Libochovice

Prvně ověřené zmínky o Libochovicích pocházejí až z roku 1336, kdy jsou Libochovice označeny jako "městečko hrazené" s tvrzí. V té době zde stál farní kostel. Roku 1272 patřilo městečko klášteru tepelskému a počátkem 14. století Hynkovi ze Žlebu a Lichtenburka. Od jeho syna Hynka je koupil okolo roku 1314 král Jan Lucemburský. V jeho držení však nebylo dlouho, roku 1336 prodal hrad Klep, městečko Libochovice s tvrzí a čtyři vesnice: Klepy, Lhotu, Radovesice a Poplze Zbyňkovi Zajícovi z Valdeka, pánovi na Žebráce. Nový majitel nechal hrad Klep přebudovati a přezval jej podle zajíce, svého znaku erbovního na Hasenburg. Od té doby psali se on i jeho potomci Zajícové z Hasenburka. Tento rod patřil mezi nejvlivnější rody v království, a to hned po Rožmbercích a Šternbercích. Za husitských válek zachovalo se jen málo zpráv o Libochovicích. Hazmburští pánové byli horliví katolíci a stáli na straně Zikmundově. Proto také byly Libochovice roku 1424 při Žižkově pochodu z Loun proti pražanům dobyty a čtyři katoličtí knězi se dvěma obránci byli na náměstí před radnicí upáleni. Městečko pak bylo spáleno a zbořeno. Při vzpouře českých pánů proti králi Jiřímu z Poděbrad stáli Hazmburští společně s Ilburkem, pánem na blízkých Třebenicích, proti Jiříkovi na straně Matyáše Korvína, jehož vojsko pak roku 1469 tábořilo na Hazmburku a velmi jej zpustošilo. Od té doby sídlili Zajícové většinou v Budyni a hrad se zámkem podléhal nezadržitelně zkáze. Znovu vybudované městečko Libochovice obdrželo na žádost nezletilého Jana III. z Hazmburka (1496 -1553) od krále Vladislava roku 1507 jarmark roční a trh týdenní a roku 1517 pak od Jana III. z Hazmburka artikule cechu krejčovského, postřihovačského a soukenického. Po smrti Jana III. bylo panství roztříštěno na více částí. Libochovice tehdy patřily Kryštofu z Hazmburka, který sídlil v měšťanském domě v Libochovicích. Tvrz byla tehdy neobyvatelná. Kryštof Zajíc prodává roku 1558 svůj díl panství hazmburského Janu staršímu z Lobkovic. Roku 1564 prodává jeho bratr Jiří Zajíc svůj díl témuž pánovi. Tím končí panství hazmburské a vzniká panství libochovické, ke kterému v té době patří městečko Libochovice a 11 vesnic: Klapý, Sedlec, Vojnice, Lkán, Třtěno, Radovesice, Dubany, Poplze, Křesín, Levousy a Horka. Nový majitel Jan starší z Lobkovic, pán na Zbiroze a Točníku, vyprosil u císaře Ferdinanda I. povýšení Libochovic na město, což bylo uskutečněno zakládací listinou ze dne 7. srpna 1560. Jan starší z Lobkovic nechal postavit na místě staré zpustlé tvrze Zajíců nový zámeček. Po jeho smrti ujal se vlády panství jeho syn Jiří Popel z Lobkovic. Roku 1591 udělil Jiří Popel městu mnohé výsady, mezi nimiž byla též výsada vaření piva. Jiří z Lobkovic vystupoval jako horlivý katolík ve věcech víry, ale i jako vůdce šlechty ve věcech politických proti císaři. Pro své provinění byl roku 1594 odsouzen k věčnému vězení na hradě Lokti, kde roku 1613 zemřel. Zkonfiskovaný majetek byl spravován komorou královskou. Roku 1606 vzdal se kníže Zikmund Bathory svého knížectví sedmihradského ve prospěch císaře Rudolfa za doživotní užívání panství libochovického, do kterého se nastěhoval slavně s celým komonstvem, jenže dlouho zde nepobyl. Již roku 1610 byl rovnež pro pikle proti císaři jat a uvězněn v Praze, kde roku 1613 zemřel. Panství libochovické bylo po smrti Bathoryho zadáno nejvyššímu purkrabímu Adamu ze Šternberka, který v roce 1613 a 1614 stvrdil městu jeho výsady a svobody. V době třicetileté války bylo jeho okolí takřka vylidněno. Po Bílé hoře bylo libochovické panství opět vráceno Šternberkům. Majetku se ujal František ze Šternberka a po něm v roce 1648 Václav Vojtěch ze Šternberka, který však roku 1676 prodal celé panství představiteli moravské pobělohorské šlechty, hraběti (později knížeti) Gundakarovi z Dietrichsteina. V té době měly Libochovice 78 městských budov a 22 chalup na předměstí. Dietrichstein nechal původní zámeček přebudovat na nový zámek o dvou poschodích ve slohu raného baroka. Zámek stavěl dle svých návrhů italský architekt Antonio della Porta v letech 1683-1689 a v této podobě se nachází dodnes. Z té doby pochází i krásná zahrada a skleníky v zámku. Po zrušení nevolnictví roku 1781 byl i v Libochovicích zřízen regulovaný magistrát, který již tehdy měl svou vlastní jurisdikci. 17. prosince 1787 se narodil slavný libochovický rodák Jan Evangelista Purkyně, slavný lékař a profesor pražské univerzity.

