Hrádek nad Nisou

Na počátku letopočtu vedla tímto územím cesta římských kupců z Čech do Slezska přes Žitavu a Frýdlant.

Dle zakládací listiny míšeňského biskupství z roku 968 byl prostor severně Ještědu vč. Žitavska (Milčansko) pokládán za součást Čech.

Donínové po svém příchodu Hrádek rozšíříli a kolem roku 1260 povýšili tuto starou slovanskou osadu na město.

Z okolních venkovských sídel známe pouze založení Oldřichova roku 1287 a první písemné zmínky o Václavicích 1326, Chotyni 1381, Loučné a Doníně 1454, Dolní Suché 1562, Uhelné 1720.

Roku 1200 se přistěhovali ze západu němečtí sedláci, usadili se v málo obydlených slovanských zemích a změnili je dle staroněmeckých právních a hospodářských způsobů. Veškeré pozemky patřily německému králi, který je propůjčil dle tehdejšího zvyku jednou markraběti míšeňskému, pak zase vladaři českému. Oblast byla rozdělena v menší části, které byly pod ochranou hradu, což možno odvozovati z názvů hor u Žitavy, Chrastavy a u Varnsdorfu, na kterých byly hrady.

V době, kdy se zápisy prvé zmiňují o Hrádku nad Nisou (r. 1235), přešel tento kraj z majetku míšeňské diecése do rukou diecése pražské. Po hradu "Grafenstein" je město Hrádek nad Nisou se svým farním kostelem a se sousedními obcemi Oldřichovicemi a Malým Šanovem po prvé zaznamenáno r. 1287. Tyto obce jistě existovaly již dříve, což je zřejmé z církevních soupisů. Roku 1310 bylo panství "Grafenstein" přiděleno zemi České.

Města tohoto okresu měla právo konati výroční trhy. Město Žitava však pravděpodobně bojovalo proti tomuto právu, neboť král Václav rozkázal dne 13. října 1411, že se na vzdálenost 1 míle od Žitavy ani chleba na prodej péci, ani pivo vařiti, ani dobytek zabíjeti a maso prodávati nesmí. Tímto zákazem ovšem byl Hrádek nad Nisou ležící v okruhu 1 míle, velmi poškozen.

Ve 14. století byl Hrádek významnější než Liberec.

Ve 14. století probíhala nejintenzivněji kolonizace, zejména z Franků a s ní přicházelo poněmčování.

V roce 1310 byly přesně vymezeny zemské hranice mezi Čechami a Lužicí.

Za husitských válek byl Hrádek roku 1424 vypálen.

Původní kostel rozbořený husity byl nahrazen r. 1466 novým gotickým.

Ve 2. polovině 16. století došlo k velkému rozvoji panství.

Po bitvě na Bílé Hoře bylo Žitavsko, postoupeno Habsburky saskému králi. Tím bylo navždy odtrženo od Grabštejnska, které zůstalo v Čechách.

Na Hrádecku docházelo díky nevolnictví k doplňování rozvíjejících se měst pouze německým obyvatelstvem, takže poněmčení bylo téměř úplné.

Český živel přežíval pouze na venkově v nepředstavitelné bídě vedoucí k povstáním.¨

V 18. století pokračoval ekonomický rozmach kraje.

V 19. století byla založena řada strojírenských a chemických továren (vápenka, cihelny, továrny na gumové a dřevěné zboží), ale i sokolovna a Národní dům.

Roku 1859 byla zprovozněna železniční trať Žitava - Liberec.

Roku 1918 se naprostá většina obyvatel Hrádku hlásila dle jazyka k německé národnosti, úřední řečí byla němčina. Česká škola byla založena až roku 1925.

Vztahy mezi Čechy a Němci byly až do nástupu fašismu normální.

V roce 1945 po osvobození Sovětskou armádou byly historicky vyvinuté oboustranné vztahy výrazně zeslabeny.

V roce 1982 vyhořela hrádecká radnice a v ní mnoho cenných archivních materiálů.

V roce 1989 definitivně končí éra budování socialismu a dochází k oživení vztahů zejména s Německem, v roce 1990 je založen Euroregion Nisa.