Mankovice

Přes Mankovice vedla také stará obchodní cesta. V dávných dobách se obchodní cesty orientovaly vždy podle řek, v tomto případě podle Odry. Tato stará obchodní cesta - "Jantarová stezka" - vedoucí od Dunaje k Baltickému moři vedla v našem kraji od Lipníka, Drahotuše, Nydek, přes Hynčice a Vražné přes Odru a dále v Mankovicích směrem na "Samotu" na Suchdol, Životice a Butovice.

Vzhledem k tomu, že o vzniku a založení většiny měst a obcí v našem kraji nejsou z té doby písemné doklady, neexistujee takovýto doklad ani o Mankovicích. Johanitská listina z roku 1188, ve které vystupuje jako svědek při jednání jakýsi Stephanus de Mankowic, nelze bez rizika a pochybnosti spojovat se vsí Mankovice o níž potom téměř dalších 200 let historické prameny mlčí. První přesvědčivá písemná zpráva je z roku 1374, kdy ale Mankovice ještě nepatřily k oderskému panství. Z nepřímých skutečností, zejména z německého osídlení, pak z protáhlého půdorysu obce lze reálně usuzovat, že vznikla v době vnější neboli německé kolonizace, která v našem kraji proběhla v 2. polovině 13. století, a na počátku 14. století. Tudíž lze vznik a založení obce Mankovice položit do posledních desítiletí 13. století, takže k roku 1374, z něhož pochází záznam o její existenci, již měla zřejmě za sebou jedno století vývoje. Pravděpodobně taky existovalo osídlení již o sto až dvěstě let dříve a bylo asi slovanského původu jako v celém našem kraji. Protože se píše, že do 13. století zde platilo slovanské právo. Osídlenci přicházeli za podmínky, že zde bude zavedeno a jim ponecháno německé právo, které jim zajišťovalo větší volnost a privilegia. Pocházeli z oblasti dnešního Bavorska, podle stavby obydlí - na čtyři strany uzavřené a uvnitř dvůr. Také časté jméno Beier u německých obyvatel může být odvozováno z toho.

Skutečnost, že Mankovice byly v průběhu 14. století součástí starojického panství Kravařů, je doloženo v listině z roku 1383. Touto listinou prodal Vok VI. Z Kravař olomouckému proboštovi Vilému z Kortelangen na doživotí příjmy z obcí Jeseník, Mankovice a Horka, náležejících k Jičínskému panství. Když se po smrti Jana z Kravaře provdala v roce 1436 jeho vdova Anežka za Jiřího ze Šternberka, jemuž náleželo oderské panství, připadly Mankovice patrně natrvalo k panství oderskému.

Koncem 20-tých let 15. století se dostalo Odersko a tím i Mankovice do víru pohnutých událostí husitského revolučního hnutí. V roce 1427 dobyla husitská polní vojska i město Odry. Z opevněných Oder podnikaly výpravy do okolí a také do Mankovic. Odry opustili až v roce 1434. Zakotvila ale u nás víra pod obojí, která zde přetrvala několik desetiletí. Husitská moc v Odrách přispěla ale zřejmě k značnému počeštění řady do té doby převážně německých měst a obcí. Byla zavedena čeština jako úřední jazyk listin a městských knih i v převážně německých městech. Z roku 1447 také pochází český název Mankovice, který se pak udržoval v úředních písemnostech až do roku 1634.

Kolem poloviny 16. století se i zde poměrně brzy prosadila luterská reforma, a již roku 1553 byl na oderské faře luterský pastor Bonaventura. Luteráni ovládli i Mankovickou faru, na které je jmenován již k roku 1483 luteranský pastor. Počet katolíků byl tenkrát nepatrný. Až v roce 1638 byl v Mankovicích opět první katolický kněz.

Za třicetileté války, období ničení, pustošení a vraždění, byli také obyvatelé Mankovic vystaveni velké zkoušce. Tlupy žoldáků vraždily a drancovaly. Když válka končila, z původního početu obyvatel zbyla už jenom třetina, selské usedlosti byly pusté, pole neobdělaná a zarostlá křovím. Byl nedostatek nářadí, dobytka, bída a hlad a nepředstavitelný kulturní úpadek. Ještě v roce 1654 zde byli při honu zastřeleni 4 vlci. K tomu přistoupilo ještě další zvyšování robotních povinností a znevolňování. Také slezské války poznamenaly obec. Za I. Slezské války v roce 1742 došlo u Mankovického mostu ke střetu císařského vojska s Prusy, kteří zde byli zahnání na útěk.

V roce 1781 došlo k významné události v obci. Bylo provedeno první očíslování domů a v roce 1785 první měření půdy. Ještě v roce 1770 měla obec 76 domů, v roce 1795 již 95.

Místní kostel "Navštívení Panny Marie" byl postaven v roce 1795 během 1 roku. Školní vyučování existovalo v místě již v době reformace. V roce 1547 se vyučovalo, a to sice jenom náboženství, a to až do roku 1635 evangelické, od roku 1635 pak už katolické. Od roku 1774 podle nařízení císařovny Marie Terezie byla zavedena školní docházka pro děti od 6 - 12 let. Ve staré gruntovní knize je již škola uvedena v roce 1663 na místě, kde pak v roce 1812 byla postavena školní budova, která byla v roce 1875 rozšířena o patro. Je to dnešní budova obecního úřadu. Jako škola sloužila do roku 1974, kdy byla postavena nová. V místě byla také od roku 1926 česká menšinová škola a od r. 1928 také česká školka. Na německé obecní škole se vyučoval český jazyk od roku 1935 dvě hodiny týdně, a to od 4. post. ročníku.

Mankovice byly již od roku 1920 elektrifikovány, stejnosměrný proud dodávala fy Till ze mlýna v Jeseníku. Od roku 1935 pak již byl zaveden v obci střídavý proud od Moravsko-slezských elektráren. 23. července 1935 svítilo poprvé veřejné osvětlení.

V roce 1938 byla také postavena požární zbrojnice.

10. října 1938 obsadila podle Mnichovského diktátu německá armáda Mankovice.

V roce 1945, dne 5. a 6. 5. byly vedeny těžké boje o Mankovice.

V roce 1946 bylo německé obyvatelstvo odsunuto do Západního Německa v několika transportech. Noví osídlenci pocházeli převážně z Valašska. V roce 1946 měla obec přes 700 českých obyvatel. Pracovali většinou jako zemědělci a v místním průmyslu - na pile s přidruženou výrobou, pocházející ještě z doby před I. světovou válkou.

V šedesátých letech byl postaven za vesnicí pod Pohořským kopcem Veterinární asanační ústav - Kafilerie a samoobsluha na dolním konci.

V roce 1960 byl opraven a přebudován pomník padlých za 1. světové války na pomník osvobození a obětem 2. světové války.

V období 1970 - 1979 byla v místě postavena nová škola uprostřed vesnice, pohostinství a kulturní dům s kinosálem, parkoviště, obecní 6-ti bytovka a víceúčelová vodní nádrž. Kino bylo v místě zřízeno v roce 1948 a pak přemístěno v roce 1974 do nového kinosálu.

Během integrace 1980 - 1989 k městu Odry byla v místě postavena další nová samoobsluha.

Po opětném osamostatnění v roce 1990 až do dnešních dnů byl vybudován obecní vodovod a obec byla plynofikována. Byl upraven vzhled místního hřbitova a v roce 1997 bylo zřízeno pamětní místo býv. zemřelým německým občanům a v roce 1998 si zde postavili bývalí němečtí občané žijící v Německu, pomník se jmény padlých za 1. a 2. světové války.