Nový Oldřichov

Nový Oldřichov vznikl nedlouho po polovině 18. století na pozemcích, které původně patřily k Mistrovicím. Tato obec byla založena ve 14. století a již v 15. století u ní byl samostatný dvůr. Zde se vystřídalo několik majitelů, z nichž Siegmund z Weissenbachu si nechal krátce po roce 1598 postavit ve vsi zámeček. Zároveň s ním byl asi postaven vrchnostenský statek, k němuž byly potřebné pozemky získány vykoupením několika selských statků v letech 1585 až 1632.

V polovině 18. století byl držitelem mistrovického dvora Petr Kryštof z Wallbrunnu, jemuž se v roce 1751 narodil syn Oldřich. Na počest kmotra, kterým byl majitel kamenického panství hrabě Oldřich Kinský, rozdělil Petr Kryštof část pozemků svého dvora na parcely, které přenechal novým osadníkům, a v roce 1758 tak založil ves Oldřichov. V roce 1764 Wallbrunnové prodali mistrovický dvůr Kinským, kteří jej brzy poté zrušili, budovy včetně zámečku prodali a rozparcelované pozemky pronajali dalším osadníkům. Část polí ale zřejmě ležela delší dobu ladem, protože v místním nářečí se nové obci říkalo "Brache" (= úhor).

Nový Oldřichov vznikl nedlouho po polovině 18. století na pozemcích,

které původně patřily k Mistrovicím. Tato obec byla založena

ve 14. století a již v 15. století u ní byl samostatný dvůr. Zde se

vystřídalo několik majitelů, z nichž Siegmund z Weissenbachu si

nechal krátce po roce 1598 postavit ve vsi zámeček. Zároveň s ním

byl asi postaven vrchnostenský statek, k němuž byly potřebné

pozemky získány vykoupením několika selských statků v letech 1585

až 1632.

V polovině 18. století byl držitelem mistrovického dvora Petr Kryštof

z Wallbrunnu, jemuž se v roce 1751 narodil syn Oldřich. Na počest

kmotra, kterým byl majitel kamenického panství hrabě Oldřich

Kinský, rozdělil Petr Kryštof část pozemků svého dvora na parcely,

které přenechal novým osadníkům, a v roce 1758 tak založil ves

Oldřichov. V roce 1764 Wallbrunnové prodali mistrovický dvůr

Kinským, kteří jej brzy poté zrušili, budovy včetně zámečku prodali

a rozparcelované pozemky pronajali dalším osadníkům. Část polí ale

zřejmě ležela delší dobu ladem, protože v místním nářečí se nové

obci říkalo "Brache" (= úhor).

Oldřichov měl patrně již od svého založení vlastní rychtu a brzy poté

zde byla otevřena také škola. Obec se rychle rozrůstala a v roce 1787

měla již 75 domů. Hlavním zdrojem obživy jejich obyvatel se stalo

zušlechťování skla, které se rozvíjelo zejména v 19. století, kdy zde

působila řada schopných řezáčů a brusičů skla. V roce 1830 tu bratři

Görnerové postavili rafinerii skla, jejímž majitelem se později stal

Franz Pelikan. Roku 1855 ji převzala a rozšířila firma Clemens Rasch

a syn, která tu o 30 let později zřídila také vlastní sklářskou huť. V té

době bylo v Mistrovicích a Oldřichově 32 sklomalířských ateliérů,

31 dílen rytců skla a 6 pasířských dílen.

Při správní reformě v roce 1850 byl Oldřichov připojen k Mistrovicím,

ale již v roce 1878 byl povýšen na samostatnou obec. Roku 1844 byl

v Mistrovicích postaven katolický kostel Povýšení sv. Kříže a protože

se v obou obcích postupně vytvořila také významná starokatolická

obec, byl zde roku 1897 postaven i starokatolický filiální kostel,

podléhající faře v Arnultovicích u Nového Boru.

Díky své horské poloze mezi lesnatými kopci s dalekými výhledy se

obě obce na přelomu 19. a 20. století staly vyhledávanými výletními

místy a v roce 1903 byla na blízkém návrší, zvaném Scheibe,

postavena dřevěná rozhledna.

K rozvoji obce přispěla také stavba soukromé dráhy z Kamenického

Šenova do České Lípy, jejímž hlavním koncesionářem byl oldřichovský

továrník Clemens Rasch. S výstavbou se začalo 2. května 1902

v Mistrovicích a celá trať byla uvedena do provozu 29. srpna 1903.

Zahájení provozu ale nebylo příliš šťastné, protože při vjezdu

do Mistrovic došlo k sesutí náspu a k vykolejení lokomotivy. Náročná

horská trať sloužila až do 29. září 1979, kdy byla zrušena.

V roce 1910 dosáhl Oldřichov nejvyššho počtu 898 obyvatel a poté se

už dále nerozrůstal. Po první světové válce se sem přistěhovala řada

českých dělníků, čímž v obci vznikla významná česká menšina, čítající

roku 1930 asi 140 osob. O 2 roky později byla proto v obci otevřena

česká škola.

