Lužice se nachází v nadmořské výšce 245 metrů, necelých 9 km východně od města Mostu. Vsí protéká Lužický potok, na kterém byly vybudovány tři rybníky (Lužice I a Lužice III jsou chovné, Lužice II slouží ke koupání).
Hledat firmy v obci Lužice
Živé firmy v obci Lužice 12 firem
Lužice č. 58zavřenoLužice č. 77zavřenoLužice č. 8zavřenoLužice č. 74zavřenoLužice č. 8zavřenoLužice č. 97zavřenoLužice č. 47zavřenoSvinčice č. 7, LužicezavřenoSvinčice č. 36, LužiceOtevřenoLužice č. 130ZavřenoLužice č. 24Otevřeno 24 hodin
Historie obce Lužice celá historie
Zmínky o našich předcích se v historických pramenech poprvé objevují v roce 1226 v listině doksanského probošta, kde jsou zmíněni Krasen a Konrád z Lužice (Crassin a Cunrado de Lusic). Snad stejného rodu byl i Předbor z Lužice zmíněný v roce 1239. Další zmínka z roku 1251 uvádí, že Přemysl markrabí (pozdější král Přemysl Otakar II., v té době markrabě moravský) potvrzuje držení vsi Lužice rytířům domu sv. Jana Křtitele (johanité).
Od 14. století je v místě připomínán farní kostel sv.Augustina, jehož podacími pány byli v roce 1363 Ota a Jindřich z Lužice, v roce 1377 a 1398 Ota z Bergova, v roce 1401 Otík a Eliška, vdova po Heřmanovi ze Stupic, v roce 1406 Mikuláš z Čečvic atd. Čečvicové drželi Lužici do roku 1453, kdy ji Mikuláš z Čečvic prodal Janovi ze Všechlap. Od jeho potomků koupili ves s tvrzí v roce 1549 Lobkovicové a připojili ji k Bílině. Později připojili Lobkovicové Lužici ke statku Libčeves, kde setrvala až do konce patrimoniální správy (1850).
Obec Lužice tvoří dvě vsi: Lužice a Svinčice. Historie Svinčic je od historie Lužice odlišná. Ves Svinčice se připomíná již v roce 1207 jako majetek cisterciáckého kláštera v Oseku. Ves tomuto klášteru patřila až do roku 1850, s výjimkou let 1420 – 1463, kdy byla v držení šlechty. Ve vsi byl dvorec odprodaný klášterem v roce 1577 Hynkovi Rausendorfovi ze Špremberka. U tohoto dvorce vznikla tvrz později v držení rodu Štampachů a pak Tomáše Tyzla z Doltic, jemuž v roce 1623 byl poplužní dvůr a tvrz konfiskovány za účast ve stavovském povstání v letech 1618 – 1620. Tuto část Svinčic nakonec získal klášter v Oseku a připojil ji ke svému statku Pařidla u Mostu.
Věhlas Svinčic je spojován s jezdeckým sportem. Jak Lužice, tak Svinčice jsou svými katastry součástí Českého Středohoří. Na nich je zaznamenán výskyt vzácného dubu šípáku (Quercus pubescens) a koniklece lučního (Pulsatilla pratensis).
Z běhu historie byly zaznamenány následující podoby jména vsi Lužice: de Lusic (1226), Lusicz (1251), Luzicz (1333, 1352 – 1399, 1400), Lussicz (ok. r. 1405), w Luzicziech (1453), ves Luzicze (1549), mlejn Lužiczky (1583), Lužicze (1628 – 1634), Luschitz (1787), Lužicze (1833). Výklad významu místního jména je jazykovědci činěn následujícím způsobem: jméno Lužice vzniklo příponou –ice z pojmu lúžě – louže a znamenalo „malá louže, loužička“. Je činěn také velice pravděpodobný výklad, že „Lužice“ bylo původně jméno potoka, po kterém byla pojmenována i ves na vršku nad ním.
Podobně u Svinčic: Swinshiz, Swinschitz, Schwinschitz (1207), Swinsiz (1209), Swinczicz (1341), Svinčice (1420), ve vsi Svinčicích (1577), na Svinčicích (1615), Schwintschitz (1787), Swinčice, Schwindschitz (1848). Výklad významu místního jména je: Svinčice = ves lidí Svinkových (osobní jméno Sviňka doloženo např. v 1495 v Knize tovačovské).
O rodovém znaku prvních historických držitelů Lužice – vladyků z Lužice – nepřináší česká heraldická literatura žádnou zmínku a jejich erb není znám. Je znám až erb Oty z Bergova (okřídlená ryba) a Heřmana ze Stupic (lovčí trubka), kteří však byli pouze epizodními držiteli Lužice. K prvním výraznějším držitelům patřili Čečvicové, jejichž rodový erb měl podobu červeného štítu, ve kterém byl stříbrný měsíc a tři zlatá pera (přesnější popis chybí). Držiteli s dlouhou tradicí byli vladykové ze Všechlap, užívající v modrém štítě stříbrnou podkovu, která v některých případech byla doplněna zlatou lilií. Svinčice byly po staletí drženy oseckým cisterciáckým klášterem. Mnišský řád pochází z dnešní Francie a přinesl si odsud řádový znak, jehož součástí jsou i zlaté lilie na modrém štítě.
Demografické údaje
OBEC Lužice
Lužice č. 77, 43524, Lužice u Mostu
Osoby
- p. John Jindřich, starosta
Kontakty
- 476 120 143
- starosta@luzice.eu
- www.luzice.eu
Vlajka
2 části obce:
Lužice č. 77zavřenoLužice č. 8zavřenoLužice č. 74zavřenoLužice č. 8zavřenoLužice č. 97zavřenoLužice č. 47zavřenoSvinčice č. 7, LužicezavřenoSvinčice č. 36, LužiceOtevřenoLužice č. 130ZavřenoLužice č. 24Otevřeno 24 hodin
Historie obce Lužice celá historie
Zmínky o našich předcích se v historických pramenech poprvé objevují v roce 1226 v listině doksanského probošta, kde jsou zmíněni Krasen a Konrád z Lužice (Crassin a Cunrado de Lusic). Snad stejného rodu byl i Předbor z Lužice zmíněný v roce 1239. Další zmínka z roku 1251 uvádí, že Přemysl markrabí (pozdější král Přemysl Otakar II., v té době markrabě moravský) potvrzuje držení vsi Lužice rytířům domu sv. Jana Křtitele (johanité).
Od 14. století je v místě připomínán farní kostel sv.Augustina, jehož podacími pány byli v roce 1363 Ota a Jindřich z Lužice, v roce 1377 a 1398 Ota z Bergova, v roce 1401 Otík a Eliška, vdova po Heřmanovi ze Stupic, v roce 1406 Mikuláš z Čečvic atd. Čečvicové drželi Lužici do roku 1453, kdy ji Mikuláš z Čečvic prodal Janovi ze Všechlap. Od jeho potomků koupili ves s tvrzí v roce 1549 Lobkovicové a připojili ji k Bílině. Později připojili Lobkovicové Lužici ke statku Libčeves, kde setrvala až do konce patrimoniální správy (1850).
Obec Lužice tvoří dvě vsi: Lužice a Svinčice. Historie Svinčic je od historie Lužice odlišná. Ves Svinčice se připomíná již v roce 1207 jako majetek cisterciáckého kláštera v Oseku. Ves tomuto klášteru patřila až do roku 1850, s výjimkou let 1420 – 1463, kdy byla v držení šlechty. Ve vsi byl dvorec odprodaný klášterem v roce 1577 Hynkovi Rausendorfovi ze Špremberka. U tohoto dvorce vznikla tvrz později v držení rodu Štampachů a pak Tomáše Tyzla z Doltic, jemuž v roce 1623 byl poplužní dvůr a tvrz konfiskovány za účast ve stavovském povstání v letech 1618 – 1620. Tuto část Svinčic nakonec získal klášter v Oseku a připojil ji ke svému statku Pařidla u Mostu.
