Kryštofovo Údolí

Přidržíme-li se historických faktů, zjistíme, že ještě na počátku 16.století byla celá oblast rozsáhlou lesní krajinou patřící panství Lemberk, ve které jen ojediněle zřizovali svá obydlí uhlíři a dělníci, připravující troud. V roce 1518 kupuje hornolužický fojt Wilhelm von Eilenburg ( Vilém II. z Ronova ) panství Lemberk. V seznamu přináležejících obcí, datovaném 31. ledna 1518 není zmínka ani o Kryštofově Údolí ani Novině.

Prvá sídla v dříve neobhospodařovaném horním dílu Rokytnice ( Eckersbach ) mohla vzniknout tedy brzy po roce 1518, neboť už 1528 je řeč o “dědičných poddaných v údolí ( Grund )”.

Před polovinou 16. století byla krajina dnešního Kryštofova Údolí, oddělena od panství Lemberk, přenechána s blízkou obcí Křížany ( Suchá ) hraběti Mikulášovi II. z Donína na Grabštejně. Ten předal ještě za svého života důlní místo Andělskou horu s určitým okrskem statků svému synovi Kryštofu z Donína. K tomuto území mohl také patřit distrikt opodál řeky Nisy se stávajícím novým osídlením na Rokytce ( Eckersbach ). Údajně to byl tento Kryštof z Donína, kterému vděčí Kryštofovo Údolí za své jméno.

V 16.století byli místní obyvatelé protestanty. Když započala na panství Lemberk v roce 1624 protireformace, pokoušeli se i zde donutit obyvatele k návratu ke katolicismu. Provedením tohoto záměru zabránila třicetiletá válka, protože Kryštofovo Údolí pro svoji nehostinnou polohu bylo jen velmi těžce dosažitelné. Po skončení války vláda velmi přísně dbala o vymýcení evangelického náboženství. Důsledkem toho bylo, že část obyvatel opustila dům i dvůr a odešla do protestantské ciziny. Prázdné domy a statky byly prodány vrchností katolickým novoosídlencům. Úděl těchto nových obyvatel nebyl ( stejně jako osud dřívějších obyvatel ) nijak záviděníhodný. Nevolnictví příliš zatěžovalo venkovský lid. V důsledku toho vznikala selská povstání, která však neměla kýžený úspěch – tj. dosažení svobody a zmírnění, lépe řečeno zrušení roboty. Na velkém selském povstání v roce 1680 se obyvatelé Kryštofova Údolí ani Noviny nepodíleli , i když jim vzbouřenci opakovaně hrozili “ohněm a smrtí”.

V 18. a 19. století byl kraj často postihován válečnými nepokoji, špatnou úrodou, hladovými roky, povodněmi a požáry. V dobách války obyvatelé okolních vesnic vyhledávali často Kryštofovo Údolí, aby nalezli v hustých lesích ochranu před nepřítelem. Pojmenování některých míst, př. Koňská stáj, Jalovicový most atd., kde uprchlíci ukrývali svůj dobytek, se udržela podnes.

Roku 1826 vybudovali liberečtí podnikatelé Siegmund a Neuhauser pod Hamrštejnem textilní továrnu a mnoho obyvatel zde nalezlo práci.

Velká změna v doposud značně odlehlé obci nastala v letech 1852-1858, kdy byla v dolní části vesnice vystavěna okresní silnice. V horní části ( až k hranici Noviny ) byla dokončena v roce1864. V letech 1856-1859 byl postaven u hradu Hamrštejna železniční viadukt na trati z Liberce do Hrádku a Žitavy.

Na konci 19.století začíná stavba další železnice, která již přímo prochází obcí. Stavba tratě z Liberce do Děčína a Teplic byla dokončena v létě 1900. Liberecko-teplická dráha se táhne Kryštofovým Údolím téměř souběžně v průměrné výši 60 m nad údolím. Zastávka v Kryštofově Údolí je 467 m nad mořem a 96 m nad úrovní silnice. Půvabná krajina údolí byla v délce 194 m přemostěna mocným železničním viaduktem, zajímavou vysokou stavbou se 14 oblouky. Most má výšku 30 m. Nedaleko přemostění ústí 818 m dlouhý ještědský tunel. V místě samotném je železniční zastávka Novina.