Před 2. světovou válkou byla nejvýznamnějším oldřichovským

podnikem sklářská huť a rafinerie Clemens Rasch, která vyráběla

hlavně surovinu pro místní zušlechťovatele a jako jedna z prvních

v regionu byla vytápěna generátorovým plynem. Mimoto zde byly

ještě další čtyři větší a několik menších rafinerií. Asi 40 rodin se

věnovalo zušlechťování skla v domácích dílnách, převážně jako kuliči

nebo malíři skla. Dále zde byly pasírny, rytecká dílna a pletárna košů.

Koncem 2. světové války byl Oldřichov sloučen s Mistrovicemi, jako

Nový Oldřichov. V letech 1945-1946 byla většina původních

německých obyvatel odsunuta a velká část sklářských dílen zanikla.

Sklářská huť Clemens Rasch se po válce stala součástí Jabloneckých

skláren a pracovala až do roku 1966, kdy byla uzavřena. Její objekty

pak ještě nejaký čas sloužily jako sklady a koncem 80. let byly

zbořeny.

Památky a zajímavosti

Ještě ve 30. letech 20. století prý byly v Oldřichově patrné pozůstatky

budov bývalého zámečku a vrchnostenského dvora. Zámeček si

nechal krátce po roce 1598 postavit patrně Siegmund

z Weissenbachu a přestože byla jeho budova v 17. a 18. století

rozšiřována, zůstala pravděpodobně z velké části dřevěná. Dvůr asi

vznikl ve stejné době jako zámeček a roku 1756 se u něj uváděl i malý

pivovar. V roce 1833 byl zámeček poškozen bouří a roku 1903 byl

i s celým dvorem zničen požárem. Zbytek zámečku pak ještě nějaký

čas sloužil jako stodola.

V obci stojí zajímavá barokní pískovcová socha sv. Jana

Nepomuckého, prohlášená v roce 2000 za kulturní památku,

a kamenný pomník padlým z 1. světové války. Další válečný pomník

stojí u silnice uprostřed Mistrovic.

V obci se dodnes dochovalo několik lidových roubených domů,

z nichž je pozoruhodný zejména patrový roubený dům č.p. 14

s podstávkou, stojící v horní části Oldřichova při silnici

do Kamenického Šenova.

Ikonografie znaku a praporu

Na místě, kde se rozkádá obec Nový Oldřichov, byly v minulosti pozemky poplužního dvora příslušného k panství se sídlem v nedalekých Mistrovicích. Dvůr vznikl v roce 1586, kdy majtel Mistrovic Zikmund z Weissbachu koupil od vdovy po dědičném rychtáři Šimonovi Knechtelovi největší selský statek ve vsi.

Mistrovice se v historických pramenech připomínají od roku 1412 jako ves patřící k Volfarticím. Oldřichov později zvaný Nový vznikl až v roce 1758. Tehdejší držitel mistrovického panství Petr Kryštof svobodný pán z Wallbrunnu, nechal rozparcelovat pozemky poplužního dvora a založil novou ves. Pojmenoval ji Ulrichsthal (Oldřichovo údolí) na počest právě narozeného syna Oldřicha.

Po smrti Petra Kryštofa z Wallbrunnu byl zadlužený statek v roce 1764 prodán Františkovi Oldřichovi knížeti Kinskému, který Mistrovice s Oldřichovem připojil k panství Česká Kamenice. K tomuto panství v majetku Kinských patřil Oldřichov až do konce patrimoniální správy.

Při správní reorganizaci v roce 1850 byla vytvořena místní obec Mistrovice, k níž patřil i Oldřichov. V roce 1879 byl Oldřichov oddělen a stal se samostatnou místní obcí.

Páni z Wallbrunnu pocházeli z Porýní. V Čechách se usadil Jiří Kryštof z Wallbrunnu, který působil ve službách Anny Marie Františky vévodkyně Sasko-Lauenburské (1672-1741) majitelky Zákup, Ploskovic, Buštěhradu a dalších panství v Čechách. Vykonával úřad hofmistra a nejvyššího číšníka. K jeho potomkům patřil Petr Kryštof z Wallbrunnu a Parthenheimu, pozdější císařský generál, majitel Mistrovic a zakladatel vsi Oldřichov.

Znakem svobodných pánů z Wallbrunnu byl modrý štít a v něm tři stříbrné routy (2, 1). V klenotu, na přilbici s přikryvadly modro-střibrnými, stříbrná routa mezi modrými býčími rohy, každý se stříbrnou routou uprostřed.

Znakem Kinských je červený štít, z jehož levého boku vynikající do oblouku prohnuté tři stříbrné "vlčí zuby".

Červený štít a stříbrně lemované, do oblouku prohnuté kosmé břevno jsou inspirovány znakem Kinských, kteří byli vlastníky obce nepřetržitě tři století. Rozvinutou listovou korunou, která je v této podobě také nazývána routovou korunou, je činěna narážka na routy ve znaku Wallbrunnů. Modrá barva wallbrunnského štítu je obsažena v modrém břevnu.

Prapor opakuje podobu znaku.