Obořiště

V roce 1508 byla ves majetkem Petra Břekovce z Ostromeče. Za něj, nebo za jeho potomků, došlo ke spojení všech částí statku Obořiště. Ten v roce 1550 koupil Zikmund Valkoun z Adlaru a Petr Zálužský z Podhoří na Nedrahovicích.

Několik následujících desetiletí o osudech vsi prameny mlčí. Teprve v roce 1641 se v držení Obořiště připomíná Jan Vitanovský z Vlčkovic a pak jeho syn Ctibor (+ 1655). Vdova po Ctiborovi, Saloména Terezie Chanovská z Dlouhé Vsi, prodala v roce 1675 Obořiště pražskému světícímu biskupovi Tomášovi Pešinovi z Čechorodu.

Nový majitel zemřel v roce 1680 na mor. V závěti odkázal ves Obořiště Řádu pavlínů, s přáním, aby zde pavlíni založili klášter. Klášter pavlínů byl v roce 1786 zrušen a jeho majetek převzala česká královská komora. Od ní Obořiště koupil František Gundakar kníže Colloredo-Mansfeld, vlastník panství Dobříš. Za jeho vnuka Františka Gundakara II. byla ukončena vrchnostenská správa a ta nahrazena správou státní, zřízením okresních soudů, okresních, městských a obecních úřadů.

Jedním z první vlastníků Obořiště, se kterým lze spojit znalost rodového erbu, byl Venclin z Knína a z Obořiště. Ten používal na pečeti štítu se znamením ptačího pařátu. Otisk jeho pečeti je z roku 1372. Barevnost jím užívaného erbu neznáme.

Řádový odznak pavlínů lze popsat: Na zeleném trávníku zelená vykořeněná palma, držená dvěma zlatými lvy, a na ní stojí černý havran s hostií v zobáku.