Mikulášovice

Vznik Mikulášovic spadá do 12. století , kdy zde žilo několik rodin, které se zabývaly pálením uhlí a později v době kolonizace zde byla založena míšeňským biskupem a šlechtou malá vesnička s kapličkou zasvěcené sv. Mikuláši. V té době se obyvatelé začali více věnovat zemědělství a chovu dobytka.

O původu města jsou zaznamenány některé pověsti. Podle jedné z nich založil Mikulášovice Wiprecht Groič, zeť českého krále Vratislava II. Jiná pověst vykládá původ Mikulášovic tak, že uhlíři bydleli ve zdejších lesích, pálící dřevěné uhlí. Ti zde postavili kapli, kterou zasvětili svatému Mikuláši.

Z německého jména Nixdorf se lidé pokoušeli vysvětlit původ názvu. U Mikulášovic bylo v dávných dobách velké bahno, kde prý žili rusalky (víly = Nixen). Bahnitá oblast se jmenovala Nixensumpf a osídlení u ní Nixendorf.

Němečtí kronikáři tvrdí, že celý Šluknovský výběžek byl hned od pradávna osídlen německým obyvatelstvem. Všechny vesnice a osady jsou stavěny podél potoků v údolích, což prý není slovanský způsob. Okolo každého stavení byla po germánském způsobu zahrádka, dvorek čili, jak se dříve německy říkalo, Gehöft.

Ve Šluknovském výběžku se mluvilo duryňsko - franckým dialektem, což nasvědčuje tomu, že se Němci přistěhovali do zdejší krajiny z Duryňska. Četná jména slovanských měst, Šluknov (Slawkenave), Sebnitz (Soběnice) atp. nasvědčují rovněž tomu, že tyto kraje byly od pradávna obydleny Slovany, a to Lužickými Srby.

Do délky rozložená obec, s hrázděnými domy kolem kostela, postrádá městský střed. Přestože Mikulášovice jsou především průmyslovou obcí, bylo tu před 200 lety 98 selských usedlostí. V roce 1779 měla obec už 3 700 obyvatel a podél místního potoka vyrůstaly první brusírny pro rozmáhající se nožířské řemeslo, které postupem času dávalo této obci ráz. Vznik nožířského průmyslu se datuje rokem 1794. Velký rozvoj průmyslu začal především v 19. století, kdy zde byla založena Průmyslová škola nožířská v roce 1891, která byla v roce 1954 přestěhována do Varnsdorfu. Mikulášovice byly klasickou severočeskou průmyslovou vesnicí a v této době byly jednou z největších obcí bývalého Rakouska - Uherska a dne 1. února 1916 byly císařem Františkem Josefem I. povýšeny na město a byl jim udělen městský znak.

V první světové válce postihla obec velká krize. Po jejím skončení došlo ke značnému rozvoji, bylo postaveno mnoho rodinných domků, vybudováno koupaliště, sportovní hřiště, požární zbrojnice a další. Potom však nastala krizová léta po roce 1933. Po odtržení Sudet v roce 1938 odešlo téměř veškeré české obyvatelstvo do vnitrozemí. V roce 1939, po vypuknutí 2. světové války, byl zdejší průmysl přeorientován na válečnou výrobu a v místních závodech pracovalo mnoho nasazených a válečných zajatců. Dne 9. května 1945 došlo k osvobození Mikulášovic vojsky 2. polské armády pod velením generála Karola Swierczevského. Z občanů české národnosti, kteří zde během války pracovali, byla utvořena Místní správní komise, která byla prvním orgánem lidosprávy v osvobozeném městě. Do města začali přijíždět první osídlenci, byl uváděn do chodu průmysl, otevírány obchody a živnosti, osidlovány zemědělské usedlosti.

Po únorových událostech roku 1948 došlo ke kolektivizaci zemědělství, začleňování živností do Komunálního podniku a ke znárodnění průmyslových závodů. V této tzv. době temna byla však uskutečněna řada veřejně prospěšných akcí, jako např. bytová výstavba, výstavba prodejen obchodní sítě, mateřské školy, sportovního zařízení, zemědělského závodu a mnohé další.

Po listopadové revoluci 1989 se otevřely městu nové perspektivy. Město spravuje městský úřad, v němž jsou svobodně zvolení zástupci občanů. Největší nadějí města jsou mladí lidé, kteří se mohou svobodně rozhodovat podle svých schopností a přispět k dalšímu rozkvětu naší oblasti, ve které se především rozvíjí turistický ruch, pramenící s hraničního styku se SRN.