Věhlas Svinčic je spojován s jezdeckým sportem. Jak Lužice, tak Svinčice jsou svými katastry součástí Českého Středohoří. Na nich je zaznamenán výskyt vzácného dubu šípáku (Quercus pubescens) a koniklece lučního (Pulsatilla pratensis).
Z běhu historie byly zaznamenány následující podoby jména vsi Lužice: de Lusic (1226), Lusicz (1251), Luzicz (1333, 1352 – 1399, 1400), Lussicz (ok. r. 1405), w Luzicziech (1453), ves Luzicze (1549), mlejn Lužiczky (1583), Lužicze (1628 – 1634), Luschitz (1787), Lužicze (1833). Výklad významu místního jména je jazykovědci činěn následujícím způsobem: jméno Lužice vzniklo příponou –ice z pojmu lúžě – louže a znamenalo „malá louže, loužička“. Je činěn také velice pravděpodobný výklad, že „Lužice“ bylo původně jméno potoka, po kterém byla pojmenována i ves na vršku nad ním.
Podobně u Svinčic: Swinshiz, Swinschitz, Schwinschitz (1207), Swinsiz (1209), Swinczicz (1341), Svinčice (1420), ve vsi Svinčicích (1577), na Svinčicích (1615), Schwintschitz (1787), Swinčice, Schwindschitz (1848). Výklad významu místního jména je: Svinčice = ves lidí Svinkových (osobní jméno Sviňka doloženo např. v 1495 v Knize tovačovské).
O rodovém znaku prvních historických držitelů Lužice – vladyků z Lužice – nepřináší česká heraldická literatura žádnou zmínku a jejich erb není znám. Je znám až erb Oty z Bergova (okřídlená ryba) a Heřmana ze Stupic (lovčí trubka), kteří však byli pouze epizodními držiteli Lužice. K prvním výraznějším držitelům patřili Čečvicové, jejichž rodový erb měl podobu červeného štítu, ve kterém byl stříbrný měsíc a tři zlatá pera (přesnější popis chybí). Držiteli s dlouhou tradicí byli vladykové ze Všechlap, užívající v modrém štítě stříbrnou podkovu, která v některých případech byla doplněna zlatou lilií. Svinčice byly po staletí drženy oseckým cisterciáckým klášterem. Mnišský řád pochází z dnešní Francie a přinesl si odsud řádový znak, jehož součástí jsou i zlaté lilie na modrém štítě.
Demografické údaje
OBEC Lužice
Lužice č. 77, 43524, Lužice u Mostu
Osoby
- p. John Jindřich, starosta
Kontakty
- 476 120 143
- starosta@luzice.eu
- www.luzice.eu
Vlajka
2 části obce:
Lužice č. 8zavřenoLužice č. 74zavřenoLužice č. 8zavřenoLužice č. 97zavřenoLužice č. 47zavřenoSvinčice č. 7, LužicezavřenoSvinčice č. 36, LužiceOtevřenoLužice č. 130ZavřenoLužice č. 24Otevřeno 24 hodin
Historie obce Lužice celá historie
Zmínky o našich předcích se v historických pramenech poprvé objevují v roce 1226 v listině doksanského probošta, kde jsou zmíněni Krasen a Konrád z Lužice (Crassin a Cunrado de Lusic). Snad stejného rodu byl i Předbor z Lužice zmíněný v roce 1239. Další zmínka z roku 1251 uvádí, že Přemysl markrabí (pozdější král Přemysl Otakar II., v té době markrabě moravský) potvrzuje držení vsi Lužice rytířům domu sv. Jana Křtitele (johanité).
Od 14. století je v místě připomínán farní kostel sv.Augustina, jehož podacími pány byli v roce 1363 Ota a Jindřich z Lužice, v roce 1377 a 1398 Ota z Bergova, v roce 1401 Otík a Eliška, vdova po Heřmanovi ze Stupic, v roce 1406 Mikuláš z Čečvic atd. Čečvicové drželi Lužici do roku 1453, kdy ji Mikuláš z Čečvic prodal Janovi ze Všechlap. Od jeho potomků koupili ves s tvrzí v roce 1549 Lobkovicové a připojili ji k Bílině. Později připojili Lobkovicové Lužici ke statku Libčeves, kde setrvala až do konce patrimoniální správy (1850).
Obec Lužice tvoří dvě vsi: Lužice a Svinčice. Historie Svinčic je od historie Lužice odlišná. Ves Svinčice se připomíná již v roce 1207 jako majetek cisterciáckého kláštera v Oseku. Ves tomuto klášteru patřila až do roku 1850, s výjimkou let 1420 – 1463, kdy byla v držení šlechty. Ve vsi byl dvorec odprodaný klášterem v roce 1577 Hynkovi Rausendorfovi ze Špremberka. U tohoto dvorce vznikla tvrz později v držení rodu Štampachů a pak Tomáše Tyzla z Doltic, jemuž v roce 1623 byl poplužní dvůr a tvrz konfiskovány za účast ve stavovském povstání v letech 1618 – 1620. Tuto část Svinčic nakonec získal klášter v Oseku a připojil ji ke svému statku Pařidla u Mostu.
Věhlas Svinčic je spojován s jezdeckým sportem. Jak Lužice, tak Svinčice jsou svými katastry součástí Českého Středohoří. Na nich je zaznamenán výskyt vzácného dubu šípáku (Quercus pubescens) a koniklece lučního (Pulsatilla pratensis).
Z běhu historie byly zaznamenány následující podoby jména vsi Lužice: de Lusic (1226), Lusicz (1251), Luzicz (1333, 1352 – 1399, 1400), Lussicz (ok. r. 1405), w Luzicziech (1453), ves Luzicze (1549), mlejn Lužiczky (1583), Lužicze (1628 – 1634), Luschitz (1787), Lužicze (1833). Výklad významu místního jména je jazykovědci činěn následujícím způsobem: jméno Lužice vzniklo příponou –ice z pojmu lúžě – louže a znamenalo „malá louže, loužička“. Je činěn také velice pravděpodobný výklad, že „Lužice“ bylo původně jméno potoka, po kterém byla pojmenována i ves na vršku nad ním.
Podobně u Svinčic: Swinshiz, Swinschitz, Schwinschitz (1207), Swinsiz (1209), Swinczicz (1341), Svinčice (1420), ve vsi Svinčicích (1577), na Svinčicích (1615), Schwintschitz (1787), Swinčice, Schwindschitz (1848). Výklad významu místního jména je: Svinčice = ves lidí Svinkových (osobní jméno Sviňka doloženo např. v 1495 v Knize tovačovské).
O rodovém znaku prvních historických držitelů Lužice – vladyků z Lužice – nepřináší česká heraldická literatura žádnou zmínku a jejich erb není znám. Je znám až erb Oty z Bergova (okřídlená ryba) a Heřmana ze Stupic (lovčí trubka), kteří však byli pouze epizodními držiteli Lužice. K prvním výraznějším držitelům patřili Čečvicové, jejichž rodový erb měl podobu červeného štítu, ve kterém byl stříbrný měsíc a tři zlatá pera (přesnější popis chybí). Držiteli s dlouhou tradicí byli vladykové ze Všechlap, užívající v modrém štítě stříbrnou podkovu, která v některých případech byla doplněna zlatou lilií. Svinčice byly po staletí drženy oseckým cisterciáckým klášterem. Mnišský řád pochází z dnešní Francie a přinesl si odsud řádový znak, jehož součástí jsou i zlaté lilie na modrém štítě.
Demografické údaje
OBEC Lužice
Lužice č. 77, 43524, Lužice u Mostu
Osoby
- p. John Jindřich, starosta
Kontakty
- 476 120 143
- starosta@luzice.eu
- www.luzice.eu
Vlajka
2 části obce:
Lužice č. 74zavřenoLužice č. 8zavřenoLužice č. 97zavřenoLužice č. 47zavřenoSvinčice č. 7, LužicezavřenoSvinčice č. 36, LužiceOtevřenoLužice č. 130ZavřenoLužice č. 24Otevřeno 24 hodin
Historie obce Lužice celá historie
Zmínky o našich předcích se v historických pramenech poprvé objevují v roce 1226 v listině doksanského probošta, kde jsou zmíněni Krasen a Konrád z Lužice (Crassin a Cunrado de Lusic). Snad stejného rodu byl i Předbor z Lužice zmíněný v roce 1239. Další zmínka z roku 1251 uvádí, že Přemysl markrabí (pozdější král Přemysl Otakar II., v té době markrabě moravský) potvrzuje držení vsi Lužice rytířům domu sv. Jana Křtitele (johanité).
