Představení vyšebrodského kláštera, aby znovu zalidnili postižené území, povolali osídlence z německého pohraničí a tento německý živel zde zakořenil tak silně, že až do konce 2. světové války se nepodařilo toto území počeštit. Vznikl zde německý jazykový ostrov zvaný „Sprachinsel“, který svou kulturou ovlivnil ráz našeho kraje.

V 17. století zasáhla náš kraj třicetiletá válka, která zanechala vypleněné vesnice a mnoho obětí z řad obyvatel.

V 18. a 19. století došlo k uvolňování feudálních poměrů a to i v Rakousku – Uhersku. Císař Josef II vydal roku 1781 toleranční patent o náboženské svobodě, ale tím se v Záboří a v okolí nic nezměnilo, protože jak německá většina tak i česká menšina byly katolického vyznání. Roku 1781 bylo též zrušeno nevolnictví, což znamenalo výrazné rozšíření osobních svobod pro venkovské obyvatelstvo i když zůstávaly zachovány robotní, peněžní a naturální povinnosti. Roku 1848 bylo zrušeno poddanství, což znamenalo, že okolní vesnice přestaly být majetkem vyšebrodského kláštera. Tímto se Záboří stalo obcí, kterou tvořily osady Záboří, Holašovice a Strýčice. Osady Lipanovice a Dobčice se staly obcí Linden a takto vydržely do roku 1869, kdy přešly pod obec Záboří, která patřila do budějovického okresu až do roku 1938, kdy došlo k odtržení Sudet od Československa.

Zrušení poddanství vedlo ke zlepšení životní úrovně venkovského obyvatelstva, což se projevilo ve 2. polovině 19. století stavební aktivitou, při které dřevěné usedlosti a chalupy prošly postupně zděnou přestavbou. Na kamenných základech ze 13. století byla postavena zděná stavení, jež vtiskla těmto osadám dnešní typickou podobu. Tak jako v celých jižních Čechách neměli venkovští obyvatelé možnost najít uplatnění v rozvíjejícím se průmyslu a nadále se zabývali zemědělstvím, kterému podřizovali i tyto přestavby venkovských obydlí.

První světová válka naše osady nezasáhla, ale mnoho mužů muselo narukovat a někteří se bohužel již nevrátili.

Po rozpadu Rakousko – Uherska a vzniku Československa se v našich osadách a i v celém pohraničí s německy mluvící většinou, začal projevovat německý nacionalismus, který nakonec vedl k vytvoření Sudet. Snaha představitelů 1. republiky se projevovala v pomoci české menšině především v zakládání českých škol. V roce 1924 byla ve Strýčicích založena Obecná škola, v roce 1927 strýčická Měšťanská škola a v roce 1930 byla postavena nová školní budova Jubilejní škola svatováclavská. Činností Národní jednoty pošumavské a Ústřední matice školské vznikly i školy v Holašovicích v roce 1929 a v Lipanovicích v roce 1930. Tato pomoc vedla i ke zvyšování počtu českých obyvatel, především ve Strýčicích.

Ovšem po nástupu Hitlera k moci v sousedním Německu německá většina podlehla propagandě Henleina a přidala se na jeho stranu. V roce 1938 se naše osady staly součástí Sudet a v roce 1939 německé Říše. Záboří bylo územní správou podřízeno Landrátu Krumlov až do konce 2. světové války. Konec 2. světové války již žádné větší škody v našich osadách nezpůsobil. Američané dorazili do Nové Vsi a do Tupes, ale do Záboří vstoupili Rusové. Žádné boje s Němci již neproběhly.

Znovu vznikla obec Záboří s osadami Strýčice, Holašovice, Lipanovice a Dobčice. Po konferenci v Postupimi bylo rozhodnuto o odsunu Němců, který proběhl 20. ledna 1946. Celkem zůstalo v Záboří, Lipanovicích a v Dobčicích pouze 17 rodin, v Záboří dokonce pouze tři. Po tomto odsunu byly zbývající usedlosti a chalupy osídleny nově příchozími Čechy z vnitrozemí. V roce 1947 byla provedena pozemková úprava, při které byly původním obyvatelům a i novým osídlencům přiděleny usedlosti a zemědělské pozemky do 13 ha. Zkonfiskované lesy byly přiděleny obci.

Po roce 1948 ještě obyvatelé obhospodařovali své pozemky, ale postupně byli v 50. letech nuceni vstupovat do JZD, což se neobešlo bez křivd a bezpráví. Nakonec zemědělství v našich osadách bylo převedeno pod Státní statky, postupně s ředitelstvím v Hluboké n. Vlt., v Rožnově, ve Veselí n. Luž. a v Netolicích. Rovněž všechny lesy přešly pod Státní lesy se sídlem v Českém Krumlově. V roce 1950 byla od obce Záboří odtržena osada Strýčice a přešla pod obec Radošovice. Od roku 1964 je osada Holašovice součástí obce Jankov, především proto, že JZD Holašovice se před tím sloučilo s JZD Jankov. Od této doby do současnosti tvoří obec Záboří osady Záboří, Lipanovice a Dobčice a jako územní celek je součástí okresu České Budějovice.

Historické události, které dále následovaly v nedávné době je nutno posoudit objektivně a s odstupem a proto ať toto udělají jiní v následujících letech.