Želetava

Čilý obchod a kutání kovů mělo vliv na význam obce. Roku 1370 byla Želetava povýšena na městečko s právem používat vlastní pečeť a s trhovými právy. Od roku 1370 až 1379 se střídají majitelé Jan z Kosovy Hory , Vok z Kněžic a Čeněk Krušina z Lichtenburku a Bítova. Sňatkem dcery Elišky přebírá želetavské zboží mocný rod z Hradce a Telče. Ujednáním mezi bratry Leopoldem a Gustavem, hrabaty Podstatskými dostává zboží Gustav, královský komoří, - i s Bítovánkámi, Krasonicemi, Šašovicemi, Meziříčkem a Zdeňkovem. Tak se Želetava dostala až do roku 1812 do majetku poboční větve Rožnberků. Městečko Želetava dostává postupně další prívilegia – právo pořádat čtyři výroční trhy, trhy dobytčí, privilegium odúmrti, vinného šenku, prodeje soli a cestovní artikule. Nemalý význam pro rozvoj městečka měla vojenská a obchodní cesta „Via regia” - královská cesta. Za vlády Marie Terezie byla tato cesta rozšířená a používala se jako císařská silnice do Vídně. Z větších neštěstí, jež obec postihla, se připomíná vyloupení kostela sv. Michaela za vojenského vpádu po bitvě Bělohorské v roce 1620 a dva velké zničující požáry v roce 1842 a 1882. Roku 1812kupuje panství Želetava Karel Fridrich Kammel, šlechtic z Hardegu. To bylo již celé panství rozdrobeno na jednotlivé dvory. Sňatky přechází majetek na Františka Kurze a poté na posledního majitele - Františka Staňka, poslance říšského sněmu a poslance a ministra za první republiky.