Návsí

Listina pro Pavla Sikoru ještě neuváděla jméno obce Návsí. Ani privilegium vyměřující okruh povinného odběru těšínského piva (tzv. těšínská mile) z roku 1523 Návsí nejmenuje mezi tam uváděnými obcemi. Je zde však uveden Starý Jablunkov, který mnozí historikové ztotožňují s Návsím.

Dnešní Jablunkov totiž v minulosti ležel na území dnešního Návsí nebo Hrádku, kde byl nejpozději v roce 1447 zničen nájezdem Uhrů (určit jednoznačně zda se jednalo o Návsí nebo Hrádek není, vzhledem k dosavadním pramenům, možné). Poté došlo k přemístění Jablunkova na současné místo, přičemž původní osídlení, vyvíjející se jako vesnická obec, bylo označováno jako Starý Jablunkov. Přitom toto místo zřejmě správně (katastrálně) příslušelo k Jablunkovu.

Jako samostatná obec působilo Návsí až v druhé polovině 16. století. Samotný název Návsí se objevuje poprvé v urbáři těšínské komory z roku 1577. Název obce znamená, že Návsí představovalo jablunkovskou náves.

Na území Návsí se nacházejí Zamčiska, která jsou pozůstatkem drobného středověkého opevnění, které lze časově zařadit do 14. století s možností přesahu do století následujícího.

Vývoj obce je bezprostředně spjat s osudy rodu Sikorů, kteří až do poč. 20. st. drželi v obci fojtství. Na těšínské poměry byli velmi bohatí. Jejich držba půdního fondu se rozšiřovala a upevňovala převzetím opuštěných gruntů. Od 16. st. vlastnili mlýn, u kterého později postavili pilu. V 17. st. dokázali připojit dvůr v Bocanovicích, který nebyl rentabilní pro Těšínskou komoru. Členové rodu Sikorů zastávali vedle funkce fojta i funkci valašského vojvody, který byl představitelem obyvatelstva zabývajícího se chovem dobytka na horských salaších a prostředníkem mezi společností salašníků a vrchností, ke konci 17. st. se stal dokonce vykonavatelem vrchnostenské vůle. Vesnice již od svých počátků procházela dynamickým rozvojem – docházelo k intenzivnímu rozšiřování usedlostí a orné půdy ve směru na Milíkov a Bocanovice, podél řeky k Harcovu a také proti potokům Rohovec a Kostkov pod Stožek.

Obyvatelé Návsí si doplňovali skromné zdroje obživy čerpané z podhorské rostlinné a živočišné výroby salašnictvím, které se mohutně rozvíjelo v 16. a 17. st. V 18. st. se snažila Těšínská komora využít těšínské lesy, což vedlo k útlumu salašnictví.

Za pronajatou půdu platili poddaní feudální rentu, kterou shromažďoval fojt na sv. Jiří a sv. Michala a odváděl ji těšínské vrchnosti. Vedle peněžní renty se odváděla i renta naturální, např. ve slepicích, vajíčkách, o Vánocích a Velikonocích po dvou jeřábcích. Mezi robotní povinnosti patřil dále odvoz jedlových a lipových trámů k náveské pile, příprava várkového dřeva a jeho transport na sklad do Těšína, v 18. st. dovoz 100 sudů piva na jablunkovské šance, účast u honů, plavení dřeva po Olši, dovoz soli z Wieliczky, za třicetileté války hajducké služby na jablunkovských šancích – např. v r. 1626 se tato povinnost týkala 30 náveských obyvatel.

Na sklonku 18. st. byly postaveny na gruntě Sikorových kostel a škola. Povolení ke stavbě evangelického kostela, ke kterému náleželi po vydání tolerančního patentu všichni náveští, dostali v roce 1785. V roce 1791 byl zbudován dřevěný kostel a teprve roku 1817 byl položen základní kámen ke stavbě zděného kostela, který byl postaven v roce 1820. Fara byla zbudována v roce 1793 a následujícího roku byla postavena i evangelická škola.