Roku 1858 převzal libochovické panství manžel Terezie, nejstarší dcery knížete Josefa z Dietrichsteinů, Jan Bedřich hrabě z Herbersteinů, v jejímž majetku se nalézalo až do roku 1945, kdy bylo státem zkonfiskováno a rozděleno dle zásad nové pozemkové reformy. Zámek s parkem převzala Státní památková správa. Roku 1862 byly dosavadní olejové lampy ve městě nahrazeny petrolejovými a jejich počet rozšířen na 14 lamp. Významnou událostí v Libochovicích bylo postavení cukrovaru roku 1867. Řepa se stala novým vydatným zdrojem příjmů zdejších i okolních zemědělců. Město žilo i kulturně. Byl založen pěvecký kroužek a v roce 1868 se počalo hráti ochotnicky. V roce 1871 byl založen učitelský spolek "Budeč". Město v tomto roce mělo 257 domů a 1962 obyvatel. Roku 1873 byl založen místní Sbor dobrovolných hasičů a o rok později pak Občanská beseda, ve které se postupné soustředila celá kulturní a osvětová činnost města. Dne 28. července 1869 zemřel v Praze J. E. Purkyně. Jeho hrob je na vyšehradském hřbitově. Roku 1882, byla dostavěna železnice z Lovosic do Libochovic, a tím otevřena cesta na český sever. Roku 1884 byla otevřena živnostenská škola. Roku 1888 ustavil se v Libochovicích okrašlovací spolek, který se během dalších let staral o estetický vzhled města. V ulicích byly vysazovány vzácné stromy podél upravených chodníků. Náměstí bylo vyzdobeno kulovitými javory a v ulicích nalezneme jerlíny sakury plně kvetoucí hlohy břízky, katalpy a lípy. Ani tělovýchova nezůstává pozadu. Roku 1889 byl založen Sokol hazmburský. Velikou kulturní událostí bylo postavení nové školní budovy v roce 1893 a vybudování nového železného mostu přes Ohři. Tehdy čítaly Libochovice 3125 obyvatel a měly 324 domy. Při Občanské besedě byl založen roku 1896 literární odbor, který dal vznik knihovně o l 500 svazcích. Tato se stala základem veřejné obecní knihovny otevřené v roce 1920. Další kulturní složka města, vzdělávací kroužek "Havlíček", vznikla roku 1899. Na rozhraní století byla postavena v Libochovicích roku 1900 kruhová cihelna a roku 1902 byla otevřena železniční traf Libochovice - Louny.

