Vážany nad Litavou

Od roku 1808 náležely Vážany Františkovi Antonínovi Linhartovi (později rytíři z Linhartů), který náhle zemřel v roce 1828. Linhartské Vážany zdědil jeho syn Ferdinand a v roce 1873 přešlo vlastnictví na dcery Ferdinanda - Rozu Karafiátovou rozenou z Linhartů a Leopoldinu z Linhartů.

Z dějin farního kostela sv. Bartoloměje je známo, že původně byl vystavěn v románském styku již ve 13.století. Sloh tehdy přecházel do gotiky. Zbytky zůstaly zachovány na klenbě presbytáře a ve zdivu věže. Kostel byl obnoven v roce 1651, poslední velká oprava byla v roce 1909. Zajímavost - portál nese stopy dvou křížů po 2 bojovnících účastnících se křižáckých válek z 13.století. U hřbitova sousoší sv. Jana Nepomuckého z roku 1739. Za obcí směrem ke Kobeřicím barokní boží muka z roku 1806. Ve směru na Hrušky pomník četníka vrchního strážmistra Jaroslava Látala, který padl ve službě dne 3.10.1937. V obci pomník obětem I. světové války a II. světové války. V roce 2004 proběhla exhumace a převoz na hřbitov do Brna dvou německých vojáků, kteří padli v II. světové válce a byli pochováni na místním hřbitově.

V roce 1810 byla ve Vážanech otevřena expozitura šaratické školy. Vážany byly přiškoleny k Šaraticím. V roce 1810-1823 učil pak ve Vážanech v domě číslo 64 učitelský pomocník Kajetán Ondráček. Škola pak byla postavena v roce 1830, od roku 1839 byla školou již samostatnou. V roce 1885 byla škola rozšířena na dvoutřídku. V roce 1908 byla zřízena pobočka první třídy. V roce 1979 uzavřena. Znovuotevřena byla v roce 1991.

Od roku 1850 spravoval obec: starosta, 3 radní, 14 členů obecního výboru. Ze starostů zde působili: František Man (1850-1866), Albín Hrdlička (1904-1907, 1910-1917).

Vážany utrpěly švédským vpádem na Moravu několikrát. V roce 1645 byla zcela vypálena a hráz rybníka byla protržena.

Z vážanských rodáků se uvádí vdp. P. Jakub Pavelka, biskupský a konsistorní rada, který se narodil 19.7.1865 v domě číslo 12. V roce 1889 byl vysvěcen na Petrově v Brně biskupem Františkem Bauerem na faráře. Od roku 1889 působil plných 12 let v Rudíkově, kde byl zakladatel místního spolku katolická jednota. V roce 1901 byl přeložen do Přibyslavic, kde v roce 1916 vstoupil do III. řádu sv. Františka. Jako básník přeložil a přepracoval kancionál "Cesta k věčné spáse" vydaný v roce 1912. Nejznámější písně jsou: Duše moje, zaplesej, Buď slaven, mozný králi, Matičko Božské milosti. Na vlastní žádost a zdravotních důvodů, trpěl silnou cukrovkou, byl v roce 1922 přeložen do Nových Hvězdlic, kde 19.10.1934 zemřel. Je pochován na hřbitově ve Starých Hvězdlicích.Nejstarší pečeť Vážan nad Litavou pochází z roku 1619.