Kněžice

Dnes se obec skládá z místních částí, původně samostatných vsí, Brodců, Rychlova, Vísky a Kněžic. Historicky existovaly velmi úzké vztahy s obcemi Nová Brtnice, Hrutov a Jestřebí. Obě poslední jmenované obce patří také do kněžické farnosti.

První písemná zmínka o Kněžicích pochází z roku 1222, kdy se ve starých pramenech objevuje Dětrich z Kněžic z rodu Hrutovců. Je to nejstarší písemná zmínka o sídlišti v celém širokém prostoru Stonařovska, Jihlavska a Brtnicka. Tento záznam je o dva roky starší než první zprávy o Přibyslavicích a Brtnici a o 11 let předchází nejstarší zprávu o Jihlavě.

Část obce Kněžice a obce Víska a Rychlov náležely od nepaměti až do konce 16. století probošství premonstrátského kláštera v Želivě. Zbývající část Kněžic a ostatní obce patřily šlechtě, v období do Bílé hory rodu Valdštejnů. Ve dvacátých letech 17. století se majitelem stává rod Collaltů, který zde zůstává až do roku 1945.

V obci je ve starých pramenech vzpomínán opevněný hospodářský dvorec - tvrz, která byla patrně v 15. století přestavěna na zámek. Naproti tomu již z nejstarších záznamů je zřejmé, že v obci byl kostel s farou, který byl zasvěcen sv. Jakubu staršímu, a který tvořil přirozené centrum obce. Všechny významné okolní kostely (Brtnice, Opatov, Přibyslavice) byly postaveny a udržovány šlechtou. Avšak v Kněžicích tomu tak nebylo. Zdejší kostel byl šlechtou opomíjen a veškeré stavební změny a opravy, pokud nám historické prameny dovolují posoudit, byly iniciovány od farníků a místních kněží a od nich také s vypětím všech sil financovány a prováděny. I zde šlechta přispívala, ale zdá se, že jaksi z donucení a její vliv nebyl rozhodující. Možná, že právě toto mělo vliv na vytvoření vřelého vztahu všech farníků ke svému kostelu, který přetrvává dodnes.

Největší počet obyvatel měly Kněžice v roce 1880 a to 1587. Pak dochází k pozvolnému poklesu až na 1174 v roce 1950. Od té doby počet obyvatel opět stoupá na 1421 v roce 1998. Od poloviny 90. let dochází k prudkému úbytku narozených dětí. Zatímco do této doby se rodilo přibližně 25 dětí ročně, v roce 95 a 96 to bylo pouze 12, v roce 97 - 16 dětí, v roce 98 - 10 a v roce 1999 pouze 6 dětí. Nám nezbývá než doufat, že tento trend není trvalý. Jinak by to byl začátek zániku existence obce, která má své pevné místo v historii jihozápadní Moravy, a která je tolika lidem blízká a tolik lidí ji i daleko v cizině spojuje s jedním z nejkrásnějších pojmů - domov