Jičín

První známou držitelkou Jičínska byla česká královna Guta (+ 18. 6. 1297). Jičín byl založen v rozmezí let 1297 - 1304. Královským městem zůstal až do roku 1337, poté byl ve vlastnictví několika šlechtických rodů - Vartenberků, Trčků z Lípy a Smiřických. Po bitvě na Bílé hoře uplatnil dědický nárok na smiřické panství vévoda Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna.

Doba jeho panování je spojena s obdobím třicetileté války a s počátky barokního umění u nás. V době, kdy v Evropě zuřila třicetiletá válka, kdy české země procházely hlubokou krizí, budoval generalissimus císařských armád v Jičíně svou rezidenci. V čase největšího úpadku prožívalo město intenzivní rozkvět, protože vévoda byl nejen bystrý vojevůdce, ale i politik a ekonom. Měl právo i razit mince a povyšovat do šlechtického stavu. Z té doby pochází název TERRA FELIX - Šťastná země, území, kterému se vyhýbaly válečné útrapy, a kde platily zvláštní zákony.

V roce 1813 byl císař František I. pozván Ferdinandem z Trauttmansdorffu na jičínský zámek, aby se svými spojenci (car Alexandr I. pobýval v Opočně, pruský král Fridrich Vilém III. v Ratibořicích) připravili společný postup proti napoleonské Francii. Do života města výrazně zasáhla prusko-rakouská válka v roce 1866. Jičínská bitva odehrávající se 29. 6. se stala významným mezníkem celé války. Toto střetnutí odhalilo nedostatky ve vedení a vyzbrojení rakouské armády.

Posledním šlechtickým rodem, který vlastnil Jičín a okolí, byli Trauttmansdorffové. V roce 1936 od nich město odkoupilo zámek, Libosad s lodžií a pozemky.