Petrovice

Krajina v okolí Petrovic byla osídlena již od pravěku, jak dokládají četné archeologické nálezy z různých období. Unikátem v tomto oboru je hromadný skříňkový hrob ze starší doby bronzové, objevený roku 1927 u Petrovic. V hrobové komoře, obložené plochými kameny, byla uložena těla 9 zemřelých.

První písemná zmínka o našich Petrovicích je k roku 1253, kdy je jako svědek jmenován „plebanus Gotfridus de Petroviz“, tedy petrovický farář Bohumil. Přítomnost faráře předpokládá, že k tomuto roku v Petrovicích již stál farní kostel. Některé písemné prameny, které bohužel nemůžeme pokládat za spolehlivé, předpokládají existenci obce o 50-100 let dříve.

O vlastnických poměrech ve středověkých Petrovicích se nám zachovalo velmi málo dokladů. Na konci 13. století se část obce dostává do majetku rytířského řádu templářů v Jamolicích. Tuto krátká dějinná epizoda inspirovala tvůrce nového petrovického znaku. Na konci 14. století vystupuje jako majitel našich Petrovic Bohuslav z Pernštejna, který r. 1385 prodává vesnici Beneši z Kravař. Od tohoto okamžiku sdílí naše vesnice osudy krumlovského panství, rozsáhlého dominia pánů z Lipé a později rodu Lichtenštejnů.

Do vývoje Petrovic ve 13.-15. století se výrazně zapsalo vinařství. V „Petrovické hoře“ byly rozsáhlé vinice a zdejší obec měla vlastní horenské právo včetně práva trestat na hrdle. Jediným svědkem zdejšího hrdelního soudnictví je dnes polní trať Šibenice. Popraviště stávalo na kopci při staré cestě do petrovických vinohradů. V „Petrovické hoře“ měli své vinice kromě obyvatel okolních vesnic a městeček mimo jiné také řeholníci žďárského kláštera a kdysi též již jmenovaní templáři.

Dominantou obce je farní kostel Povýšení sv. Kříže postavený v letech 1846-49. Původní kostel stával v místě dnešního pomníku padlým ve světových válkách. Na okraji parčíku se dosud rýsují zbytky základů. Významnou památkou lidové architektury je došková chalupa. Na jižní Moravě se do dnešních dnů dochovaly doškovice jen ve třech lokalitách. Z drobných památek zde máme památkově chráněná boží muka u křižovatky silnice na Znojmo. Za zmínku stojí také kamenný „smírčí“ kříž, nalezený v r. 2004.