Malé Hradisko

Archeologické nálezy svědčí o kulturní a hospodářské vyspělosti obyvatelstva, které bylo na svou dobu vysoce organizované, disponující dostatečným počtem řemeslníků různých odvětví. Z dílen dovedných a zručných řemeslníků vycházely výrobky pro vlastní potřebu, ale také pro obchod. Přečetné jsou nálezy pracovních nástrojů – kleště, kladiva, dláta, pilníky, srpy, kosy, dláta, nože, nůžky, pily na dřevo, ale také řetězy, hřebíky, klíče, kování všeho druhu apod.. Velmi rozšířená byla výroba keramiky na hrnčířském kruhu, který Keltové k nám přinesli. Výrobu skla dokládají nálezy hrudek surového skla modré, hnědé a zelené barvy, ale i hotových výrobků, zejména perel a korálků. Významné jsou rovněž nálezy zbytků nádob z foukaného skla. K dalším nálezům patří bronzové a kostěné hřebeny, malá zrcátka, toaletní soupravy s pinzetou. Svědectvím technické vyspělosti a tvůrčí vynalézavosti keltských šperkařů jsou ozdobné předměty jako spony na šaty, prsteny z bronzu a ze železa, bronzové náramky, ozdobná kování, zvířecí plastiky atp...

Staré Hradisko bylo rovněž důležitým obchodním centrem. Regionální rozsah měl obchod s domácím obyvatelstvem, usídleným v hanácké rovině a na Malé Hané, při němž Keltové za své železářské výrobky získávali zemědělské produkty. Sami nebyli totiž v pěstování obilí a dobytka soběstační a chudý kraj, tehdy ještě hojně zalesněný, nemohl uživit tak velký počet obyvatel. Velký význam mělo Staré Hradisko jako jedno z center středoevropského obchodu s jantarem, který byl dovážen karavanami od Baltského moře a patrně dodáván i do Říma. O výskytu jantaru v tomto keltském oppidu se vědělo již v 16. století. Tato pozoruhodnost neušla Janu Amosu Komenskému, který na své slavné mapě Moravy z roku 1627 zakreslil Hradisko a označil je latinskou větou: Hradisko, kde se vyskytuje myrha – jantar (český překlad).

O výjimečnosti keltského oppida svědčí skutečnost, že toto mělo mincovní právo – právo razit peníze. Toto právo měli sami vládcové, významní velmoži nebo největší hospodářská centra. Keltské mince byly napodobeninou řeckých a římských mincí. Byly raženy ze stříbra a hlavně ze zlata (tzv. duhovky). Hospodářský a obchodní význam Starého Hradiska je patrný i z toho, že každé obydlí mělo malé vážky na převažování peněz. Duhovky o ryzosti zlata až 95% a váze 6,5g byly raženy v třetinkách a osminkách. Na přední straně se nachází pětipaprsková značka, připomínající ruku. Mezi archeologickými nálezy lze spatřit i hliněnou destičku s malými prohlubněmi na odlévání mincí.

Keltský lid však na Starém Hradisku dlouho nepobyl. Někdy na počátku našeho letopočtu náhle opustil svůj domov a odešel neznámo kam. Výsledky archeologických průzkumů nasvědčují tomu, že oppidum nebylo zničeno požárem či nepřátelským útokem. Obyvatelé se zřejmě obávali brutality divokých germánských kmenů, které se dostávaly na naše území a před jejich příchodem organizovaně evakuovali vzorně vybudované keltské oppidum.

O dalším vývoji osídlení katastru nejsme informováni, protože archeologický výzkum není zdaleka ukončen a absence písemných zpráv je naprostá.

První písemný doklad, vztahující se k osídlení našeho katastru je z roku 1358. Jedná se o záznam v zemských deskách olomouckých. Z latinského překladu se dovídáme, že Bernard z Čech, syn pana Lučka, zaměmil majetky za majetky, totiž v Hradišti na horách svou čtvrtinu, dva lány v Ohrozimi a jeden menší dvorec, s panem Janem z Boskovic, za statky ve vsi Bačkov, držené právem alodním. Nemusíme zdůrazňovat, že uvedený rok není rokem založení vsi, ale dokladem, že za vlády Karla IV. zde byla osada, žijící plně po způsobu své doby.