Velké Hydčice

Velké Hydčice, ves u Horažďovic, patřila roku 1045 klášteru břevnovskému. Prvotně tu byli dva Hydčici a po nich dvě osady, jež se později přídavky Velké a Malé rozeznávaly. Klášteru patřili až do 1. 1420, pak se dostaly v zápisné držení ke hradu Rabí. L. 1543 dědičně prodány a při prodeji panství rabského 1. 1549 ponechány při panství horažďovickém.

(Místopisný slovník historický Království českého, August Sedláček)

V roce 1654 spadly Hydčice do prácheňského kraje. Podmínky pro hospodaření v důsledku třicetileté války byly velmi nepříznivé, mnoho hospodářů ze svých usedlostí zběhlo, někteří pak i ukončili svůj život. Hospodář Matouš Karšík z Velkých Hydčic se roku 1672 oběsil.

(Berní rula Prácheňského kraje)

Koncem 17. a začátkem 18. století jsou zmínky o obci Velké Hydčice, že patřila školou do Malého Boru. Zemřelí obce byli pochováváni na

hřbitově kolem prácheňského kostela, na němž se pochovávali i zesnulí obcí Boubín a Veřechov. Svého času se zde pochovávali i osadníci z Bojanovic.

Velké Hydčice, ves na pravém břehu Otavy, úř. 1854 Hydčice velké, Hydčice malé, v r. 1884 Hyčice Velké a Hyčice Malé.

(Profous - Místní jména v Čechách vydáno r. 1947 v Praze)

Do roku 1924 se obec jmenovala Velké Hyčice a od r. 1924 nařízením Zemské politické správy v Praze změnila název na Velké Hydčice a stanice dráhy na Hydčice.

Z novějších dějin sedozvídáme až o stavbě nové dráhy z Horažďovic Babína do Klatov v roce 1883. Veřejné dopravě byla odevzdána v r. 1888, což dokumentují tyto snímky - Vlaková stanice v Hydčicích v roce 1888.

Jakmile byla dána dráha do provozu, získala obec výhodné spojení se světem. To využili Karel Falkenberg a Jaroslav Fürst a postavili společně ve Velkých Hydčicích plynovou vápenici.

V roce 1903 obec zalesnila vrch zvaný Hora. Stalo se tak po poskytnutí státní subvence ministerstva orby na zalesnění pastvin a strání.

Snaha o zřízení samostatné školy v obci nebyla nikdy uskutečněna. Komisionelní šetření bylo provedeno již v roce 1912 na základě žádosti obecního výboru z roku 1907, ale stavba školy se nikdy neprosadila.

28. července 1914 vypukla 1. světová válka. Za dobu trvání války narukovalo z obce přes 60 mužů, z nichž se deset nevrátilo. V roce 1920 jim byl postaven na návsi u kapličky pomník. Všem vojákům byla věnována vzpomínka v "Pamětní knize vojínů z Velkých a Malých Hydčic ze světové války 1914 - 1918", jež byla zřízena na popud rodáka z Týnce, pana Jana Kotrby, člena senátu národního shromáždění v Praze a kterou uspořádal spisovatel Břetislav Ludvík.

Po dobu války dostávali lidé lístky na životní potřeby, které byly kryty minimálním množstvím potravin. Obec musela odevzdávat každý měsíc 5 kusů hovězího dobytka, takže byl nedostatek potahů. Chalupníkům byl ponechán jeden kus na 2 ha a v případě potřeby si se spřežením vypomáhali.

V roce 1924 byla založena obecní kronika. Prvním kronikářem byl pan František Šůs, majitel usedlosti č.p. 20. Obec měla 48 popisných čísel a 316 obyvatel. Politickým okresem patřila do roku 1929 do Horažďovic, od roku 1929 do Strakonic. Soudním okresem, berním úřadem a děkanským úřadem patřila dále do Horažďovic. V romto roce se rozparceloval dvůr Prácheň a zemědělcům z Velkých Hydčic bylo přiděleno 15,2 ha orné půdy.

V roce 1925 se začalo se stavbou silnice z Velkých Hydčic do Horažďovic za cenu 160 tis. Kč/km, kde dělníci pracovali za mzdu 1,30 - 1,50 Kč/hod. Silnice byla dokončena roku 1928.

V kronice jsou zaznamenány i velké živelné pohromy, které často způsobovala řeka Otava, protékající v těsné blízkosti obce. 11. srpna 1925 stoupla hladina řeky v důslednu průtrže mračen řeky tak, že mezi tratí a řekou byla jedna hladina, po které plavalo hospodářské nářadí, obilí, brambory a dříví. Co neodplavila voda, zničili kroupy.

V roce 1926 převzala obec do vlastní režie rybolov, který od nepaměti musel být pronajímán ve veřejné dražbě. Téhož roku byly pronajaty vápencové lomy panu Trnkovi za hodnotu 500 q bílého kusového vápna. Firma Bubla z Horažďovic provedla v obci v roku 1928 částečnou kanalizaci za 37 tis. Kč. Pan Josef Měřička postavil na katastrálním území Velkých Hydčic továrnu na pletené zboží.

