Loket

V lucemburské době byl Loket několikrát dočasným sídlem členů královského rodu. Několikrát jej navštívil král Jan Lucemburský, v roce 1319 se sem uchýlila jeho manželka Eliška Přemyslovna s kralevicem Václavem - mladým Karlem IV., který tu byl po dva měsíce podle otcova rozkazu uvězněn. V roce 1337 udělil král Lokti práva jako jiným královským městům. Také dospělý Karel IV. sem jezdil často a využíval i zdejší královskou oboru.

To, že Loket patřil k nejpevnějším místům v Čechách a dokonce i v celé střední Evropě, se ukázalo mj. i v bojích Václava IV. s Ruprechtem Falckým v letech 1406 - 1407. V předhusitské době se Loketští několikrát zúčastnili, spolu s chebskými, trestných výprav proti loupežným rytířům. Město se řídilo chebským právem a samo bylo odvolací stolicí pro Bečov, Kraslice a Ostrov.

V husitské době si udržel v Lokti moc patriciát a tak město zůstalo věrné katolictví i císaři Zikmundovi. Obranu celého Loketska proti husitům řídil purkrabí Loketského hradu Půta z Ilburka. Roku 1434 zastavil král Zikmund loketský hrad, město, hodnost královského purkrabího a téměř loketský kraj svému kancléři Kašparu Šlikovi za finanční výpomoc v husitských válkách. Šlikové pak ovládali většinu Loketska s přestávkami až do roku 1547, ale dlouho byli v odboji s českými králi a po roce 1471 se dokonce pokusili o prodej Loketska Sasům a tím i odcizení české koruně. Soudili se s nimi a dokonce i válčili samotní loketští občané, kteří se nechtěli stát jejich dědičnými poddanými.

Roku 1547 zůstalo město, přestože jeho většina obyvatel byla nekatolická, věrno králi Ferdinandovi a tato se mu vyplatila. Přestože v letech 1551 - 1562 byl Loket ještě zastaven pánům z Plavna, ve druhé polovině 16. století získali loketští občané sami do zástavy za 30 tisíc tolarů loketské purkrabství s celým zbožím a s panstvími Kynšperkem, Hertenberkem a Luby. V roce 1598 přešla zástava plně do rukou města, čímž se stal Loket zase svobodným královským městem a majetníkem velkých panství. Již v roce 1547 získal Loket právo výročního trhu, v roce 1561 mu byl polepšen znak a uděleno právo pečetění červeným voskem, roku 1562 mu byla přenechána část výtěžku z Loketského kraje i klíč k městské bráně.

Pohromou pro město byla třicetiletá válka, po níž nastal pozvolný úpadek Lokte. Souviselo to i s úpadkem Loketského kraje, jehož značná část připadla ve druhé polovině 17. století k Žatecku; v letech 1714 - 1751 dokonce Loketský kraj neexistoval. Roku 1725 zachvátil téměř celé vnitřní město velký požár. Když bylo roku 1751 Loketsko zase obnoveno a rozšířeno, došlo jen k pozastavení stagnace města. Sláva Lokte se již nevrátila a po roce 1795 byl loketský hrad přeměněn dokonce ve věznici. Na konci feudalismu, kdy došlo ke zrušení Loketského kraje, mělo město 279 domů a přes 2300 obyvatel.

Z průmyslových podniků proslavila město nejvíce porcelánka, kterou založili bratři Haidingerové již v roce 1815 a kteří ji řídíli téměř padesát let. Za nich dosáhla porcelánka vrcholu po technické i umělecké stránce v letech 1835 - 1840. Po roce 1918 se stala loketská porcelánka součástí akciové společnosti Epiag. V druhé polovině 19. století zajišťovala obyvatelstvu obživu i továrna na skleněné zboží. Jinak byl růst Lokte pozastaven skutečností, že se moderní průmysl usídlil v jiných okolních městech, jako Kraslicích, Sokolově, Karlových Varech a Chebu. Od roku 1850 bylo však většinou poněmčené město sídlem soudního okresu a v letech 1855 - 1868 a 1913 - 1948 i okresu politického, takže se rozrostlo a v roce 1930 mělo 429 domů a čtyři tisíce obyvatel.

Historické názvy (latinské a německé):

Cubitus, Locket, Loketh, Elenbogen, Ellnpogen, Elnbogen, Ellepogen, Elembogen, Ellembogen, Stein Ellbogen, Elbogen.