Od 14. století je v místě připomínán farní kostel sv.Augustina, jehož podacími pány byli v roce 1363 Ota a Jindřich z Lužice, v roce 1377 a 1398 Ota z Bergova, v roce 1401 Otík a Eliška, vdova po Heřmanovi ze Stupic, v roce 1406 Mikuláš z Čečvic atd. Čečvicové drželi Lužici do roku 1453, kdy ji Mikuláš z Čečvic prodal Janovi ze Všechlap. Od jeho potomků koupili ves s tvrzí v roce 1549 Lobkovicové a připojili ji k Bílině. Později připojili Lobkovicové Lužici ke statku Libčeves, kde setrvala až do konce patrimoniální správy (1850).
Obec Lužice tvoří dvě vsi: Lužice a Svinčice. Historie Svinčic je od historie Lužice odlišná. Ves Svinčice se připomíná již v roce 1207 jako majetek cisterciáckého kláštera v Oseku. Ves tomuto klášteru patřila až do roku 1850, s výjimkou let 1420 – 1463, kdy byla v držení šlechty. Ve vsi byl dvorec odprodaný klášterem v roce 1577 Hynkovi Rausendorfovi ze Špremberka. U tohoto dvorce vznikla tvrz později v držení rodu Štampachů a pak Tomáše Tyzla z Doltic, jemuž v roce 1623 byl poplužní dvůr a tvrz konfiskovány za účast ve stavovském povstání v letech 1618 – 1620. Tuto část Svinčic nakonec získal klášter v Oseku a připojil ji ke svému statku Pařidla u Mostu.
Věhlas Svinčic je spojován s jezdeckým sportem. Jak Lužice, tak Svinčice jsou svými katastry součástí Českého Středohoří. Na nich je zaznamenán výskyt vzácného dubu šípáku (Quercus pubescens) a koniklece lučního (Pulsatilla pratensis).
Z běhu historie byly zaznamenány následující podoby jména vsi Lužice: de Lusic (1226), Lusicz (1251), Luzicz (1333, 1352 – 1399, 1400), Lussicz (ok. r. 1405), w Luzicziech (1453), ves Luzicze (1549), mlejn Lužiczky (1583), Lužicze (1628 – 1634), Luschitz (1787), Lužicze (1833). Výklad významu místního jména je jazykovědci činěn následujícím způsobem: jméno Lužice vzniklo příponou –ice z pojmu lúžě – louže a znamenalo „malá louže, loužička“. Je činěn také velice pravděpodobný výklad, že „Lužice“ bylo původně jméno potoka, po kterém byla pojmenována i ves na vršku nad ním.
Podobně u Svinčic: Swinshiz, Swinschitz, Schwinschitz (1207), Swinsiz (1209), Swinczicz (1341), Svinčice (1420), ve vsi Svinčicích (1577), na Svinčicích (1615), Schwintschitz (1787), Swinčice, Schwindschitz (1848). Výklad významu místního jména je: Svinčice = ves lidí Svinkových (osobní jméno Sviňka doloženo např. v 1495 v Knize tovačovské).
O rodovém znaku prvních historických držitelů Lužice – vladyků z Lužice – nepřináší česká heraldická literatura žádnou zmínku a jejich erb není znám. Je znám až erb Oty z Bergova (okřídlená ryba) a Heřmana ze Stupic (lovčí trubka), kteří však byli pouze epizodními držiteli Lužice. K prvním výraznějším držitelům patřili Čečvicové, jejichž rodový erb měl podobu červeného štítu, ve kterém byl stříbrný měsíc a tři zlatá pera (přesnější popis chybí). Držiteli s dlouhou tradicí byli vladykové ze Všechlap, užívající v modrém štítě stříbrnou podkovu, která v některých případech byla doplněna zlatou lilií. Svinčice byly po staletí drženy oseckým cisterciáckým klášterem. Mnišský řád pochází z dnešní Francie a přinesl si odsud řádový znak, jehož součástí jsou i zlaté lilie na modrém štítě.
Demografické údaje
OBEC Lužice
Lužice č. 77, 43524, Lužice u Mostu
Osoby
- p. John Jindřich, starosta
Kontakty
- 476 120 143
- starosta@luzice.eu
- www.luzice.eu
Vlajka
2 části obce:
Lužice č. 8zavřenoLužice č. 97zavřenoLužice č. 47zavřenoSvinčice č. 7, LužicezavřenoSvinčice č. 36, LužiceOtevřenoLužice č. 130ZavřenoLužice č. 24Otevřeno 24 hodin
Historie obce Lužice celá historie
Zmínky o našich předcích se v historických pramenech poprvé objevují v roce 1226 v listině doksanského probošta, kde jsou zmíněni Krasen a Konrád z Lužice (Crassin a Cunrado de Lusic). Snad stejného rodu byl i Předbor z Lužice zmíněný v roce 1239. Další zmínka z roku 1251 uvádí, že Přemysl markrabí (pozdější král Přemysl Otakar II., v té době markrabě moravský) potvrzuje držení vsi Lužice rytířům domu sv. Jana Křtitele (johanité).
Od 14. století je v místě připomínán farní kostel sv.Augustina, jehož podacími pány byli v roce 1363 Ota a Jindřich z Lužice, v roce 1377 a 1398 Ota z Bergova, v roce 1401 Otík a Eliška, vdova po Heřmanovi ze Stupic, v roce 1406 Mikuláš z Čečvic atd. Čečvicové drželi Lužici do roku 1453, kdy ji Mikuláš z Čečvic prodal Janovi ze Všechlap. Od jeho potomků koupili ves s tvrzí v roce 1549 Lobkovicové a připojili ji k Bílině. Později připojili Lobkovicové Lužici ke statku Libčeves, kde setrvala až do konce patrimoniální správy (1850).
Obec Lužice tvoří dvě vsi: Lužice a Svinčice. Historie Svinčic je od historie Lužice odlišná. Ves Svinčice se připomíná již v roce 1207 jako majetek cisterciáckého kláštera v Oseku. Ves tomuto klášteru patřila až do roku 1850, s výjimkou let 1420 – 1463, kdy byla v držení šlechty. Ve vsi byl dvorec odprodaný klášterem v roce 1577 Hynkovi Rausendorfovi ze Špremberka. U tohoto dvorce vznikla tvrz později v držení rodu Štampachů a pak Tomáše Tyzla z Doltic, jemuž v roce 1623 byl poplužní dvůr a tvrz konfiskovány za účast ve stavovském povstání v letech 1618 – 1620. Tuto část Svinčic nakonec získal klášter v Oseku a připojil ji ke svému statku Pařidla u Mostu.
Věhlas Svinčic je spojován s jezdeckým sportem. Jak Lužice, tak Svinčice jsou svými katastry součástí Českého Středohoří. Na nich je zaznamenán výskyt vzácného dubu šípáku (Quercus pubescens) a koniklece lučního (Pulsatilla pratensis).
Z běhu historie byly zaznamenány následující podoby jména vsi Lužice: de Lusic (1226), Lusicz (1251), Luzicz (1333, 1352 – 1399, 1400), Lussicz (ok. r. 1405), w Luzicziech (1453), ves Luzicze (1549), mlejn Lužiczky (1583), Lužicze (1628 – 1634), Luschitz (1787), Lužicze (1833). Výklad významu místního jména je jazykovědci činěn následujícím způsobem: jméno Lužice vzniklo příponou –ice z pojmu lúžě – louže a znamenalo „malá louže, loužička“. Je činěn také velice pravděpodobný výklad, že „Lužice“ bylo původně jméno potoka, po kterém byla pojmenována i ves na vršku nad ním.
