Krnov

V období kultury lidu popelnicových polí byla v Krnově tři hradiště: na předním cvilínském kopci, nad Červeným dvorem na přilehlé části úvalenského katastru a na zadním kopci. Odtud pocházejí i nálezy z blízkého okolí, především železné nádoby a železná sekera z 11. a 12. století.

Datum vzniku samotného Krnova nelze jednoznačně určit. Jeho český název (v podobě Kyrnow) je prvně písemné doložen roku 1240.Německý název Jägerndorf (v podobě Jegerdorf) je poprvé zaznamenán v roce 1253. Ve středověkých dokumentech se pro místo užívalo i latinizovaného názvu Carnovia. Krnov vznikl na křižovatce dávných obchodních cest spojující pobaltská hansovní města s Itálií. Počátky města spadají do 13. Století. Poprvé se objevuje v historických dokumentech roku 1240 v listině českého krále Václava I., v níž daruje tišnovskému klášteru újezd lidově zvaný Kyrnow v kraji kdysi holasovickém ("circulium quendam in districtu Holascencsi, Kyrnow vulgariter nuncupatum cum omnibus appendiciis suis, villis, agris, pratis, silvis, fluminibus").

Brzy získává městská práva. Stalo se tak před rokem 1269. Lze říci,že za panování Přemysla Otakara II. Měl Krnov tato práva. Privilegia města mu byla potvrzena královnou Kunhutou v roce 1279. Krnovský hrad Cvilín, postavený ve 13. Století z kamene, se stal knížecím sídlem opavskému knížeti Mikuláši z vedlejší větve přemyslovské, když jej při jeho příchodu do Opavska přijaly samostatné správní instituce - zemský soud a zemské právo krnovské, moravský markrabě Jošt zavedl zemské desky a úřad zemského hejtmana. Krnovsko bylo významným územím celkem, ležícím na rozhraní Moravy a Slezska.

Při různých válečných událostech a bojích hrálo obvykle důležitou roli a bylo předmětem zájmu bojujících stran. Přes Krnovsko se obvykle dostávala do země cizí vojska (Tataři, Dánové,Švédové, Prusové,...). Stalo se tak i v 15. Století, kdy došlo k boji mezi Jiřím z Poděbrad a Vladislava II. Matyáš Korvín vpadl do Krnovska, zajal knížete u zámku v Albrechticích a stal se sám pánem Krnovska s městy Krnovem, Bruntálem, Bavorovem a hradem Cvilínem do roku 1490, kdy zemřel .V druhém roce svého panování na Krnovsku nechal v Krnově razit královskou minci. Byl to groš a půlgroš.

Po smrti Korvínově daroval král Vladislav II. Krnovsko svému kancléři a blízkému příteli panu ze Šelenberka a Kosti. V roce 1523 koupil knížectví za 58 900 uherských zlatých markrabí Jiří Hohenzollern z Ansbachu. S novým vládcem vstoupila zde i nová víra. Horlivý zastánce Luthterova učení dal vyhnat z panství katolické řády německých rytířů i františkánské bratry minority. Posledním knížetem tohoto rodu v Krnově byl Jan Jiří Krnovský, Vrchní velitel vojsk "zimního krále" Bedřicha Falckého.

Za protivení se Habsburkům bylo krnovské knížectví konfiskováno, jeho majitel dán do klatby a roku 1622 udělil císař zemi Karlu z Lichtenštejna. To již byla Evropa zmítána třicetiletou válkou a země krnovská pleněna postupně vojsky dánskými, císařskými a dílo pustošení završili Švédové.Věk následující přinesl krnovskému knížectví ránu, jež porušila staletí budovanou a utužovanou stabilitu hospodářství a odsoudila toto významné město se ztrátě síly a prestiže. Pruský král Bedřich II. Uplatnil nároky na Krnovsko, které považoval neprávem konfiskované jeho hohenzollernským předkům. Spor se rozšířil na celé Slezsko a vojska Marie Terezie nedokázala území odedávna patřící české koruně ubránit. Mír uzavřený ve Vratislavi v roce 1742 znamenal pro Krnovsko ztrátu rozsáhlých území polevém břehu řek Opavy a Opavice, odloučení celého Hlubčicka.

Zbývající torzo knížectví muselo přeorientovat hospodářské zájmy z Horního Slezska na Moravu a Rakousko. Rozdělení Slezska znamenalo konec politického významu Krnova, v roce 1793 byl i krajský úřad přestěhován do Opavy. Roku 1849 zaniká krnovské knížectví, jehož stálé jádro se stalo základem pro vznik nového politického okresu. Vznikl tak jeden ze sedmi okresů Rakouského Slezska. Tehdejší okres Krnov měl 10 čtverečních mílí, 74 obce a 59 875 obyvatel. Svého znovuzrození se dočkal Krnov až na přelomu 19. A 20. Století, kdy jej prudký rozvoj textilní výroby zařadil na jedno z předních míst v Rakousku-Uhersku. Textilní výroby se váže k samým počátkům města. V roce 1379 byl založen obchodní dům se suknem a v jeho šestnácti komorách se prodávalo zboží vyrobené ve městě. Ve století 19. Zde bylo již 17 továren na výrobu sukna, vlněného a hedvábného zboží. Industrializace přinesla změnu podoby města. V dnešních dnech je Krnov se svými 26 000 obyvateli významným průmyslovým a kulturním centrem.