Dominantou obce je barokní kostel zasvěcený sv. Václavu (558 m n. m.), jeden z nejstarších kostelů v Čechách, který stojí na návrší v centru obce a je v celém širém okolí viditelný ze všech stran. V jeho sousedství se nachází fara a bývalá škola.

Hledat firmy v obci Skořice
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Nabídka práce v okolí 30 km 656 firem

Štítov č. 61,96 km

Myť č. 30, Mirošov2,14 km

Skořická 314, Mirošov2,15 km

Čtrnáctka 604, Mirošov3,80 km

U léčebny 500, Mirošov4,02 km

Číčov č. 89, Spálené Poříčí5,52 km

Strašice č. 6447,39 km

Strašice č. 5807,51 km

Strašice č. 5317,55 km

Strašice č. 5597,64 km

Lipnice č. 145, Spálené Poříčí7,78 km

Hořehledy č. 35, Spálené Poříčí8,66 km

Bezručova 1159, Nové Město, Rokycany9,21 km

Zámecká 200, Spálené Poříčí9,39 km

Stehlíkova 350, Nové Město, Rokycany9,63 km

Josefa Růžičky 1018, Nové Město, Rokycany9,91 km

Pražská 1178, Nové Město, Rokycany9,98 km

Tyršova 158, Spálené Poříčí10,05 km

Františka Kotyzy 1026, Nové Město, Rokycany10,12 km

Josefa Růžičky 9, Nové Město, Rokycany10,13 km

Historie obce Skořice celá historie

Ves Skořice patří svým vznikem na rozdíl od některých okolních obcí k vesnicím poměrně starým, první písemná zmínka o nich, týkající se místního kostela, pochází už z roku 1295, i když lze důvodně předpokládat, že skutečné založení této podhorské obce je datováno mnohem dříve. Patronátní právo ke skořickému kostelu vykonávali tehdejší majitelé Skořic, páni z Držtky. Později obec spolu s nedalekým hradem Drštkou přešla do vlastnictví rozvětveného panského rodu Dobrohostů z Ronšperka. Tento rod, svým vyznáním katolický, dokázal svá sídla ubránit i před nájezdy Husitů. Hrad Držtka tak byl dobyt teprve až vojskem krále Jiřího z Poděbrad po roce 1450, dynastie Dobrohostů pak nadobro zanikla skonem Břeňka Dobrohosta v roce 1455. Sídlo bylo králem postoupeno Oldřichu z Rakové na Radyni a pak Václavu Lukavcovi z Račína. Postupně se v držení mirošovského panství vystřídali od r. 1531 Čeněk z Mirošova, Volf z Vřesovic a Florián z Grispeku.

Za vlády Grispeků zaznamenala zdejší oblast největší rozkvět, zejména v oblasti železářství, rybníkářství a mlynářství. Byly vybudovány rybníky, mezi nimi i dnešní Padrťské, rybníky, celá řada železných pecí a hamrů, (mimo jiné i hamr a pec u Strnadů). Nově příchozí obyvatelé nacházeli práci i při výrobě pro hutě nezbytného dřevěného uhlí. Posledním uhlířským mistrem v kraji byl Jan Moulis, který zemřel v r. 1905. Dřevěné uhlí se v proutěných vozech vozilo dvakrát v týdnu až do Prahy. Pálilo se devět měsíců v roce, zbylé tři měsíce si uhlíři přivydělávali muzikou. Nejdále se svým uměním dostali až do Petrohradu, kde hráli i pro samotného cara.

V té době došlo k hustějšímu osídlení místní oblasti, postupně vznikaly nové vsi, např. Padrť. Změny se dočkal také bývalý mirošovský dvorec, který byl v této době přestavěn na barokní zámeček s parkem. Roku 1616 koupili mirošovské panství od Grispeků páni z Mitrovic. Největší spotřeba a tím pádem i výroba železa byla zaznamenána v době třicetileté války.

Po jejím ukončení však přišel úpadek a řad a vesnic zde zaniká. Ve druhé polovině 19. století byla na Mirošovsku zahájena těžba uhlí. Půlstoletí těžby uhlí v nejmenší uhelné pánvi v Čechách, rozložené na jihu rokycanska – zejména v okolí Mirošova, vtisklo celé krajině svůj ráz. I Skořice byly zataženy do tohoto podnikání. Projevilo se to zejména vzestupem počtu obyvatel. Po vytěžení zásoby uhlí v roce 1904 těžařská společnost zkončila s těžbou a stovky rodin zůstaly bez prostředků.. Část horníků i s rodinami se vystěhovala za prací na mostecko, většina lidí se však musela vrátit do zemědělství, které od té doby opět v kraji převládalo jako hlavní zdroj obživy místních lidí.