Podobně u Svinčic: Swinshiz, Swinschitz, Schwinschitz (1207), Swinsiz (1209), Swinczicz (1341), Svinčice (1420), ve vsi Svinčicích (1577), na Svinčicích (1615), Schwintschitz (1787), Swinčice, Schwindschitz (1848). Výklad významu místního jména je: Svinčice = ves lidí Svinkových (osobní jméno Sviňka doloženo např. v 1495 v Knize tovačovské).
O rodovém znaku prvních historických držitelů Lužice – vladyků z Lužice – nepřináší česká heraldická literatura žádnou zmínku a jejich erb není znám. Je znám až erb Oty z Bergova (okřídlená ryba) a Heřmana ze Stupic (lovčí trubka), kteří však byli pouze epizodními držiteli Lužice. K prvním výraznějším držitelům patřili Čečvicové, jejichž rodový erb měl podobu červeného štítu, ve kterém byl stříbrný měsíc a tři zlatá pera (přesnější popis chybí). Držiteli s dlouhou tradicí byli vladykové ze Všechlap, užívající v modrém štítě stříbrnou podkovu, která v některých případech byla doplněna zlatou lilií. Svinčice byly po staletí drženy oseckým cisterciáckým klášterem. Mnišský řád pochází z dnešní Francie a přinesl si odsud řádový znak, jehož součástí jsou i zlaté lilie na modrém štítě.
Demografické údaje
OBEC Lužice
Lužice č. 77, 43524, Lužice u Mostu
Osoby
- p. John Jindřich, starosta
Kontakty
- 476 120 143
- starosta@luzice.eu
- www.luzice.eu
Vlajka
2 části obce:
Lužice č. 97zavřenoLužice č. 47zavřenoSvinčice č. 7, LužicezavřenoSvinčice č. 36, LužiceOtevřenoLužice č. 130ZavřenoLužice č. 24Otevřeno 24 hodin
Historie obce Lužice celá historie
Zmínky o našich předcích se v historických pramenech poprvé objevují v roce 1226 v listině doksanského probošta, kde jsou zmíněni Krasen a Konrád z Lužice (Crassin a Cunrado de Lusic). Snad stejného rodu byl i Předbor z Lužice zmíněný v roce 1239. Další zmínka z roku 1251 uvádí, že Přemysl markrabí (pozdější král Přemysl Otakar II., v té době markrabě moravský) potvrzuje držení vsi Lužice rytířům domu sv. Jana Křtitele (johanité).
Od 14. století je v místě připomínán farní kostel sv.Augustina, jehož podacími pány byli v roce 1363 Ota a Jindřich z Lužice, v roce 1377 a 1398 Ota z Bergova, v roce 1401 Otík a Eliška, vdova po Heřmanovi ze Stupic, v roce 1406 Mikuláš z Čečvic atd. Čečvicové drželi Lužici do roku 1453, kdy ji Mikuláš z Čečvic prodal Janovi ze Všechlap. Od jeho potomků koupili ves s tvrzí v roce 1549 Lobkovicové a připojili ji k Bílině. Později připojili Lobkovicové Lužici ke statku Libčeves, kde setrvala až do konce patrimoniální správy (1850).
Obec Lužice tvoří dvě vsi: Lužice a Svinčice. Historie Svinčic je od historie Lužice odlišná. Ves Svinčice se připomíná již v roce 1207 jako majetek cisterciáckého kláštera v Oseku. Ves tomuto klášteru patřila až do roku 1850, s výjimkou let 1420 – 1463, kdy byla v držení šlechty. Ve vsi byl dvorec odprodaný klášterem v roce 1577 Hynkovi Rausendorfovi ze Špremberka. U tohoto dvorce vznikla tvrz později v držení rodu Štampachů a pak Tomáše Tyzla z Doltic, jemuž v roce 1623 byl poplužní dvůr a tvrz konfiskovány za účast ve stavovském povstání v letech 1618 – 1620. Tuto část Svinčic nakonec získal klášter v Oseku a připojil ji ke svému statku Pařidla u Mostu.
Věhlas Svinčic je spojován s jezdeckým sportem. Jak Lužice, tak Svinčice jsou svými katastry součástí Českého Středohoří. Na nich je zaznamenán výskyt vzácného dubu šípáku (Quercus pubescens) a koniklece lučního (Pulsatilla pratensis).
Z běhu historie byly zaznamenány následující podoby jména vsi Lužice: de Lusic (1226), Lusicz (1251), Luzicz (1333, 1352 – 1399, 1400), Lussicz (ok. r. 1405), w Luzicziech (1453), ves Luzicze (1549), mlejn Lužiczky (1583), Lužicze (1628 – 1634), Luschitz (1787), Lužicze (1833). Výklad významu místního jména je jazykovědci činěn následujícím způsobem: jméno Lužice vzniklo příponou –ice z pojmu lúžě – louže a znamenalo „malá louže, loužička“. Je činěn také velice pravděpodobný výklad, že „Lužice“ bylo původně jméno potoka, po kterém byla pojmenována i ves na vršku nad ním.
Podobně u Svinčic: Swinshiz, Swinschitz, Schwinschitz (1207), Swinsiz (1209), Swinczicz (1341), Svinčice (1420), ve vsi Svinčicích (1577), na Svinčicích (1615), Schwintschitz (1787), Swinčice, Schwindschitz (1848). Výklad významu místního jména je: Svinčice = ves lidí Svinkových (osobní jméno Sviňka doloženo např. v 1495 v Knize tovačovské).
O rodovém znaku prvních historických držitelů Lužice – vladyků z Lužice – nepřináší česká heraldická literatura žádnou zmínku a jejich erb není znám. Je znám až erb Oty z Bergova (okřídlená ryba) a Heřmana ze Stupic (lovčí trubka), kteří však byli pouze epizodními držiteli Lužice. K prvním výraznějším držitelům patřili Čečvicové, jejichž rodový erb měl podobu červeného štítu, ve kterém byl stříbrný měsíc a tři zlatá pera (přesnější popis chybí). Držiteli s dlouhou tradicí byli vladykové ze Všechlap, užívající v modrém štítě stříbrnou podkovu, která v některých případech byla doplněna zlatou lilií. Svinčice byly po staletí drženy oseckým cisterciáckým klášterem. Mnišský řád pochází z dnešní Francie a přinesl si odsud řádový znak, jehož součástí jsou i zlaté lilie na modrém štítě.
Demografické údaje
OBEC Lužice
Lužice č. 77, 43524, Lužice u Mostu
Osoby
- p. John Jindřich, starosta
Kontakty
- 476 120 143
- starosta@luzice.eu
- www.luzice.eu
Vlajka
2 části obce:
Lužice č. 47zavřenoSvinčice č. 7, LužicezavřenoSvinčice č. 36, LužiceOtevřenoLužice č. 130ZavřenoLužice č. 24Otevřeno 24 hodin
Historie obce Lužice celá historie
Zmínky o našich předcích se v historických pramenech poprvé objevují v roce 1226 v listině doksanského probošta, kde jsou zmíněni Krasen a Konrád z Lužice (Crassin a Cunrado de Lusic). Snad stejného rodu byl i Předbor z Lužice zmíněný v roce 1239. Další zmínka z roku 1251 uvádí, že Přemysl markrabí (pozdější král Přemysl Otakar II., v té době markrabě moravský) potvrzuje držení vsi Lužice rytířům domu sv. Jana Křtitele (johanité).
Od 14. století je v místě připomínán farní kostel sv.Augustina, jehož podacími pány byli v roce 1363 Ota a Jindřich z Lužice, v roce 1377 a 1398 Ota z Bergova, v roce 1401 Otík a Eliška, vdova po Heřmanovi ze Stupic, v roce 1406 Mikuláš z Čečvic atd. Čečvicové drželi Lužici do roku 1453, kdy ji Mikuláš z Čečvic prodal Janovi ze Všechlap. Od jeho potomků koupili ves s tvrzí v roce 1549 Lobkovicové a připojili ji k Bílině. Později připojili Lobkovicové Lužici ke statku Libčeves, kde setrvala až do konce patrimoniální správy (1850).
