Nový Vestec

Vesce

Tehdejší ves ležela jihovýchodněji a táhla se na západě až k lesu, zvanému Bor. V okolí vsi byly tůně napájené Jizerou, která jedním ramenem vedla až k Houštce. Jako pravděpodobné období vzniku Vesce je 14. století, protože již ve 2. pol. 14. stol je zmiňována staroboleslavská kapitula, která za neznámých okolností nabyla podílu ve Vesci. Když byly Vesce osídleny purkrechtně, měly devět statků kmetcích, patřících k zámku brandýskému, a dva statky úročné, patřící kapitule boleslavské, která u Vesce držela i dvě tůně. Poddaní patřící staroboleslavské kapitule měli na starosti louku Proboštici mezi Jizerou a Labem proti Toušeni. Dodnes se zde užívá název "Za proboštskou loukou" a u silnice pod lesem název "U proboštské tůně". Nedaleko vsi, pravděpodobně v dnešním Polabsku, ležel veliký rybník, Polabský zvaný, který patřil k zámku. Zanikl v polovině 17. století. V roce 1410 byla ves výhradně zbožím proboštským. V letech 1410 - 1419 jsou pronajata luka u Vesce a les s dvojí tůní Janu Bokovi. Farou obec spadala pod Starou Boleslav. Další zmínka o bci je z poloviny 15. století ( 1451 - 1463 ), kdy je na toušeňském hrádku jmenován purkrabím pan Petr Popel z Vesce. Z této doby ( 1453 ) jsou ve Vesci připomínáni tři poddaní kapituly. Další zmínka o původní osadě Vesce je z r. 1547. protože Vesce překážely JCM ( Jeho Císařské Milosti ) Rudolfu II. v provozování lovu, navrhli r. 1580 královští komisaři, aby Vesce byly vystěhovány. Ale jednání se staroboleslavskou kapitulou se protáhlo až do r. 1584, kdy na popud Rudolfa II. bylo všech jj gruntů osady vykoupeno. Stavení byla pouze opuštěna, takže ještě v r. 1708 byly jejich zbytky viditelné. U vystěhované vsi byla zřízena bažantnice ( dodnes zachována v názvu ulice ), která byla opuštěna v r. 1651. Z roku 1584 známe jména dnou proboštových poddaných. Byl to Jíra Bělka a Jíra Martinců, oba zámožní, z nichž jeden i koně choval. Kapitule platili úrok a museli sušit a shrabovat seno z kapitulních luk. I r. 1589 jsou Vesce připomínány. Krejčí Řehoř prodal louku Maxmiliánem II. za svobodnou prohlášenou, která leží u Vesce, mezi loukou Probošticí a Kaplankou. R. 1644 je u Vesce připomínána obora s vysokou zvěří. I v urbáři ( z latiny - městská kniha obsahující soupis polí a luk včetně majitelů ) z roku 1651 se připomíná vesecký luh, který náležel k proboštství staroboleslavskému. Roku 1669 se připomíná, že z vystěhovaných Vesců se na zámek odvádí devět sýrů za seno. 1674 jsou luka u Vesce připomínána ve vlastnictví kapituly. 1708, když dochází k dělení majetku proboštského od děkanského, jsou opět Vesce připomínány.

Obnova vsi V roce 1777 byla ves obnovena o 15-ti popisných číslech, ale proti původní vsi položena severovýchodněji a pojmenována Nový Vestec, aby se odlišila od Vestce u Přerova n. L. Ves byla založena v podobě ulice směrované východním směrem k Jizeře. Farou i školou byla přidělena do Staré Boleslavi.

V letech 1771 - 1772 probíhal v Rakousko-Uhersku soupis všech stavení, kterým byla dávána popisná čísla - tzv. numera, v souvislosti s tereziánským katastrem.

V roce 1777 bylo nejen na Brandýsku založeno více osad se stejným záměrem - zlepšit zemědělskou produkci na císařských pozemcích a zajistit pracovní síly do rozsáhlých císařských lesů. Zároveň také zmírnit tehdejší sociální nepokoje - selské bouře, které nastaly po velkém hladomoru v letech 1771 - 1772, kdy vymřela desetina obyvatel Čech ( 250 000 lidí ). Z dalších osad v našem okolí vznikly nebo byly obnoveny např. Oradovice a Káraný. A teprve od této doby, za vlády císaře Josefa II. ( 1780 - 1790 po zrušení nevolnictví ), se začalo oficiálně používat vedle křestního jména prostých lidí také příjmení. Bylo odvozeno buď od jména rodičů, místa bydliště, vzhledu, řemesla či osobních vlastností.