Ohrazenice

Ohrazenice č.p. 10, rok 1925

Další zpráva je z r. 1370 , kdy je známo, že Libomyšl patřila Oldřichu a Smilovi z Libomyšle. Oldřich k tomu měl ještě část Křešína a Ohrazenici. V r. 1450 koupili bratři Jan a Burián z Valdeka právo věnné po Markétě, manželce Jana Slámy z Bítova a na Suchomastech. V r. 1454 Jan ze Ctěnic dostal od krále Ladislava Pohrobka zboží jinecké ještě ber Ohrazenice. Na počátku 16.století patřili Jince Pešíkům z Komárova. V roce 1602 prodal Mikuláš Pešík Jince svému zeti Ctiradu Malovcovi z Chýnova a s nimi vesnice Běřín, Čenkov, Křešín, Ohrazenici, Rejkovice, Velcí, dvory Hejdov a Rpety. R. 1653 dle tzv. "Berní ruly kraje Podbrdského" patřilo panství Jince s Ohrazenicí hraběti Václavu Vratislavovi z Mitrovic. V té době měla Ohrazenice 22 usedlostí, z toho část pustých, ale byla největší vsí panství. Samotné Jince v té době měla 12 usedlostí kromě tvrze a panského dvora. Vratislavové drželi Jinecko do r. 1804, kdy je prodali hořovickému hraběti Rudolfovi z Vrbna.

Z uvedených zpráv vyplývá , že až do poloviny 16. Století Ohrazenice nepatřila k nějakému většímu panství, a že do té doby byla samostatným šlechtickým statkem a tvrzí. Předpokládá se, že tato tvrz se nacházela v místech dnešního č.p. 2 (u Dlouhých), kde byly nalezeny střepy středověké keramiky ze 14. až 16. století. Toto samostatné šlechtické sídlo po připojení Ohrazenice k Jincům někdy ve 2. pol. 16.stol. pravděpodobně zaniklo. Bylo snad opevněno, na což se dá usuzovat podle velkého množství kamenů, sebraných na polích mezi č.p.1 (u Kůtů), č.p. 2 (u Dlouhých) a Evženovem (Decperkem).

Historické prameny a četné odvaly svědčí o tom, že v naší obci byla prováděna důlní činnost. Již v "Berní rule kraje Podbrdského" z r. 1653 je konstatováno, že ohrazeničtí se živí dobýváním železné rudy, pálením dřevěného uhlí pro hutě a vožením uhlí do hutí. V "Knížecím dole" na Horách v letech 1800 - 44 se dobývala železná ruda a dovážela se do jinecké vysoké pece Barbora. Intenzivní těžba probíhala na Ohrazenici do r. 1889 ve Vystrkově a ve Vrškách. Ruda se vozila i do Obecnice. Na počátku 19.století byla jinecká huť ohrožena nedostatkem dřevěného uhlí. Provoz vysoké pece bylo nutno omezovat, hledaly se náhradní zdroje paliva. Za Ohrazenicí, v lese "za Karlovem" v tzv. Hanzlíkovském dole, se počalo pokusně dobývat kamenné uhlí s nevalným úspěchem. Sloj byla malá a uhlí nevhodné pro tavbu. V roce 1956 byl prováděn v obci nový geologický průzkum. Vrty byly prováděny až do hloubky 200 m.

Ke konci 18.století na Podbrdsku , tedy i na Ohrazenici, se rozšířilo cvokařství. V roce 1854 bylo v obci 23 cvokařských dílen či "verštatů". Poslední dílna, i když se v ní již nepracovalo, byla až do roku 1960 se vším zařízením v č.p. 40 u Štochlů.

V roce 1858/59 byla u č.p. 13 (u Špalků) postavena kaplička. Bylo zvoněno v poledne a večerní klekání, poslední hodinka za zemřelé. Za 1.republiky a až do padesátých let zvonila p. Petronila Blahovcová. Poslední hodinka se zvoní stále.

Obec je přiškolena do Jinec. Původní jinecká škola (vznikla v 17.stol.) byla jednotřídní, později dvoutřídní. Roku 1870 se v Jincích pro druhou třídu nenašla vhodná místnost, proto byla zřízena expozitura v najaté místnosti na Ohrazenici ve statku dnes u Špalků (č.p. 41). Zde byly vyučovány děti z Křešína, místní a z Velcí. Škola byla zrušena v r. 1876, kdy byly v Jincích získány další místnosti.

Do dnešního dne stojí u č.p. 10 křížek, který byl v roce 1871 postaven z výnosu honitby a zasazeny u něho dvě lípy. Třetí lípa byla zasazena nad křížkem po 1. sv. válce jako lípa svobody. O původu křížku u rozcestí silnic do vsi, na Valdek a Evženov není nic bližšího známo. Původně tam stál kříž dřevěný, později nahrazen křížkem litinovým. Dle vzrůstu lip lze usuzovat, že zde kříž stál dříve než u č.p. 10.

Roku 1897 byla v obci postavena cihelna pro místní potřebu. Na počátku 20. století zanikla po vyčerpání vhodné hlíny.

V roce 1911 byla v obci založena Dělnická tělovýchovná jednota (DTJ). V Jincích byl v témže roce založen Sokol. DTJ měla sídlo v hostinci u Vocásků č.p. 11. Tam také členové cvičili, v létě na dvoře, v zimě v sále. Kromě dcvičení členové pořádali taneční zábavy a divadelní představení. DTJ měla i své hřiště na části tzv. "panského" pole. V roce 1949 byla DTJ sloučena se Sokolem Jince, kterému byl předán i majetek.

V letech 1914 - 18 na bojištích 1.světové války padlo 18 občanů naší obce. Pět občanů sloužilo v čsl. legiích . Z finanční sbírky, z výnosu zábav a divadelních představení byl v roce 1924 vybudován pomník padlých. Slavnostní odhalení se konalo 24. Srpna 1924.

V letech 1929 - 33 se prováděla regulace Pstruhového potoka, o kterou usilovali naši dědové od počátku století. Co potok dovede, toho jsme pravidelnými svědky.

V roce 1922 byla založena obecní knihovna s dobrým a stále obnovovaným fondem. Je škoda, že občané ztratili zájem o četbu dobré knihy. Její činnost byla zmrazena v r. 1987.

Až v roce 1951 byl založen Sbor dobrovolných hasičů (SDH). SDH je však nejaktivnější organizací v obci.

Do roku 1962 neměla obec svoji vlastní obecní úřadovnu. Do roku 1945 úřadovali starostové doma, schůze se konaly v hostincích, které byly v obci dva. Po válce byla úřadovna zřízena č.p. 87 "v Krámečku". Až v roce 1962 byla postavena dřevěná budova (tzv. ubabarák). V letech 1973 - 74 na místě dřevěné budovy byla postavena nová budova a požární zbrojnice péčí občanů.