Obec Lužice tvoří dvě vsi: Lužice a Svinčice. Historie Svinčic je od historie Lužice odlišná. Ves Svinčice se připomíná již v roce 1207 jako majetek cisterciáckého kláštera v Oseku. Ves tomuto klášteru patřila až do roku 1850, s výjimkou let 1420 – 1463, kdy byla v držení šlechty. Ve vsi byl dvorec odprodaný klášterem v roce 1577 Hynkovi Rausendorfovi ze Špremberka. U tohoto dvorce vznikla tvrz později v držení rodu Štampachů a pak Tomáše Tyzla z Doltic, jemuž v roce 1623 byl poplužní dvůr a tvrz konfiskovány za účast ve stavovském povstání v letech 1618 – 1620. Tuto část Svinčic nakonec získal klášter v Oseku a připojil ji ke svému statku Pařidla u Mostu.
Věhlas Svinčic je spojován s jezdeckým sportem. Jak Lužice, tak Svinčice jsou svými katastry součástí Českého Středohoří. Na nich je zaznamenán výskyt vzácného dubu šípáku (Quercus pubescens) a koniklece lučního (Pulsatilla pratensis).
Z běhu historie byly zaznamenány následující podoby jména vsi Lužice: de Lusic (1226), Lusicz (1251), Luzicz (1333, 1352 – 1399, 1400), Lussicz (ok. r. 1405), w Luzicziech (1453), ves Luzicze (1549), mlejn Lužiczky (1583), Lužicze (1628 – 1634), Luschitz (1787), Lužicze (1833). Výklad významu místního jména je jazykovědci činěn následujícím způsobem: jméno Lužice vzniklo příponou –ice z pojmu lúžě – louže a znamenalo „malá louže, loužička“. Je činěn také velice pravděpodobný výklad, že „Lužice“ bylo původně jméno potoka, po kterém byla pojmenována i ves na vršku nad ním.
Podobně u Svinčic: Swinshiz, Swinschitz, Schwinschitz (1207), Swinsiz (1209), Swinczicz (1341), Svinčice (1420), ve vsi Svinčicích (1577), na Svinčicích (1615), Schwintschitz (1787), Swinčice, Schwindschitz (1848). Výklad významu místního jména je: Svinčice = ves lidí Svinkových (osobní jméno Sviňka doloženo např. v 1495 v Knize tovačovské).
O rodovém znaku prvních historických držitelů Lužice – vladyků z Lužice – nepřináší česká heraldická literatura žádnou zmínku a jejich erb není znám. Je znám až erb Oty z Bergova (okřídlená ryba) a Heřmana ze Stupic (lovčí trubka), kteří však byli pouze epizodními držiteli Lužice. K prvním výraznějším držitelům patřili Čečvicové, jejichž rodový erb měl podobu červeného štítu, ve kterém byl stříbrný měsíc a tři zlatá pera (přesnější popis chybí). Držiteli s dlouhou tradicí byli vladykové ze Všechlap, užívající v modrém štítě stříbrnou podkovu, která v některých případech byla doplněna zlatou lilií. Svinčice byly po staletí drženy oseckým cisterciáckým klášterem. Mnišský řád pochází z dnešní Francie a přinesl si odsud řádový znak, jehož součástí jsou i zlaté lilie na modrém štítě.
Demografické údaje
OBEC Lužice
Lužice č. 77, 43524, Lužice u Mostu
Osoby
- p. John Jindřich, starosta
Kontakty
- 476 120 143
- starosta@luzice.eu
- www.luzice.eu
Vlajka
2 části obce:
Svinčice č. 7, LužicezavřenoSvinčice č. 36, LužiceOtevřenoLužice č. 130ZavřenoLužice č. 24Otevřeno 24 hodin
Historie obce Lužice celá historie
Zmínky o našich předcích se v historických pramenech poprvé objevují v roce 1226 v listině doksanského probošta, kde jsou zmíněni Krasen a Konrád z Lužice (Crassin a Cunrado de Lusic). Snad stejného rodu byl i Předbor z Lužice zmíněný v roce 1239. Další zmínka z roku 1251 uvádí, že Přemysl markrabí (pozdější král Přemysl Otakar II., v té době markrabě moravský) potvrzuje držení vsi Lužice rytířům domu sv. Jana Křtitele (johanité).
Od 14. století je v místě připomínán farní kostel sv.Augustina, jehož podacími pány byli v roce 1363 Ota a Jindřich z Lužice, v roce 1377 a 1398 Ota z Bergova, v roce 1401 Otík a Eliška, vdova po Heřmanovi ze Stupic, v roce 1406 Mikuláš z Čečvic atd. Čečvicové drželi Lužici do roku 1453, kdy ji Mikuláš z Čečvic prodal Janovi ze Všechlap. Od jeho potomků koupili ves s tvrzí v roce 1549 Lobkovicové a připojili ji k Bílině. Později připojili Lobkovicové Lužici ke statku Libčeves, kde setrvala až do konce patrimoniální správy (1850).
Obec Lužice tvoří dvě vsi: Lužice a Svinčice. Historie Svinčic je od historie Lužice odlišná. Ves Svinčice se připomíná již v roce 1207 jako majetek cisterciáckého kláštera v Oseku. Ves tomuto klášteru patřila až do roku 1850, s výjimkou let 1420 – 1463, kdy byla v držení šlechty. Ve vsi byl dvorec odprodaný klášterem v roce 1577 Hynkovi Rausendorfovi ze Špremberka. U tohoto dvorce vznikla tvrz později v držení rodu Štampachů a pak Tomáše Tyzla z Doltic, jemuž v roce 1623 byl poplužní dvůr a tvrz konfiskovány za účast ve stavovském povstání v letech 1618 – 1620. Tuto část Svinčic nakonec získal klášter v Oseku a připojil ji ke svému statku Pařidla u Mostu.
Věhlas Svinčic je spojován s jezdeckým sportem. Jak Lužice, tak Svinčice jsou svými katastry součástí Českého Středohoří. Na nich je zaznamenán výskyt vzácného dubu šípáku (Quercus pubescens) a koniklece lučního (Pulsatilla pratensis).
Z běhu historie byly zaznamenány následující podoby jména vsi Lužice: de Lusic (1226), Lusicz (1251), Luzicz (1333, 1352 – 1399, 1400), Lussicz (ok. r. 1405), w Luzicziech (1453), ves Luzicze (1549), mlejn Lužiczky (1583), Lužicze (1628 – 1634), Luschitz (1787), Lužicze (1833). Výklad významu místního jména je jazykovědci činěn následujícím způsobem: jméno Lužice vzniklo příponou –ice z pojmu lúžě – louže a znamenalo „malá louže, loužička“. Je činěn také velice pravděpodobný výklad, že „Lužice“ bylo původně jméno potoka, po kterém byla pojmenována i ves na vršku nad ním.
Podobně u Svinčic: Swinshiz, Swinschitz, Schwinschitz (1207), Swinsiz (1209), Swinczicz (1341), Svinčice (1420), ve vsi Svinčicích (1577), na Svinčicích (1615), Schwintschitz (1787), Swinčice, Schwindschitz (1848). Výklad významu místního jména je: Svinčice = ves lidí Svinkových (osobní jméno Sviňka doloženo např. v 1495 v Knize tovačovské).
O rodovém znaku prvních historických držitelů Lužice – vladyků z Lužice – nepřináší česká heraldická literatura žádnou zmínku a jejich erb není znám. Je znám až erb Oty z Bergova (okřídlená ryba) a Heřmana ze Stupic (lovčí trubka), kteří však byli pouze epizodními držiteli Lužice. K prvním výraznějším držitelům patřili Čečvicové, jejichž rodový erb měl podobu červeného štítu, ve kterém byl stříbrný měsíc a tři zlatá pera (přesnější popis chybí). Držiteli s dlouhou tradicí byli vladykové ze Všechlap, užívající v modrém štítě stříbrnou podkovu, která v některých případech byla doplněna zlatou lilií. Svinčice byly po staletí drženy oseckým cisterciáckým klášterem. Mnišský řád pochází z dnešní Francie a přinesl si odsud řádový znak, jehož součástí jsou i zlaté lilie na modrém štítě.