Po ukončení těžby došlo k prudkému poklesu počtu obyvatel a stovky bývalých hornických rodin, které zůstaly, zápasily po dlouhá léta s těžařskou společností o plnění pojištění. Následovalo období první světové války, která ještě více zhoršila již tak těžké životní podmínky místních lidí. V době první světové války bylo mobilizováno několik desítek skořických občanů, , z nichž se jich celkem 23 (tedy asi 3,5% z celkového počtu obyvatel) stalo obětí této války. Byli to tito občané:

Skořičtí předsedové národního výboru

Květen 1945

Říjen 1945

Leden 1946

Květen 1946

1952-1960

1960-1966

1966- 1980

Josef Boula

Bohumír Třeška

František Bílek

Bohumír Třeška

Josef Blecha

Jan Kuchler

Alois Paďouk

•V 60.-80. letech docházelo postupně ke slučování obcí. 1.ledna 1980 byly Skořice sloučeny s Mirošovem.

•V období 1980 – 1990, kdy Skořice spadaly pod město Mirošov, byl v obci Občanský výbor. V jeho vedení se vystřídal Josef Blecha a Jaroslav Nekolný.

•V roce 1990 se obec opět osamostatnila od Mirošova a v místě byl ustaven národní výbor, později obecní úřad.

Starostové obce Skořice po převzetí samosprávy v roce 1990

1990 – 1994

1994 – 1998

1998 -

Josef Žofka

Josef Boula

Miloslav Suchý

Období v létech 1918 – 1938

Skořice, které patřily mezi malé až středně velké obce v kraji, se vyznačovaly čilým kulturním a společenským životem. V obci působily dvě tělocvičné jednoty – DTJ a Sokol, okolo nichž se rozvíjel i kulturní a společenský život. Obě jednoty provozovaly divadlo, DTJ pořádala dokonce loutková představení. Byly také pořádány různé zábavy a bály, které se konaly v hostincích u „Rabasů“, u „Šlaufů“ a zřídka i ve vsi u „Kuchlerů“, probíhaly zde i tradiční Staročeské máje. Cenné služby obyvatelstvu přinášela i knihovna čtenářského spolku.

Skořicemi procházela silnice Mirošov-Padrť-Příbram, roce 1908 byla navíc vybudována i silnice mezi obcemi Skořice a Trokavcem. V druhé polovině třicátých let vedla Skořicemi autobusová trať ČSD Mirošov-Rožmitál, která byla 10.8.1939 nahrazena autobusy firmy Navrátil. Většina stavení ve vesnici byla v té době přízemní a ještě před vysídlením v roce 1941 měly místní objekty doškové nebo šindelové střechy. V místě bylo několik živností jako např. kolář, kovář, obuvník, truhlář, zedník, tesař, krejčí, holič aj. V obci se dodržovali četné lidové zvyky a obyčeje, např. velikonoční, vánoční, tříkrálové a štěpánské koledy, svatováclavské poutě, posvícení a podobně.

Obec v době okupace

Dne 31.10.1941 byla obec německými okupanty vysídlena, spolu s vesnicemi Kolvínem, Padrtí a Přední a Zadní Záběhlou. Část skořických obyvatel, většinou s koňskými potahy, přesídlila do sousedního Trokavce, kde pracovali na svozu dříví pro německou firmu Reschop. Někteří členové těchto rodin pracovali na pozemcích německé komandatury. Ostatní občané se usadili buď v blízkém okolí, ale i ve vzdálenějších místech protektorátu. Jejich opuštěné domy byly vydány napospas Němcům, ale na jejich devastaci se v nemalé míře podíleli i čeští obyvatelé okolních obcí. Do Skořic dorazila Rudá armáda po 10.květnu 1945. I tato nesmyslná válka si vyžádala oběti na životech z řad skořických občanů. O život zde přišli tito občané Skořic:

Alois Vavroch, dělník, narozen 4.2.1913.

Po vysídlení z obce se přestěhoval do Chrástu u Plzně, kde se zapojil do ilegální práce v odbojové skupině. Byl odhalen německou tajnou policií, zatčen 12.1.1944 a popraven nacisty v Drážďanech 21.1.1945 ve věku 29 let. Ve Skořicích má pamětní desku na domě č.p. 94 u Šímů.

Jan Vaněk

Rodák z Kolvína, byl totálně nasazen na práci v Německu, kde upadl do osidel nacistického provokatéra. Byl zatčen a odvlečen do koncentračního tábora Rodenburg. Tam onemocněl a jako neschopný práce byl prý zastřelen.

Josef Pavlovič

Rodák z Kolvína, padl 5.5.1945 o Pražském povstání při obraně rozhlasu.

Václav Kreidl

Zaměstnanec lesní správy v Padrti, padl 5.5.1945 pod vrchem Praha, když se pokoušel s několika dalšími občany odzbrojit německou posádku v jednom vojenském objektu. Je pochován na skořickém hřbitově.

