Mikulovice

První historická zmínka o Mikulovicích se datuje k roku 1384 a týká se existence poplužního (panského) domu. Kolem roku 1415 byla obec postoupena k pardubickému panství a byla spravována jeho hejtmany.

K názvu Mikulovice existují podle kroniky učitele R. Robla z let 1922-23 dvě verze. Podle první z nich založil osadu v roce 1384 Mikulec. Druhá verze vychází z lidové pověsti. Před dávnými časy se vraceli dva formani přes kopec s opravenými koly svých vozů a uzavřeli sázku, které kolo poběží rychleji z kopce, když ho pustí. Ten, který viděl svoje kolo v popředí, zakřičel: „....mý kolo více...“. Odtud jméno Mikulovice. Obec Blato dostala své jméno podle bažin (staročesky "blata"), které se táhly směrem k Jesenčanům.

Hlavní dominantou obce je kostel sv. Václava, který byl postaven na Mikulovickém kopci a tvoří dominantu celého regionu. V nočních hodinách září jeho osvětlení do dalekého okolí. Původně zde stával pravděpodobně pohanský háj. Ke kostelu se váží dvě pověsti: původně prý byl postaven v Dražkovicích, ale byl anděly přenesen na nynější místo a druhá pověst vypráví o jezdci na bílém koni, kterým měl být sv. Václav, jemuž je kostel též zasvěcen.

Předpokládá se, že kostel byl postaven již před rokem 1387. Nejstarší kostelní památkou je cínová křtitelnice z roku 1487. Během třicetileté války byl však kostel sv. Václava Švédy roku 1648 vypálen. Nový základní kámen byl položen 25.8.1768 a stavba byla dokončena v roce 1769.

Dnešní podoba kostela v barokním slohu, s nově zbudovanou kamennou chrámovou lodí, pochází z let 1768-69. V kostele je pět zvonů, nejstarší je Poledník z roku 1519 a Velký zvon, pocházející z roku 1558. Na omítce kněžiště jsou vyhotoveny malby od Josefa a Václava Kramolínů z roku 1790. Ke kostelu patřila též dřevěná fara, která vyhořela a byla zbudována z kamene a také domek, zvaný „Poušť“, dříve „Prosík“, kde bývala před rokem 1760 první mikulovická škola - jednotřídka. Stávající základní škola, která původně též vyhořela, byla nově postavena v letech 1871-72. Kolem kostela se rozprostírá „starý hřbitov“ („nový“ je naproti přes silnici), v jehož rozích jsou postaveny zvoničky – blatská, medlešická, dražkovická a ostřešanská.

Jistě stojí za zmínku, že na hřbitově je pochován Josef František Devoty, mikulovický farář, rodák z Hradce Králové, který přišel na mikulovickou faru v roce 1836. Společně se svým přítelem, dějepiscem W.W.Tomkou zapsal věrně historii 14 obcí své farnosti v Pamětní knize (má 760 psaných stran). Byl také jedním ze zakladatelů Matice České.

V rodinné hrobce je též na mikulovickém hřbitově pochována žena a dcera Boženka vnuka Boženy Němcové, Karla Němce.

Již zmíněný biskupský vikář, páter Tomáš Střebský působil v Mikulovicích plných 35 let. Byl též prvním předsedou zemské Jednoty českého duchovenstva, čestným kanovníkem, konsistorním radou a děkanem a dokonce sbormistrem pardubických pěveckých sdružení Pernštýn a Ludmila.