Demografické údaje
OBEC Lužice
Lužice č. 77, 43524, Lužice u Mostu
Osoby
- p. John Jindřich, starosta
Kontakty
- 476 120 143
- starosta@luzice.eu
- www.luzice.eu
Vlajka
2 části obce:
Svinčice č. 36, LužiceOtevřenoLužice č. 130ZavřenoLužice č. 24Otevřeno 24 hodin
Historie obce Lužice celá historie
Zmínky o našich předcích se v historických pramenech poprvé objevují v roce 1226 v listině doksanského probošta, kde jsou zmíněni Krasen a Konrád z Lužice (Crassin a Cunrado de Lusic). Snad stejného rodu byl i Předbor z Lužice zmíněný v roce 1239. Další zmínka z roku 1251 uvádí, že Přemysl markrabí (pozdější král Přemysl Otakar II., v té době markrabě moravský) potvrzuje držení vsi Lužice rytířům domu sv. Jana Křtitele (johanité).
Od 14. století je v místě připomínán farní kostel sv.Augustina, jehož podacími pány byli v roce 1363 Ota a Jindřich z Lužice, v roce 1377 a 1398 Ota z Bergova, v roce 1401 Otík a Eliška, vdova po Heřmanovi ze Stupic, v roce 1406 Mikuláš z Čečvic atd. Čečvicové drželi Lužici do roku 1453, kdy ji Mikuláš z Čečvic prodal Janovi ze Všechlap. Od jeho potomků koupili ves s tvrzí v roce 1549 Lobkovicové a připojili ji k Bílině. Později připojili Lobkovicové Lužici ke statku Libčeves, kde setrvala až do konce patrimoniální správy (1850).
Obec Lužice tvoří dvě vsi: Lužice a Svinčice. Historie Svinčic je od historie Lužice odlišná. Ves Svinčice se připomíná již v roce 1207 jako majetek cisterciáckého kláštera v Oseku. Ves tomuto klášteru patřila až do roku 1850, s výjimkou let 1420 – 1463, kdy byla v držení šlechty. Ve vsi byl dvorec odprodaný klášterem v roce 1577 Hynkovi Rausendorfovi ze Špremberka. U tohoto dvorce vznikla tvrz později v držení rodu Štampachů a pak Tomáše Tyzla z Doltic, jemuž v roce 1623 byl poplužní dvůr a tvrz konfiskovány za účast ve stavovském povstání v letech 1618 – 1620. Tuto část Svinčic nakonec získal klášter v Oseku a připojil ji ke svému statku Pařidla u Mostu.
Věhlas Svinčic je spojován s jezdeckým sportem. Jak Lužice, tak Svinčice jsou svými katastry součástí Českého Středohoří. Na nich je zaznamenán výskyt vzácného dubu šípáku (Quercus pubescens) a koniklece lučního (Pulsatilla pratensis).
Z běhu historie byly zaznamenány následující podoby jména vsi Lužice: de Lusic (1226), Lusicz (1251), Luzicz (1333, 1352 – 1399, 1400), Lussicz (ok. r. 1405), w Luzicziech (1453), ves Luzicze (1549), mlejn Lužiczky (1583), Lužicze (1628 – 1634), Luschitz (1787), Lužicze (1833). Výklad významu místního jména je jazykovědci činěn následujícím způsobem: jméno Lužice vzniklo příponou –ice z pojmu lúžě – louže a znamenalo „malá louže, loužička“. Je činěn také velice pravděpodobný výklad, že „Lužice“ bylo původně jméno potoka, po kterém byla pojmenována i ves na vršku nad ním.
Podobně u Svinčic: Swinshiz, Swinschitz, Schwinschitz (1207), Swinsiz (1209), Swinczicz (1341), Svinčice (1420), ve vsi Svinčicích (1577), na Svinčicích (1615), Schwintschitz (1787), Swinčice, Schwindschitz (1848). Výklad významu místního jména je: Svinčice = ves lidí Svinkových (osobní jméno Sviňka doloženo např. v 1495 v Knize tovačovské).
O rodovém znaku prvních historických držitelů Lužice – vladyků z Lužice – nepřináší česká heraldická literatura žádnou zmínku a jejich erb není znám. Je znám až erb Oty z Bergova (okřídlená ryba) a Heřmana ze Stupic (lovčí trubka), kteří však byli pouze epizodními držiteli Lužice. K prvním výraznějším držitelům patřili Čečvicové, jejichž rodový erb měl podobu červeného štítu, ve kterém byl stříbrný měsíc a tři zlatá pera (přesnější popis chybí). Držiteli s dlouhou tradicí byli vladykové ze Všechlap, užívající v modrém štítě stříbrnou podkovu, která v některých případech byla doplněna zlatou lilií. Svinčice byly po staletí drženy oseckým cisterciáckým klášterem. Mnišský řád pochází z dnešní Francie a přinesl si odsud řádový znak, jehož součástí jsou i zlaté lilie na modrém štítě.
Demografické údaje
OBEC Lužice
Lužice č. 77, 43524, Lužice u Mostu
Osoby
- p. John Jindřich, starosta
Kontakty
- 476 120 143
- starosta@luzice.eu
- www.luzice.eu
Vlajka
2 části obce:
Lužice č. 130ZavřenoLužice č. 24Otevřeno 24 hodin
Historie obce Lužice celá historie
Zmínky o našich předcích se v historických pramenech poprvé objevují v roce 1226 v listině doksanského probošta, kde jsou zmíněni Krasen a Konrád z Lužice (Crassin a Cunrado de Lusic). Snad stejného rodu byl i Předbor z Lužice zmíněný v roce 1239. Další zmínka z roku 1251 uvádí, že Přemysl markrabí (pozdější král Přemysl Otakar II., v té době markrabě moravský) potvrzuje držení vsi Lužice rytířům domu sv. Jana Křtitele (johanité).
Od 14. století je v místě připomínán farní kostel sv.Augustina, jehož podacími pány byli v roce 1363 Ota a Jindřich z Lužice, v roce 1377 a 1398 Ota z Bergova, v roce 1401 Otík a Eliška, vdova po Heřmanovi ze Stupic, v roce 1406 Mikuláš z Čečvic atd. Čečvicové drželi Lužici do roku 1453, kdy ji Mikuláš z Čečvic prodal Janovi ze Všechlap. Od jeho potomků koupili ves s tvrzí v roce 1549 Lobkovicové a připojili ji k Bílině. Později připojili Lobkovicové Lužici ke statku Libčeves, kde setrvala až do konce patrimoniální správy (1850).
Obec Lužice tvoří dvě vsi: Lužice a Svinčice. Historie Svinčic je od historie Lužice odlišná. Ves Svinčice se připomíná již v roce 1207 jako majetek cisterciáckého kláštera v Oseku. Ves tomuto klášteru patřila až do roku 1850, s výjimkou let 1420 – 1463, kdy byla v držení šlechty. Ve vsi byl dvorec odprodaný klášterem v roce 1577 Hynkovi Rausendorfovi ze Špremberka. U tohoto dvorce vznikla tvrz později v držení rodu Štampachů a pak Tomáše Tyzla z Doltic, jemuž v roce 1623 byl poplužní dvůr a tvrz konfiskovány za účast ve stavovském povstání v letech 1618 – 1620. Tuto část Svinčic nakonec získal klášter v Oseku a připojil ji ke svému statku Pařidla u Mostu.
Věhlas Svinčic je spojován s jezdeckým sportem. Jak Lužice, tak Svinčice jsou svými katastry součástí Českého Středohoří. Na nich je zaznamenán výskyt vzácného dubu šípáku (Quercus pubescens) a koniklece lučního (Pulsatilla pratensis).
