Okříšky

Území Okříšek leželo zhruba na rozhraní tzv. starého sídelného území (obývaného člověkem již od pravěku) a oblasti pomezního pralesa, který se zachoval až do středověku. Ten odděloval Čechy od Moravy v šíři zhruba 80 km. V těsné blízkosti dnešních Okříšek procházela již v římském období významná spojnice z Vindobony (Vídně) do Polabí. Ve 12. – 13. století se nazývala Haberská stezka a vedla od Moravských Budějovic přes Římov, Heraltice, Zašovice, Brtnici a dále do Čech. V tomto období docházelo také k postupnému osidlování Okříšska a Přibyslavicka. Nástupištěm k pronikání do naší oblasti bylo staré sídelní území u soutoku Rokytné a Rokytky. A zde přichází ke slovu toponomastika, věda o vlastních jménech místních, která komplexní analýzou jmen a jejich skupin vytváří obraz postupu osídlování regionu.

K nejstarším obcím patří Přibyslavice, sídle zeměpanského zboží, náležícího manželce Přemyla Otakara I., královně Konstancii. Počátky osídlení lze datovat do konce 12. století. Do této skupiny jmen, odvozených do osobních jmen a končících na –ice, patří také Heraltice či Markvartice. Podobná skupina jmen, vycházejících ze jmen osobních, ale končících na – ovice (např. Petrovice, Pokojovice), je poněkud mladší – datuje se od poloviny 13. až do 14. století.

Samotné Okříšky patří do nepříliš početné, ale významné skupiny zdrobnělých osobních jmen. Vesnice se jmény tohoto typu leží vždy na okrajích starých sídelních areálů, což odpovídá i naší situaci. Časově patří do období konce 12. až počátku 14. století, později se již nevyskytují. Je tedy možno říct, že tento výzkum potvrzuje domněnku, že obec Okříšky je mnohem staršího původu. Její vznik předcházel první písemné zmínce možná o půl, ale možná také takřka o dvě století. Jednou z možností je právě dočasné zpustnutí, jak se o něm zmiňuje L. Hosák. Je-li to však domněnka správná, to již nezjistíme – zůstává zde však prostor pro naší fantazii.

Zdeněk Ryšavý