Nezdenice

Nezdenické dvory

Z prvních historických zpráv víme, že ve 14. a 15. století tvořilo Nezdenice několik tvrzí či dvorů, hovoří se až o sedmi, které tvořily tzv. lenní svobodné statky. Tato léna uděloval panovník nebo olomoucký biskup drobné šlechtě nikoli do vlastnictví, ale jen do dědičného uživacího práva. Povinností těchto drobných rytířů a zemanů pak bylo vykonávat strážní službu v pohraničí, případně bránit pohraniční kraje před vpádem nepřítele. Známe jména celé řady šlechticů, kteří na území naší obce žili, a můžeme i lokalizovat některé jejich v minulosti existující hrádky. Původní tvrzí byl např. hostinec Křivoklát čp. 41 s usedlostí čp.40 a Tučnovská tvrz čp. 35, ke které patřily poddanské usedlosti čp. 34 – 39. Šimonovská tvrz čp. 33 s usedlostmi čp. 29 až 32 a tvrz čp. 46 se zaniklými grunty na Vypálenisku. Paddaní při těchto tvrzích zabezpečovali vrchnost potravinami, ale také jim případně pomáhali bránit území vojenskou silou. A vpádů na zdejší území nebylo málo. Nezdenice zejména utrpěly nezměrné škody za nájezdů loupeživých rot uherského šlechtice Michka Podmanického na počátku 16. století, za vpádů Bočkajovců roku 1605 a tureckých vojsk v létě 1663.

Malá vesnice však dlouho nemohla uživit svémajitele. To proto vstupovali do vojsk panovníka nebo zámožnějšího panstva a zcelené Nezdenice se staly majetkem jednoho vlastníka. Z nových majitelů připomeňme alespoň rod pánů z Marsinay (1637 – 1711), který zde nejen po několik generací žil, ale snažil se o hospodářský rozvoj statku. V nových poměrech si proto upravili jednu z tvrzí na zámeček (čp. 43). Ostatní tvrze ztratily svůj význam a byly přeměněny buď na panské dvory, nebo hospodářská stavení, hostinec či pivovar. Samostatným statkem pak zůstaly Nezdenice až do roku 1863.

Od 16. století přichází vrchnost na našem území k rázným ekonomickým změnám. Jejich projevem byla racionalizace výroby, zakládání dvorů a hospodaření na nich ve vlastní režii, podpora chovu ovcí, rozvoj rybníkářství a vytváření prostoru pro řemeslné podnikání. Zejména nové dvory měly svou přednost, neboť k nim patřila tzv. panská ( dominikální) půda, která byla až do vlády Josefa II. (1780 – 1790) osvobozena od daní. Také možnost pronájmu této půdy bývalo pro vrchnost výhodné a často užívané. Při dvorech také nacházela obživu řada poddaných, bezzemků nebo námezních pracovníků.