Z běhu historie byly zaznamenány následující podoby jména vsi Lužice: de Lusic (1226), Lusicz (1251), Luzicz (1333, 1352 – 1399, 1400), Lussicz (ok. r. 1405), w Luzicziech (1453), ves Luzicze (1549), mlejn Lužiczky (1583), Lužicze (1628 – 1634), Luschitz (1787), Lužicze (1833). Výklad významu místního jména je jazykovědci činěn následujícím způsobem: jméno Lužice vzniklo příponou –ice z pojmu lúžě – louže a znamenalo „malá louže, loužička“. Je činěn také velice pravděpodobný výklad, že „Lužice“ bylo původně jméno potoka, po kterém byla pojmenována i ves na vršku nad ním.
Podobně u Svinčic: Swinshiz, Swinschitz, Schwinschitz (1207), Swinsiz (1209), Swinczicz (1341), Svinčice (1420), ve vsi Svinčicích (1577), na Svinčicích (1615), Schwintschitz (1787), Swinčice, Schwindschitz (1848). Výklad významu místního jména je: Svinčice = ves lidí Svinkových (osobní jméno Sviňka doloženo např. v 1495 v Knize tovačovské).
O rodovém znaku prvních historických držitelů Lužice – vladyků z Lužice – nepřináší česká heraldická literatura žádnou zmínku a jejich erb není znám. Je znám až erb Oty z Bergova (okřídlená ryba) a Heřmana ze Stupic (lovčí trubka), kteří však byli pouze epizodními držiteli Lužice. K prvním výraznějším držitelům patřili Čečvicové, jejichž rodový erb měl podobu červeného štítu, ve kterém byl stříbrný měsíc a tři zlatá pera (přesnější popis chybí). Držiteli s dlouhou tradicí byli vladykové ze Všechlap, užívající v modrém štítě stříbrnou podkovu, která v některých případech byla doplněna zlatou lilií. Svinčice byly po staletí drženy oseckým cisterciáckým klášterem. Mnišský řád pochází z dnešní Francie a přinesl si odsud řádový znak, jehož součástí jsou i zlaté lilie na modrém štítě.
Demografické údaje
OBEC Lužice
Lužice č. 77, 43524, Lužice u Mostu
Osoby
- p. John Jindřich, starosta
Kontakty
- 476 120 143
- starosta@luzice.eu
- www.luzice.eu
Vlajka
2 části obce:
Lužice č. 24Otevřeno 24 hodin
Historie obce Lužice celá historie
Zmínky o našich předcích se v historických pramenech poprvé objevují v roce 1226 v listině doksanského probošta, kde jsou zmíněni Krasen a Konrád z Lužice (Crassin a Cunrado de Lusic). Snad stejného rodu byl i Předbor z Lužice zmíněný v roce 1239. Další zmínka z roku 1251 uvádí, že Přemysl markrabí (pozdější král Přemysl Otakar II., v té době markrabě moravský) potvrzuje držení vsi Lužice rytířům domu sv. Jana Křtitele (johanité).
Od 14. století je v místě připomínán farní kostel sv.Augustina, jehož podacími pány byli v roce 1363 Ota a Jindřich z Lužice, v roce 1377 a 1398 Ota z Bergova, v roce 1401 Otík a Eliška, vdova po Heřmanovi ze Stupic, v roce 1406 Mikuláš z Čečvic atd. Čečvicové drželi Lužici do roku 1453, kdy ji Mikuláš z Čečvic prodal Janovi ze Všechlap. Od jeho potomků koupili ves s tvrzí v roce 1549 Lobkovicové a připojili ji k Bílině. Později připojili Lobkovicové Lužici ke statku Libčeves, kde setrvala až do konce patrimoniální správy (1850).
Obec Lužice tvoří dvě vsi: Lužice a Svinčice. Historie Svinčic je od historie Lužice odlišná. Ves Svinčice se připomíná již v roce 1207 jako majetek cisterciáckého kláštera v Oseku. Ves tomuto klášteru patřila až do roku 1850, s výjimkou let 1420 – 1463, kdy byla v držení šlechty. Ve vsi byl dvorec odprodaný klášterem v roce 1577 Hynkovi Rausendorfovi ze Špremberka. U tohoto dvorce vznikla tvrz později v držení rodu Štampachů a pak Tomáše Tyzla z Doltic, jemuž v roce 1623 byl poplužní dvůr a tvrz konfiskovány za účast ve stavovském povstání v letech 1618 – 1620. Tuto část Svinčic nakonec získal klášter v Oseku a připojil ji ke svému statku Pařidla u Mostu.
Věhlas Svinčic je spojován s jezdeckým sportem. Jak Lužice, tak Svinčice jsou svými katastry součástí Českého Středohoří. Na nich je zaznamenán výskyt vzácného dubu šípáku (Quercus pubescens) a koniklece lučního (Pulsatilla pratensis).
Z běhu historie byly zaznamenány následující podoby jména vsi Lužice: de Lusic (1226), Lusicz (1251), Luzicz (1333, 1352 – 1399, 1400), Lussicz (ok. r. 1405), w Luzicziech (1453), ves Luzicze (1549), mlejn Lužiczky (1583), Lužicze (1628 – 1634), Luschitz (1787), Lužicze (1833). Výklad významu místního jména je jazykovědci činěn následujícím způsobem: jméno Lužice vzniklo příponou –ice z pojmu lúžě – louže a znamenalo „malá louže, loužička“. Je činěn také velice pravděpodobný výklad, že „Lužice“ bylo původně jméno potoka, po kterém byla pojmenována i ves na vršku nad ním.
Podobně u Svinčic: Swinshiz, Swinschitz, Schwinschitz (1207), Swinsiz (1209), Swinczicz (1341), Svinčice (1420), ve vsi Svinčicích (1577), na Svinčicích (1615), Schwintschitz (1787), Swinčice, Schwindschitz (1848). Výklad významu místního jména je: Svinčice = ves lidí Svinkových (osobní jméno Sviňka doloženo např. v 1495 v Knize tovačovské).
O rodovém znaku prvních historických držitelů Lužice – vladyků z Lužice – nepřináší česká heraldická literatura žádnou zmínku a jejich erb není znám. Je znám až erb Oty z Bergova (okřídlená ryba) a Heřmana ze Stupic (lovčí trubka), kteří však byli pouze epizodními držiteli Lužice. K prvním výraznějším držitelům patřili Čečvicové, jejichž rodový erb měl podobu červeného štítu, ve kterém byl stříbrný měsíc a tři zlatá pera (přesnější popis chybí). Držiteli s dlouhou tradicí byli vladykové ze Všechlap, užívající v modrém štítě stříbrnou podkovu, která v některých případech byla doplněna zlatou lilií. Svinčice byly po staletí drženy oseckým cisterciáckým klášterem. Mnišský řád pochází z dnešní Francie a přinesl si odsud řádový znak, jehož součástí jsou i zlaté lilie na modrém štítě.
Demografické údaje
OBEC Lužice
Lužice č. 77, 43524, Lužice u Mostu
Osoby
- p. John Jindřich, starosta
Kontakty
- 476 120 143
- starosta@luzice.eu
- www.luzice.eu
Vlajka
2 části obce:
Historie obce Lužice celá historie
Zmínky o našich předcích se v historických pramenech poprvé objevují v roce 1226 v listině doksanského probošta, kde jsou zmíněni Krasen a Konrád z Lužice (Crassin a Cunrado de Lusic). Snad stejného rodu byl i Předbor z Lužice zmíněný v roce 1239. Další zmínka z roku 1251 uvádí, že Přemysl markrabí (pozdější král Přemysl Otakar II., v té době markrabě moravský) potvrzuje držení vsi Lužice rytířům domu sv. Jana Křtitele (johanité).
Od 14. století je v místě připomínán farní kostel sv.Augustina, jehož podacími pány byli v roce 1363 Ota a Jindřich z Lužice, v roce 1377 a 1398 Ota z Bergova, v roce 1401 Otík a Eliška, vdova po Heřmanovi ze Stupic, v roce 1406 Mikuláš z Čečvic atd. Čečvicové drželi Lužici do roku 1453, kdy ji Mikuláš z Čečvic prodal Janovi ze Všechlap. Od jeho potomků koupili ves s tvrzí v roce 1549 Lobkovicové a připojili ji k Bílině. Později připojili Lobkovicové Lužici ke statku Libčeves, kde setrvala až do konce patrimoniální správy (1850).