Roku 1905 ustavil se v Libochovicích spolek rybářů, který existuje dodnes. Roku 1907 je vybudován další železniční spoj Libochovice - Jenšovice (později Vraňany). Roku 1910 mají Libochovice 358 domů a počet obyvatel klesl na 2 280. Rozvoj města nastává roku 1912, kdy byla dána do provozu nově postavená sklárna. Nový příliv dělnictva a úřednictva podstatně zvýšil počet obyvatelstva ve městě a i příjmy zdejších obchodníků a živnostníků. Po první světové válce byly zakládány Osvětové sbory. Rovněž v Libochovicích byl uveden v život za předsednictví Karla Křenka. Jako první na okrese se otevírá lidová škola hospodářská a v roce 1922 již zahajuje činnost libochovické kino. Mnohé spolky byly reorganizovány a nové založeny. Velkou činnost rozvijí zpěváčky spolek "Dvořák" s dirigentem V Stěchovským, hudební odbor zdejšího Osvětového sboru a dělnická scéna "Slunce". Ke slovu se hlásí i odbočka Klubu čs. turistů. Roku 1926 vzniká Sdružení přátel umění "Scéna", které působí dodnes. Autobusový provoz byl ve městě zahájen roku 1930 na trati Libochovice - Praha a o rok později Libochovice - Roudnice. Roku 1932 byl upraven městský park a v něm byly na břehu Ohře postaveny říční a sluneční lázně. Tohoto roku mají Libochovice již 599 domů a počet obyvatel stoupl na 2800. Roku 1936 byl vybudován svépomocí na západním okraji města Tyršův sokolský stadión. Nacistická okupace se tvrdě podepsala na dění a občanech Libochovic. Státní hranice, se k městu přiblížily až na několik kilometrů, a pak persekuce našeho města, která si vyžádala životy 65 občanů, jejichž jména jsou na věčnou paměť zachycena v "Tryzně" básníka Jaroslava Křenka. Počet obyvatel města se po přijetí uprchlíků z okupovaných území zvýšil na 3 275. Léta prchala v utrpení i odboji. V noci ze 4. na 5. května dostává četnická stanice v městě telefonický příkaz z Prahy, aby počala úřadovat jen česky, odstranila německé označení stanice a nebránila občanstvu v odstraňování německých nápisů, praporů nebo emblémů. 8. května roku 1945 byly Libochovice osvobozeny. V Praze byl objeven popel z pozůstatků libochovických občanů, popravených za okupace. Spolek libochovických rodáků nechal zhotovit krásnou urnu ve formě sarkofágu, která byla 27.8.1945 převezena do Libochovic a po slavné smuteční tryzně na Tyršově stadiónu byla pietně uložena na hřbitově před pomníkem bojovníků za svobodu. 24. ledna 1949, přesně po 100 letech jeho zřízení, byl přestěhován okresní soud do Lovosic, které se staly okresním městem. Z obci, které dříve příslušely k soudnímu okresu libochovickému, připadly 22 obce do Lovosic a 17 do Roudnice. 11. listopadu 1949 zemřel v Praze libochovický rodák, spisovatel, vzdělavatel a archeolog dr. Jiří Pokorný ve věku 51 let. V prosinci roku 1951 byl otevřen Dětský kulturní dům s loutkovou scénou, vybudovaný svépomocí obětavých občanů města. Roku 1952 jsou zřízeny jesle pro děti do tří let. V červnu byl založen závodní klub ROH skláren v Libochovicích a přidělena mu budova hotelu U tří lip. Závodní klub se stal nejdůležitější kulturní složkou našeho města a do jeho rámce byla zapojena "Scéna" i fotoamatérský a filatelisticky kroužek.

V lednu 1953 zemřel nadšeny osvětář a spisovatel Josef Rublič, generální inspektor státních zahrad v Čechách a na Moravě, docent vysoké školy zemědělské. Koncem listopadu roku 1954 bylo zrušeno v Libochovicích Křenkovo krajinské muzeum a jeho sbírky byly uskladněny v Lovosicích. Při provádění odkrývek orné půdy v pískovně JZD mezi Libochovicemi a Dubany v roce 1956 byly nalezeny staré hroby, nádoby a sídliště. Vyslaní archeologové odhadli stáří objeveného sídliště asi na 2.600 roků. Počátkem června 1958 bylo slavnostně zahájeno za přítomnosti hostů, krajských, okresních a místních organizací l. libochovické divadelní léto, jehož inspirátorem byl Karel Vyskočil. K této příležitosti byl po dobu průběhu divadelní soutěže vydán i vkusně upravený Zpravodaj.

V šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech se nadále upevňuje průmysl a zemědělská výroba. Postavila se nová školka, nová benzinová pumpa, obchodní centrum, rozšířila se sklárna, z cukrovaru se stal mechanizační závod pro výrobu filtrů. Bylo vybudováno nové veřejné osvětlení a nová kanalizace. Město se stává i centrem turistického ruchu, a to hlavně díky zámku a své poloze. V současné době byla rozšířena škola J. E. Purkyně a postavena nová školní jídelna.

Město a přilehlé obce jsou plynofikovány. Byl rozšířen domov důchodců a při něm postaven krytý městský bazén. Opravena byla též hasičská zbrojnice. Ke sportovnímu vyžití občanů zde slouží sportovní hala, pěkné fotbalové hřiště, nohejbalové hřiště a tenisové kurty. Pro děti je v celoročním provozu dětský areál, který spravují čtyři dětské organizace. Ve městě pracuje řada společenských organizací.

Libochovice jsou známy řadou kulturních akcí. V první řadě je to Libochovické divadelní léto, soutěž amatérských divadel, které nepřetržitě již od roku 1958 vnáší divadelní osvětu do našeho města. Z dalších jsou to výstava bonsají, oblastní kolo soutěže dětské trampské písně Brána, pořádané na státním zámku a v neposlední řadě akce pořádané samotným zámkem v průběhu celého roku. Vyhlášená je i Libochovická svatovavřinecká pouť, která se koná vždy v první neděli po 10. srpnu.

V provozuje i dobře vedená Městská knihovna a pěkné kino. Městu chybí kulturní stánek, bývalé "Tři lípy" jsou v dezolátním stavu. Ovšem i o tento objekt je již postaráno a město se chystá na jeho rekonstrukci, aby brzy byl pýchou kultury a stánkem vzdělanosti našeho města.

Libochovice se staly kulturním a turistickým střediskem zdejšího kraje. Dobře tomu slouží i široká síť obchodů a služeb, které poskytují různí soukromí podnikatelé, takže občané nemusejí jezdit do jiných měst, ale pohodlně nakoupí v místě. Pro rozvoj turistického ruchu zde dobře slouží řadě restauračních zařízení, z nichž některá nabízejí i možnosti ubytování. Oko návštěvníkovo nespočine slibně jen na řadě obchůdků, čistě upraveném náměstí či nejvíce navštěvované historické památce - Státním zámku, ale může se pokochat i jinými památkami, které město nabízí. V první řadě je to kostel Všech svatých postavený v roce 1541, nad jehož oltářem může spatřit překrásně malované tzv. "České nebe" - fresku všech svatých Čechů, dále pak šest soch na bývalém nábřeží pod zámkem, z nichž nejstarší - sv. Václav, pochází z roku 1715 a sousoší Kalvárie z roku 1719. Na náměstí může shlédnout Mariánský sloup, řadu památkovým úřadem chráněných domů a pamětních desek. Jeho pohled upoutá pomník před vchodem do zámku - busta Jana Evangelisty Purkyně z roku 1887. Naproti autobusovému nádraží nalezne neobvykle ztvárněnou sochu sv. Jana Nepomuckého od Bartoloměje Edera z roku 1766. V městském parku pak sochu M. Jana Husa od Karla Zentnera, libochovického sochaře, z roku 1930 a pomník padlých l. světové války z roku 1921. Jako růžová perla svítí nad Libochovicemi v bohaté zeleni hřbitova kostel sv. Vavřince.

Přijíždí-li návštěvník od Brníkova, zjeví se mu Libochovice v celé své kráse, krásné v každém ročním období, v každém počasí. Vtom ševelící vítr zanotuje a v uších mu zazní nápěv písně, která je tolik pravdivá,... a to je ta krásná země.......

Jiňí Růzha - T. O.Bílý zajíc Libochovice