Obec Svojšín se nachází v nádherném údolí řeky Mže. Řeka je zaříznuta do kopcovitého terénu, převážně zalesněného. Řeku v nížině obklopují lučiny s bohatou florou a faunou.

Hledat firmy v obci Svojšín
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Živé firmy v obci Svojšín 10 firem

POŠTA PARTNER Svojšín - Svojšín č. 135

OBEC Svojšín - Svojšín č. 21Fotografie u firmy

ZŠ A MŠ Svojšín - Svojšín č. 35Fotografie u firmy

PJH-LOGRANS s.r.o. - Svojšín č. 137

MYŠKA MILAN-TESAŘSTVÍ POKRÝVAČSTVÍ - Svojšín č. 60

KUŽMA JIŘÍ-JK STAVBY - Svojšín č. 94

PÖLLNER VLADIMÍR-PILA NYNKOV - Svojšín č. 137

SDH Svojšín - Svojšín č. 135

MAREŠ JAROMIL MUDr. - Svojšín č. 15

SDRUŽENÍ ZA OBNOVU VESNICE - Svojšín č. 22

Historie obce Svojšín celá historie

Jméno Svojšín zaznamenáváme v písemných pramenech poprvé v přídomku bratří Oldřicha a Benedy ze Svojšína (Odalricus et Beneda de Svaysin) v roce 1176. Figurují ve svědečné řadě listiny českého knížete Soběslava pro klášter v Kladrubech. Oba jsou zmiňováni jako synové Ctiborovi již o rok dříve v roce 1175. Páni ze Svojšína patřili ke starým českým šlechtickým rodům a řadili se po bok Hrabišicům, Hroznatovcům, Drslavicům, Buzicům, Vítkovicům, Janovicům, Benešovicům, Markvarticům, Ronovicům a dalším. Jejich fyzická přítomnost v blízkosti panovníka svědčí o mimořádnosti jejich postavení v hierarchii tehdejší společnosti. S jejich dobrou pozicí v rámci konsolidující se šlechtické obce nepochybně souvisí existence svojšínského tribunového kostela sv. Petra a Pavla, jehož stavba je historiky umění kladena do období okolo roku 1200. Na základě některých zachovaných stavebních detailů (hlavice sloupu v přízemí věže, velikost kvádrů stavby) jsou činěny pokusy o upřesnění datování stavby do 70. – 80. let 12. století. Románský kostel byl součástí většího areálu, ke kterému patřila také tvrz, jako šlechtické sídlo pánů ze Svojšína a nepochybně i poplužní dvůr. Ve 14. století se Svojšín dělil na Horní Svojšín s kostelem sv. Petra a Pavla a s tvrzí a Dolní Svojšín na druhém břehu Mže také s vlastním kostelem neznámého zasvěcení.

Rodovou posloupnost pánů ze Svojšína jako držitelů tvrze a vsi Svojšín, lze bez přerušení sledovat až do závěru 14. století. V roce 1396 je svojšínský statek rozdělen na dvě části. Jednu držela Johanka vdova po Benedovi ze Svojšína a druhou Borník ze Štítař snad jako poručník. V roce 1407 je na jedné části pánem Protiva ze Svojšína, zřejmě potomek původních majitelů a na druhé Hrabiše z Paběnic seděním na Nalžovech. Později však měli nalžovští vladykové z Paběnic statek Svojšín celý a přijali rodové jméno Svojští z Nalžov. Na počátku 16. století držel Svojšín Jiřík Svojský z Nalžov (+1532). Ten zanechal syny Burjana a Jošta. Oba byli jako neplnoletí v poručenské správě otcovy sestry Markéty provdané za Jiříka Čejku z Olbramovic. První z nich se okolo roku 1540 ujal otcova dědictví, ale za dva roky na to zemřel. Jeho mladší bratr Jošt byl zatím v poručenské správě své starší sestry Anny, ale i on zřejmě brzo zemřel – po roce 1543 již o něm nejsou žádné zprávy. Anna Svojská z Nalžov se vdala za Jiříka Příchovského z Příchovic a jako věno přinesla zděděný Svojšín. Dožila se vysokého věku a zemřela v roce 1596 po té, co Svojšín odkázala nezletilým dětem svého syna Jiřího Příchovského (+1597).