Obec Lužice tvoří dvě vsi: Lužice a Svinčice. Historie Svinčic je od historie Lužice odlišná. Ves Svinčice se připomíná již v roce 1207 jako majetek cisterciáckého kláštera v Oseku. Ves tomuto klášteru patřila až do roku 1850, s výjimkou let 1420 – 1463, kdy byla v držení šlechty. Ve vsi byl dvorec odprodaný klášterem v roce 1577 Hynkovi Rausendorfovi ze Špremberka. U tohoto dvorce vznikla tvrz později v držení rodu Štampachů a pak Tomáše Tyzla z Doltic, jemuž v roce 1623 byl poplužní dvůr a tvrz konfiskovány za účast ve stavovském povstání v letech 1618 – 1620. Tuto část Svinčic nakonec získal klášter v Oseku a připojil ji ke svému statku Pařidla u Mostu.
Věhlas Svinčic je spojován s jezdeckým sportem. Jak Lužice, tak Svinčice jsou svými katastry součástí Českého Středohoří. Na nich je zaznamenán výskyt vzácného dubu šípáku (Quercus pubescens) a koniklece lučního (Pulsatilla pratensis).
Z běhu historie byly zaznamenány následující podoby jména vsi Lužice: de Lusic (1226), Lusicz (1251), Luzicz (1333, 1352 – 1399, 1400), Lussicz (ok. r. 1405), w Luzicziech (1453), ves Luzicze (1549), mlejn Lužiczky (1583), Lužicze (1628 – 1634), Luschitz (1787), Lužicze (1833). Výklad významu místního jména je jazykovědci činěn následujícím způsobem: jméno Lužice vzniklo příponou –ice z pojmu lúžě – louže a znamenalo „malá louže, loužička“. Je činěn také velice pravděpodobný výklad, že „Lužice“ bylo původně jméno potoka, po kterém byla pojmenována i ves na vršku nad ním.
Podobně u Svinčic: Swinshiz, Swinschitz, Schwinschitz (1207), Swinsiz (1209), Swinczicz (1341), Svinčice (1420), ve vsi Svinčicích (1577), na Svinčicích (1615), Schwintschitz (1787), Swinčice, Schwindschitz (1848). Výklad významu místního jména je: Svinčice = ves lidí Svinkových (osobní jméno Sviňka doloženo např. v 1495 v Knize tovačovské).
O rodovém znaku prvních historických držitelů Lužice – vladyků z Lužice – nepřináší česká heraldická literatura žádnou zmínku a jejich erb není znám. Je znám až erb Oty z Bergova (okřídlená ryba) a Heřmana ze Stupic (lovčí trubka), kteří však byli pouze epizodními držiteli Lužice. K prvním výraznějším držitelům patřili Čečvicové, jejichž rodový erb měl podobu červeného štítu, ve kterém byl stříbrný měsíc a tři zlatá pera (přesnější popis chybí). Držiteli s dlouhou tradicí byli vladykové ze Všechlap, užívající v modrém štítě stříbrnou podkovu, která v některých případech byla doplněna zlatou lilií. Svinčice byly po staletí drženy oseckým cisterciáckým klášterem. Mnišský řád pochází z dnešní Francie a přinesl si odsud řádový znak, jehož součástí jsou i zlaté lilie na modrém štítě.
Demografické údaje
Historie obce Lužice celá historie
Zmínky o našich předcích se v historických pramenech poprvé objevují v roce 1226 v listině doksanského probošta, kde jsou zmíněni Krasen a Konrád z Lužice (Crassin a Cunrado de Lusic). Snad stejného rodu byl i Předbor z Lužice zmíněný v roce 1239. Další zmínka z roku 1251 uvádí, že Přemysl markrabí (pozdější král Přemysl Otakar II., v té době markrabě moravský) potvrzuje držení vsi Lužice rytířům domu sv. Jana Křtitele (johanité).
Od 14. století je v místě připomínán farní kostel sv.Augustina, jehož podacími pány byli v roce 1363 Ota a Jindřich z Lužice, v roce 1377 a 1398 Ota z Bergova, v roce 1401 Otík a Eliška, vdova po Heřmanovi ze Stupic, v roce 1406 Mikuláš z Čečvic atd. Čečvicové drželi Lužici do roku 1453, kdy ji Mikuláš z Čečvic prodal Janovi ze Všechlap. Od jeho potomků koupili ves s tvrzí v roce 1549 Lobkovicové a připojili ji k Bílině. Později připojili Lobkovicové Lužici ke statku Libčeves, kde setrvala až do konce patrimoniální správy (1850).
Obec Lužice tvoří dvě vsi: Lužice a Svinčice. Historie Svinčic je od historie Lužice odlišná. Ves Svinčice se připomíná již v roce 1207 jako majetek cisterciáckého kláštera v Oseku. Ves tomuto klášteru patřila až do roku 1850, s výjimkou let 1420 – 1463, kdy byla v držení šlechty. Ve vsi byl dvorec odprodaný klášterem v roce 1577 Hynkovi Rausendorfovi ze Špremberka. U tohoto dvorce vznikla tvrz později v držení rodu Štampachů a pak Tomáše Tyzla z Doltic, jemuž v roce 1623 byl poplužní dvůr a tvrz konfiskovány za účast ve stavovském povstání v letech 1618 – 1620. Tuto část Svinčic nakonec získal klášter v Oseku a připojil ji ke svému statku Pařidla u Mostu.
Věhlas Svinčic je spojován s jezdeckým sportem. Jak Lužice, tak Svinčice jsou svými katastry součástí Českého Středohoří. Na nich je zaznamenán výskyt vzácného dubu šípáku (Quercus pubescens) a koniklece lučního (Pulsatilla pratensis).
Z běhu historie byly zaznamenány následující podoby jména vsi Lužice: de Lusic (1226), Lusicz (1251), Luzicz (1333, 1352 – 1399, 1400), Lussicz (ok. r. 1405), w Luzicziech (1453), ves Luzicze (1549), mlejn Lužiczky (1583), Lužicze (1628 – 1634), Luschitz (1787), Lužicze (1833). Výklad významu místního jména je jazykovědci činěn následujícím způsobem: jméno Lužice vzniklo příponou –ice z pojmu lúžě – louže a znamenalo „malá louže, loužička“. Je činěn také velice pravděpodobný výklad, že „Lužice“ bylo původně jméno potoka, po kterém byla pojmenována i ves na vršku nad ním.
Podobně u Svinčic: Swinshiz, Swinschitz, Schwinschitz (1207), Swinsiz (1209), Swinczicz (1341), Svinčice (1420), ve vsi Svinčicích (1577), na Svinčicích (1615), Schwintschitz (1787), Swinčice, Schwindschitz (1848). Výklad významu místního jména je: Svinčice = ves lidí Svinkových (osobní jméno Sviňka doloženo např. v 1495 v Knize tovačovské).
O rodovém znaku prvních historických držitelů Lužice – vladyků z Lužice – nepřináší česká heraldická literatura žádnou zmínku a jejich erb není znám. Je znám až erb Oty z Bergova (okřídlená ryba) a Heřmana ze Stupic (lovčí trubka), kteří však byli pouze epizodními držiteli Lužice. K prvním výraznějším držitelům patřili Čečvicové, jejichž rodový erb měl podobu červeného štítu, ve kterém byl stříbrný měsíc a tři zlatá pera (přesnější popis chybí). Držiteli s dlouhou tradicí byli vladykové ze Všechlap, užívající v modrém štítě stříbrnou podkovu, která v některých případech byla doplněna zlatou lilií. Svinčice byly po staletí drženy oseckým cisterciáckým klášterem. Mnišský řád pochází z dnešní Francie a přinesl si odsud řádový znak, jehož součástí jsou i zlaté lilie na modrém štítě.
OBEC Lužice
Lužice č. 77, 43524, Lužice u Mostu
Osoby
- p. John Jindřich, starosta
Kontakty
- 476 120 143
- starosta@luzice.eu
- www.luzice.eu
Vlajka