V 19. st. působil v Návsí od roku 1826 do roku 1874 vsetínský rodák, evangelický farář Jan Winkler – významný národní obrozenec. Je zde i pochován. Po něm byl farářem skoro třicet let polský kněz František Michejda, kterého v roce 1912 na faře navštívil Tomáš Garrigue Masaryk. Ke zděnému kostelu z roku 1820 přibyla v roce 1870 zděná škola a v roce 1841 byl založen evangelický hřbitov.

V druhé polovině 19. st. byla zahájena stavba Košicko-bohumínské dráhy. Provoz na trati po jedné koleji byl zahájen roku 1871. V roce 1899 byl zahájen dvoukolejný provoz z Čadce do Jablunkova a v roce 1915 až do Třince. V tomtéž roce bylo při stavbě nádraží nalezeno 11 kusů antických mincí. Díky železnici se stalo Návsí důležitým komunikačním střediskem. V blízkosti nádraží se tvořilo nové centrum obce.

Po rozpadu Rakouska-Uherska na konci 1. světové války došlo k vytvoření nových nástupnických států, mezi něž patřili i Československo a Polsko, které vedly ostrý spor o území Těšínska, na němž se nachází obec Návsí. Po kompromisní dohodě mezi Zemským národním výborem pro Slezsko a Radou Narodowou Księstwa Cieszyńskiego došlo k dočasnému rozdělení Těšínska, přičemž Návsí bylo spravováno polskou stranou. K Československu bylo Návsí definitivně připojeno dne 28. července 1920 rozhodnutím mezinárodní konference v Spa.

Až do roku 1920 byl v Návsí fojtem Adam Sikora z č.p. 22, potomek zakládajícího rodu Sikorů. Do roku 1923 spravovala obec správní komise obce. Od roku 1923 byl starostou obce Jerzy Sikora. V roce 1932 jej vystřídal Adam Mrózek.

V roce 1925 byl položen základní kámen současné české školy. Stavba byla dokončena následujícího roku, řídícím učitelem byl František Pražák. Předtím se učilo v provizoriu, neboť v obci na počátku 20. let byla pouze šestitřídní polská škola. Školy byly ještě zřízeny v Jasení (česká a polská) a pod Stožkem (česká).

V obci hrály důležitou roli Matice osvěty lidové a Sokol. Elektřina byla do Návsí zavedena v roce 1927. Prvně byla připojena česká škola a hostinec p. Mrózka, kde bylo v roce 1930 vybudováno kino Elektra. Po polském záboru Těšínska v říjnu 1938 se Návsí stalo součástí Polska. Řada Čechů odešla, mnozí Češi byli pronásledováni polskými fašisty. Obecní zastupitelstvo bylo rozpuštěno a starostou byl jmenován dosavadní starosta A. Mrózek. Dne 1. září 1939 vypukla 2. světová válka, Návsí bylo ještě téhož dne bez boje obsazeno německou armádou a v následujících dnech začleněno do německé říše. Úřední řečí se stala němčina. Řada lidí skončila v koncentračních táborech, 25 rodin bylo násilně vysídleno, řada lidí byla popravena. Nacisté se snažili brutálním zastrašováním přinutit většinu Čechů a Poláků přijmout německé občanství prostřednictvím tzv. volkslisty. Na muže se pak vztahovala branná povinnost a museli narukovat do německé armády. Vojáci z Těšínska pak využívali ve válce příležitostí a přebíhali ke spojeneckým vojskům. Poláci vstupovali do Andersovy armády, Češi do československé zahraniční armády. Poslední německé jednotky opustily Návsí v noci z 1. na 2. května 1945.

Obnovu Návsí po válce řídil národní výbor. Obec se vyvíjela samostatně až do roku 1960, kdy došlo ke sloučení s Jablunkovem, s nímž sdílela osud až do roku 1994, kdy došlo k obnově samostatnosti.