Se vzrůstajícími nároky na dopravu zvniká potřeba přemostění řeky Otavy z Velkých do Malých Hydčic s návazností na silnici Sušice - Horažďovice. Již v roce 1923 okresní správní komise zakoupila polovinu železničního mostu v Hradci Králové a mínila jej za pomoci okolních obcí umístit přes řeku Otavu tak, aby spojoval obce Malé a Velké Hydčice. Obce Hejná, Velké Hydčice, Bojanovice, Týnec a Újezd se zavázali přispět na amortizaci nákladů obnosem 500 Kč ročně po dobu 50 let. Obec Malé Hydčice ale projevila s projektem nesouhlas a podala stížnost zemskému správnímu výboru, čímž celé řízení skončilo a most byl umístěn mezi obce Horní a Dloní Poříčí, které s podmínkami souhlasili.

Těžká doba po mnichovské dohodě dolehla i na obyvatele obce. Počínaje měsícem září 1939 byly zavedeny lístky na potraviny. Na osobu a týden stanovena na 100 kg, z toho bylo nařízeno odevzdat 4 kg škvařeného hřbetního sádla do sběrny. Samozásobitel mohl semlít 21 kg chlebového obilí na osobu a měsíc. Od září roku 1940 se smělo mlít pouze 16 kg. Odevzdávané produkty (mléko, vejce) sbírali sběrači k tomu určení a vše se přísně kontrolovalo.

Cikáni, nacházející se na katastru té které obce z 31. 1. na 1. 2., získali v ní domovské právo. Tuto noc se konaly hlídky po obvodu katastru obce, aby žádný cikán domovské právo v naší obci nezískal.

V roce 1942 musel být odevzdán na rozbití zvonek z kapličky. Vážil necelých 20 kg, byl 33 cm široký a 26 cmvysoký.

Od 1. 6. 1942 byl přidělen celý soudní okres Horažďovice k politickému okresu Sušice.

5. května 1945 přijela americká armáda do naší oblasti. Začali se vracet obyvatelé obce, kteří byli nasazeni na nucené práce v Říši az koncentračních táborů. Z konfiskovaného majetku hraběte Kinského bylo přiděleno z velkostatku Prácheň do naší obce 12,5 ha půdy. Čtyřem deputátnickým rodinám na Práchni byly přiděleny budovy velkostatku a 21 ha půdy.

Započalo se s elektrifikací obce a nákladem 885 tis. Kčs byla v roce 1947 ukončena. V tomto roce koupen a slavnostně vysvěcen nový zvonek a pokřtěn Václav - Ludmila.

V zimě se zastavilo řečiště řeky ledy u jezu na hořejších drahách, proudy vody zaplavily chalupy u řeky. Úsilím všech občanů byla voda svedena zpět do řečiště. Pak nepršelo až do listopadu, bylo veliké sucho a řeka vyschla tak, že se po kamenech přešlo do Malých Hydčic.

V roce 1949 vznikly kraje. Naše obec patřila krajem do Plzně, okresem do Horažďovic. V obci založilo 14 zamědělců a občanů první JZD.

5. července 1950 postihlo obec krupobití. které změnilo letní krajinu na zimní. Po čtyřiceti minutách byly stromy zbaveny listů, všude ležely spousty zabitého ptactva, místy i drůbež.

V červenci 1954, po třech dnech nepřetržitých dešťů, se řeka vylila z koryta a byla tak vysoko, že podemlela i koleje na nádraží.

V roce 1956 postavily Šumavské vápenky první dvě bytovky, každou se čtyřmi byty. Tím se započalo s výstavbou částí obce nad silnicí.

Přes řeku Otavu si občané v r. 1965 postavili, lanovou lávku pro pěší, spojující Malé a Velké Hydčice. Do té doby se jezdilo přívozem. Pevné lávky, které se stavěly před lanovou, každoročně zbořili ledy.

V roce 1972 se započalo v akci "Z" se stavbou prodejny a kulturního domu. Současně se provedlo vyasfaltování veřejných prostranství a cest v obci. Vyasfaltována byla i "Smrtelná cesta" na Prácheň. V následujícím roce byla již otevřena nová prodejna Jednoty. Kulturní dům a hostinec byl dokončen a slavnostně otevřen v listopadu 1975 za přítomnosti jihočeské Budvarky a pražských herců. Program vysílal Čs. rozhlas. Podobný pořad s názvem "Na kus řeči s kapelou" se zde natáčel ještě několikrát, k velké radosti celého okolí.

Další z velkých staveb v obci byla stavba víceúčelové požární nádrže v roce 1979-1981. Tato nádrž byla vybudována nad terénem vedle fotbalového hřiště. Tím vznikl krásný a ucelený sportovní areál, u kterého bylo v následujícím roce ještě vybudováno hasičské cvičiště.

