Budyně nad Ohří

Ohře tehdy tvořila důležitou hranici mezi územím obsazeným Lučany na severní straně a středočeských Přemyslovců na jižní straně. Budyně se záhy stala oblíbeným občasným sídlem přemyslovských knížat i prvních králů a lesnatá krajina kolem Peruce jejich oblíbeným lovištěm. V 16. století dochází v Budyni k intenzivní stavební činnosti a renesanční zámek dobudovaný koncem 16. století se stává nejhonosnějším panským sídlem v Čechách. Současnou podobu dala vodnímu hradu - zámku stavební rekonstrukce za posledního majitele hraběte Herbersteina v letech 1902 - 1909. Stavba se dvěma křídly je pouhým torzem původní vznešené stavby dvorcového typu. Dřívější hluboké vodní příkopy, které obklopovaly celé nádvoří obehnané mohutnou hradbou, zůstaly pouze v náznacích v zadní části hradního dvora. V prostorách takto zrekonstruovaného hradu bylo ve dvacátých letech zřízeno řídícím živnostenské školy Antonínem Jandou "Jandovo městské muzeum". To bylo přístupné veřejnosti až do roku 1975, kdy na hradě opět proběhla rekonstrukce. Ke znovuotevření Jandova muzea došlo 1. 11. 1997 v bývalé konírně a můžete si zde prohlédnout historické předměty vážící se k historii Budyně či alchymistickou dílnu v původních prostorách, kde se za Jana Zbyňka Zajíce alchymistické pokusy skutečně prováděly.