Norberčany

Norberčany patřily k panství Libavá, které v roce 1274 získala olomoucká kapitula a v roce 1320 připadlo olomouckému biskupství. Svrchovanými pány obce byli tehdy olomoučtí biskupové. Privilegiem biskupa Stanislava Thurzy z roku 1504 byla potvrzena soudní podřízenost Norberčan městu Libavé, řídícím se hlubčickým právem.

Norberčany byly od počátku malou obcí, jejíž život souvisel se zemědělstvím. Ještě v 16.století byly z důvodu nedostatku orné půdy klučeny severovýchodně a východně od obce lesní pozemky.

Norberčany měly až do roku 1851 dědičnou rychtu, která byla podle urbáře z roku 1851 v majetku rodiny Benessů; v roce 1645 rychtu zakoupil Ondřej Beyer. Rychtářův statek byl svobodný a patřil mu i mlýn na řece Libavé. Podle již uváděného urbáře z roku 1851 měly Norberčany 21 usedlých, kteří byli biskupovi povinováni platbami, poddanskými povinnostmi i robotami. K mimořádným robotám patřila v roce 1562nařízena robota při pálení cihel a dovážení dřeva na stavbu domu v olomouckém předhradí.Neúrodnost kraje se odrážela v celkové chudobě; postavení obyvatel se zhoršovalo za přírodních katastrof či válek. V roce 1561 postihl Norberčany požár, v červenci 1574 zničila bouře obilí, odplavila z polí půdu a pobořila některé usedlosti. Počátkem 17.století zavládla všeobecná drahota. V následujících letech třicetileté války museli poddaní v neztenčené míře odvádět své dávky, přestože byli postiženy vpádem Dánů v roce 1626 a Švédů roku 1642. Následná okupace celé severní Moravy Švédy způsobila velké škody; po válce byl v Norberčanech 1 pustý grunt a počet usedlostí klesl do roku 1664 na 19. V dalších letech však již byl zaznamenán růst obyvatel - v roce 1671 bylo v obci již 28 usedlostí a v roce 1692 při vybírání daně z hlavy bylo v Norberčanech zapsáno 267 osob.

Postavení poddaných se po třicetileté válce ve srovnání s obdobím předbělohorským výrazně zhoršilo - dávky a ostatní povinnosti byly zvýšeny víc než dvojnásobně. Vzhledem k trvalé drahotě potravin, špatnému odbytu výrobků a živelným pohromám bylo zatížení poddaných tak těžké, že se stále častěji dovolávali ochrany a vytrvale, leč marně se bránili všem novým povinnostem. Již v roce 1656 vedle stálých plateb přispívaly Norberčany na vydržování císařského vojska 8 zlatými ročně, v roce 1692 odvedly na válku s Turky 25 zlatých a 35 krejcarů. Všechny povinnosti nutily poddané hledat další zdroje obživy - poddaní pěstovali len, kterému se zde dařilo, ale který museli odvážet až do Šumperku a Jeseníku, vyráběli dřevěné zboží či se živili nádeničinou. Ani v 18.století se poddaným nevedlo lépe - vedle dalších mimořádných daní ( 1746 opět daň z hlavy a navíc daň z důchodu ) a živelných pohrom pocítili i obyvatelé Norberčan důsledky prusko-rakouských válek, kdy museli zaplatit Prusům výpalné. V červnu 1758, kdy byla v průběhu sedmileté války svedena u Guntramovic a Domašova bitva mezi pruským a rakouským vojskem, byly na Modřínovém poli pod Kamenným kopcem, nacházejícím se v katastru Norberčan, soustředěny hlavní síly Prusů.

Stížnosti poddaných nakonec vyústily v dlouhý spor vedený od roku 1785 s arcibiskupem o robotní povinnosti a s městským magistrátem v Libavé o vyvázání ze soudní pravomoci. V roce 1803 krajský úřad v Hranicích osvobodil Norberčany i ostatní vesnice panství od robot při stavbě silnice a téhož roku je osvobodil arcibiskupský úřad od robot do Kroměříže a Olomouce. Vyvázat se ze soudní pravomoci magistrátu v Libavé se podařilo Norberčanům v roce 1817.

Po zrušení patrimoniální správy a zrušení panství v polovině 19.století přestala obec patřit olomouckému biskupství. Byla zřízena obecní správa a obec byla začleněna do okresu Šternberk. V roce 1909 připadla k okresu Moravský Beroun a od roku 1949 k okresu Bruntál.

V letech 1787 a 1788 žádali obyvatelé Norberčan o samostatnou duchovní správu; jejich žádosti nebylo nakonec vyhověno a obec zůstala nadále při libavské faře.

Dle zprávy děkana Mathiátka existovala v Norberčanech koncem 18.století lokální škola. Školu založil mezi léty 1779 - 1786 a vydržoval Náboženský fond. Další zprávy o škole jsou až z roku 1820. Nová školní budova byla postavena v roce 1898. V roce 1888 byl v Norberčanech založen pěvecký spolek, v roce 1899 hasičský spolek.

Mlýn byl založen roku 1880, lisovna oleje v roce 1910 a o rok později byl otevřen čedičový lom. V roce 1930 zde žilo 274 obyvatel, všichni německé národnosti.

Podruhé světové válce vzniklo v obci jednotné zemědělské družstvo, které patřilo k několika málo dobře pracujícím JZD v okrese Bruntál. Z tohoto důvodu sem byla v červnu 1951 přivedena delegace sovětských kolchozníků, vedená náměstkem ministra zemědělství SSSR I.I.Chorošilovem.

Součástí Norberčan je i několik dříve samostatných obcí :

Nová Véska je poprvé zmiňována až v roce 1599. Tato čistě zemědělská obec patřila k panství Šternberk, od roku 1692 k panství Karlovec.Obecná škola zde vznikla v roce 1853.

Stará Libavá je poprvé v písemných pramenech zmiňována v listině z roku 1397 pod názvem Stara Lybowa. Z názvu je patrné, že obec byla lokována slovanskými kolonisty. Obdobně jako Nová Véska patřila ke šternberskému a od konce 17.století ke karloveckému panství. V této původně zemědělské obci, ve které od roku 1862 pracoval větrný mlýn, vznikla v roce 1886 tírna lnu a v roce 1925 byla založena další. V roce 1932 byl otevřen lom. Obecná škola byla zřízena v roce 1853.

Trhavice sdílely společné osudy s Norberčany. První písemná zmínka o této čistě zemědělské obci je z roku 1581, kdy měla 14 osedlých. V obci byl již v 16.století mlýn, od roku 1820 zde pracovala pila.