Ratenice

V mladší době kamenné (4500-2500 let) docházelo k pronikavé změně. Člověk se začínal věnovat zemědělství a trvaleji osidlovat určitá místa. Objevovaly se nestarší keramické nádoby. Neolitické osídlení bylo již poměrně dost husté. Z Poděbrad a jejich širšího okolí (Choťánky, Pátek, Křečkov, Netřebice, Senice, Opolánky, Sány, Předhrádí, Sokoleč, Ratenice, Pečky, Milčice) máme četné nálezy hlazených kamenných seker, mlatů a klínů; zemědělskou činnost dokládají drobné pazourkové čepelky srpů a drtidla na obilí. V pozdní době kamenné (2500-1800 let) dostávaly nástroje nové tvary, tak jak se objevovaly nové kultury: nálevkovitých pohárů, šňůrová, zvoncovitých pohárů (Sány, Pátek, Kouty, Velké Výkleky). Ke konci tohoto období se objevovaly první kovové předměty (měděné a bronzové nástroje).

Užívání bronzových nástrojů a ozdob je charakteristické pro dobu bronzovou (1800-700let). Husté osídlení Poděbradska dokumentují nálezy například z Poděbrad, Sán, Pátku, které náležejí ke kultuře únětické. Z bronzových nálezů vzpomeňme ušlechtilých tvarů dýk a spirálových náramků. Z doby kdy bronz byl poměrně ještě dost vzácný, pocházejí dýky z pazourku, které tvarem napodobují bronzové. Velmi hustě byla oblast osídlena v mladší době bronzové. Lid náležející velkému kulturnímu okruhu popelnicových polí své mrtvé spaloval na hranicích a jejich ostatky ukládal do keramických popelnic. Kromě četných bronzových nálezů známe i licí formy (kadluby) pro odlévání bronzových sekerek. Z tohoto období pocházejí též nálezy zlata; mají nejčastěji podobu zlatého drátu stočeného ve spirály, nebo ploché osmičky. Ze Sokolče je unikátní nález zlaté sekerky (originál je uložen v Národním muzeu v Praze). Ke konci doby bronzové zasáhl do zdejší oblasti lid kultury knovízské (Pečky, Třebestovice, Tatce).

Doba železná (od 7. stol. př.n.l.) přináší nový kov pro výrobu zbraní a nástrojů. Ve starším období-haštalském se užívalo železa ještě hodně málo a bronzové nástroje převažovaly. V oblasti je zastoupena kultura byzanská a platěnická. V mladším období-laténském (4.-1. stol.) byly celé Čechy osídleny Kelty. Z nálezů vyniká keramika pravidelných tvarů (začíná se užívat hrnčířského kruhu) a četné bronzové ozdoby - náramky, nákrčníky a spony. Z lokalit jmenujeme Opolany, Semice, Pečky, Ratenice, Třebestovice. Keltové začínají razit nejstarší mince na českém území; i na Poděbradsku byla nalezena zlatá keltská mince, zvaná duhovka.

Z doby římské pocházejí významné lokality Pičhora a Třebická u Dobřichova s četnými importy bronzových nádob a předmětů. Mrtví byli spalováni a pohřbíváni s bohatou výbavou nádob, ozdob a zbraní. Významnější nálezy máme též z Pňova, Ratenic, Peček; z Kluku pochází nález bronzového kotlíku, v Třebestovicích byla nalezena terakotová římská soška. Doba římská zahrnuje první čtyři století n.l.; obchod s římskou říší dokládají hromadné i jednotlivé nálezy mincí (v Boru u Kluku, Dobřichově, Pňově, Pečkách, Odřepsích, Dobšicích).

