Příčovy

Vůbec první písemná zmínka o Příčovech pochází ze 14. století, z doby Karla IV., přesně z 29. března roku 1365. Jedná se o dva středověké dopisy, které byly napsány rukopisem, tehdejší formou psacího písma, a byly už hodně poškozeny, třeba i plísní, když si je v minulém století kolegium doktorů teologie vypůjčilo z arcidiecézního pražského archivu a dalo převést do tiskacího písma. Bratři Petr, Jodok (tj. Jošt), Oldřich a Jan z Rožmberka tehdy darovali faráři z kostela v Dublovicích roční plat zapsaný na jejich majetku, totiž na pozemcích patřících k vesnicím Dublovice a Příčovy.

Do r. 1379 jsou vedeny Příčovy v rožmberském urbáři, někdy po tomto roce se dostaly do vlastnictví kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Této církevní instituci pak ves příslušela až do třicátých let 15. století.

Dne 21. 12. 1436 od krále Zikmunda Lucemburského obec získal za 200 kop českých grošů Petr z Janovic na (Vysokém) Chlumci za věrné služby. Po několika letech zdědil obec jeho syn Jetřich z Janovic, kterému potvrdil zástavu král Jiří z Poděbrad, stalo se tak dne 9.2.1460. Dne 19.6.1487 je obec prodána za 300 zlatých uherských kapitule pražského kostela sv. Víta na Pražském hradě, obec se stala církevním zbožím na dobu více než dvě století. Roku 1547 si do obnovených zemských desek (staré desky shořely v r.1541 při katastrofálním požáru Pražského hradu) vložil Bartoš z Jezvin svůj majetek a to dvě louky “podewsy pod Prziczowymi Luhy“, které se nazývaly v Žebnicích.

V letech 1618 –1620 přešla obec do rukou paní Anny Černínové z Chudenic, Příčovy však nevydržely v majetku paní Anny příliš dlouho, jelikož její manžel Diviš Černín se aktivně účastnil stavovského povstání. Po jeho porážce skončil na popravišti Staroměstského náměstí. Jeho manželka, vlastně již vdova, musela odevzdat církevní majetek původním vlastníkům, včetně Příčových Luhů. Obec se opět vrátila pod kapitolu Sv.Víta. Příčovy byly později připojeny ke statku Hostěradice, k němuž patřily do konce 17. století.

Roku 1712 kapitula odprodala Příčovy panu Ferdinandu Ignáci Schönpflugovi z Gamsenbergu za cenu 6 700 zlatých. V r. 1718 odkoupil od kapituly u sv. Víta další vesnici, Vidlákovu Lhotu. Obec Příčovy se stala centrem nově vytvořeného šlechtického majetku, majitel si v ní vystavěl nový poplužní dvůr, kapli a zámek, v němž trvale sídlil. Mše svatá se měla v kapli sloužit vždy na svátky svatého Vojtěcha a svatého Isidora, sloužil ji sedlčanský kaplan. První mše byla sloužena dne 23.8.1716.

V roce 1725 po úmrtí svého otce se stává majitelem Příčov Antonín Karel Schönpflug.

A dále v roce 1749, dne 16. října, prodává Příčovy panu Janu Františku Baullerem von Hogenburg a jeho manželce Josefě, rozené Běšínové z Běšin, za 16 700 zlatých. Dne 27.5.1754 je obec prodána paní Marii Anně von Celle, rozené Sobětické ze Sobětiček, a to za 15 700 zlatých. Dále dne 18.8.1755 kupuje obec Jan Vilém von Tempis, a to za 17 000 zlatých, se zámeckou kaplí a jejím příslušenství, s panským obydlím, poplužním dvorem, pivovarem, hostincem, ovčínem a stájemi, a dalším zámeckým vybavením a příslušenstvím statku. Dne 9. září 1761 obec kupuje pan František Norbert Kfelíř ze Zakšova za 14 800 zlatých.

Roku 1772 dne 1. dubna obec kupuje pan Markus František von Joanelli, jinak měšťan a obyvatel Starého Města pražského, a to za 20 600 zlatých. Po jeho smrti v r. 1777 obec kupuje 10. srpna r. 1780 pan baron Antonín Fridrich Žlutický, granátnický důstojník císařského královského vojska, a to za sumu 40 000 zlatých společně s obcí Skrýšov. V roce 1796 pak předal majetek svému synu Fridrichovi.

Ten v roce 1800 dne 14. března prodává majetek paní Františce Peithnerové, rozené Kuttelové, takto: za 115 000 zlatých statky Skrýšov, Příčovy a za 20 000 zlatých lenní dvory Svatoňovský a ve Zhoři. Dne 6. května 1802 prodává její manžel, jemuž ona předala plnou moc, statek Příčovy za 49 000 zlatých Jakubu Pistoriovi se všemi k němu náležejícími obytnými, hospodářskými a dalšími budovami s veškerým příslušenstvím.

Tento však ještě před koncem roku znovu statek prodává a to měštance z Hostomic paní Marii Březinové za 57000 zlatých a 500 zlatých klíčného(37 158 zl.tvořily dluhy).Již v příštím roce 1803, 14. dubna prodala paní Marie Březinová příčovské zboží třem chebským občanům, a to Gothardu Eckertovi, Antonínu Sommerovi a Georgu Michalu Eckertovi za sumu 60 000 zlatých. Z této sumy byla 34 050 zlatých pasiva, takže vlastní cena statku tvořila „pouhých“ 25 350 zlatých (a bez všech úředních poplatků a daní 21 350 zlatých). Další prodej následuje dne 17. října 1804, smlouva byla uzavřena s panem Františkem Antonínem Steinským, profesorem na Karlově univerzitě v Praze, za cenu 86 000 zlatých.

Konečně pak pan František Antonín Steinský prodal 9. srpna roku 1805 zadlužené Příčovy za 80 000 zlatých panu Františku Josefu Maxmiliánovi z Lobkovic, majiteli nedaleko ležícímu panství Vysoký Chlumec. Příčovy od té doby náležely až do počátku 20. století k vysokochlumeckému zboží. Poplužní dvůr se zámkem byl nejprve obhospodařován majiteli, knížaty Lobkovici, ve vlastní režii, posléze byl pronajímán. Víme, že koncem 19. století a počátkem 20. století (až do své smrti 17. října roku 1905) byl pachtýřem dvora pan Ignác Pick. V roce 1923 však proběhla na vysokochlumeckém panství pozemková reforma. Velkou část půdy, která přináležela k příčovskému dvoru (celkem 152 ha zemědělské a 168 ha veškeré půdy) získal dosavadní pachtýř, pan E. Verner, ovšem dostalo se rovněž na drobnější nabyvatele. Zámek (tehdy čp.16) se špejcharem a s devíti hektary půdy tehdy koupil pan Antonín Hamerský, bývalý zahradník v Mitrovicích. Jeho potomkům pak zámek patřil do roku 2008. Současnými majiteli jsou Iva Nesvatbová a ak. malíř doc. Milan Jaroš.