Synem Anny Příchovské z Nalžov Janem starším Příchovským z Příchovic (+1594) bylo zahájeno dvě staletí trvající držení Svojšína jeho potomky. V roce 1704 byl Antonín Ferdinand Příchovský z Příchovic na Svojšíně (+ 1713) povýšen do stavu svobodných pánů. Vdova po něm Terezie Judita Sekerková ze Sedčic (+1769), se zasloužila o postavení nového svojšínského zámku v roce 1723 na místě staré tvrze. Měla syny Jana Václava, Antonína Petra a Felixe Ladislava. Ti byli 24. 9. 1759 povýšeni do hraběcího stavu.

Antonín Petr hrabě Příchovský z Příchovic se narodil 28. 8. 1707 ve Svojšíně a má pro historii obce svou důležitost, protože nepochybně patří k nejvýznamnějším z rodáků. Ten po teologických studiích v Římě a v Praze byl v roce 1731 vysvěcen na kněze a dosáhl doktorátu theologie na pražské universitě. V roce 1752 byl vysvěcen na světícího biskupa pražského jako titulární biskup emeský s právem nástupnictví (biskup-koadjuktor). V následujícím roce se stal děkanem svatovítské kapituly a zároveň byl Marií Terezií jmenován sídelním biskupem v Hradci Králové. Zde působil jako 10. biskup v letech 1754 – 1763. Po smrti 20. pražského arcibiskupa Jana Mořice Gustava hraběte z Manderscheid-Blankenheimu 26. 10. 1763 se jako koadjuktor automaticky stal pražským arcibiskupem. Ještě v prosinci toho roku přijal jako odznak svého nového důstojenství palium a intronizován byl v roce následujícím (13. 5. 1764). Za jeho působení byl na Hradčanském náměstí v Praze postaven nový arcibiskupský palác dodnes označený jako arcibiskupským znakem v průčelí. 21. arcibiskup pražský zemřel 14. 4. 1793 a byl pohřben v chrámu sv. Víta..

Držitelem Svojšína byl z výše uvedených tří bratří nejstarší Jan Václav Příchovský (+1781). Po něm dědil syn František. Zřejmě nebyl dobrým hospodářem a zadlužil panství Svojšín natolik, že muselo být prodáno ve veřejné dražbě. V roce 1795 byl vydražen Josefem Janem rytířem z Bigatto. Ten zemřel 28. 3. 1812 jako poslední mužský člen svého rodu.. Dědicem Bigattů se na základě testamentu Josefa Jana z Bigatto z 16. 3. 1812 stal Antonín Karel Josef sv. pán z Juncker na Ober-Conreuth (na Horní Hraničné - u Chebu; +1821) a to díky své matce jako Josefův nejbližší příbuzný. Součástí dědictví byl i statek Ošelín připojený ke Svojšínu. Antonínu Karlu Josefovi Junckerovi byl 16. 3. 1814 potvrzen český stav svobodných pánů a povoleno spojení rodových erbů a jmen Junckerů a Bigattů. Příslušníci rodu Juncker-Bigatto byli ve Svojšíně vrchností až do konce patrimoniální správy v roce 1850.

O JMÉNU

V průběhu historie bylo možné zaznamenat následující podoby názvu obce: Svaysin (1176), Suaysin (1177), Sweyssin (1183), Swessingen (1197), Sueisingen (1219), de Zwesina (1239), Zweyssin (1291), Swaising (1298), Swayssingc (1312), de Sweyssin (1320), Swaysing (1329), Swayssin (1369) Swayssin superior, Swayssin inferior (1384 – ok. 1405) in Sweissin (1407), de Swoyssina (1410), Sweyssyn (1412), do vsi Swoyssina (1497, 1544), na Svojšíně (1518), Schweiβing, Scheising, ehemals Swogssin, Swogssino (1833). Jazykovědci vysvětlují význam názvu obce takto – jméno Svojšín vzniklo přivlastňující příponou –ín ze staročeského osobního jména Svojša, Svojsě a znamenalo Svojšův, tedy dvůr. Přípona –ing (en) svědčí o tom, že toto místní jméno bylo velmi brzo přizpůsobováno německému jazyku.

Demografické údaje

Soubory cookies umožňují správné a úplné používání webových stránek

Další informace zobrazíte kliknutím na Informace o cookies.