V obci byl 3.8.1926 odhalen pomník padlým v době I. sv. války, na který byla přidána pamětní deska na počest nacisty popraveného Aloise Vavrocha. Další dva památníky byly do Skořic převezeny z vysídlených obcí Kolvín a Padrť v roce1967. V roce 1975 byl přidán čtvrtý pomník obětem 2. sv. války, připomínající občany ze Skořic, Kolvína a Padrtě, kteří zahynuli v boji proti fašismu.

Skořice po osvobození roku 1945

Hlavním problémem obyvatel Skořic po osvobození byl jejich návrat do rodné vesnice, neboť jejich domovy byly z velké části zdevastovány, nicméně v roku 1945 byla již obec z větší části osídlena a ve školním roce 1946/47 bylo započato pravidelné vyučování na zdejší jednotřídce. V roce 1947 byla obec osídlena již cca 350 obyvateli. Asi padesát rodin, tj. přes 200 obyvatel z předválečného počtu obyvatel, se již do obce nevrátilo. Ostatní čekala mravenčí práce na znovuvybudování zničených domovů a celé obce. Asi 21 domů muselo být pro velký stupeň poškození zbouráno.

Výše uvedené sousední obce (Kolvín, Padrť, Přední Záběhlá, Zadní Záběhlá), které postihl podobný osud, byly však znovu a natrvalo vysídleny v roce 1953, srovnány se zemí a jejich bývalé území bylo vykoupeno státem. Nyní je celá západní částí Brdského pohoří vojenským výcvikovým prostorem, je nepřístupna veřejnosti a slouží k vojenským účelům. Vojenský výcvikový prostor nyní spravuje s.p. Vojenské lesy a statky, divize Hořovice.

Ve Skořicích byla po osvobození otevřena prodejna ZKD a ještě jeden obchod, trafika, celkem čtyři hospody, dva menší společensky užívané sály, dále pak dva řezníci a několik dalších živnostníků.

Za minulého režimu byla tzv. kulturně-osvětová činnost řízena a plánována školskou a kulturní komisí MNV a Osvětovou besedou. Na jejím uskutečňování se nejvíce podílela organizace Svazu žen, Požární ochrana, Československý červený kříž, TJ Sokol, knihovna, JZD, škola, Sbor pro občanské záležitosti, Svaz československo-sovětského přátelství, dozorčí výbor Lidového spotřebního družstva Jednota a Svaz socialistické mládeže (SSM). Pravidelně ročně se konaly tyto politické akce: Oslavy VŘSR, 9 května, oslavy 1 máje, Mírové ohně a prvomájové průvody. Svou hodnotu pro obyvatele měly oslavy MDŽ, MDD a setkání s důchodci. Konaly se zde i vánoční besídky s nadílkami.

V padesátých letech se hrávalo v obci ochotnické divadlo, jehož soubor v šedesátých letech zanikl. Do roku 1972 byla pořádána i představení loutkového divadla. Občas až do roku 1977 se hrávalo dětské divadlo (škola). Až do roku 1991 byla pořádána pravidelná filmová představení. V roce 1952 se lidé scházeli ke společnému sledování první televize ve Skořicích. Každoročně byly také pořádány zájezdy do divadel, po stopách protifašistického odboje, vlastivědné i zábavné, několikrát do roka byly pořádány různé taneční zábavy a plesy. Za zmínku jistě stojí i činnost recitačního kroužku školy a Místní lidové knihovny. V sedmdesátých letech se konaly pravidelné rozhlasové relace. Některé kulturní akce se v obci tradují dodnes.

Ze čtyř hospod zůstala po šedesátých letech jen hospoda v č.p. 78, zdvojená v r. 1970 na několik let hostincem „Na selské“. V roce 1958 byl vybudován velký sál kulturního domu, později v suterénu rozšířený o knihovnu a malý kinosál. Na počátku sedmdesátých let bylo ve škole zřízeno agitační středisko, kde byly pořádány drobnější akce. V dnešní době mají občané možnost zapůjčování knih v místní knihovně, kde je uloženo cca 2500 svazků knih pro děti i dospělé. Hasičský sbor a Svaz žen pokračují ve své kulturní a společenské práci, činnost sboru pro občanské záležitosti se omezila na vítání občánků, životní jubilea a rozloučení se zesnulými občany.

Hospodářský rozvoj a budování obce

V minulém období bylo vybudováno v obci mnoho užitečného. Obec začala pomalu, ale jistě měnit svou tvář. Občané přestavovali své domy. Na konci padesátých let se začaly objevovat v okolí i první chaty. Další chatový vpád nastal v roce 1987 „Na záseku“, kde bylo postaveno 14 tzv. zahradních domků.

Demografické údaje

Soubory cookies umožňují správné a úplné používání webových stránek

Další informace zobrazíte kliknutím na Informace o cookies.