V roce 1981 založen při MNV Velké Hydčice sbor pro občanské záležitosti, který začal s elánem pracovat. Připravil vítání občánků do života a od té doby se vítají noví občánci každoročně. S gratulací a malým dárkem se pamatuje jejich životní jubileí. Významného život-ního jubilea - 100 let - se dožila v r. 1993 paní Marie Hucherková. V obci se společně oslavily i zlaté svatby manželů Šaškových č.p. 36 a manželů Kotkových z č.p. 32.

Od roku 1982 se postupně opravoval kostel na Práchni. Nejprve byla opravena věž, v dalším roce střecha a v roce 1985 vnitřní úprava a vnější omítka. Kostel byl několikrát vykraden, takže z vnitřní výzdoby zbyly pouze fresky malované na zdi sv. Cyrila a Metoděje a sv. Vojtěcha, malované historikem města Horažďovic, ředitelem muzea - Karlem Němcem. Na oltáři je obraz sv. Klimenta, kterému je kostel zasvěcen. Dále byla opravena i hřbitovní zeď a rozšířen a upraven prostor před hřbitovem.

Rok 1984 - generální oprava vnitřku kapličky na návsi a v následujícím roce očištění pomníku padlých a odborná oprava nápisu.

V roce 1992 celebroval na Práchni Antonín Liška, biskup českobudějovický, polní mši za účasti Otce Karla ze Svobodné Evropy (horažďovický rodák) a mnoha dalších kněží.

V důsledku náhlých změn počasí byla obec často postihována povodní. V únoru roku 1985 řeka zamrzla a při oblevě ledy zatarasili koryto řeky a přilehlé přehy. Kry se natlačili až na pole pod nádražím, dosahovaly až 70 cm tloušťky a úctyhodných rozměrů. Tály na březích ještě v dubnu o prácheňské pouti.

Ovšem největší povodeň (stoletá voda) byla 22. 12. 1993, kdy nastala obleva na Šumavě, rozvodnily se všechny přítoky a hladina řeky během několika hodin stoupala tak, že byly zaplaveny rodinné domky okolo řeky a místní komunikace až ke staré hospodě. Místní hasiči, zemědělci a zaměstnanci vápenek pomáhali vyvážet domácí zvířectvo a zajišťovat bazpečnost okolo řeky. Nápor vody nevydržela ani lávka, u které praskla nosná lana. Hladina řeky kulminovala v úrovni lávky. Proud vody natropil velké škody. Oplocení zahrádek při řece i samotné zahrádky, domácí zvířectvo, oplocení celého sportovního areálu, auta - vše zmizelo pod hladinou řeky.

Velkou akcí občanů byla v roce 1987 stavba obecního vodovodu a s tím spojené vybudování čerpacích vrtů, vodojemu a rozvodů. V roce 1989 byl vodovod uveden do zkušebního provozu, ale voda uznána pouze jako užitková pro vysoký obsah dusičnanů.

V posledním volebním období od roku 1990 do roku 1994 se věnovala zvýšená pozornost životnímu prostředí. Skončila životnost jediné oficiální skládky pevných domovních odpadů a byl zajištěn svoz odpadu z celé obce na skládku do Žichovic. Na sklo jsou umístěny odpadové kontejnery u místní prodejny. Obecní zastupitelstvo zvažovalo již několik variant čistíren odpadních vod, ale zatím nejsou vyřešeny zdroje financí. Obecní úřad konečně získal důstojné prostory pro svoji práci koupí č.p. 18 (u Vrbů). Tento prostorný objekt byl přebudován na kanceláře, sociální zařízení, knihovnu a skladovací prostory nákladem půl milionu korun.

Za 650 tis. Kč byla odkoupena místní restaurace od Jednoty Sušice a pozemek pod tuto stavbu od Oktesního úřadu Klatovy. Vyřešilo se i vlastnictví pozemků pod bytovkami odkoupením od původních vlastníků. Dále se v této zástavbě rozšířilo veřejné osvětlení a v celé obci se plánuje posílení elektrických rozvodů.

Počasí a povodeň narušili místní kominikace, takže některé úseky se vybudovaly selé nové - od Hucherků do vsi, část hlavní komunikace po návsi, cesta od Salcmanů za Hejpertů a opravila se i cesta na Prácheň. V roce 1993 se provedla generální oprava lávky přes řeku a po povodni se budovala celá znovu. Rovněž celý sportovní areál se nově oplotil.

Majetek tělovýchovné jednoty, kabiny a garáž s tribunou, převzal obecní úřad do svého vlastnictví.

Objekt restaurace nebyl od otevření v roce 1974 opravován, a proto po převzetí od Jednoty byla opravena alespoň střecha.

K posílení zdroje pitné vody pro obec a rovněž ke zlepšení kvality byl opraven vodovodní řád za staré studny na Hřebčíně.