Václavovice

V knize Václavovice 1302 – 2002 jsem, jako „upoutávající“ hypotézu uvedl, že vesnice dostala své jméno v souvislosti s nějakou události, která se zde mohla přihodit některému z českých králů Václavů při jejich cestách do Polska a Krakova. Zajímavé je jak mnoho čtenářů tuto hypotézu pojalo jako skutečnost. Samozřejmě, bylo by velice romantické odvozovat pojmenování a založení obce od českého krále Václava.

Vznik obce a jejího názvu je však pravděpodobně mnohem prozaičtější. Vesnice byly často pojmenovány po zakladateli, který byl také ve většině případů jejích prvním držitelem. Ve Václavovicích jim tudíž byl jistý Václav. Dle slovanského jména Václav je však možné usuzovat na straší původ osídlení. Osada, která snad předcházela později vzniklé obci, nesla patrně stejný název, „Wenceslaowitz“.

Jméno Václav však nebylo začátkem 14. století v našem regiónu zcela běžné, je vždy spojováno s Čechy, jímž je Svatý Václav patronem. Svatému Václavu byly v 11. a 12. století zasvěcovány kostely, jak v Čechách, tak v zemích náležících k okruhu vlivu českých panovníků. Metropolitní chrám v Olomouci byl rovněž zasvěcen sv. Václavovi. Vliv olomoucké diecéze sahal ve 13. století až na severní Moravu. V nedaleké Moravské Ostravě, náležící k majetkům olomouckého biskupství byl v té době postaven kostel rovněž zasvěcený sv. Václavovi. Málo kdy se uvádí skutečnost, že také rotunda na zámeckém vrchu Těšíně, vystavěna v 11. století, je zasvěcena jak sv. Mikuláši, tak sv. Václavovi. Snad také zde je možné hledat určité souvislosti spojené s pojmenováním obce odvozeného od jména Václav.

Po zakladateli, slovanského jména, jsou v kraji mezi řekami Ostravicí a Lucinou, podobně jako Václavovice, pojmenovány mnohé vesnice. Po jistém Radvanovi byly dostaly své jméno Radvanice, název nedalekých Bartovic je odvozen od jistého Bárty, či Bártka, Bludovice jsou pojmenovány po Bludovi, možná z Pňovic. Názvy těchto obcí psané jako: „Radwanowitz“, „Barthultowitz“, mimo Bludovice, jsou také uvedeny v soupisu obcí v „Rejstříku újezdském“, který je součástí „Registrum Wyasdense“. Jejich názvy jsou odvozeny od slovanského základu jména zakladatele a ukončeny německou koncovkou –„itz“. Znalci v oboru tvorby zeměpisných jmen z tohoto tvaru názvu odvozují, že obec patřila uvedenému držiteli, po němž byla ves pojmenována. Obdobou koncovky –„itz“je v česká koncovka „-ice“. Vesnice existovaly patrně již mnohem dříve před jejich zapsáním do registru, před plánovaným osídlováním našeho kraje na pomezí Slezska a Moravy, koncem 13. a začátku 14. století. V době „velké kolonizace“, jak je tento proces historiky všeobecně nazýván, docházelo k zakládání nových vesnic tak říkajíc „na zeleném drnu“. Názvy zcela nově založených vesnic, obvykle na vymýcené lesní půdě, byly často ukončeny koncovkou „- dorf“, či „- walde“.

Například současné Kunčice se nazývaly „Cuncindorf“, Petřvald byl psán jako „Peterswalde“.1 Uvedené koncovky názvů měly v našem kraji podobný význam jako v Čechách název „Lhota“. Vesnice byly nově založené a ponechána jim „lhůta“, určitá doba, během níž nemusely odvádět daně. Z názvů obcí je patrné, že se na osídlovacím procesu v období „velké kolonizace“ ve značné míře podílelo také německy mluvící obyvatelstvo. Vesnice zakládali, patrně z příkazu knížete, k tomu určení "lokalizátoři". V případě Kunčic, jistý Kunc, Petřvald byl založen Petrem, ti však byli pouze panskými úředníky a vesnice nedrželi.

Název sousední obce, Šenova, prošel také zajímavým vývojem na němž je možné demonstrovat osídlovací proces, který probíhal v kraji okolo řeky Luciny. Původní název Šenova, neb osady jemu předcházející byl, dle názorů některých historiků, „Wraclav“. Se zněnou majitele obce a příchodem nových obyvatel došlo také ke změně jejího názvu na „Sonow“, tak je zapsán na začátku 14. století. Název je rovněž tvořen německým základem slova a slovanskou koncovkou. Koncem 14. století, byl jeho název zcela poněmčen na „Schönow a dále na „Schönhof“.

Proměny názvů obcí jsou odrazem změn, ke kterým došlo během doby jejich existence. Jsou důkazem o vývoji společnosti a o užívání úředního jazyka v našem kraji, který byl dán národnostními a politickými poměry v různých obdobích dějin.

Jméno obce Václavovice se v průběhu času také měnilo, původní „Wenceslaowitz“ byly v století 15. psány jako „Vaclavice“ 2, ve století 17. byly psány jako „Wienczlowice“ , ale také v roce 1662 jako „Wentzlowitz“ 3.

V roce 1676 je uveden tedejší název Václavovic v první katolické matrice šenovské farbosti. Farář Pánek, patrně nově přišlý do tohoto kraje, je psal jako "Fenzlowice". Zkomoleného názvu v zápisech užíval až do roku 1682, v němž jej patrně církevní vizitační komise upozornila na nesprávné uvádění pojmenovaání vesnic a začal Václavovice psáti jako Wenzlovitz.

Na mapě Těšínska sestavené Jonášem Nigrinim v roce 1724 jsou Václavovice zapsány jako „Wencslowice“ .

V období Rakouska – Uherska byl užíván německý název „Wenzlowitz“. Po jazykovém vyrovnání také současně s názvem odvozeným od německého slovního základu, „Venclovice“ 4.

V roce 1920 byla výnosem ministerstva vnitra č. 25.790 ze dne 26.10.1920 povolena změna názvuobce Venclovice na Václavovice u Frýdku, pleně začal býti užívánv roce 1923. Český název obce s nově vytvořeným přídomkem „Václavovice u Frýdku“ v současnosti, kdy byla obec zařazena do "velké Ostravy", kam vždy spádově náležela, vytváří zajímavý precedens.

Milan Pastrňák