4. - 6. století zaujímá doba stěhování národů, kdy docházelo k velkým pohybům obyvatelstva na obrovských územích. Na české území pronikaly slovanské kmeny, které se tu od 6. století trvale usazovaly. Nejstarší slovanské osídlení je charakterizováno keramikou tzv. pražského typu (Libice nad Cidlinou, Opolánky); u Opolánek - v poloze Staré Badry - bylo nalezeno lité avarsko-slovanské kování s motivem gryfa (ptáka Noha).

Nejvýznamnější lokalitou z doby hradištní je Libice nad Cidlinou. Zdejší hradisko se v polovině 10. stol. po rozsáhlých úpravách stalo významným správním centrem. Sídlil zde mocný rod Slavníkovců, jehož panství zaujímalo východní třetinu Čech. Z tohoto rodu vzešel druhý pražský biskup Vojtěch (později svatořečený, patřící k tzv. zemským světcům), osobnost evropského významu. Po smrti Vojtěchova otce Slavníka (981) ujímá se panství jeden z Vojtěchových bratří Soběslav. Jeho vláda je charakterizována mocenským soupeřením s vládnoucím rodem Přemyslovců. Moc slavníkovského rodu dokládá i ražba mincí - stříbrných denárů - ražených ve dvou mincovnách: Malíně (části Kutné Hory) a Libici. Libické hradiště se stalo nebezpečným konkurentem pražského. Soupeření obou rodů vyvrcholilo v r. 995, kdy za nepřítomnosti Soběslavovy bylo libické hradisko přepadeno (v den výročí smrti sv. Václava), vypáleno a přítomní členové rodu vyvražděni. Tehdy byl zničen i kostel na hradisku. Správním centrem však Libice zůstala až do začátku 12. století. V roce 1108 byl zde zavražděn správce Božej z rodu Vršovců, se synem Bořutem, a Libice se již nikdy nepovznesla. Po roce 1130 se život přenesl úplně do předhradí - dnešní vsi.

V letech 1949 - 53 a 1967 - 73 byl prováděn archeologický výzkum hradiska i předhradí, který od r. 1973 na předhradí pokračuje. Libice byla vyhlášena v roce 1961 archeologickou rezervací. Za slavníkovské éry byla Libice centrem hospodářským s rozvinutou řemeslnou výrobou, kulturní význam dokládají tři kostely - dva na předhradí, jeden na hradisku. V okolí existovalo husté osídlení. V blízkém Kaníně bylo významnější pohřebiště, v Libice samotné bylo pohřebišť několik. Z libického hradiska pocházejí fragmenty dvou náhrobních desek s nápisy.

V blízkosti Libice byl v 11. století na protějším labském břehu založen hrad Oldříš (u Předhradí). Z kostela se dochovaly fragmenty figurálního raně románského tympanonu (originál je uložen v lapidáriu Národního muzea v Praze). Jiným významným místem byla Sadská, kde byl knížecí dvorec a konaly se zde sněmy.

Po zániku Libice se stala centrem správy kraje Havraň ležící poblíž dnešního dvora Havransko. Od 13. století byla pak správa kraje přenesena do Poděbrad.

Poděbradský hrad byl založen ve 12. století nad osadou při velmi důležitém brodu přes Labe. V letech 1262-80 byly Poděbrady zbožím královským; pobývali tu často králové Přemysl Otakar II. (v letech 1268, 1269, 1272 a 1277), Václav II. (1290, 1294 a 1297) a Jan Lucemburský (1312 1315). V roce 1320 byly Poděbrady zastaveny

Ve 13. a 14. stolení bylo naše území dosídlováno> kolonisty, byly zakládány nové vsi a města. Kolem roku 1275 bylo Přemyslem Otakarem II. v sousedství staršího osídlení nově založeno město Nymburk. Týž panovník udělil městská práva Městci Králové, kde se údajně narodil. Mezi kolonizační vsi náležely ty, jež nesou jméno "Lhota"; na Poděbradsku to je Lhota Přední, Písková, Vrbová, Kostelní, u Rožďalovic pak Lhota Viničná